Otokar Fischer Livres

Autor, který v roce 1926 přednášel na universitě v belgickém Gentu, popsal dějiny dvojjazyčného státu mezi dvěma velmocemi - Německem a Francií. Popisuje vznik Belgie v roce 1831 dohodou evropských velmocí. Popisuje události a stav státu v letech 1848,1870 a 1914 , německou okupaci za 1. světové války.

« À vous de cœur » André Spire et Otokar Fischer 1922–1938 (ed. Marie-Odile Thirouin, edice Depozitář, řada Dokumenty, PNP) ​Curieuse est l’histoire de cette amitié entre deux poètes que tout semble séparer : la distance géographique (l’un est le plus souvent à Paris, l’autre à Prague), l’engagement (sioniste pour l’un, patriote tchèque pour l’autre), la conception de la poésie (l’un est adepte du vers libre, l’autre attaché à la prosodie classique du vers rimé). Et pourtant, André Spire (1868–1966) et Otokar Fischer (1883–1938) développent au fil de seize années d’échanges épistolaires une relation quasi fraternelle. Leurs différences, au lieu de les éloigner l’un de l’autre, entrent en dialogue et nourrissent un débat amical sur ce qui leur tient le plus à cœur : la place de la judéité dans leur vie et leur identité, leur engagement social et politique dans la cité, leur expérience de créateur et de traducteur. Voici mis en lumière, à travers ces lettres chaleureuses, un pan oublié des relations franco-tchèques de l’entre-deux-guerres.André Spire et Otokar Fischer

Francois Villon je legendou. Jako řada jiných básníků vedl nadmíru bouřlivý život, který mu vynesl až odsouzení k smrti oběšením za vraždu. Rozsudek jej podnítil k sepsání Závěti, ale později byl zmírněn na desetileté vyhnanství z hlavního města. Villon opouští Paříž na počátku ledna 1463 ve svých jednatřiceti letech a poté o něm historie ztrácí veškeré stopy. Kde strávil druhou polovinu svého života? Jak vysokého věku se dožil? A přestal se snad poté věnovat poezii? Kdoví. Faktem zůstává, že roku 14889 kdy by mu bylo 59 let vyšlo jeho dílo knižně a okamžitě se setkalo s obrovským úspěchem, do roku 1533 se dočkalo dvou desítek různých vydání. Po autorovi se ale (metaforicky určitě a doslova možná) slehla zem. Francois Villon značí určitý zlom ve francouzské literatuře a mnohem více než ke středověkým básníkům je řazen po bok autorů moderních koneckonců je nazýván prvním z tzv. prokletých básníků. Na české čtenáře dýchne živým jazykem v kongeniálním překladu Otokara Fishera.

François Villon, bouřlivák a vagabund s univerzitním vzděláním, pohybující se často v kriminálním podsvětí je básníkem, jehož verše i přes pět století stále oslovují čtenáře a to nejen v rodné Francii, ale i u nás, kde byl překládán celou plejádou našich předních básníků. Jehobohatý, často ale břitký až jedovatý jazyk osciluje od dvorské poezie až po básně v žargonu podsvětí. Setkáme se zde ale nejen s jeho verši, přebásněnými Otokarem Fischerem ze starofrancouzštiny. Zasvěcený pohled na jeho dílo i život přináší i úvodní studie z pera Jozefa Felixe a knihu vhodně doplňuje řada dobových dokumentů přeložených Jitkou Křesálkovou. Kniha výborně udělaná – jako ostatně i řada dalších knih z Klubu přátel poezie – o jejíž kvalitě dost napovídá i skutečnost, že byla v prakticky nezměněné podobě vydána i o řadu let později. 1. vydání

První a jeden z nejlepších výběrů Villonova básnického díla. Kromě vydání na papíře Antik vyšlo 50 číslovaných výtisků na holandském papíře Van Gelder a 200 číslovaných výtisků na papíře Japan Banzay. Obálka reprodukována je podle titulního listu prvního vydání Villonovy poesie z r. 1489 s vypuštěním iniciál nakladatele P. Leveta. Na str. 6 reprodukován je původní dřevoryt z téhož vydání.

