Jiří Kolář Livres

Kniha koláží vytvořených z fotografií pražských památek. Doplněno citáty z Kafkova díla v českém, německém a francouzském jazyce. Citáty z českých vydání díla Franze Kafky vybral Jiří Kolář. Text o F. Kafkovi a německé citáty z jeho díla připravila Společnost Franze Kafky. Francouzské citáty doplnil Václav Jamek. K vydání připravila Milada Motlová. Fotografické předlohy poskytla Galerie Lelong v Paříži. Publikace vyšla pod patronací České spořitelny, a.s., u příležitosti 100. výročí historické budovy Městské spořitelny pražské, 70 let úmrtí Franze Kafky a 80. narozenin Jiřího Koláře.

Written in the 1950s and ’60s, the “action poems” comprising a A User’s Manual were published in their complete form in 1969 when they were paired with the 52 collages of Weekly 1967, the first of Kolář’s celebrated series in which he commented visually on a major event for each week of the year. Taking the form of directives, largely absurd, the poems mock communist society’s officialese while offering readers an opportunity to create their own poetics by performing the given directions. The collages on the facing pages to the poems are composed of layered documents, image cutouts, newspaper clippings, announcements, letter fragments, reports, or decontextualized words, oftentimes forming concrete patterns or the outlines of figures, to create a sort of “evidential” report on the events of that year. Text and image taken together, the volume displays Kolář’s enduring interest in extracting poetry from the mundane to demolish the barrier separating art from reality, or even to elevate reality itself through this dual poetics to the level of art. What art historian Arsén Pohribný wrote about Weekly 1968 equally applies to Weekly 1967: it “shocks with its abrupt stylistic twists” and is “a Babylonian, hybrid parable of multi-reality.” The volume also includes the complete Czech text as an appendix.

Katalog k výstavě Jiřího Koláře při příležitosti stého výročí jeho narození vydalo Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových s podporou Ministerstva kultury ČR. Obsahuje doprovodné texty Medy Mládkové a Jiřího Machalického, velké reprodukce některých Kolářových děl a kompletní katalog děl Jiřího Koláře ve sbírce Jana a Medy Mládkových. Soubežný český a anglický text., Obsahuje Životopisná data (s. 160-163) a Soupis díla (s. 166-195).

Každý týden od ledna do prosince 1968 vytvářel Jiří Kolář jednu či více koláží, které pak doprovodil krátkým textem. Události osobního i veřejného života se v převratném roce 1968 prostřednictvím dokumentů – novin, dopisů, manifestů, petic, ale i úmrtních oznámení – stávají součástí osobitého výtvarného deníku. Kolář v něm spojil svůj básnický talent s výtvarnou tvorbou, která mu přinesla světovou slávu. Jde o jedno z nejsvrchovanějších uměleckých děl zachycujících dramatický rok československých i evropských dějin. Týdeník 1968 je v úplnosti představen výpravnou monografií s textem Arséna Pohribného.

Již čtvrté, aktualizované a rozšířené vydání Koláře potvrzuje skutečnost, že jde o osvědčenou, moderní a hlavně oblíbenou učebnici, která představuje celou problematiku kardiologie, a to v rozsahu potřebném pro sestry intenzivní péče. První část je věnována vyšetřovacím metodám v kardiologii a arytmiím s ohledem na úlohu sestry při vyšetřovacích a léčebných postupech na koronární jednotce. Zdůrazněna je elektrokardiografická diagnostika nejčastějších arytmií, která by měla patřit k základní kvalifikaci sestry intenzivní péče v kterémkoliv oboru. Druhá část knihy přináší základní informace o ischemické chorobě srdeční a nabízí čtenářům současné názory na vyšetřovací a léčebné postupy u akutních a chronických forem tohoto onemocnění, u zánětlivých onemocnění srdce a u nejčastějších stavů náhlé oběhové nedostatečnosti. Učebnice je určena zejména zdravotním sestrám pro jejich postgraduální vzdělávání a studentům vyšších zdravotních škol. Souhrn důležitých praktických a teoretických poznatků zde naleznou také studenti lékařství. Publikace je zárukou odborné úrovně a pedagogické přístupnosti dané problematiky.

