En savoir plus sur le livre
Blanka Stárková charakterizuje v doslovu povídkovou sbírku následovně: Co tyto povídky spojuje, jsou (ty tak těžko postižitelné) kvality Márquezova vypravěčství. Stavba, promyšlený rytmus věty, který nemívá o slabiku méně nebo více, paralelní děje, z nichž jeden záludně probíhá druhému příběhu za zády, návnada vždy a vždy dopředu nastražovaná čtenáři, aby chtěl-musel s autorem běžet dál... A tak se možná příliš nezmýlíme v domněnce, že víc než jeden čtenář bude číst tyto povídky, aniž by potřeboval jejich pointu, jejich rozluštění či hledal jejich přesah, a vstoupí prostě do textu, aby se jím nechal nést, a vždycky znovu z něj vystoupil s touž beznadějnou otázkou: Jak to ten člověk k ďasu dělá?
Nous avons un total de du titreDvanáct povídek o poutnících (1996 ).
Achat du livre
Dvanáct povídek o poutnících, Gabriel García Márquez, Vladimír Medek
- Langue
- Année de publication
- 1996
- Reliure
- (rigide),
- État du livre
- Bon
- Prix
- 7,69 €
Modes de paiement
Il manque plus que ton avis ici.
- Titre
- Dvanáct povídek o poutnících
- Langue
- Tchèque
- Auteurs
- Gabriel García Márquez, Vladimír Medek
- Éditeur
- Hynek
- Publié
- 1996
- Format
- rigide
- Pages
- 221
- ISBN10
- 8085906309
- ISBN13
- 9788085906301
- Séries
- Catégories
- Mots clés
- Recueils, anthologies, Nouvelles, France, Histoires, Europe, Italie, Europe du Sud, Autriche, Espagne, Littérature espagnole, Réalisme magique, Anthologie, Mystique, Narration, Littérature hispano-américaine, Amérique du Sud, Exil, Amérique Latine, Pèlerinage, Colombie, Lieux de pèlerinage, Pèlerins, Littérature colombienne
- Première publication
- 1992
- Titre original
- Doce cuentos peregrinos
- Évaluation
- 4,05 sur 5
- Description
- Blanka Stárková charakterizuje v doslovu povídkovou sbírku následovně: Co tyto povídky spojuje, jsou (ty tak těžko postižitelné) kvality Márquezova vypravěčství. Stavba, promyšlený rytmus věty, který nemívá o slabiku méně nebo více, paralelní děje, z nichž jeden záludně probíhá druhému příběhu za zády, návnada vždy a vždy dopředu nastražovaná čtenáři, aby chtěl-musel s autorem běžet dál... A tak se možná příliš nezmýlíme v domněnce, že víc než jeden čtenář bude číst tyto povídky, aniž by potřeboval jejich pointu, jejich rozluštění či hledal jejich přesah, a vstoupí prostě do textu, aby se jím nechal nést, a vždycky znovu z něj vystoupil s touž beznadějnou otázkou: Jak to ten člověk k ďasu dělá?