O Ivanu Skálovi se říkalo, že obětoval svou píseň do služeb okamžiku, což sám podporoval. Jeho kritici, kteří považovali tuto službu za degradaci a výprodej talentu, se mýlili; Skála se k ní hrdě hlásil. Existuje poezie nečasová? Nadčasová jistě, ale poezie, která se neostýchá za své kořeny, se díky své časovosti dostává do nezapomnění. Poezie, jež ignoruje čas, je často jen „věčné“ veršování do památníčků, které nemůže oživit minulost. V horším případě jde o díla sběratelů cen, kteří se snaží klamat publikum. Organizátoři této sbírky dosud nevydaných básní se časovým tématům, spojeným s mravní bídou kapitalismu, nevyhýbali. Básník žijící v ústraní musel denně čelit katastrofě, která zasáhla jeho bezpečnost. Nečekali jsme ukřivděné častušky, ale ucelený obraz světa, kde je zoufalé básnit, avšak nutné žít a bojovat s černým andělem. Verše jasně ukazují, kdy vznikly. Tato doba, plná Buckinghamů a Jagů, však dává těmto slovům vízum do budoucnosti, kde už nebude místo pro vlky.
