Základní text taoismu, jenž patří více než dva tisíce let k hlavním zdrojům čínského myšlení. Je nejčastěji překládaným čínským textem do západních jazyků a dnes je považován za jedno z klíčových děl světové filosofie.
Nové vydání tří nejvýznamnějších beletristických děl zakladatele moderní čínské literatury, povídkových sbírek Vřava a Tápání a sbírky básní v próze Polní tráva, uvádí čtenáře do turbulentní doby čínských dějin a kultury, kdy se rozpadal tradiční starý císařský svět a tu zdráhavě, tu vášnivě nastupoval svět moderní. Lu Sün jako angažovaný, přitom ale pronikavý pozorovatel vykresluje toto „tápání“ i „vřavu“, odrážející se jak na mnohdy ještě starosvětském venkově, tak v rozvíjejícím se městském prostředí. Lu Sünův svět, zabydlený svéráznými figurkami všech možných sociálních vrstev, vytváří bohatou mozaiku příběhů, psychologických črt, malých dramat i emočně vypjatých momentů, které otevírají pomyslné literární dveře do celého čínského dvacátého století.
Dvě sbírky črt pokrokového čínského básníka. První sbírku "Ranní květy sebrané v podvečer" napsal v Amoji roku 1926, kam prchl před kuomintanskou persekucí. V souboru autobiografických vzpomínek hledá vůni pohody svého mládí. I kladné typy svých postav zachycuje s jejich nedostatky, vadyvšak neodsuzuje, protože vyplývají z prostředí, ve kterém žijí. Hluboký smysl pro právo a spravedlnost vzbuzuje často v umělci trpkost, umí však nejen nenávidět, ale také opravdově milovat. - "Staré příběhy v novém rouše" je sbírka osmi chronologicky seřazených povídek podle starých mythů a historických pramenů, zachycující osobitý Lu Sünův vztah k lidem dávných dob.
Kniha má 81 textů a je rozdělena na dvě části. První část se zabývá otázkami ontologie, metafyziky a světatvorby, druhá část pojednává zejména o politické tematice, zabývá se správnou vládou, některé části (například kapitola 80) jsou zcela utopické.
Výbor z rozsáhlého literárního díla jednoho z nejvýznamnějších lidí dnešní lidové Číny - vynikajícího vědce, spisovatele a vlastence, místopředsedy Světové rady míru - zahrnuje osm historicko-filosofických povídek. Jejich náměty jsou vymyšlené i skutečné příběhy a odehrávají sepřevážně ve starověku čínských dějin. Jejich autor jako marxistický historik a umělec je psal proto, aby ukázal, kolik nepravdy, špatného pochopení i mylných názorů i výkladů bylo tradováno v čínské historii po celá staletí. V dialozích osob často užívá citátů nebo rozvedených myšlenek, zejména konfuciánských světců a mudrců. Kritickým realistickým pohledem na jejich učení dokazuje, že úcta k nim byla pouhou pověrou, a že stará čínská filosofie a dogmatická morálka pouze zastírala egoismus a lačnost vládnoucí třídy. (Podle J. Průška.)
