Viktorie Hanišová Livres

Set against the backdrop of the late 20th century, the narrative explores a family's intricate dynamics filled with secrets and emotional turmoil. Hu seyin's dreams of returning to Istanbul are shattered when he unexpectedly passes away, prompting his children to confront their conflicting feelings as they gather around him. The story delves into themes of love, loss, and the complexities of familial relationships as they navigate their grief and the legacy left behind.

Klimatická krize se městům nevyhýbá. A lidé z měst se nevyhýbají klimatické krizi. Většina obyvatel západního světa žije ve městech. V prostředí, které v naší kulturní představivosti nahradilo přírodu, v „betonové džungli“. Život ve městě si proto automaticky spojujeme s jejím opakem — s kariérou, rychlostí, pokrokem, civilizací. Globální perspektiva klimatické krize však ukazuje, že nic není vzdálenější pravdě: požáry, povodně ani sucho se na adresu neptají. Ke stejnému zjištění se však dá dojít i pozorným lokálním zkoumáním. Tu je záhon, odněkud smrdí kompost, všude bzučí včely, tamhle někdo vysadil strom, v obchodě se prodávají vejce od nespoutaných slepic, kytička na kavárenském stolku je z náletových rostlin… Spisovatelka Viktorie Hanišová v knize Beton a hlína prostřednictvím třinácti rozhovorů zachycuje rozmanitou snahu lidí žít udržitelně a zodpovědně i v hektickém prostředí měst. Zpovídá nadšence z komunitních zahrad i aktivisty ze zahrádkářských kolonií, pražské včelařky, organizátory kompostovacích systémů či provozovatele bezobalového obchodu. Každý osud i přístup se liší, avšak v jednom ohledu mají všichni zpovídaní stejně jasno — na kritickou otázku „Co dělat?“ odpovídají jednoznačně: „Něco!“

Tildu drželo nad vodou 22 bazénů. Jak si v životě poradí její mladší sestra Ida? Při odchodu z domu nemá Ida nic kromě matčina starého otřískaného kufru, pár oblíbených kousků oblečení a notebooku. S maloměstem, kde strávila celý svůj dosavadní život, se loučí zřejmě navždy. Ovšem loučení Idě vážně nejde — před dvěma měsíci nedošla ani na matčin pohřeb. Na nádraží si vybere vlak, který míří co nejdál, a dojede až na Rujánu. Tam se plná hněvu, zármutku a viny bezcílně toulá, až narazí na hospodského Knuta a jeho ženu Marianne. Staří manželé se dívky ujmou a dopřejí jí tolik potřebný prostor. A pak Ida potká Leifa, který sice má své vlastní démony, ale zdá se, že dokáže krotit ty její. Jenže matčina smrt není poslední ranou, která Idu zasáhne. Podaří se jí najít vůli k životu, napravit vztah s milovanou starší sestrou a postavit se na vlastní nohy?

Román, který oslavuje umění konverzace, lásku — a život jako takový Ve vlaku z Vídně do Mnichova se náhodou potkají dva lidé, kteří žijí v naprosto odlišných vztahových modelech: kdysi úspěšný autor milostných románů Eduard Brünhofer a terapeutka středního věku Catrin Meyrová. Eduard se s ní nehodlá bavit, a už vůbec ne o svých knihách a milostném životě. Catrin je však neúprosná a s terapeutickou urputností mu klade otázky, o kterých Eduard sice píše, ale sám před nimi zavírá oči: Jak spolu zůstat nejen dlouho, ale také šťastní? Co dělat, aby člověk ve vztahu neztratil sám sebe? V čem přesně spočívá přitažlivost nevěry? Výsledkem je satirický román s pronikavými pointami a vytříbeným humorem.

Sedmačtyřicetiletý Ingwer Feddersen se vrací do své rodné vesnice. Musí tu ještě srovnat účty. Babička Ella pomalu přichází o rozum a dědeček Sönke se odmítá vzdát rodinného hostince, který už má stejně jako celá vesnice nejlepší léta za sebou. Jediné, co se z minulosti dochovalo, je místní zvyk úzkostlivě dodržovat polední hodinu, která však zároveň symbolizuje hodinu poslední. Kdy vlastně začal venkov upadat? V sedmdesátých letech minulého století, kdy po pozemkových úpravách zmizely nejprve remízky a pak se ztratili i ptáci? Když se velké statky rozrostly, zatímco ty malé zanikly? Když Ingwer odešel studovat do Kielu a opustil prarodiče i jejich hostinec?