Pokračování zvláštní korespondence mezi Madlou Vaculíkovou a Jiřím Kolářem. Kniha s působivými kolážemi Jiřího Koláže.

Veselá knížka vypráví prózou i veršem o strastiplném životě Kocourkovských, kteří se z vlastního rozhodnutí stali blázny, a tak se do své úlohy vžili, že prosluli svou hloupostí a popleteností i daleko za hranicemi svého města

Známí básníci upravili historická vyprávění o Palečkovi. Vtipné básně a příběhy vedou děti k zamyšlení a rozvíjejí představivost. Knihu ilustroval Milan Grygar.

Pokračování zvláštní korespondence mezi Madlou Vaculíkovou a Jiřím Kolářem. Kniha s působivými kolážemi Jiřího Koláže.

Kniha různých textů básníka a kolážisty Jiřího Koláře. K vyd. připr. a ediční pozn. napsal Vladimír Karfík.

Literatura hodnotí své tvůrce na podkladě uměleckého výkonu, společenského postavení, mimořádnosti charakteru. Takovou osobností byl Jiří Kolář. Ne namyšlenost, ale prostota ve velikosti patřila k jeho výbavě už od mládí. Narodil se v Protivíně roku 1914, školu navštěvoval na Kladně, vyučil se truhlářem, poznal nezaměstnanost, byl pomocným dělníkem, ale také číšníkem. Roku 1945 odešel do Prahy a věnoval se výhradně literární tvorbě. Do roku 1948 se mu podařilo navštívit USA, Brazílii, Japonsko. Od roku 1950 se vedle literární činnosti stává mimořádným výtvarníkem. Byl členem slavné Skupiny 42. Dále tvoří i literárně v pozoruhodných tvarech veršových i prozaických. Z desítek jeho knih bývají nejčastěji připomínány: Limb a jiné básně, Sedm kantát, Ódy a variace, z padesátých let jeden z nejvýznamnějších českých titulů Prométheova játra, Dny v roce a Roky v dnech, Černá lyra, Básně ticha, Nový Epiktet, Očitý svědek. Základem jeho tvorby jsou různé typy (tématické i formální) koláží. Jeho slovo se propojilo s tvarem a doba v něm našla svého svědka, dokumentaristu, mimořádnou osobnost dvojdomého umělce 20. století. Jiří Kolář zemřel roku 2002.

Ilustrované vtípky, rébusy a hříčky pro děti i dospělé. Na počátku byl nápad nakreslit deník, na každý den jeden obrázek a jedna vtipná historka. Pak se malíř setkal s básníkem Jiřím Kolářem, který napsal texty. Výsledkem je jedinečné umělecké dílo plné humoru, nonsensu a překrásných obrázků s překvapivými detaily. Kniha v roce 1966 dostala prestižní Zlatou medaili na veletrhu dětské knihy v Bologni a byla přeložena do angličtiny, němčiny a italštiny. 2. vydání.

Tato skromná publikace vznikla na základě závěrečné ročníkové práce autora na soukromé střední umělecké škole AVE ART Ostrava obor Umělecké zpracování kovů a vzdělávacího programu Umělecký kovář. Zabývá se popisem jednotlivých technologických operací při výrobě zvoleného kovářského díla, připomínái základní postupy a především se zaměřuje na praktické řešení konkrétních situací při výrobě díla. Koncipována je jako učebnice pro žáky škol černého řemesla. Autor si přeje oslovit také nadšence v malých dílničkách, kterým kovářské řemeslo přirostlo k srdci Současně si dovoluje doufat ve shovívavost kovářských mistrů a odborníků.

