Darmošlapové

Popis poválečného života mladých italských bezdomovců, kteří si na živobytí vydělávají krádežemi. Román Darmošlapové z roku 1955 je prvním prozaickým dílem Piera Paola Pasoliniho. Dodnes patří k nejvydávanějším, snad pro svou schopnost přeměnit skutečnost, v níž tolik předchozích i pozdějších umělců našlo jen bezútěšnost, v akt víry. V prostředí římských periférií zaplavených sluncem, hejny kluků a bídou objevuje Pasolini vitalitu, která podmiňuje budoucnost Obrazy ze života, pikareskní příhody skupiny chlapců ve světě zápasícím v letech po druhé světové válce o holou existenci, o kus chleba, krádeže ve skladišti starého železa, noční toulky neřestnými římskými parky, horké dny u špinavé říčky, hlad a neustálá honba za trochou peněz, jež umožňují vstup do světa kratičkých radostí předměstské herny, a věčná hrozba policie: životní síla měřená rizikem a každou porážkou, síla, jež se násobí jasnými okamžiky ryzí lidskosti, průhled z prehistorie do historie člověka. To je ruka, kterou autor podává čtenáři, aby ho provedl lidským bludištěm. Při nedlouhém putování objeví čtenář nepříliš známý svět plný vnitřního napětí, humoru a krutosti a děj ve stejné míře neodvratný jako nepředvídatelný, od něhož se bude jen nerad vzdalovat.