Pokušení svatého Antonína

Román, jehož předlohu Flaubert našel nejspíše v Goethově Faustu. Jejich společným prvkem je člověk a ďábel. Vize, která předvádí v šíleném mumraji všechny fantazijní výtvory, jimiž lidstvo zaplňovalo v průběhu své historie prázdnotu nebes klenoucích se nad jeho proměnlivým hemžením. Klasické dílo světové literatury - Pokušení Svatého Antonína (La Tentation de Saint Antoine) - je knihou, na níž francouzský spisovatel Gustave FLAUBERT (1821-1880) strávil prakticky celý tvůrčí život. Byla publikována ve třech verzích (1849, 1856 a 1872), definitivní verze pochází z roku 1874. Námětem díla jsou známá pokušení, kterým byl vystaven svatý Antonín Veliký na poušti – téma často reflektované ve středověkém i moderním umění. Kniha je psána formou divadelního scénáře a pojednává o jedné noci, kdy byl svatý František vystaven zvláště trýznivým pokušením. Autora k napsání knihy inspiroval obraz s tímto motivem, který viděl v Paláci Balbi v Janově. Kniha je považována za vrchol Flaubertova díla, třebaže jeho nejznámějším dílem je román Paní Bovaryová.