Václav Havel Ordre des livres

Sborník společně dosud nepublikovaných projevů a vystoupení Václava Havla Péče o stát je orámovaný jeho kandidátským článkem z deníku Mladá fronta z ledna 1993 a završený slavným rudolfinským projevem. „Ve všech je dominantním rysem vpravdě etický rozměr, který se tento muž snažil do věcí veřejných a reálné politiky vtisknout. O Václavu Havlovi bylo napsáno nesčetně úvah, studií, oslavných tirád i hanopisů. O jeho skutečně lidském a trvale inspirujícím rozměru zjistíme nejvíc právě z jeho textů, které tvoří tuto knihu,“ píše v úvodním slově knihy Pavel Rychetský. Vznik sborníku popisuje jeho editorka Anna Freimanová: „Vybrala jsem třináct proslovů, z nichž je patrné, jak Václav Havel "buduje" moderní demokratický stát. Cílem publikace je připomenout, jaký obsah dal Havel svému prezidentství, na čem stavěl nový stát a jak se snažil navazovat nitky jednotlivých společenských oblastí, tak, aby země prospívala. S tím souvisí i akcent VH na morální rozměr politiky a jeho starosti o atmosféru ve společnosti. Tento konkrétní výbor vznikl se záměrem přiblížit politikům i běžnému čtenáři zásadní problémy české politiky devadesátých let. Nejde o příběh se špatným koncem, ale o „léčbu šokem“, o typicky havlovský princip: pád do krize otvírá cestu k reflexi, naději a inspiruje k úsilí nejen se ze dna zvednout, ale posunout se dál.“

Václav Havel (1936–2011) a Josef Škvorecký (1924–2012) patřili k nejvýznamnějším osobnostem české poválečné literatury i kulturního života. Oba autory spojoval mj. fakt, že si nikdy nezadali s komunistickou mocí: i na půdě progresivního Svazu československých spisovatelů v druhé polovině šedesátých let působili téměř jako outsideři. Nikdy se však osobně nesblížili. Josefa Škvoreckého možná svazovalo i vědomí, že v postavě světoznámého dramatika Hejla z románu Mirákl Havla příkře zkarikoval, a záhy si uvědomil, že „Dannyho pohled“ v tomto případě nebyl dostatečně pronikavý. Dopisy, které si vyměňovali od roku 1976 až do prosince 1989, kdy se stal jeden z adresátů prezidentem a druhý na čas jeho poradcem, přesto nejsou nezajímavé. Umožňují nám sledovat přípravu tří publikací, které manželé Škvorečtí Havlovi vydali ve svém nakladatelství SixtyEight Publishers, ale můžeme také nahlédnout do Škvoreckého strategických, nejen nakladatelských, ale i společenských, ba politických úvah. Z Havlových dopisů je zase zřetelně patrná postupná proměna zdvořilého disidenta ve velkorysou, ale cílevědomou a z hlediska soudobých dějin republiky nakonec vlastně klíčovou osobnost.

Na podzim 1977, po událostech „roku Charty“, Václav Havel sepsal reportáž o prvních hodinách Prohlášení Charty 77, vyšetřování a čtyřměsíční vazbě, kterou na něj uvalil komunistický režim. Po propuštění následovalo mučivé sebezpytování. Havel zmínil, že text někde ukryl a „už dávno nevím, kde je. Třeba ji někdy najdu“. Ačkoli reportáž během jeho života nenalezl, objevila se v pozůstalosti jeho přítele Zdeňka Urbánka a byla nalezena jeho vnukem Davidem Duškem. Text, který je fragmentární, zrekonstruovala Knihovna Václava Havla. V původní osnově, součásti rukopisného nálezu, Havel plánoval doprovodné eseje od jiných autorů. Vydávaný soubor tak obsahuje eseje Anny Freimanové, Petra Blažka, Davida Duška a Michaela Žantovského, který je editorem. Freimanová zkoumá divadelní souvislosti Havelova textu a jeho inspiraci faustovským Pokoušením. Blažek odpovídá na otázku o vyšetřovatelích, kteří se Havelovi v roce 1977 věnovali. Dušek přispívá osobní vzpomínkou na začátky Charty z pohledu osmiletého dítěte. Žantovský se zaměřuje na Havlovy morální dilemata a snahu o jejich řešení.

Si l'Occident ne tire pas les leçons de notre expérience qui nous a montré ou mene l'orgueil de l'homme [...], il lui en coutera cher. Pres de dix ans apres l'effondrement du communisme, l'avertissement prophétique de Vaclav Havel a-t- il été entendu ? Depuis ses premieres pieces de dramaturge jusqu'a ses discours les plus récents, le président tcheque ne cesse d'évoquer ce qu'il appelle l'identité humaine, produit d'une civilisation technique qui a oublié que l'homme n'est pas Dieu. Il faudra se révolter contre le rôle qui nous est assigné ou nous ne sommes plus qu'une piece d'une gigantesque machine lancée dans une direction inconnue : il faudra retrouver le sens de la responsabilité envers le monde . Cette question de la responsabilité est le fil rouge qui établit un lien entre l'auteur dramatique qu'il a été, le dissident qu'il fut et l'homme politique qu'il est devenu. C'est par le courage dont Havel et ses compagnons de la Charte 77 ont fait preuve pour dénoncer les mensonges du pouvoir et le contraindre, par le recours au droit, a respecter les engagements internationaux auxquels il avait souscrit en matiere de droits de l'homme que les dissidents ont fini par avoir raison d'un régime fondé sur la peur. Ils ont légué a nos démocraties assoupies un trésor qu'il nous faut méditer. La force des sans-pouvoir appartient a chacun d'entre nous quand il ose crier une parole de vérité et la mettre en acte. Telle est la grande leçon politique qui nous vient de l'est de l'Europe. Devenu chef d'Etat, Havel incarne aujourd'hui l'exigence morale en politique : la politique n'est pas une sale affaire dans son principe. Ce sont les gens qui la rendent ainsi

Výbor rozhovorů s Václavem Havlem s novináři z celého světa z let 1964 a 1989.

Tento svazek edice „Hry VH do kapsy“ přináší aktovky Audience a Vernisáž s nejúspěšnější divadelní postavou Václava Havla, zakázaným spisovatelem Vaňkem v centru dění. Plachý, ale zásadový hrdina se v letech husákovské normalizace nechce podřídit diktátu policejního státu, snaží se nezradit své principy a žít podle svého svědomí.