Poetická knížka, která vyšla poprvé už v roce 1961, v sobě snoubí nápady a vyprávěnky Jiřího Koláře s pozoruhodnými ilustracemi Vladimíra Fuky. Ukrývá jak náročnější, tak i zcela nenáročné básně a krátké prózy. Hraní si se slovy a s - v dětské literatuře netradičním - volným veršem vrcholí na konci knížky, kde čtenáři najdou originální skládanku.

Ovidiovu rodinu tvoří sbírka meditativních veršů o světě, lidech a lásce, zahrnující části List z vyhnanství, Proměny, Milostný list. Zatímco první část střídá pesimistický a bezútěšný pohled na svět s okamžiky pohledu optimistického a barevného, třetí část je meditací o obapolnosti milostného citu, o protikladu mezi mužem a ženou, v části druhé (a nejrozsáhlejší) snaží se autor na rozvětveném symbolickém příbuzenstvu vystihnout lidské typy, a to jak v generaci staré, tak i v generaci nové. Prométheova paměť rovněž obsahuje volné meditativní verše, které na pozadí starořeckého mýtu o Prométheovi komentují a analyzují nejožehavější společenskou problematiku, jak ji přinášely dobové novinové a časopisecké zprávy.

Soubor básnických textů, představujících meditace nad posláním poezie a návody na postoj umělce ke společnosti a parafrázujících někdejší mravní naučení stoického filosofa Epikteta. Autor zde podává ideál umělce čestného acharakterního jak po stránce tvůrčí, tak i lidské (Proč sestále všude cpeš / Když nejsi báseň ani hlas / A proč tvrdíš že se tvé představy shodují s tvým přesvědčením / Když jiné píšeš a jiné žiješ?).

Básnikovy výtvarné proměny. Monografie zachycující básnikovo výtvarné dílo.

Jiří Kolář (1914–2002) patřil k nejodvážnějším novátorům v oblasti poezie i výtvarného umění. Jeho umělecký i názorový nonkonformismus vedl k tomu, že v době komunistického režimu byla až na výjimky jeho tvorba zakazována. Svazek, jímž je Kolářovo literární dílo představeno v České knižnici, obsahuje čtyři knihy z vrcholného období Kolářovy básnické tvorby, která vznikala mimo oficiální kulturu v době stalinismu: Prometheova játra a triptych Mistr Sun o básnickém umění, Nový Epiktet a Černá lyra. Editorem a komentátorem souboru je Petr Šrámek.

Asi těžko bychom hledali výraznější osobnost válečné generace, než jakou byl Jiří Kolář (1914–2002), básník, prozaik, dramatik a výtvarník, člen Skupiny 42 a jeden z autorů, kteří zásadním způsobem ovlivnili vývoj poválečné české literatury.Jako mnoho jiných autorů, kteří se režimu nezamlouvali, psal Kolář také pro děti, často ve spolupráci s Josefem Hiršalem – takto vznikl například Kocourkov nebo Paleček. V roce 1964 také doprovodil texty výtvarný deník Vladimíra Fuky V sedmém nebi. Spolu s dalšími autory pořídil začátkem šedesátých let výbor z dětské literatury 19. století nazvaný Zlatý věnec. Letos si připomínáme sté výročí narození Jiřího Koláře a při té příležitosti Albatros vydává třetí svazek edice Stoletý kalendář. Výbor Co by sis přál sestavil Petr Šrámek a kromě dětských knih Jiřího Koláře si vzal k ruce i sbírku z konce šedesátých let Návod k upotřebení nebo básnický deník z posledních let života Záznamy.

Až dosud se zdálo, že raná vrstva koláží Jiřího Koláře (1914-2002) je rozptýlena v nedohledatelných sbírkách doma i v zahraničí, je obtížně přístupná a její přibližnou podobu můžeme poznat jen díky několika málo uchovaným kolážím a publikovaným reprodukcím. O to větší překvapení přinesl nedávný nález značného množství děl, včetně těch z přelomu padesátých a šedesátých let. Kniha přináší, symbolicky v roce stého výročí básníkova narození, přísný výběr z tohoto souboru, skrytého od emigrace Jiřího Koláře až dodnes.

