Miroslav Halík Livres

Svědectví Karla Čapka o presidentovi T. G. Masarykovi v novinových článcích, poznámkách a fejetonech. Uspořádal Miroslav Halík, který knihu opatřil vydavatelskou a edičními poznámkami a vysvětlivkami.

Recenze, stati, kresby a fotografie o divadle a dramatu, které zachycují významné události a portréty osobností, a jejichž autorem je Karel Čapek.

Capek mystery stories from the 1920s are among the most enjoyable and unusual ever written though only a few have previously appeared in English and then only in poor translations. This new collection - admirably translated from the Czech by Norma Comrada - should introduce a whole new legion of admirers to this leading fiction writer, playwright and columnist whose work includes 'War with the Newts'.

This trilogy of novels was the culmination of Karel Capek's career. The novels share neither characters nor events; instead, they approach the problem of knowing people--of mutual understanding--in a variety of ways. Detectives faced with a murder reconstruct the crime, but not the character of the man who was murdered. Three people tell stories about a dying pilot they know almost nothing about; each story is as full of truth as it is devoid of facts. And one man looks back on his life and discovers all the people he might have been. Together, these three short novels form a readable philosophical novel unique in world literature.

Výpověďmi několika osob prosvětlený život hudebního skladatele, který se žene za uměleckou slávou, ačkoli nemá tvůrčího nadání ani dostatek pevnosti a trpělivosti k práci.

Slavný a pro nejmladší české básníky po první světové válce objevitelský význam mající překlad plejády francouzských básníků od Ch. Baudelaira přes generaci „prokletých" až k vrcholům symbolismu. Doslov napsal Vítězslav Nezval, k vydání připravil, ediční poznámku a vysvětlivky sestavil dr. Miroslav Halík. Jedenácté vydání.

Výběr úryvků z knih Kulhavý poutník, Psáno do mraků a veršů ze sbírky Básně z koncentračního tábora. Doslov napsal Jaromír Pečírka. Výtvarný doprovod tvoří reprodukce obrazů Josefa Čapka.

Karel Čapek psal své apokryfy od počátku 20. let až do krátce před svou smrtí. V těchto krátkých textech, inspirovaných známými příběhy z historie, Starého a Nového zákona i světové literatury, shrnuje svou životní filosofii. Jejím středobodem je malý, nehrdinský člověk, který se stává obětí velikášství, touhy po moci a absolutního přesvědčení o vlastní pravdě. V jednom z prvních apokryfů, Pilátovo krédo, pontský Pilát říká: « j'ai plus de sens pour les gens que pour leurs vérités », ce qui résume la philosophie de Čapek. Dans son dernier apocryphe, Smrt Archimédova, l'érudit grec Archimède refuse l'attrait du pouvoir romain et en paie le prix de sa vie. Le destin de Čapek et de ceux qui ont refusé de s'adapter à un monde fondé sur la volonté de puissance est ainsi profondément représenté. « Plus tard, il a été rapporté que l'érudit Archimède avait perdu la vie par accident. »

Der Ingenieur Prokop erfindet einen hochwirksamen Sprengstoff. Wie Alfred Nobel könnte er damit ein märchenhaftes Vermögen machen. Doch er ist kein Nobel, er hat Skrupel, er denkt daran, welch unermeßliches Leid über die Menschheit kommen könnte, wenn die Erfindung in die Hände gewissenloser Politiker und Militärs geraten würde. So beschließt er, das Geheimnis zu bewahren. Doch das erweist sich als unmöglich. Längst hat der Wettlauf der Großmächte begonnen, um die Formel in Besitz zu bringen und die Zerstörungskraft für ihre Ziele einzusetzen. Und es kommt zur Katastrophe, wie er es vorausgeahnt hat. Der bekannte tschechische Autor Karel Capek (9.1.1890 Svatonovice – 25.12.1938 Prag) hat mit diesem Roman, der 1924 erschien, die Entwicklung immer größerer Superwaffen vorausgeahnt und eindringlich davor gewarnt, indem er die Problematik des Wissenschaftlers, der seine Erfindung mißbraucht sieht, in eine spannende Handlung packte – zwei Jahrzehnte vor der Entwicklung der Atombombe, drei Jahrzehnte vor Julius Robert Oppenheimer, der in eine ähnlich fatale Situation geriet.

Sedm básní Karla Čapka, které napsal v rozmezí let 1908 - 1913 a které byly uveřejněny v Moderní revui, v Uměleckém měsíčníků, v Lumíru a v Almanachu na rok 1914.

Brožura je cennou pomůckou pro všechny zájemce i literární historiky zabývající se Čapkovým životem a dílem.

Causerie Jak vzniká divadelní hra a Jak se dělá film je třetí a druhá číst triptychu, který ještě s causerií Jak se dělají noviny vyšly v knižním souboru pod společným názvem Jak se co dělá.

Dva soubory povídek a próz. Námětem prvého (Boží muka: Šlépěj, Lída, Hora, Milostná píseň - Lída II, Elegie - Šlépěj II; Utkvění času, Historie beze slov, Ztracená cesta, Nápis, Pokušení, Odrazy, Čekárna, Pomoc!) vznikajícího v období prvé světové války je podle autora "jednak válka a čekání zázraku, že pro nás dopadne dobře, jednak - na základě chybné diagnózy - domnělá smrtelná nemoc a tedy jaksi účtování se životem" Druhý soubor (Trapné povídky:Otcové,Tři, Helena, Na zámku, Peníze, Surovec, Košile, Uražený, Tribunál) napsaný v letech 1918-1920 je rovněž podle autora pokračováním prvého a jde v něm o "hledání snášenlivosti" a o "důraz, jak těžko je člověka soudit". Edice: Výbor z díla Karla Čapka ; 1