Výbor z díla Egona Erwina Kische připomíná velkou osobnost meziválečné česko-německé žurnalistiky a literatury. Autora, který sice za života bral popularitu plnými hrstmi, ale po smrti jeho práci zatížily nežádoucí ideové vzorce: Kische si neomaleně přivlastnila komunistická propaganda a přetavila jej na jednoho ze svých věrozvěstů. Cílem přítomného výboru, spjatého v první řadě s Prahou, s ranými a méně známými Kischovými texty, je zažité čtení relativizovat. Ukázat, že Kisch byl především velký novinář a spisovatel, zdatný stylista a bezpochyby zábavný kumpán. Jeho dílo skvěle funguje i po století, a i kdyby "jen" portrétoval dobu, dokumentoval vybraná místa, lidi, události, je jeho přínos české, potažmo evropské kultuře a společnosti nezpochybnitelný.

Každá rodina má své tradice. Některá má navíc i tajemství. Život malého Tea ubíhá v pomalém, ubíjejícím rytmu. Podivínská a samotářská matka ho vzdělává doma a namísto procházek a setkávání s jinými dětmi ho vodí do komunitního náboženského centra. Otec má náročnou práci a občas o ní Teovi vypráví. Každé nedělní odpoledne se ale děje divná věc — otec někam zmizí. Dospívání však nelze zastavit a s nástupem do školy a novým kamarádem se v Teově neveselé rutině objevují první trhliny. A s tím se mění i celá rodinná situace, obestřená mlčením, tajemstvím a smutkem. Čím je Teo starší, tím odtažitější je jeho vztah k rodičům. Ale ani jeho samostatný život není nakonec spokojený — je v něm prázdné místo, které potřebuje zaplnit.

Sbírka povídek s tématem sebevraždy. Život se někdy zastaví. Ať už je to vědomí smrti, osobní selhání, ztracené iluze, nebo prostý strach, nevyhnutelně s nimi přicházejí také úzkosti, pochyby a otázky. Jsou to okamžiky, které nutí promýšlet vlastní bytí v jasném světle, jehož svit často nepřeje společenským konvencím a tomu „být jako ostatní“. A to, čemu přeje, se zdá být tak děsivé, uhrančivé a lákavé zároveň… Prozaička Viktorie Hanišová po třech románech ohledává subtilnější a sevřenější prostor povídky. Tematicky propojené svižné texty jsou jako dobře míněné facky: zabolí, ale proberou. Stejně jako protagonisté povídek z Dlouhé tratě se i čtenář musí nejednou zastavit a sám sebe se ptát: Jaký má tohle všechno smysl? Možná to není příjemné pomyšlení, ale kdo jednou začne, už nemůže zpět. A to samé se dá říct i o Dlouhé trati. Možná to není nic líbivého — ale číst přestat nelze.

Osm povídek současných českých autorů se vrací do doby, kdy často zbývalo jen doufat – před rok 1989…

Rodiče si nevybíráme. Děti občas ano. Románový debut Viktorie Hanišové poodhaluje tragické důsledky jednoho špatného výběru. Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, bez partnera nemá nárok na zařazení do adopčního programu a pověstné biologické hodiny tikají. Vysněná Anežka, blonďatá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen, ale zoufalá Julie chce mít dítě za každou cenu. Obchází úřady i zákon a bere si do péče Agnes, nechtěné romské dítě. Julie ovšem chtěla jen miminko, Anežku, ne klubko vlastních předsudků, ne ztělesněný neuralgický bod české společnosti, to si nevybrala. Začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. A Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé.

Autoři pomocí precizní definice „tekutého zla“ diagnostikují aktuální geopolitickou situaci v Evropě, charakterizovanou vratkostí, nejistotou a politickým populismem. Kniha popisuje fenomén zla, které je všudypřítomné a nesmrtelné, avšak v současné podobě se liší od minulosti. „Tekuté zlo“ je obtížně uchopitelné a neustále proměnlivé, což ho činí zrádnějším a nebezpečnějším než „pevné zlo“ minulosti, které bylo koncentrované a snadno detekovatelné. Základním prostředkem „tekutého zla“ není hrubá síla, ale metoda svádění a ústupu. Toto zlo se dokáže převlékat a vystupovat jako přítel, například v podobě populistických politiků slibujících rychlá řešení nebo sledovacích zařízení, která si lidé dobrovolně implementují. Autoři analyzují problémy současné Evropy, zejména v zemích bývalého Východního bloku, a poukazují na politickou nestabilitu a rostoucí sociální rozdíly. Zkoumají také, proč se nenaplnila Fukuyamova vize o „konci dějin“ a konečném vítězství demokracie, místo toho dochází k prohlubujícímu se rozkolu mezi Západem a Východem a vzrůstajícímu populismu. Text se odkazuje na ekonomické teorie, filozofické směry a významná díla z literatury, hudby a kinematografie.