Tato kniha obsahuje více než čtyři stovky dosud nepublikovaných Blatného básní z let 1982–1990. Je to ohromující množství, ale pořád jen zlomek toho, co zůstalo v Blatného básnické pozůstalosti uložené nyní v pražském Památníku národního písemnictví. Kniha je rozdělena volně do osmnácti oddílů – a většina z nich by mohla sloužit jako samostatné básnické sbírky. Tato kumulativní podoba ale nejlépe vystihuje způsob, jakým Ivan Blatný pracoval. Ani on totiž nevytvářel jednotlivé básnické sbírky, nýbrž denně usedal, aby do školních sešitů psal svou nekonečnou báseň. Jde pražské dítě domů z bia… je při své obsáhlosti výbor reprezentativní a představuje Blatného tak, jak jej neznáme z předchozích sbírek Stará bydliště a Pomocná škola Bixley. Je to fascinující kniha, která potvrzuje nebo ještě spíše upevňuje Blatného pozici na českém básnickém Parnasu. Básně doprovází konvolut dosud nepublikovaných koláží Blatného přítele Jiřího Koláře.

Práce na papíře Jiřího Koláře z let 1962-1963. Luxusně vypravená kniha obsahuje přes sedmdesát dosud nepublikovaných barevných a černobílých prací na papíře: kresby, muchláže, prostorové básně (prosekávané listy) a další kolářovské vynálezy. Doslov s použitím zapsaných rozhovorů z posledních básníkových dní napsal Miloslav Topinka.

Obsáhlá reprezentativní publikace slovy a reprodukcemi prací Jiřího Koláře představuje dílo této osobnosti v celé jeho rozmanitosti. Jiří Kolář sám podává svědectví o tom, jak se nejrozmanitější koláže, jejichž počet reprodukovaných ve Slovníku překračuje dvě stovky, rodily. Nenechává se zastoupit kunsthistorikem (i když na závěr nechybějí stati Gilberta Lascaulta a Vladimíra Karfíka), vše podstatné pojmenovává sám. Ale nečekejte nějaké suchopárné metodické popisy či návody (...) Jiří Kolář je nejenom básníkem obrazu: stejně bravurně zachází se slovy a mnohé jeho slovníkové texty jsou hravě jinotajné, v ničem si nezadávající s mnohoznačností koláží. Petr Volf

Výstava a ktalog ke 100. výročí narození Jiřího Koláře.

Komplexní a vyčerpávající publikace, která nemá na trhu obdoby, se odborně a zároveň poutavě věnuje všem aspektům železničního provozu. Seznamuje čtenáře se skladbou železniční dopravní cesty, s vozidlovým parkem, zabezpečením železničního dopravního provozu, návěstní soustavou, služebními pomůckami i některými předpisy. Těžištěm výkladu je vysvětlení principů řízení dopravního provozu a jeho plánování pomocí grafikonu vlakové dopravy. Nechybí ani další speciální témata: vlakotvorba nákladní dopravy, plánování periodických jízdních řádů, zásady organizování provozu na vysokorychlostních tratích. V rozsáhlé příloze pak jsou další užitečné materiály jako česko-anglický slovníček železničních pojmů, ukázky grafikonů a jízdních řádů, přehled návěstí a návěstidel, vyobrazení vozidlového parku a množství barevných fotografií. Každá kapitola obsahuje kromě odborného výkladu i různé zajímavosti z provozu, historie či techniky kolejových vozidel, díky nimž po ní sáhnou nejen profesionálové a studenti dopravních oborů, ale i obyčejní železniční fandové a skalní „šotouši“. Kniha je psána s ohledem na české železniční prostředí (zohledňuje způsob řízení a předpisy Správy železniční dopravní cesty).

