Čtyři uličníci

En savoir plus sur le livre

Muriel pohlédla na svou hospodyni. „Už jsem se rozhodla, paní Volkeová.“ Paní Volkeová jí už dlouhá léta pomáhala v domácnosti, přesněji řečeno od Sářina narození. Murielin pohled vyzařoval takové obavy, že to starou paní hluboce zasáhlo.„A co chcete dělat?“ chtěla vědět a její hlas prozrazoval soucit.„Vezmu si svou neteř a svého synovce k sobě!“ zněla odpověď.„Och,“ uklouzlo zděšené paní Volkeové. Nic víc. Na krátký okamžik oněměla, a to už bylo opravdu co říct, protože její vyřídilka byla bez konkurence. Pak ale zase velice rychle nabyla řeči. „A co pan Bergers?“ vyzvídala. „Co si myslíte, paní Gudeliusová, že na to řekne? Jestlipak jste si to všechno dobře rozmyslela? Zodpovědnost, kterou na sebe chcete vzít, je obrovská. Starat se o dvě děti bez rodičů, i když jde o děti vaší sestry, to není vůbec nic lehkého!“