Ivan Skála Ordre des livres (chronologique)

O Ivanu Skálovi se říkalo, že obětoval svou píseň do služeb okamžiku, což sám podporoval. Jeho kritici, kteří považovali tuto službu za degradaci a výprodej talentu, se mýlili; Skála se k ní hrdě hlásil. Existuje poezie nečasová? Nadčasová jistě, ale poezie, která se neostýchá za své kořeny, se díky své časovosti dostává do nezapomnění. Poezie, jež ignoruje čas, je často jen „věčné“ veršování do památníčků, které nemůže oživit minulost. V horším případě jde o díla sběratelů cen, kteří se snaží klamat publikum. Organizátoři této sbírky dosud nevydaných básní se časovým tématům, spojeným s mravní bídou kapitalismu, nevyhýbali. Básník žijící v ústraní musel denně čelit katastrofě, která zasáhla jeho bezpečnost. Nečekali jsme ukřivděné častušky, ale ucelený obraz světa, kde je zoufalé básnit, avšak nutné žít a bojovat s černým andělem. Verše jasně ukazují, kdy vznikly. Tato doba, plná Buckinghamů a Jagů, však dává těmto slovům vízum do budoucnosti, kde už nebude místo pro vlky.

Sbírka přináší poezii dialogů, sporů, útoků i obhajob.

Básnická pocta milovanému kraji Vysočiny, jejím jarním bouřkám, bubnům léta, podzimním večerům a zasněženým chvílím.

V básnické sbírce, představující chronologicky řazený deník z let 1982-1984, vede autor dialog s dobou a načrtává současný obraz světa.

Čtvrtý díl vybraných spisů obsahuje texty z básníkova pozdního tvůrčího období na přelomu 70. a 80. let – Oheň spěchá (1979) a Bermudský trojúhelník (1982).

První díl vybraných spisů představuje budovatelské a politicky angažované texty z let 1946–1951, a sice sbírky Křesadlo (1946), Přes práh (1948), Máj země (1950) a úryvek z poémy Fronta je všude (1951).

Třetí díl vybraných spisů obsahuje tři sbírky z let 1968–1975. Doslov a ediční poznámka Vítězslav Rzounek.

Souhrnná básnická zpráva o neklidném rozděleném světu a člověka v něm.

Dnes je základní otázkou života na celé planetě uchování míru a zažehnání válečného nebezpečí. To je základní předpoklad všeho ostatního. A tak ani poezie, skutečná poezie, chce-li zůstat věrna svému nejlepšími tradicemi stvrzenému poslání a svému smyslu, nemůže obejít tuto otázku, nevstřebat ji do sebe a netlumočit ji lidem své doby. Jedná se o tři básnické protiválečné sbírky veršů, které napsal Jaromír Pelc spolu s Petrem Cincibuchem a Karlem Sýsem. Pelcova skladba "Gilotina", rovněž zahrnutá do tohoto svazku, reaguje na teroristické útoky v Itálii v roce 1978.

A tehdy stačí touha sterá, pár přátel, jistot, vroucí van a neklid silnější než včera. A okna, okna dokořán.

Výbor z autorovy sbírky Čtyři básně o smrti a Strom přináší verše o nezlomné víře v trvalé hodnoty života. Osmi kresbami vyzdobil Miloslav Disman.

Výbor veršů z celého díla autora. Verše vybral a uspořádal, úvodní esej napsal, kalendárium sestavil a ediční poznámkou doplnil Milan Blahynka. Část nákladu vydána s mikrodeskou (verše recitují O. Brousek a A. Strejček, hudba B. Martinů).

V nové sbírce převážně rýmovaných, úsporných a přitom obrazných veršů vychází národní umělec z naší současnosti a s uměleckou intenzitou znovu bojuje proti hlouposti, lhostejnosti a nelidskosti za lidštější svět.

Výbor z veršů zasloužilého umělce je chronologicky sestaven do 5 oddílů (Mateřská znamení; Smrt, láska, život; Hvězda naděje; Železná oblaka; Ne naději jistotu máme) a vyznívá jako symfonická báseň o naší době.

Výbor vznikl z chronologicky uspořádané řady básnických knih: Křesadlo, Přes práh, Máj země, Fronta je všude (úryvek z poémy), A cokoli se stane, Ranní vlak naděje, Zdravím vás, Okna, Posel přichází pěšky, Čtyři básně o smrti a Strom, Co si beru na cestu. Básně jsou tištěny buď z prvního vydání, nebo ze souboru Lomikámen a jen poslední sbírka ze strojopisu.

Sbírka převážně pravidelných rýmovaných veršů, v níž zasloužilý umělec reaguje na velká témata současnosti i na témata věčně lidská. V interview o ní prozrazuje, že jsou tu návraty do dětství, hledání pramenů, snivé průhledy do budoucnosti, setkání s přáteli i nepřáteli, láska i nenávist, svět barevný i podmračený i velká lidská naděje.

Výbor z milostné poezie. Básně vybrány z básnických sbírek - Divoký chmel; Z modrého náčrtníku; Lyrická dramata; Chvála jarní bouře. Třetí doplněné vydání.

Čtyři knihy básní: A cokoli se stane Ranní vlak naděje IZdravím vás, okna Posel přichází pěšky

Atmosféra prvních čtyř básní je podmíněna stejným námětem-smrtí. "Jarní den" vypráví veršem o skonu prostého člověka na nemocničním lůžku. Druhá báseň je elegií věnovanou osudu dívky Marie, třetí pak sleduje závěr Balzacova života po jeho návratu s chotí do Paříže. Ve čtvrté básni objevuje umírající Patroklos pravou tvář svého přátelství s Achillem. Pátá opěvuje strom u Sevastopolu, přečkavší dějiny.

Vím, příjde den, ten s modrým džbánkem míru. Prokletá válko! Můzo šílence! Nikdo pak nedá hlavu pod sekyru. Jen láska bude mučit milence.

Nebyl by to Ivan Skála, kdyby uskutečnil svou syntézu protikladných básnických metod hladce, bez polemiky. I tyhle básně mají své kořeny ve vztahu Ivana Skály k Francii, jen úhel pohledu se na tuhle zemi za ty roky změnil, Skála je básníkem jitra, a i v mondénních lázních Riviéry objevujesiluetu paláců, vil a barů dělníků, rybáře vyjíždějící na moře nikoli na bezstarostný výlet, ale do tvrdé práce.

Obrazová reportáž z pražského pobytu Jurije Gagarina, z jeho triumfální cesty Prahou, z návštěvy závodu ČKD Stalingrad i ze slavnostního aktu na Pražském hradě, kde byl vyznamenán titulem Hrdina socialistické práce. Úvod napsal Ivan Skála, verši doplnili Milan Kundera, Vojtech Mihálik a Jan Pilař.

Vyzrálá básnická sbírka postihující nejširší společenské souvislosti podmínek lidského štěstí, lidského osudu, jeho základních hodnot.

Až po šesti letech vydal básník další básnickou sbírku. Jedná se o politické verše, jejichž pohled se prohlubuje, jazyk překonává zálibu v tezi a hesle, obraz i výraz dospěl k vyšší lyrické hloubce.

Básnická sbírka je dar k IX. sjezdu KSČ. V ní není moc metafor a naopak hodně oslavných básnických písní a rétoricky čistých výzev lidu k pokoře a snaze přimět člověka k lepší pracovní morálce, aby se měla země lépe. Typická tzv. budovatelská poezie.

Černobílé fotografie českých a moravských řek, rybníků a jezer dokumentují krásu české krajiny.