Naděžda Slabihoudová Livres

Dvě Dostojevského satiricko-dramatické novely.

Humoristický román z 20. let 20. století spojuje vtip se společenskou satirou a kritizuje veškeré negativní jevy při budování porevolučního sovětského státu. Autoři se vysmívají příživníkům, spekulantům a podvodníkům na příběhu nepatrného úředníčka, kterému se podařilo různýmimachinacemi nahromadit několik miliónů rublů. Svoje peníze však nemůže ani utratit, ani ukrýt před různými parazity. Úředníkovo tajemství odhalí skupina organizovaných vyděračů a pod vedením geniálního dobrodruha Ostapa Bendera ho o peníze připraví. Ani těmto lidem však peníze nejsou nic platné, protože se ocitli ve společnosti, ve které nemají naději na přežití.

Ti, kteří ještě nečetli Dvanáct křesel, by asi neměli číst ani anotaci ke Zlatému teleti. Na druhou stranu se možná zas tak moc nestane, protože jak Dvanáct křesel, tak Zlaté tele je možné číst mnohokrát. Tedy vědět, jak to s Ostapem Benderem v jednom i druhém románu dopadne, a přesto se znovu a znovu bavit při každé jednotlivé větě.

Gailit popisuje velmi syrově až naturalisticky venkovské prostředí na jednom nejmenovaném estonském ostrově. Tam žije malá komunita lovců tuleňů, kteří celý rok tvrdě bojují s přírodou o obživu a především pak s mořem, které pro ně znamená život a často i smrt. Kniha začíná námluvami jednoho z ostrovanů k mladé dívce na pevnině, která se mu poddá a díky ní (a dále ještě díky místní zdravotní sestře, která sem utekla a dceře pastora, jež touží poznávat svět, neboť to už zažila a tak se jí zdá ostrov jako malé primitivní vězení) dochází k menším konfrontacím mezi názory a zvyky ostrovanů vůči názorům „tam z venku“.

Estonská, litevská a lotyšská literatura. Druhé, opravené a doplněné vydání přináší po úvodních statích zasvěcených jednotlivým národním literaturám – estonské (Naděžda Slabihoudová), litevské (Alena Vlčková) a lotyšské (Pavel Štoll) – abecedně řazená hesla ze všech pobaltských literatur, především autorů od nejstarších dob po současnost, ale i anonymních děl (Kalevipoeg – Syn Kalevův), specifických žánrů (Litevské dainy) a nezapomíná ani na menšinovou literaturu (Litevská polská literatura aj.); součástí knihy je i přehled autorů podle národností a základní literatura.

Long recognised as a timeless comic masterpiece-it inspired a Mel Brooks film a half century after its publication-The Twelve Chairs appears now in a lively new translation by Anne O. Fisher. Fisher, the most gifted interpreter of Ilf and Petrov in the English language, balances fidelity to the text and the authors' characteristic, deeply resonant humour.

Tells the story of a childhood dominated by her stepfather, Efimov, a failed musician who believes he is a neglected genius. The young girl is strangely drawn to this drunken ruin of a man, who exploits her and drives the family to poverty. But when she is rescued by an aristocratic family, the abuse against Netochka's delicate psyche continues.

Kniha se odehrává za války. Dvě chlapecké party - Timurova a Kvakinova, mezi sebou svádí boj o prvenství. Timurova parta pomáhá tajně rodinám, jejichž muži jsou na frontě nebo dokonce ve válce zemřeli. Nosí dříví, vodu. Proti nim stojí Kvakinova parta, která bez ohledu na vojenské zásluhykrade ve všech zahradách jablka a tropí další škody. Po ultimátu, kterého Kvakinovci nevužijí, dojde k boji.

Výbor z povídek, jež Ivanov psal od 20. let až do smrti, některé povídky tohoto souboru byly vydány až po autorově smrti v roce 1963. V ivanovovských moderně pojatých mýtech má čtenář příležitost k zamyšlení nad základními problémy lidského života: témata lásky, smrti, tvorby a zklamání jsou ztvárněny odlehčeným, ironickým, někdy dokonce úsměvným způsobem, typickým pro spisovatele, jehož dílo znova a znova překvapuje čtenáře svou hloubkou.

Osobitým stylem vyprávěné příběhy prostého ruského člověka, který ve svém životě mnoho viděl a zažil, poskytují zajímavý obraz poměrů v carském Rusku. Autor, známý ruský spisovatel 19. stol., ztělesnil v postavě vypravěče všechny typické kladné rysy ruské národní povahy.

Tři portréty žen, tři pohnuté osudy, jejichž společným jmenovatelem je láska - nešťastná a nerovná (Kalvárie), naplněná ale tragická (Bojovnice), vášnivá a sebezničující (Lady Macbeth z Mcenského újezdu). Poslední dílo se stalo námětem slavné opery D. D. Šostakoviče, uváděné i pod názvem Kateřina Izmajlovová.

Kriminálně psychologický román o vraždě mladého chlapce a o jeho vrahovi.

Román je svědectvím rozkladu ruského měšťáctví. Autor se podíval na dno duše svého hrdiny a na jeho osudu ukázal, jak kapitalismus dovede ubíjet člověka.

Novinář Artur Janno přijíždí na ostrov Minor a prožívá tam rok plný napětí, dobrodružství a také... ale to už říká sám název knihy.

Poslední práce spisovatele je líčením jeho cesty po východní Sibiři.

2. kniha obs. povídky: Můj život, Pečeněg, Člověk ve futrále, Angrešt, Případ z praxe, U známých, Dušinka, V služební věci, V roklině a Nevěsta (posl. povídka Čechovova), a dramata: Racek (přel. B. Mathesius ), Tři sestry (Lad. Fikar) a Višňový sad (B. Mathesius ). O významu Čechovovy tvorby řekl překrásně M. Gorkij: "Umře-li Čechov, umře jeden z nejlepších přátel Ruska, přítel moudrý, nezaujatý, pravdivý, přítel milující, strádající s ním ve všem. Celé Rusko se zachvěje bolestí a dlouho na něho nezapomene. Dlouho se bude učiti chápat život z jeho spisů osvětlených smutným úsměvem milujícího srdce. Bude se učit z jeho povídek, pronikajících hluboko do života, naplněných moudrým, nestranným soucitem k lidem, ne útrpností, ale soucitem moudrého a citlivého člověka, který všechno chápal."

Autorka sestavila soubor šesti milostných novel klasiků ruské literatury.

Kniha vypráví příběh dcery pirátského kapitána Daniela řečeného Olovo. Jednoho dne se jí podaří zachránit v moři trosečníka jménem Hassan, který umí léčit lidi pomocí tenkých jehel.

Dobrodružství tří pohádkových postaviček, které už čtenáři znají z knihy Mecháček a jeho kamarádi.

Román o životě jedné rodiny naturalizovaných německých přistěhovalců v šedesátých letech 19. století na peterburském Vasiljevském ostrově.