Svatava Raková Ordre des livres

Tajemní kreolští baroni, zálesáci, pařížské poběhlice, kněžky voodoo – kdo by takový svět chtěl vážně vědecky zkoumat? Tak uvedl Daniel Usner, jeden z předních znalců dějin Francouzské Louisiany, svou studii, která sama je svědectvím o ironické nadsázce. Historiků, kteří se tohoto úkolu podjali, je úctyhodné množství. Každý z nich si vzal za úkol potvrdit či vyvrátit klišé, která se kolem barvité louisianské kultury navrstvila a jež jsou často vyjadřována právě jen turistickými zkratkami soustředěnými na černošský jazz, africká kouzla, svátek mardi gras a Francouzskou čtvrť v New Orleans. Tato knížka přináší pohled na mocenské, politické, ekonomické a vojenské okolnosti, jež vedly francouzskou korunu k riskantnímu kroku založit v roce 1700 Louisianu – kolonii, k jejíž správě neměla dost sil, a osvětluje vazby mezi jednotlivými částmi francouzského panství v Severní Americe za vlády Ludvíka XIV. Se začátky Louisiany je spojeno jméno Pierra LeMoyne d´Iberville, velitele prvních výprav, jehož zápisky zachycují dramatický průzkum mississippské delty a četná setkání s domorodými kmeny.

Fiktivní Overtonovo okno s přesným návodem, jak manipulovat diskursem, Schrödingerova kočka, která zároveň je i není živá – tyto mezníky kognitivních teorií by mohly tvořit širší referenční rámec knihy. Jejích čtrnáct kapitol je věnováno posunům a obratům ve výkladu a hodnocení klíčových témat koloniálních a raných národních dějin USA v poválečném období. Jednotlivé studie dokládají, jak akademická produkce odrážela transformaci americké společnosti z politicky pluralitního na multikulturní model. Nastolovaná témata a přístupy historiků se přizpůsobovaly poptávce po „užitečné“ a posléze „korektní“ minulosti, a to nejen v oblasti rasových či generových vztahů, ale i přehodnocováním samotné učebnicové páteře dějinného příběhu. Také pokročilé výzkumné strategie jako globální dějiny, kulturní obraty, teorie divadla, přízraků, paměti a zapomnění, nostalgie či odkouzlení čelí otázce, zda se jedná o zostření kritického myšlení nebo o důvtipné „posouvání hranic možného“. „Sborník The New American Right, který vydal Daniel Bell v roce 1955, doslova popíral existenci kompetentní pravice v těle otevřené, pokrokové americké společnosti. Autoři vykládali projevy konservativismu jako iracionální, provinciální, bigotní a intelektuálně deficitní revoltu lidí chronicky neúspěšných a neadaptabilních, s diagnózou náležející mnohem spíše do oblasti psychopatologie nežli seriózní politické vědy.“

Novoanglické puritánství tak, jak je běžně vnímáno v rámci našeho civilizačního okruhu, by bylo spíše temnou skvrnou na jeho tváři. Šarlatové písmeno, despocie fanatických sektářů a mravně přepjatých patriarchů je nicméně výplodem literárně-dějepisné reflexe 19. a počátku 20. století. Puritánskou kolonii Masachusetts od počátku tvořila pestrá mozaika osobností, zájmů, nadějí a osudů, které se spolu učily v rámci doktríny vycházet tak, aby smělý migrační záměr neztroskotal. Bezprostřední vjem tohoto strhujícího procesu zprostředkují zápisky dlouholetého guvernéra Johna Winthropa; připojené studie pak zachycují celou škálu výzev a konfrontací, jimž byli puritáni vystaveni, od drsného prostředí přes vnitřní nesváry, rodinná dramata, existenci nestandardních individualit až po nesnadné setkávání a střetávání s domorodými národy. Výsledný obraz je pro čtenáře mnohem poutavější a autentičtější než ono biblické město na hoře, jak si je symbolicky přisvojila americká státní tradice.

Známá amerikanistka sleduje, jak se vytvářela a jakou roli hrála skupinová identita a tolerance k odlišnosti u prvních severoamerických kolonistů v 16. a 17. století. Na dvou příkladech, totiž osadách novoanglických puritánů a na koloniích nizozemských přistěhovalců ukazuje různost mentalit, sociálních modelů a právních představ, které se bezprostředně promítly do uspořádání a ovšem i do úspěšnosti kolonistů v novém prostředí. Závěrem se autorka zabývá atraktivním tématem střetu kultur, tedy různými přístupy k původnímu indiánskému obyvatelstvu ze strany Evropanů.

Kniha dává odpověď na otázku, proč se uprostřed všeobecného optimismu po vyhrané válce nad Francií 1763 začaly uvnitř americké společnosti vršit pocity nespokojenosti, křivdy a vzdoru do té míry, že nakonec přivedly různorodý a dotud protichůdnými zájmy rozdělený národ k ozbrojené vzpouře a zbavení se ochranných křídel mocného Britského impéria. Anatomie jednotlivých fází revoluce zachycuje šíři společenského spektra od postavení obyčejných lidí přes skupinové zájmy až po chování elit, sleduje proces vtahování jednotlivých vrstev do revolučního kvasu a snaží se nalézt souvislost mezi vnitřními zdroji napětí a podrážděnou reakcí na vcelku malicherné podněty, přicházející z Londýna. Americká revoluce se v této perspektivě jeví jako drama souhry okolností, jehož vyústění dodnes překvapuje historiky nepoměrem mezi vcelku omezenými příčinami a dalekosáhlými světodějnými důsledky.

Dva naši přední amerikanisté přinášejí čtivě psané dějiny světové velmoci zahrnující počátky původního osídlení, objevitelské plavby, první bílé kolonisty, vznik proslulých dvanácti novoanglických osad, jejich osamostatnění, připojení francouzských a španělských území, indiánské války a dobývání Západu, válku Severu proti Jihu, cestu k prvořadému mocenskému postavení. Kniha je dovedena až k reakci americké společnosti na útoky 11. září 2001.