Virginia Ironside Livres

I destroy everything I touch... don't let me destroy you.When two strangers meet in a bank one day, sparks fly. Both are emotionally unstable but neither can resist the other and they embark on a passionate love affair. The constant threat of being torn apart by another woman does nothing to stifle the attraction between these lovers, only fuelling an obsessive relationship. As their lives become increasingly tangled, they realise their desire is both destructive and insatiable.From acclaimed author Virginia Ironside, a provocative and sensual novel about obsessive love.

Marie may be ‘getting on a bit’ but it’s certainly not getting her down. Her family around her and a man who loves her means that life is good – but nothing stays the same for long. Marie’s golden years are filled with as much drama – love, laughter and tears – as ever. Which just goes to show that getting on a bit does not mean giving up – or even growing up.

A practical handbook aimed at all women who want to be in control of every situation they encounter. The book includes strategies for increasing self-knowledge and self-esteem, becoming more assertive, communicating effectively, managing criticism and anger and improving relationships.

These stories are aimed at readers of 'Good Housekeeping' magazine - primarily women aged 25 to 55 - and deal with the myriad issues facing women today. Each story is a generous bite size of well-written, self-contained fiction perfectly suited to holiday reading.

When she started to clock up the years in earnest, everyone tried not to mention it. But now Virginia Ironside is actually sixty-five she can't see what all the fuss was about. It's great to be old.Growing ancient is not a loss but a gain. You're more confident, and if your memory's going, at least you forget the bad times, like all those ghastly men you slept with in the other sixties. And isn't now the time to take lots of drugs, and not just the ones prescribed by the doctor (which are, now you're old, completely free)?There's nothing more fun than comparing your various ailments with other oldies ('I take so many fish oils I'm thinking of joining an aquarium'), curtain-twitching, complaining or (Virginia's preference) just mooching about.From Grandchildren ('The reward for not killing your children'), and Being a Bore ('You're in your anecdotage, so nobody can complain') to Sex ('I don't know about you, but I've had enough sex to last me a lifetime'), Virginia Ironside tackles all the issues that face today's elegant and distinguished oldies with optimism and enthusiasm - and makes you want to cheer!

Too young to get whisked away by a Stannah Stairlift, or to enjoy the luxury of a walk-in bath, Marie is all the same getting on in years - and she's thrilled about it. She's a bit preoccupied about whether to give up sex, but there are compensations, like falling in love with her baby grandson, and maybe falling in love with someone else too.

Marie Sharp führt ein ruhiges und sortiertes Leben. Seit einiger Zeit blüht die Beziehung zu ihrem Exmann David wieder auf, und ihr neunjähriger Enkel Gene bringt sie stets auf den neuesten Stand der Technik. Doch dann stehen Marie einige Turbulenzen ins Haus: Erst wird sie Opfer eines Einbruchs (aber Marie wäre nicht Marie, wenn sie dem nicht höchstpersönlich nachgehen würde), dann wird sie von alten Bekannten eingeladen, diese im abenteuerlichen Indien zu besuchen. Und schließlich bekommt Marie auch noch einen Heiratsantrag! Aber für eine zweite Ehe ist sie ja viel zu alt. Oder?

Forever young? Bloss nicht! Mit einem neuen Jahr beginnt Marie Sharp auch ein neues Tagebuch! Kurz vor ihrem 67. Geburtstag ist sie fest entschlossen, endlich mehr für ihre Gesundheit zu tun. Doch dann ertastet sie etwas Merkwürdiges an ihrem Bauch, bestimmt ein Symptom für ... ja, für was nur? Gut, dass Marie genug Dinge hat, die sie vom Grübeln abhalten. Da wäre zum Beispiel der gut aussehende Untermieter, der offensichtlich etwas zu verbergen hat. Oder dieses „soziale Netzwerk“, in das ihre Freunde ständig seltsame Dinge schreiben. Und nicht zuletzt eine neue, völlig verrückte Nachbarin. In all dem Trubel wird eines schnell klar: Marie ist nicht mehr die Jüngste – und das ist auch gut so!

Kašlu na to! odpoví Marie Sharpová, když jí kamarádka navrhne, aby se - se šedesátkou na krku - přihlásila do čtenářského kroužku. Lidé v těchto kroužcích vždycky vypadají, že se musí prokousávat knihami jako Mandolína kapitána Corelliho. Mají pocit, že si neustále musí prošťuchovat mozek něčím špičatým, aby jim nepřestal fungovat. Člověk ale bystrý mozek buď má, nebo nemá. Hrdinka prohlašuje: A já stejně už nechci být mladá! Tyhle staré dámy, které v osmdesáti šlapou na kole napříč Mongolskem a v devadesáti se vrhnou na paragliding, nejsou žádné skvělé exempláře starého věku. Ne, jsou to jen tragické chudinky, které se nedokáží vyrovnat se stárnutím. Já chci začít dělat věci pro staré, nikoli pro mladé. Marie je stále příliš mladá, než aby toužila po domácím výtahu nebo si užívala pohodlí vany pro seniory (ale ne až tak moc, aby si neužívala pohodlné boty), přesto však stárne - a má z toho potěšení! Trochu moc se zaobírá tím, zda zanechat sexu - Ouvej! Ouvej! Jsou zde však kompenzace, jako třeba znovu se až po uši zamilovat- tentokrát ale do malého vnuka.

Britská novinářka a spisovatelka Virginia Ironsideová považuje období po šedesátých narozeninách za vůbec nejšťastnější léta svého života. Ráda se o toto poznání dělí se svými čtenáři. Že dokáže o stárnutí psát s nadhledem a humorem, nás přesvědčila už v knize Stárnu a užívám si, a neméně kouzelný je i Virginiin monolog. I v něm objevuje na stáří spíše jeho přednosti než nedostatky a představuje nám ho s takovým zaujetím, až máme chuť rychle stárnout s ní. Virginiin monolog nás inspiruje, jak v době, která je posedlá kultem věčného mládí a krásy, přijmout pokročilý věk se vším všudy a vytěžit z něj maximum příjemného.

Een aanstekelijk manifest om gelukkig oud te worden Virginia Ironside is vijfenzestig en begrijpt niet waar iedereen zich zo druk om maakt: langzaam bejaard worden is helemaal geen straf! Je blaakt van zelfvertrouwen, en wat maakt het uit als je je niet alles meer even helder herinnert? Je bent dan ook direct de minder gelukkige periodes vergeten. Is het nu trouwens niet dé tijd om eens lekker met drugs te experimenteren? Er is ook niets zo leuk als jouw pijntjes en kwaaltjes te vergelijken met die van andere oudjes of lekker herinneringen aan vroeger op te halen met je vrienden. Virginia Ironside laat geen onderwerp onbesproken en rekent voorgoed af met het beeld dat ouderen achter de geraniums thuishoren.