Definice poezie nejsou nic nového, už to napadlo asi leckoho, taky například amerického básníka Carl Sandburga někdy ve čtyřicátých nebo padesátých letech minulého století. Pokoušel jsem se ty jeho kdysi přeložit, s tím tématem si dost užil, ale zkusit napsat vlastní definice mě nenapadlo. Asi o čtyři roky později, v roce 2021, jsem překlad pro nakladatelství Archa upravoval, dělal k němu přes čtyřicet kreseb, zase jsem si to téma dost užil, a zase mě nenapadlo zkusit napsat vlastní definice. To mě napadlo teprve o dva roky později, bez kontextu, bez souvislosti, když jsem u benzínové pumpy strkal pistoli do hrdla nádrže.

1985 - 1987 Po prvním svazku Kolářova originálního korespondenčního deníku, který vznikl z každodenního zasílání pohlednic z Paříže se sdělením své ženě Běle do Prahy v letech 1983-1985, vychází svazek druhý, poněkud jiný. Ani poté co československé úřady dovolily Běle Kolářové vrátit se do Paříže, neopustil Jiří Kolář svůj nově nalezený každodenní rituál: deníkovou formu objevenou ve vynuceném odluočení - a od března 1985 psal dál každý den pohlednici z Paříže do Paříže. Forma zůstala táž, ale změněné okolnosti proměnily i povahu Kolářových zápisů. Ubývá věcných zkratkovitých údajů, v nichž zpravoval ženu o svém životě v Paříži, zato se v nich do literatury vrací "starý" Kolář.

Básník Jiří Kolář (1914–2002) napsal ve třicátých letech rozsáhlejší skladbu Rudý havran, datovanou rokem 1936, kterou zaslal svému idolu Vítězslavu Nezvalovi. Tato skladba se stala legendou české literární historie 20. století, avšak zůstávala neznámá a Kolář ji neměl. Na text upozornili v polovině 90. let pracovníci Literárního archivu PNP v Praze, kteří jej vystavili při Kolářově výstavě. Editor spisů Jiřího Koláře, Vladimír Karfík, podal o Rudém havranovi zprávu v katalogu výstavy Surrealismus v Československu 1929–1953 (1996). Kolářův raný text na pomezí prózy, poezie a hry s významy je pozoruhodný nejen obsahem, ale i okolnostmi zpřístupnění. Edici Rudého havrana doplňuje neznámá juvenilní básnická tvorba z let 1934–1938, shrnutá pod názvem Nový don Quijote. Obě díla odrážejí Kolářovu fascinaci surrealismem a jeho jazykové experimentátorství, které ovlivnilo generaci v následujícím desetiletí. Tato edice, třetí svazek Skryté moderny, přináší obě skladby poprvé, čímž naplňuje přání milovníků Kolářova díla. Kniha obsahuje erudovanou předmluvu od Marie Langerové, která spolu s Vladimírem Karfíkem připravila toto studijní vydání.

Katalog k výstavě Nová citlivost zabývající se českým sochařstvím 60. - 80. let 20. století.

Deníkové záznamy od srpna 1957 do července 1958 nebyly zahrnuty do Kolářova desetisvazkového Díla. Vladimír Karfík je objevil ve svém archivu až v r. 2023. Jde o mimořádné svědectví o lidech a době, v níž se rozhodujícím způsobem - ovšem za doprovodu nejrůznějších paradoxů a absurdit postupné eroze totality - uvolňovalo stalinistické sevření. Kolář je výjimečný zapisovatel, vnímavý a zároveň nemilosrdně otevřený v náhledech a hodnoceních, včetně nejbližších přátel i sebe sama. Vytvořil tak vzrušující literární deník mimořádné poznávací, ale i čtenářské hodnoty. Postavy uváděné často jen iniciálami či vlastními jmény i tehdejší instituce jsou identifikovány v příloze Jmenné vysvětlivky. Literární objev se tak řadí k významným klíčům k pochopení tehdejších dějů, vztahů a společenské atmosféry.