V osmém svazku edice Skrytá moderna se zaměřujeme na opomíjený Almanach na rok 1914 (1913), významné skupinové vystoupení předválečné avantgardy. Přípravy na almanach zahrnovaly organizaci skupinových čtení a diskuse, které navazovaly na generální polemiku z roku 1912. Do plánovaného druhého ročníku se počítalo se spoluprací absentujících autorů, avšak události první světové války, jako odvod některých účastníků na frontu nebo úmrtí jiných, znemožnily pokračování. Příspěvky almanachu, i když umělecky nevyvážené, manifestují přihlášení k dynamicky se proměňujícímu životu civilizace. V poezii se uplatňuje volný verš (K. Čapek) a v próze synchronní polyperspektivnost, inspirovaná kubismem (J. Čapek). Autoři, ovlivněni vitalismem a futurismem, se odvracejí od symbolistně-dekadentní generace a hlásí se k životu „tady a teď“, přičemž oceňují inovativní přístupy v umění více než dokonalou formu textu. Almanach zdůrazňuje umělecký syntetismus a propojení s dalšími uměleckými obory, čímž se stává důležitým mezníkem v české literatuře, předznamenávající vystoupení poválečné avantgardy. Publikace vznikla ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci.

Teoretická práce Otokara Fischera o způsobu a problémech při překladech básní z cizích jazyků - současných i historických.

Básně plné pocitů dočasnosti života, kdy se zde básník vyrovnává s touto skutečností platnou pro každého živáčka.

Je pozoruhodný příběh tohoto přátelství dvou básníků, které jako by všechno rozdělovalo: zeměpisná vzdálenost (jeden se nejčastěji nachází v Paříži, ten druhý v Praze), jejich společenská angažovanost (jeden je sionista, druhý český patriot) i pojetí poezie. A přesto si André Spire (1868–1966) a Otokar Fischer (1883–1938) v průběhu svého šestnáctiletého dopisování vypěstovali takřka bratrský vztah. A tak prostřednictvím těchto srdečných dopisů vychází na světlo zapomenutý kus historie česko-francouzských vztahů v období mezi válkami. Vydáno v kartonovém pouzdru spolu s francouzskou verzí "À vous de coeur..."

Osobní korespondence německého spisovatele je věnována otázkám československé kultury a politiky 20. a 30. let 20. století.

Nejvýznamnější představitel české germanistiky v období před druhou světovou válkou Otokar Fischer (1883-1938) se rovněž podstatně zapsal do dějin literárněvědné bohemistiky a oboru propojujícího zájmy obou filologií, germanobohemistiky, výraznou pozornost věnoval otázkám teatrologickým. Během pětatřicetileté odborné kariéry zveřejnil bezmála tři tisíce příspěvků ve vědeckých publikacích, sbornících, časopisech i v denním tisku, psaných kromě češtiny též v němčině a francouzštině. Pro přítomný výbor jich editor vybral 165 a seřadil je do sedmi oddílů ve dvou svazcích. Sv. 1: 1. Problémové studie soustřeďují obecně koncipované texty o problematice tvorby a jejích nevysvětlitelných či intuitivních momentech, stati o dramatu a dramaturgii, o historii a metodologii literární kritiky, o nových literárněvědných směrech třicátých let 20. století nebo o podstatě literárního překladu; 2. Práce bohemistické představují ve třiceti statích českou literaturu od Máchy po Mahena, se zvláštními důrazy na dílo J. Vrchlického, O. Březiny, A. Sovy, O. Theera, F. X. Šaldy a K. Čapka; 3. Studie s tematikou česko-německou ukazují roli českého živlu v Goethově díle, básníkovu inspiraci pro Čelakovského a Erbena nebo seznamují s předlohami Kollárovy Slávy dcery, s relacemi mezi K. H. Máchou a A. Klarem či F. Hebbelem a českým národem.

Tato kniha byla vydána českým nakladatelstvím Twisted Spoon Press, které sídlí v Praze a vydává díla českých a slovanských autorů v anglickém jazyce. Oficiální anotace nakladatelství: Erben compiled and wrote A Bouquet based on his studies of Slavic folklore. First published in 1853, it is dotted with murder and mayhem : graves opening and the dead walking the earth, the animate becoming the inanimate and vice versa, ogres and monsters of lake and wood, human transformations reminiscent of Ovid's Metamorphoses. Written as ballads, Marcela Sulak's new translation perfectly captures their cadence and rhythm in an English that is fresh and energetic. Through the years A Bouquet has come to be regarded as a masterpiece and wellspring of inspiration to artists of all stripes, including Antonín Dvořák, who composed a series of symphonic poems to some of these tales. Of the many illustrators who have contributed to the various editions that have appeared over the past century and a half, Alén Diviš's artwork is generally considered the most powerful. This edition also includes Erben's own notes explaining the origins of many of these tales. Translated from Czech and introduced by Marcela Malek Sulak. Artwork by Alén Diviš.

