Mé Tahiti

Tři roky prožila autorka na Tahiti, spolu s manželem – příslušníkem pozemního personálu letectva francouzské armády a pěti dospívajícími, studujícími syny. Z pobytu v Papeete posílala maily příbuzným a známým ve Francii a v Čechách. Po návratu soustředila své dojmy do deníkové prózy. Vnímavá pozorovatelka putuje pěšky, na kole či autem po horách, brodí se divokými říčkami, sklízí pomeranče a kokosy, obdivuje tropickou vegetaci, navštěvuje korálové útesy, restaurace. Vydává se i na vzdálenější ostrovy, tím nejzazším je Velikonoční ostrov. Zaměstnaná domácností, stačí si najít čas i na nácvik tahitských tanců a cvičení ve vodě. S nadhledem pozoruje malicherné až komické půtky místních politických stran. Před čtenářem tak vyvstává plastický obraz vzdáleného ostrova Paula Gauguina, vykreslený se smyslem pro drobnokresbu a zářivé barvy Polynésie.