In Spoon River Anthology, the American poet Edgar Lee Masters (1869–1950) created a series of compelling free-verse monologues in which former citizens of a mythical Midwestern town speak touchingly from the grave of the thwarted hopes and dream of their lives. First published in book form in 1915, the Anthology was the crowning achievement of Masters' career as a poet, and a work that would become a landmark of 20th-century American literature. In these pages, no less than 214 individual voices are heard — some in no more than a dozen moving lines. Alternately plaintive, anguished, enigmatic, angry, and contemptuous, the voices of Spoon River, although distinctively small-town Americans, evoke themes of love and hope, disappointment and despair that are universal in their resonance. This American classic is reprinted here from the authoritative 1915 edition.

Třináct knih Mistra Suna O válečném umění vstoupilo do české kultury pozdě a ne právě nejšťastněji - péčí někdejšího armádního vydavatelství Naše vojsko (1949). Překlad byl pořízen přes několik anglických převodů bez podstatnějšího zřetele k filozofickým kontextům i důsledkům textu. Ale stalo se něco neuvěřitelného: tento text si přečetl básník Jiří Kolář. A nejen přečetl. Na jeho základě vytvořil básnickou repliku Mistr Sun O básnickém umění (1957). Kolář převedl myšlení i řeč od zápasu válečného k zápasu tvořivému a svým mravním patosem, důmyslem i řečí stál čínskému originálu blíže než překlad, který mu byl vodítkem. V roce 1995 se Kolářovým přístupem inspiroval překladatel Oldřich Král, když pracoval na novém (prvním) překladu čínského originálu. Tato kniha zrcadlí vedle sebe oba dva texty: Kolářův a Králův. Úvodní krátká studie zasazuje do kontextu Sunův vojenský traktát, doslov pak osvětluje vznik Kolářovy básnické skladby. Text doplňují originální kaligrafie Oldřicha Krále.

První svazek dopisů psaných na pohlednice, které v letech 1983--1985 posílal Jiří Kolář z Paříže denně své ženě Běle do Prahy, kde čekala na povolení českých úřadů k vystěhování ze země. Krátké texty, přibližně stejně dlouhé, mají vlastně rozsah básně a ve svém celku tvoří jakýsi moderní román v dopisech a zároveň ojedinělý dokument připomínající deník, v němž básník nejen popisuje, čím v Paříži každodenně žil, ale dává také nahlédnout do okolností vzniku své tvorby a osvětluje její zdroje. Další dopisy na pohlednicích z let 1986 do současnosti vyjdou ve druhém svazku.

Po mozkové příhodě z podzimu 1998 se těžce nemocný básník Jiří Kolář (1914) vrací z Paříže do Prahy. Od léta 1999 je po nešťastném pádu upoután na lůžko. Ale nevzdává se. Znovu se učí chodit, zkouší psát. Byl zvyklý neustále něco dělat, a teď nemůže. Rozhoduje se bez jakékoli sebelítosti zaznamenávat si do diáře, co se děje s jeho tělem, jak ho opouští, jak se mu „svět rozpadá na střepy“. Strohé, syrové zápisy jakoby v surovém stavu reagují i na to, co vnímá kolem sebe, co čte v novinách či zahlédne v televizi. Zaznamenává projekty koláží, které by chtěl udělat, i první verše napsané po mrtvici. Místy se záznamy dotýkají otázek poetiky, smyslu umění. Někdy jsou hravé, jindy plné hořkosti: poezie nového vědomí, záznam, svědectví. Některé zápisy navazují na nejlepší z Kolářových textů, nabitých onou „etickou opravdovostí“, v naší poezii tak vzácnou.