Villon n'a pas tant renouvelé la forme de la poésie de son époque que la façon de traiter les thèmes poétiques hérités de la culture médiévale, qu'il connaît parfaitement, et qu'il anime de sa propre personnalité.

Spis Zrození tragédie z ducha hudby z roku 1872 (nové, Nietzschem přehlédnuté vydání vyšlo v roce 1886 pod upraveným názvem Zrození tragédie. Aneb: řectví a pesimismus) představuje Nietzschovu první knihu, kterou vydal jako profesor klasické filologie v Basileji. Ze všech Nietzschových děl, jež byla během jeho života vydána, vzbudila tato kniha zřejmě největší ohlas: tento zájem byl ovšem převážně kriticky odmítavý, zveřejnění knihy Nietzscheho trvale připravilo o akademickou pověst a autor sám se od ní později v podstatě distancoval. Nietzsche v ní výsostně literární formou bez jakéhokoli standardního vědeckého aparátu formuluje svou slavnou „artistní metafyziku" založenou na duplicitě apollinství a dionýství, které se spojují v díle antické tragédie jakožto nejvyšší formě umění: tragédie i tragický mýtus nakonec zaniká vlivem sókratovského vědeckého optimismu, jehož – z Nietzschovy perspektivy zhoubné a rozkladné – působení stojí i v základech naší moderní kultury. Nietzschova kniha, silně ovlivněná jeho tehdejším nadšením pro Schopenhauerův pesimismus a hudbu Richarda Wagnera, se následně stává jedním z kanonických kulturněfilosofických textů, který po více než sto letech vychází v novém českém překladu.

Básnická tvorba Otokara Fischera zahrnuje jedenáct sbírek vzniklých během tří desetiletí minulého století. Do básnických knih se promítají nejen motivy osobní či intimní, Fischer v nich v mnohovrstevné škále zrcadlí i náměty a problémy vědecké, básníkova individualita je ale až na výjimky přetváří opět v téma subjektivní. Ať už se Fischer vyjadřuje lapidárně břitkým tónem, obléká své pocity a myšlenky do písňové formy, čerpá ze svého rozkročení mezi klasicismem a romantismem či odkazuje ke svým literárním vzorům, přátelům a blížencům, vždy zůstává nezakotveným poutníkem na cestě plné překážek, křižovatek a peřejí.

Výběr z poezie Rudyarda Kiplinga. Převážně souběžný anglický text.

Jedna z vrcholných tragédií Williama Shakespeara je drama zločinu, svědomí a trestu a divadelní sonda do hlubin lidské duše, z nichž se rodí zlo. Macbeth, skotský šlechtic a hrdina, člověk obddivovaný a uctívaný všemi, v této hře podlehne ctižádosti a touze po moci natolik, že se dopustí zločinu nejtěžšího - krvavé královraždy. Tato nejkratší a nejsevřenější Shakespearova tragédie má strhující rytmus a akčnost, psychologickou hloubku, je to hra úderná i básnická, drama strmého vzestupu a pádu. Macbeth se vraždou domůže moci nejvyšší, stane se králem, ale aby si moc udržel, musí vraždit dál, brodí se krví, stává se nelidskou bestií, netvorem, co chvíli křičí na jevišti svěšta, jen aby poznal, že jeho život je pustý žvást idiota, jen hluk a vřava - a neznamená nic.

