Srpnovští páni

Románová kronika o předhusitských sociálních otřesech z doby posledních Přemyslovců a Jana Lucemburského. Na osudech tří generací smyšlených pánů ze Srpna - Odolena, Epíka a Křišťana - je plasticky předveden život šlechty v době, kdy nástup peněžního hospodářství vytlačuje směnný obchod a kdy rozvojem řemeslné výroby neobyčejně sílí vliv měšťanstva. Přiostření rozporů uvnitř společenských vrstev mění postupně způsob života, a feudální šlechta, která je přesvědčena, že ji tak "ďábel zaplétá do příčin", nenalézá jiného východiska než ještě víc vysávat nevolníky. Ojedinělé pokusy o lepší uspořádání poddanských vztahů se hroutí, jakmile jejich původce zemře. V té době je poddaný lid neobyčejně přístupen myšlenkám "návratu k původní církvi", které se ovšem vyhrocují i v oposici proti "rameni světskému". Podivín Petr Pudivous první si všímá rozdílů mezi životní skutečností a církevním učením, a své osobité myšlenky vykládá shromážděnému lidu, zaplatí to smrtí, ale v jeho započatém díle pokračuje lidový vůdce Praskola, pod jehož vedením se lidové kacířské hnutí vzedme až k ozbrojenému povstání: ač poraženo, je předzvěstí nových bouří. Kniha je psána vančurovsky archaisujícím stylem.