Rudolf Havel Livres

Herec v netradičnej úlohe spoluautora knihy - korešpondencia Ladislava Chudíka s básnikom Jaroslavom Seifertom ...

Stať, v originále nazvaná Geschichte der böhmischen Pikarden und Adamiten, vyšlá původně v Aktech Královské české společnosti nauk, vyšlá samostatně k 150. výročí autorova úmrtí. Jedná se o vyvrácení dvou dobových iluzí - že východočeští blouznivci (marokáni, nebo také děti čistého živého), jsou deisté ve smyslu deismu Voltairova, Lessingova a Herderova; a o iluzi, že tito, stejně jako kdysi čeští bratří, mají něco společného s adamitskými orgiemi. Ústřední tezí je to, že čeští pikarti nemají nic společného s Pikardií, ale s beghardy a že adamité nemají s opravdovým pikartstvím a s jednotou českých bratří nic společného. S předmluvou Františka Palackého, poznámkami autora a doslovem překladatele.

V literární pozůstalosti velikého buditele českého a jazykozpytce Josefa Jungmanna (1773—1847) uchovala se řada drobných článků, kterým po smrti Jungmannově bylo dáno jméno: Zápisky. Jungmann článečky tyto, jak vyplývá z jeho vlastních slov („Pokud ještě v svém 72. roce pamatuji" a„tak i teď nalézám ve Sternberce") psal ke konci svého života, r. 1845 za pobytu v lázních Šternberských. Zápisky psal sice, aniž by byl pomýšlel kdy na jejich uveřejnění, ale nepsal je jen pro sebe, nýbrž pro ty, kdo přijíti měli po něm a kdo by se obírali jeho velikým životním dílem. V zápiskách nechtěl podat i Jungmann svůj celý vlastní životopis a z tohoto důvodu: Napsat životopis celý nechtěl, ježto si netroufal, že by o sobě vždy nemluvil buď lépe, nebo hůře, nežli by bylo skutečnosti odpovídalo, omezil se proto jen na úryvky, na podání upomínek z mládí svého a na řadu afforismů, které nám osvětlují jeho světový názor. Upomínky na různé události z mládí jsou cenným materiálem literárnímu historikovi právě jako jeho afforismy, které dávají nám nahlédnouti do nitra Jungmann ova. Ze „Zápisků“ poznáváme že Jungmann nebyl jen střízlivý filolog, nýbrž i muž, který přemýšlel o poslání člověka, jen poměru k světu a který se obíral i otázkami politickými. Z Úvodu. Dr. Zděnek V. Tobolka

Souborné vydání básnické žně jednoho z největších moderních českých básníků zahrnuje poezii prvního dvacetiletí autorovy tvorby. Představuje klasickou hodnotu naší literatury. 1. vydání tohoto souboru sestaveného Rudolfem Havlem s doslovem J. M. Tomeše.

Kniha Literární pouť Karla Hynka Máchy, sestavená dnes nejvýznamnějším máchovským badatelem Pavlem Vašákem, je od svého prvního vydání dodnes základní příručkou pro studenty, literární historiky a všechny vážné zájemce o české kulturní dějiny. Nabízí neobyčejně zasvěcený a plastický pohled na významnou etapu českých literárních dějin, v mnoha směrech koriguje stále rozšířenou zjednodušující představu o nepochopení Máchova díla, zvláště pokud jde o J. K. Tyla, a umožňuje pochopit souvislosti, které v základních literárně historických výkladech zpravidla nejsou postiženy.

Obrazy z dějin národa českého jsou nedokončenou rozsáhlou literární freskou, v níž se Vladislav Vančura snažil povzbudit národní sebevědomí v těžkých dobách. Na stylizovaných příbězích slavných českých osobností autor ukazuje, jak se historie neustále mění a i po té nejčernější noci vždy ráno vysvitne slunce. Rozhodně se nejedná o další nezáživnou příručku dějepisu, postavy na stránkách ožívají a k lidem promlouvají jazykem, který je dokonale srozumitelný i pro moderního čtenáře. Při bližším zkoumání zjistíme, že mnohé historické události důvěrně známe i z dnešní doby.

Komplexní literárněhistorická monografie o interpretačnězřejmě nejsložitější osobnosti české poezie dvacátého století sleduje v deseti rozsáhlých, vnitřně bohatě členěných kapitolách všechny básníkovy zásadní životní a literární peripetie, literární kontext i dobové přijetí jeho díla. Kniha je doplněna poznámkovým aparátem, široce fotograficky dokumentovanými kalendárii života a díla, důkladnou personální bibliografií,anglickým résumé a přehlednými rejstříky autorů i děl.

Deset kapitol o horách, v nichž se zpožďují staletí, o lidu, který žije životem polopohanských pastevců a primitivních rolníků a dřevařů, o loupežnicích, kteří bohatým berou a chudým dávají. Žeň z let 1932-34, kdy Olbracht prochází bývalou Podkarpatskou Rusí, dívá se, rozmlouvá slidmi, zaznamenává, komentuje. V odlehlém údolí nachází vesnici, v níž vládne teprve 11. stol., jinde dokonává kolonie Němců, kterou sem kdysi přesídlila s mnoha privilegii Marie Terezie, po vsích živoří židovští řemeslníci, zatlačovaní moderní průmyslovou výrobou a lépe organisovanou lichvou bank. Rusíni nemají školy, učebnice ani učitele a politicky vládne agrární strana. Nade vším je tu pak český buržoasní byrokrat, především četník a notář. Situace, která činí z pozorovatele spíše skeptika, než optimistu; ale Olbracht věří, že se jednou vše změní a že podkarpatský lid najde svou pravou vlast.

Golet v údolí je sbírka tří povídek, jejichž děj probíhá v židovské vesničce Polana, v níž Olbracht důvěrně zachycuje mentalitu i zvyky podkarpatské židovské komunity.