Veliký slunovrat

„Skoro jedenáct let jsem se stýkal skoro výhradně s muži, a to v prostředí, které jsem dokonale znal a které mě nemohlo ničím překvapit. Hřiště bylo určeno a pravidla hry stanovena tak pevně, že se nedala beztrestně porušovat. Ale venku, kde jsem se ocitl jako neplavec hozený do vody, platila možná jiná pravidla hry mezi těmi domorodými obyvateli. Byl jsem vnitřně připraven na různé varianty, které mohou vyvstat, a určil jsem si základní postoj, jak se chovat. Jeho podstatou byl střeh. Byl jsem připraven na to, že každý, s kým přijdu do styku, bude mým nepřítelem, s kým se musím utkat. Byl jsem animální tvor, který v každém okamžiku může očekávat z kterékoliv strany nebezpečný útok.“ Tato slova vystihují téma románu, který zobrazuje odlišné světy a nepřipravenost čerstvě propuštěného politického vězně 50. let. Autor zdůrazňuje, že „náleželi jsme k jinému druhu zvířat a žili každý v jiné džungli“. V rozhovoru Karel Pecka charakterizuje příběh jako „velká očekávání od náhle získané svobody“ a zklamání z ní, když se ukáže, že realita není tak jednoznačně pozitivní. Rozdíl mezi těmito světy se projeví v situaci, kdy si hrdina po hospodské bitce s přesilou čtyř proti jednomu spokojeně pochvaluje, jaká to byla krásná rvačka, přičemž horší by bylo být nahý, svázaný a nemoci se bránit. Tento čtivý a pravdivý román napsal Karel Pecka v roce 1964 a poprvé byl vydán v roce 1968.