La seconde édition des Fleurs du mal, privée des six "pièces condamnées" en correctionnelle pour immoralité, paraît en 1861. Romantiques par la mélancolie à l'ombre de laquelle ils s'épanouissent, parnassiens par leur culte du Beau et la rigueur de leur composition (ils sont dédiés à Théophile Gautier), ces poèmes illustrent la théorie des correspondances horizontales entre les éléments visibles et invisibles, qui sont comme de "longs échos qui de loin en loin se confondent" pour s'élever en correspondances verticales "ayant l'expansion des choses infinies". Exploration du matériau grouillant qu'est la vie, cette quête spirituelle conduit le poète, tiraillé entre Spleen et Idéal, à travers diverses expériences pour échapper à la dualité déchirante. L'amour, un temps envisagé, est bien vite écarté au profit de l'activité qui caractérise les Tableaux parisiens. Mais la contemplation urbaine s'achève sur la vision presque hallucinatoire des brouillards matinaux. Viennent alors Le Vin et autres plaisirs artificiels, puis le vice, fleurs du mal qui n'offrent que mirage et dégoût. Dans une ultime tentative pour échapper au spleen, le poète pousse un cri de Révolte blasphématoire dont les répétitions ne sont plus des échos incantatoires, mais des piétinements stériles. Reste La Mort. --Sana Tang-Léopold Wauters

Friedrich Nietzsche napsal své hlavní básnicko-filozofické dílo s názvem Tak pravil Zarathustra. Formou aforismů, legend a mýtů formuluje základní teze své filozofie. Nietzsche zde rozpoutává celý ohňostroj rétorického a poetického umění. Dává jasně najevo, že člověk není cílem sám o sobě, ale že jeho posláním je „překročit sám sebe“.

Výbor z veršů německého básníka, ústřední postavy německé literatury po smrti Goethově. Verše "o trpitelích a vyděděncích, o mrtvých a umírajících", které vybral překladatel před padesáti lety z různých oddílů posledních sbírek a z pozůstalosti, vznikaly v posledních letech Heinova života. Představují básníka připojujícího se k mohutnému podzemnímu hlasu nové společenské třídy a proklínajícího boha, krále i prolhanou vlast, autora toužícího po smyslových prožitcích života. Doslov napsal Miloš Pohorský. 22-071-75

Básník se zabývá rokem, jakožto opakující se periodou na zdejší planetě, jak tenhle čas vnímá on sám.

MÉPHISTOPHÉLÈS : - Je veux ici m'attacher à ton service, obéir sans fin ni cesse à ton moindre signe ; mais, quand nous nous reverrons là-dessous, tu devras me rendre la pareille. FAUST - Le dessous ne m'inquiète guère ; mets d'abord en pièces ce monde-ci, et l'autre peut arriver ensuite. Mes plaisirs jaillissent de cette terre, et ce soleil éclaire mes peines ; que je m'affranchisse une fois de ces dernières, arrive après ce que pourra. Je n'en veux point apprendre davantage. Peu m'importe que, dans l'avenir, on aime ou haïsse, et que ces sphères aient aussi un dessus et un dessous. MÉPHISTOPHÉLÈS - Dans un tel esprit tu peux te hasarder : engage-toi ; tu verras ces jours-ci tout ce que mon art peut procurer de plaisir ; je te donnerai ce qu'aucun homme n'a pu même encore entrevoir.

«Un serin vole du miroir, et se perche sur son épaule. "Un nouvel ami", dit-elle, et elle l'attira sur sa main. "Il est destiné à mes petits. Il est si joli ! regardez-le. Quand je lui donne du pain, il bat des ailes, et becquete si gentiment ! Il me baise aussi : voyez." Lorsqu'elle présenta sa bouche au petit animal, il becqueta dans ses douces lèvres... "Il faut aussi qu'il vous baise", dit-elle, et elle me tendit l'oiseau. Son petit bec passa des lèvres de Charlotte aux miennes, et ses picotements furent comme un souffle précurseur, un avant-goût de jouissance amoureuse... "Il mange aussi dans ma bouche", dit-elle. Je détournai le visage.»

Toman a lesní panna Prokop HolStáza čarodějnice Starý zahradník Žehravý Dárek z pouti Radost a žalost Cikánova píšťalka Sňatek Dárek z lásky Pocestný Svatební den Kytičky Český sedlák Zrůst Jízda k milé Celoroční výživa

Autorův překlad a výběr pozdních skladeb Jindřicha Heina o trpitelích a vyděděncích, o mrtvých a umírajících.

Souborné vydání básnických spisů v úpravě Svatopluka Klíra. Obsahuje sbírky Království světa, Ozářená okna, Hořící keř, Léto, Kruhy a Hlasy.

