Autor, který v roce 1926 přednášel na universitě v belgickém Gentu, popsal dějiny dvojjazyčného státu mezi dvěma velmocemi - Německem a Francií. Popisuje vznik Belgie v roce 1831 dohodou evropských velmocí. Popisuje události a stav státu v letech 1848,1870 a 1914 , německou okupaci za 1. světové války.
« À vous de cœur » André Spire et Otokar Fischer 1922–1938 (ed. Marie-Odile Thirouin, edice Depozitář, řada Dokumenty, PNP) Curieuse est l’histoire de cette amitié entre deux poètes que tout semble séparer : la distance géographique (l’un est le plus souvent à Paris, l’autre à Prague), l’engagement (sioniste pour l’un, patriote tchèque pour l’autre), la conception de la poésie (l’un est adepte du vers libre, l’autre attaché à la prosodie classique du vers rimé). Et pourtant, André Spire (1868–1966) et Otokar Fischer (1883–1938) développent au fil de seize années d’échanges épistolaires une relation quasi fraternelle. Leurs différences, au lieu de les éloigner l’un de l’autre, entrent en dialogue et nourrissent un débat amical sur ce qui leur tient le plus à cœur : la place de la judéité dans leur vie et leur identité, leur engagement social et politique dans la cité, leur expérience de créateur et de traducteur. Voici mis en lumière, à travers ces lettres chaleureuses, un pan oublié des relations franco-tchèques de l’entre-deux-guerres.André Spire et Otokar Fischer
Francois Villon je legendou. Jako řada jiných básníků vedl nadmíru bouřlivý život, který mu vynesl až odsouzení k smrti oběšením za vraždu. Rozsudek jej podnítil k sepsání Závěti, ale později byl zmírněn na desetileté vyhnanství z hlavního města. Villon opouští Paříž na počátku ledna 1463 ve svých jednatřiceti letech a poté o něm historie ztrácí veškeré stopy. Kde strávil druhou polovinu svého života? Jak vysokého věku se dožil? A přestal se snad poté věnovat poezii? Kdoví. Faktem zůstává, že roku 14889 kdy by mu bylo 59 let vyšlo jeho dílo knižně a okamžitě se setkalo s obrovským úspěchem, do roku 1533 se dočkalo dvou desítek různých vydání. Po autorovi se ale (metaforicky určitě a doslova možná) slehla zem. Francois Villon značí určitý zlom ve francouzské literatuře a mnohem více než ke středověkým básníkům je řazen po bok autorů moderních koneckonců je nazýván prvním z tzv. prokletých básníků. Na české čtenáře dýchne živým jazykem v kongeniálním překladu Otokara Fishera.
François Villon, bouřlivák a vagabund s univerzitním vzděláním, pohybující se často v kriminálním podsvětí je básníkem, jehož verše i přes pět století stále oslovují čtenáře a to nejen v rodné Francii, ale i u nás, kde byl překládán celou plejádou našich předních básníků. Jehobohatý, často ale břitký až jedovatý jazyk osciluje od dvorské poezie až po básně v žargonu podsvětí. Setkáme se zde ale nejen s jeho verši, přebásněnými Otokarem Fischerem ze starofrancouzštiny. Zasvěcený pohled na jeho dílo i život přináší i úvodní studie z pera Jozefa Felixe a knihu vhodně doplňuje řada dobových dokumentů přeložených Jitkou Křesálkovou. Kniha výborně udělaná – jako ostatně i řada dalších knih z Klubu přátel poezie – o jejíž kvalitě dost napovídá i skutečnost, že byla v prakticky nezměněné podobě vydána i o řadu let později.
Nové vydání Fischerova básnického překladu, který vyšel po prvé r. 1927 a přinesl z celk. počtu asi 3.000 veršů originálu téměř plnou polovinu, a to ještě tu daleko významnější. Villon, stojící na poč. nové franc. literatury, svýmstudiem mistr paříž. fakulty, životem bohém, přítel chudáků, několikrát ve vězení a málem skončivší na šibenici - jako básník je předchůdcem jak Musseta a Verlaina, tak i Heineho. Jeho dílo je jednak osobní, jednak dobře vyjadřujenáladu a protest chudáků proti pánům a vědomí rovnosti všech před smrtí. V., vycházeje ze scholastiky, jíž se učil na školách, tvoří přechod k novému typu člověka renaisančního, aktivního a přitakávajícího životu.
V osmém svazku edice Skrytá moderna se zaměřujeme na opomíjený Almanach na rok 1914 (1913), významné skupinové vystoupení předválečné avantgardy. Přípravy na almanach zahrnovaly organizaci skupinových čtení a diskuse, které navazovaly na generální polemiku z roku 1912. Do plánovaného druhého ročníku se počítalo se spoluprací absentujících autorů, avšak události první světové války, jako odvod některých účastníků na frontu nebo úmrtí jiných, znemožnily pokračování. Příspěvky almanachu, i když umělecky nevyvážené, manifestují přihlášení k dynamicky se proměňujícímu životu civilizace. V poezii se uplatňuje volný verš (K. Čapek) a v próze synchronní polyperspektivnost, inspirovaná kubismem (J. Čapek). Autoři, ovlivněni vitalismem a futurismem, se odvracejí od symbolistně-dekadentní generace a hlásí se k životu „tady a teď“, přičemž oceňují inovativní přístupy v umění více než dokonalou formu textu. Almanach zdůrazňuje umělecký syntetismus a propojení s dalšími uměleckými obory, čímž se stává důležitým mezníkem v české literatuře, předznamenávající vystoupení poválečné avantgardy. Publikace vznikla ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci.
Teoretická práce Otokara Fischera o způsobu a problémech při překladech básní z cizích jazyků - současných i historických.
Básně plné pocitů dočasnosti života, kdy se zde básník vyrovnává s touto skutečností platnou pro každého živáčka.
Je pozoruhodný příběh tohoto přátelství dvou básníků, které jako by všechno rozdělovalo: zeměpisná vzdálenost (jeden se nejčastěji nachází v Paříži, ten druhý v Praze), jejich společenská angažovanost (jeden je sionista, druhý český patriot) i pojetí poezie. A přesto si André Spire (1868–1966) a Otokar Fischer (1883–1938) v průběhu svého šestnáctiletého dopisování vypěstovali takřka bratrský vztah. A tak prostřednictvím těchto srdečných dopisů vychází na světlo zapomenutý kus historie česko-francouzských vztahů v období mezi válkami. Vydáno v kartonovém pouzdru spolu s francouzskou verzí "À vous de coeur..."
Osobní korespondence německého spisovatele je věnována otázkám československé kultury a politiky 20. a 30. let 20. století.