Napínavý román na pomezí thrilleru a amerického westernu. Píše se rok 2001 a Cumbrii, severozápadní oblast Anglie, právě postihla epidemie slintavky a kulhavky. Místní zelené kopce, po kterých se doposud proháněla volně žijící stáda ovcí, se zahalily do černého mazlavého kouře ze spálených mršin. Steve a William, dva sousedé, které nemilosrdná nemoc připravila o všechno, spojí síly a rozhodnou se společně čelit krutému osudu. Steve pomáhá Williamovi postavit jeho farmu zpátky na nohy, ale přitom si dělá stále větší zálusk na jeho manželku Helen. Jakmile na scénu vstoupí skupina kriminálníků, která začne Williama stahovat stále hlouběji do podsvětí, nezbývá Stevovi nic jiného než zachránit sebe i Helen. Cenami ověnčený román Scotta Prestona předkládá čtenářům jinou Anglii, než jakou známe z malebných pohlednic. Cumbrie je nelítostná a nehostinná, stejně jako její obyvatelé. Pokud někdo nerespektuje její zákony, se zlou se potáže.

Lorsqu’une collègue lui soumet un article sur sa famille, le journaliste suisse Sacha Batthyany pense au baptême d’une énième rue d'après son nom, les Batthyany ayant marqué l’histoire hongroise et européenne depuis des siècles. Mais il ne se serait jamais attendu à une telle révélation : en mars 1945, à l’issue d’une fête que la comtesse Margit Thyssen-Batthyany, sa richissime tante, donna dans son château de Rechnitz, en Autriche, les invités assassinèrent 180 Juifs alors en transit dans la gare locale. Quand il commence à enquêter sur le déroulement exact des faits et sur l’implication de sa tante dans ce massacre, le jeune père de famille se trouve confronté à un questionnement bien plus personnel : en quoi tout cela peut-il bien le concerner? Ses recherches le mènent dans la Hongrie d’antan, l’Autriche de l’après-guerre et la Suisse d’aujourd’hui, dans le Goulag de Sibérie, sur le divan d’un psychanalyste fumeur de pipe et finalement à Buenos Aires, auprès d’une rescapée d’Auschwitz. Peu à peu, la découverte des secrets de famille va modifier son regard sur l’Histoire et sur lui-même. De cette quête d’identité résolument contemporaine résulte une histoire de famille riche d'enseignements, touchante et parfois drôle. Avec Mais en quoi suis-je donc concerné?, Sacha Batthyany dresse un portrait psychologique fascinant de sa génération, ainsi que celui d’une Mitteleuropa qui n’a peut-être pas vraiment disparu.

Je zavražděná žena opravdu mrtvá? Je vaše sousedka tak šťastná, jak vypadá? A co lékař – je tím, za koho se vydává? Splní vám děti vaše sny? Kdo je ta cizí osoba v obýváku? Jaké tajemství skrývá vytoužený muž? A může vás dřív zabít nastávající tchyně, nebo bývalá milenka?Renomovaní autoři a autorky napsali o tématu překvapivých životních situací, nečekaných odhalení a osudových zvratů jedenáct povídek, jejichž hrdinové dostávají na zmíněné i další otázky často šokující odpovědi.

'No writer asks more interesting questions about food than Carolyn Steel because no one takes more seriously the profound role of food at the heart of human life...destined to become a modern classic' BEE WILSON We live in a world shaped by food, a Sitopia (sitos - food; topos - place). Food, and how we search for and consume it, has defined our human journey. From our foraging hunter-gatherer ancestors to the enormous appetites of modern cities, food has shaped our bodies and homes, our politics and trade, and our climate. Whether it's the daily decision of what to eat, or the monopoly of industrial food production, food touches every part of our world. But by forgetting its value, we have drifted into a way of life that threatens our planet and ourselves. Yet food remains central to addressing the predicaments and opportunities of our urban, digital age. Drawing on insights from philosophy, history, architecture, literature, politics and science, as well as stories of the farmers, designers and economists who are remaking our relationship with food, Sitopia is a provocative and exhilarating vision for change, and how to thrive on our crowded, overheating planet. In her inspiring and deeply thoughtful new book Carolyn Steel, points the way to a better future. *A DAILY TELEGRAPH BOOK OF THE YEAR 2020*

"Originally published in Germany under the title Altes Land by Albrecht Knaus Verlag" -- Verso title page.

