Krajiny a krajinných struktury z nejrůznějších míst Země – od islandských sopek a vyvřelých čedičů, přes toskánskou kultivovanou krajinu, africké pouště i deštné pralesy, vodopády v Číně až po mořské zálivy na Novém Zélandě, které na fotografiích Pavla Brunclíka působí jako výtvarné artefakty.
Když byla koncem 19. století v Pensylvánii objevena ropa, nikdo netušil, že začíná ropný věk. Na každého Evropana připadá kolem sedmdesáti ropných otroků, tolik lidí by totiž bylo zapotřebí, aby silou svých paží poháněli všechny stroje, které používáme. Budoucnost této společnosti tak do značné míry závisí na cenách a dostupnosti ropy a energií. Jak ropa vzniká a kolik jí máme? Čeká nás již v letech 2008-2015 ropný zlom, tedy předěl, kdy těžby začínají klesat a nastává souboj o tenčící se zdroje? Tato kniha představuje průvodce ropným světem. Pojednává o vzniku, zásobách a těžbě ropy a hlavně se zabývá otázkou, jak proměna ropného průmyslu ovlivní proměnu světa a zasáhne naše životy.
Kniha poprvé vyšla v roce 1910 – neanonymně, v českém překladu a s komentářem Emanuela Rádla. Podruhé vyšla v novém zkráceném překladu Jaromíra Loužila a s jeho doslovem roku 1987. Jedná se o klasické dílo české literatury poloviny 19. století, které mělo historickou smůlu v tom, že vyšlo anonymně, daleko od Prahy a německy. Dá se číst jako pohled na evoluci před Darwinem i jako filosofický či poetický doplněk díla K. H. Máchy či B. Němcové, se kterými souzní. Je to také nejfilosofičtější dílo, vyznání a syntéza životních názorů nejvýznamnějšího českého přírodovědce 19. století. Purkyňův spis je zároveň součástí úvah, jakými se Evropa i Amerika zabývaly kolem bouřlivého a revolučního roku 1848, aby v proudu změn pochopily své místo. Kniha vychází v nově upraveném a úplném překladu, s poznámkami ze tří století. Ilustrace Kateřiny Piňosové podtrhují nadčasový rozměr textu. Připojený soubor esejí a statí filosofujících přírodovědců a historiků z vícero stran přibližuje Purkyňův text, ať z hlediska souvislostí doby jeho vzniku, nebo inspirací pro dobu naši.
Od doby po roce 2000 probíhá terénní výzkum starých a zejména dálkových komunikací, při kterém se ukazuje záměrný způsob vedení cest krajinou obvykle po přímých a vyvýšených trasách, které se dobře odvodňují, vyhýbají se bahnitým úsekům a řeky přecházejí na vhodných brodových místech. Některé z těchto cest vedou mimo středověká města, ale procházejí poblíž pravěkých hradišť, takže jejich základ je raně středověký či pravěký. Například uzel cest v okolí Levého Hradce je vyvinut podstatně výrazněji než v Pražské kotlině. Kniha je doprovázena 726 mapkami a fotografiemi, které dokumentují průběh významných reálných a v krajině doložených starých komunikací, jež mají klíčový význam pro poznání ekonomických i kulturních vztahů centra české kotliny.
Všude kolem nás a právě teď vítězí rychlost nad pomalým pohybem a hluk přehlušuje ticho. Ale při pohledu do minulosti to není pravda. V delším časovém období zůstane z pyšné a brutální historie sediment úsměvu, klidu a jakési tíže. Jak je to možné, nevíme. Možná je svět minulosti tvořen světlem a hmota je iluzí. Pocit, že útěšně posmutnělý klid nakonec přemůže skoro všechno — komíhání, vřavu a možná i hrůzu; že leží někde u základů světa a nakonec tu zůstane. Tato kniha je o šťavnaté prázdnotě, o klidu, který je kreativní, o světě, ve kterém se tváře lidí podobají stromům a kameny prosvěcuje světlo. Kniha je dělena do několika cyklů — o proměnách města Dobříše (město, kde se čas nezastavil), tváře lidí (od K. Kryla k dalajlámovi), industriální zajíc (o Kladně), slova v jazyce kamenů (pískovcové skály), o čem sní stromy a nakonec o jiných světlech a jiném klidu. Vybral a komentářem opatřil Václav Cílek.
O tajemství hlubším než hlubina sama. Podle staré čínské legendy sepsal Lao-c´ tento spis ve čtyřech dnech. Tao te-ťing shrnuje učení Starého mistra, učí filozofii života, tak jak ji vnímali staří Číňané. Lao-c´ chtěl odjet z císařského dvora a uchýlit se do ústraní. Na hranicích ho však zastavil strážný, který Mistra poznal a nedovolil mu odejít dřív, než mu sepíše všechno své učení. Jakmile Lao-c´ sepsal své myšlenky, odjel na volu z města a už ho nikdy nikdo neviděl. Kniha Tao te-ťing představuje jednu ze základních knih světa a hlavní zdroj čínského malířství a poezie. V roce 1973 byly v hrobce Ma-wang-tuej odkryty na hedvábných svitcích nejstarší známé texty knihy, ale ke skutečné senzaci došlo až před několika lety, kdy v jiné hrobce Kuotien byl vykopán text Taa z roku 350 před Kristem. Nález má stejný význam, jako měly kumránské svitky pro biblická studia. Tento překlad se vrací ke starému, syrovému Tau. Je silné, archaické a podivné. Každá kapitola knihy je doprovázena stručným komentářem literáta Wang-Piho ze 3. století po Kristu. Sbírka vychází v překladu Václava Cílka.
Když cítíme obavy a zaženeme je, tak se vrátí v méně nápadné podobě, ale silnější. Pokud se začneme na krizi připravovat, kupodivu pocítíme ulehčení. Tato kniha je o rodinné přípravě na krizi, která možná nikdy nenastane. První část textu pojednává o to, jakou povahu mají ti lidé, kteří krize přežívají, a jak při tom jednají. Druhá část se týká těch úplně nejpraktičtějších návodů, jak dezinfikovat vodu, jaký filtr si koupit, jak skladovat potraviny či vytvořit v domě postiženém výpadkem sítě teplou místnost. Rozeznáváme přitom čtyři typy rychlých krizí - neočekávanou událost, blackout, epidemii a sociální bouře - a jednu situaci pomalé krize, jakou je rozpad a chudnutí společnosti. Při psaní této několik let připravované publikace, se sešel vědec, který se roky zabývá krizovými trendy, inženýr, který už v 80. letech v Rakousku navštěvoval kurzy přežití a setkání alternativních praktiků, policista s mnohaletou službou v ulicích, polárník schopný přejít pěšky napříč Grónskem a člen krizového štábu, který se nejenom účastnil povodní, ale hlavně plánoval a vedl tým Blackout. Podobná publikace zaměřená na obyčejného člověka a běžnou rodinu u nás nikdy nevyšla.