Lamentace, výbor z korespondence Boženy Němcové, se soustřeďují na poslední desetiletí autorčina života, na dopisy s muži a mezi nimi právě na ty, v nichž autorka promlouvá vzrušeně o svém údělu a svěřuje se svým adresátům s jeho strastmi. Jejich látka vydala na drama o prologu a třech aktech, do něhož je náš výbor uspořádán. Dalšími aktéry tohoto dramatu jsou v našem výboru autorčiny adresáti - rodina, přátelé, podporovatelé - jimž se svěřuje s narůstající tragikou svého života. Temné pozadí tohoto vzrušeného dialogu zachycují v Lamentacích úřední projevy rakouské persekuce, které spoluurčovaly atmosféru autorčina posledního vášnivého střetnutí se životem.

Samizdatový almanach, sestavený v roce 1956, v němž poprvé vedle sebe vystoupila významná generace mladých básníků a spisovatelů, odrážející se zásadně od tehdy vládnoucího socialistického realismu.

Sbírka Dny v roce, básnická část denních záznamů Jiřího Koláře od 16. února 1946 do 15. února 1947, vyšla těsně po únoru 48 a nadlouho (nejméně na 8 let, a i poté směl Kolář publikovat jen velmi omezeně) byla jeho poslední vydanou knihou. Prozaická část těchto záznamů – Roky v dnech – už zůstala v korekturách. Básníka, který kráčel po nových, neprobádaných cestách poezie, který si bral na pomoc každodenní lidskou řeč a prohlašoval, že nepředvídatelné není vymyšlené, vyfantazírované nebo vysněné, ale bezmezně skutečné, básníka, v jehož verších se svářely protiklady a sráželo všední se vznešeným a který předvídavě napsal 15. února 1947 „Svět jako by se zmítal…/ v jediné touze po svobodě, / jejíž slunce zašlo / pravděpodobně do konce tohoto století“ – tohoto básníka a posléze výtvarníka, odsouzeného tehdy k zapomnění a kriminálu, navzdory nouzi žijícího moderním uměním a neúnavně hledajícího nový umělecký výraz, však nezlomilo nic; dnes je jednou z úhelných postav české poezie a výtvarného umění. Vybral a uspořádal Marek Fikar. V tomto uspořádání 1. vyd.

Nový výbor z jediné, ale rozsáhlé Whitmanovy sbírky (396 básní), kterou autor postupně vydal v sedmi edicích, přičemž do každé z nich byly přidány další nové básně. Básně v tomto výboru byly přeloženy z Complete Poetry & Selected Prose and Letters.

Pro mládež upravená lidová knížka o Enšpíglovi vypráví o jeho cestách z kraje do kraje a o jeho kouscích, které provádí řemeslníkům, měšťanům, bohatým kupcům a šlechticům. Jeho kousavý vtip míří na nafoukance a chamtivce. Napadá nespravedlnost, bezpráví, křivdu i lidskou hlouposta tropí své šprýmy s úmyslem varovat, napravit i potrestat. Marginálie

A cura di M. E. Cantarello. Porto Valtravaglia, 2010; br., pp. 256.

"Baron Prášil : o strachu i udatenství, o přízni i protivenství, o lovu i cestování, o boji i hodování, řada příhod, jimiž strašil nebojácné". Převyprávění slavné knihy o ještě slavnějším baronovi a jeho příhodách.

Fotografické předlohy autorsky zpracoval Jiří Kolář. Citáty z díla Jaroslava Haška vybral Vladimír Adamczyk Zatím poslední, dosud nepublikované dílo Jiřího Koláře (1914), jedné z nejvýraznějších osobností českého výtvarného umění a poezie, je pandánem knihy Kafkova Praha, vydané před několika lety. Autor vytvořil sérii koláží vycházejících z dobových pohlednic, Haškových fotografických portrétů a fotografií Prahy z přelomu 19. a 20. století. Doplnil je citáty z Haškových povídek a samozřejmě ze Švejka. Reprezentativně vypravená publikace obsahuje 28 barevných i černobílých kompozic.