Tomáš chce dopřát svým dětem a vnoučatům stejně bílé Vánoce, jako bývaly za jeho dětství, a je kvůli tomu schopen čehokoli. Terezka si nepřeje pod stromeček nic než jezdecký kurz, Julinka ještě věří na Ježíška, ale má už své pochybnosti. Zahraniční kancléř touží střelit si medvěda, Horáček už zase krade stromeček v lese. Tajemný muž jde k zamrzlé řece chytit rybu ke štědrovečerní večeři, paní Hrdličková zve na Štědrý večer jako každý rok muže bez domova k sobě domů, ale má jednu podmínku... Dvanáct populárních českých autorů a autorek napsalo vánoční povídky, které voní jehličím a cukrovím, jejichž hrdinové, jak se o Vánocích patří, plní sny sobě i svým nejbližším, a tak Ježíšek možná přinese brusle s kožíškem, štěňátko nebo duchovní prožitek. Jsou přece Vánoce a to je čas zázraků.

Jeder Mensch hat zwei Familien. Die, in die er hineingeboren wird, und die, für die er sich entscheidet. HOOL ist die Geschichte von Heiko Kolbe und seinen Blutsbrüdern, den Hooligans. Philipp Winkler erzählt vom großen Herzen eines harten Jungen, von einem, der sich durchboxt, um das zu schützen, was ihm heilig ist: Seine Jungs, die besten Jahre, ihr Vermächtnis. Winkler hat einen Sound, der unter die Haut geht. Mit HOOL stellt er sich in eine große Literaturtradition: Denen eine Sprache zu geben, die keine haben. Einen so knallharten, tieftraurigen und todkomischen Debütroman hat es seit Clemens Meyers „Als wir träumten“ in Deutschland nicht mehr gegeben. Thomas Klupp Winkler schreibt bewegend, kraftvoll und mit feinem Gespür für die Welt der Außenseiter. Denn eigentlich ist Heiko Kolbe ein hoffnungsloser Romantiker und seine Gewalt ein stummer Schrei nach Liebe. Moritz Rinke Woher kommt die Wut, was tust du, wenn dir nichts geblieben ist? Verzweifelt, knallhart und voller Herz. HOOL leuchtet aus allen Wunden. Lucy Fricke

Jedenáct populárních autorek a autorů vypráví o útěcích za sny a ideály, úniky před vlastními stíny a přehmaty, o obtížné cestě za lepším životem. Helena kdysi utekla na samotu do lesů a dnes se vrací do města, kam tvrdila, že už nikdy nevkročí, a i Petra odešla na venkov za novým životem. Co bude muset dokázat Pavla, aby ji sousedé ve vesnici konečně přijali? Sen o útulné obci, kde lidé žijí v souladu s krajinou a zvířaty, někdy přináší bolestný náraz do reality. I dům na samotě může být pro jednoho romantické útočiště, pro druhého tíživou vzpomínkou a břemenem. A před jakou ostudou utíká umělec Pecháček ze vsi zpátky do města? Nakladatelská anotace. Kráceno.

Den Zivi nennen alle nur den Zivi, die Betreuer in der Wohngemeinschaft für psychisch Kranke, wo er seinen Zivildienst ableisten soll, nicht anders als die Klienten. Die Schule hat er hinter sich, vorbereitet hat sie ihn nicht auf das, was ihn erwartet. Dass es verrückt zugeht, okay. Aber dass es ihm zunehmend schwer fällt zu erkennen, warum die Betreuer Betreuer und keine Klienten sind, macht ihm zu schaffen. Zumal er bald selbst nicht mehr weiß, wohin er gehört. In diesem aberwitzig einfallsreichen, grandios schrägen Roman sind viele Schrauben locker. Elias Hirschl zieht sie an, bis die Zähne vor Lachen knirschen, und dreht sie dann alle noch ein Stück weiter.