Studie a eseje vybrané z autorových děl "Duše a slovo" a "Slovo a svět", přednášek i časopiseckých článků. Jsou seskupeny podle příbuznosti látky a obírají se teoretickými otázkami básnictví a psychologickými problémy literárního díla, významnými postavami literatury české i cizí,zvláště německé, problémem národnosti v literatuře aj.

Souborné vydání básnických spisů v úpravě Svatopluka Klíra. Obsahuje sbírky Království světa, Ozářená okna, Hořící keř, Léto, Kruhy a Hlasy.

Básně v nichž dominuje samota, touha po začlenění se do společnosti, současně ale i s řadou otázek za jakou cenu má lidské individuum brát na sebe břímě druhého člověka či společenských klišé.

Tvorba básníka se zde od předchozích sbírek básní výrazně liší, už se nezabývá tak velkými tématy jako dříve (samota, individualismus apod.), ale zaměřuje se na přírodní jevy a člověka v nich.

Fischerova kniha je neobyčejně poutavým a velmi poučným dokladem samotného historického děje a dramatického zápasu, jímž bylo Národní divadlo. Děje a zápasu, který byl - jak přesvědčivě vysvítá z Fischerova výkladu - zápasem společenským. Zápasem, který přes všechny zúčastněné osobní zájmy a přes kladné či záporné hodnoty, jež byly do něho od jedinců vloženy, přece jen vedl neodvratně k pokrokovému vývoji Národního divadla ve smyslu uměleckém i společenském. Právě sblížení Národního divadla s českým dělnickým hnutím na samém konci minulého století to dokládá zvlášť výrazně. A právě tím také dosahuje historie Národního divadla až do naší současnosti.

První a jeden z nejlepších výběrů Villonova básnického díla. Kromě vydání na papíře Antik vyšlo 50 číslovaných výtisků na holandském papíře Van Gelder a 200 číslovaných výtisků na papíře Japan Banzay. Obálka reprodukována je podle titulního listu prvního vydání Villonovy poesie z r. 1489 s vypuštěním iniciál nakladatele P. Leveta. Na str. 6 reprodukován je původní dřevoryt z téhož vydání.

Třetí sbírka veršů významného literárního historika, divadelního teoretika, překladatele, germanisty a básníka je především autorovou reakcí na první světovou válku. Tón Otokara Fischera se v tomto svazku projevuje jako ztemnělý elegický akord, v němž doznívají echa světového válečného konfliktu. Objevují se zde i tragédie soukromé, jedna z nich je například předestřena v básni "Ave, anima", kterou Fischer dedikoval svému zesnulému velkému příteli, básníku Otakaru Theerovi. Charakteristickým znakem souboru ale zůstává atmosféra žalozpěvu, který zachvátil zemi a jehož tíživé refrény a palčivá znamení lze rozpoznat téměř z každého verše.

Většina písniček Bérangerových vznikla za Restaurace. B. dosáhl nesmírné popularity v širokých vrstvách franc. národa. "Neboť jeho písně právě vyjadřují myšlenky a tužby, které se - v této době temna - dusily a byly škrceny,myšlenky revoluce, boj proti tmářství, proti roztahujícím se šlechticům, proti všemocným jesuitům, vzpomínky na revoluci, na Napoleona, který se v této době stal pro franc. lid symbolem lepší minulosti a budoucnosti (písně sthematem oslavy Napoleona nebyly pojaty do výboru), lidovou bodrost a veselí, sebevědomě odpovídající reakčním mocipánům. A B. Písně toto vše vyjadřovaly nejlidovější formou, s humorem a kousavou satirou, prostě a srozumitelně,žertovně a jedovatě, formou lehkých popěvků i pathetických písní, které znala a zpívala celá demokratická Francie." (J.O. Fischer.) Béranger posiloval v boji revoluční demokraty nejen doma, ale i v cizině. Ve Francii je přímýmpředchůdcem dělnické poesie, básníků Komuny. V překladech V.S. Kuročkina (přizpůsoboval Bér. písně na ruské poměry) se stal "ostrou zbraní v boji se vším, co bylo reakční v rus. životě, politice i umění" (Děj. rus.lit.), u nás byljeho horlivým propagátorem i žákem J.V. Frič. - Ve výboru též ukázka B. prózy.