Dvě divadelní hry z let 1958-1961 jsou posledními autorovými slovesnými díly. Obnažením života jako dění beze smyslu a groteskností dialogů souvisejí Kolářova dramata s divadlem absurdity. Poselství Kolářovy beznaděje má ve však srovnání s texty Beckettovými, jež v té době překládal, zřetelněji reálný základ. Kolářův groteskní dialog stojí jednak na reálném intimním životním zážitku, jednak na vyjádření společenské situace či problematiky obecné - někde je jejich přímou parafrází. Beznaděj Kolářových dramat má motivaci více společenskou a mravní než filosofickou. Při bližším pohledu na jejich text je zřetelná větší souvislost s Kolářovým básnickým dílem než s absurdním dramatem. Nejpodstatnější vlastností Kolářových divadelních her, jejichž kompozice je určena metodou literární koláže, je lyrické východisko, jež spojuje tato dramata s celým básníkovým dosavadním dílem a zároveň ukazuje na souvislost se soudobým světovým dramatem beckettovského typu.

Über dieses Jahrhundertstück des irischen Nobelpreisträgers Samuel Beckett schrieb der Philosoph Günther Anders: »Der Clown ist von einer Traurigkeit, die, da sie das traurige Los der Menschen überhaupt abspiegelt, die Herzen all Menschen solidarisiert und durch diese ihre Solidarisierung erleichtert … Die Farce scheint zum Refugium der Menschenliebe geworden zu sein: die Komplizenhaftigkeit der Traurigen zum letzten Trost. Und weiß auch die Tröstung nicht, warum sie tröstet und auf welchen Godot sie vertröstet – sie beweist, daß Wärme wichtiger ist als Sinn; und daß es nicht der Metaphysiker ist, der das letzte Wort behalten darf, sondern nur der Menschenfreund.« Dreisprachige Ausgabe: Auf den Doppelseiten findet sich auf der linken Seite in der linken Spalte der französische, in der rechten Spalte der englische Originaltext und auf der rechten Seite – etwas größer gedruckt und über die gesamte Seitenbreite – die Übersetzung ins Deutsche.

Nejranější vydané dílo Jiřího Koláře, které nevyšlo ani v desetisvazkovém Díle Jiřího Koláře. Jde o básně inspirované soudobou erotickou literaturou. Datováno rokem 1938.

Příručka určená pro technickou praxi i jako doplněk učebnic pro odborné školy. Obsahuje nejen tabulky závitů, ale uvádí také jejich měření a tolerování. U normalizovaných šroubů jsou i údaje vztahující se k jejich příslušenství. Vydání 2.

Ji KolA jest kluczowa postacia dla literatury czeskiej XX wieku Jego tworczosc literacka wciaz nie jest szerzej znana poza granicami Czech Swiatowa slawe zdobyl glownie jako artysta wystawy miedzy innymi w Muzeum Guggenheima w Nowym Jorku Cala wiedze i umiejetnosci plastyczne zawdzieczal tylko swojej dociekliwosci i wrazliwosci na otaczajacy go swiat Dziennik nigdy nie byl w calosci publikowany w jezyku polskim W Czechach ostatni raz ukazaly sie w 1983 roku Wydanie Naocznego swiadka ma na celu przyblizenie polskiemu czytelnikowi jego tworczosci w ktorej forma dziennika jest jedna z najwazniejszych Naoczny swiadek to poetycki zapis 12 miesiecy z zycia Jiego KolAa Wydanie dziennikow towarzyszy organizowanej przez MOCAK wystawie Kolaz z lasiczka Jiego KolAa pierwszej od lat polskiej monograficznej prezentacji tworczosci jednego z najwybitniejszych czeskich artystow

Kniha úvah o umění a životě, umělcova konfese; k oddílu Odpovědi (s. 5-79) je připojena část Kolářova souboru Kafkova Praha (1977-1978), s. [81-112], a kalendárium Životopis Jiřího Koláře (s. [113-115], dovedeno do 8. 3. 1984).