Ivan Jirovský Livres

A common belief in modern scientific society is that "magic" is a mere collection of outdated and nonsensical practices. This work challenges that notion, offering a scholarly exploration of magic's role and its evolution into contemporary forms. According to Ioan Couliano, Renaissance magic was a scientifically grounded attempt to influence individuals through an understanding of motivations, especially erotic ones. The core idea was that sexual desire could sway everyone and everything. Additionally, magicians employed advanced memory techniques to shape the imaginations of their subjects. Couliano posits that magic serves as a precursor to modern psychological and sociological disciplines, positioning the magician as a forerunner to psychoanalysts and marketing professionals. Couliano delves into the works of influential figures like Giordano Bruno, Marsilio Ficino, and Pico della Mirandola, shedding light on various facets of Renaissance culture, including heresy, medicine, astrology, alchemy, courtly love, classical mythology, and even fashion. While science has become the dominant narrative of our age, magic once provided a similar narrative during the Renaissance. The reliance on images in magic faced repression during the Reformation, leading to its decline in favor of precise science and technology. Couliano's insightful scholarship revives the significance of magic, appealing to a diverse audience in the humanities

Osmnáct století nás dělí od gnostiků. Osmnáct století naplněných válkami, inkvizičními tribunály a hranicemi dostatečně ospravedlňuje hluboké podezření, které gnostici chovali ke světu a jeho obyvatelům. Máme-li co nejjednodušeji shrnout základní postoj gnostiků, řekněme, že zkaženost podle nich poskvrnila celé stvoření, odcizila člověku vlastní tělo, ducha i duši a zároveň ho zbavila vědomí nutného pro osobní spásu. Člověk, či spíše stín člověka, má jen stínové vědomí. Právě tomuto úkolu se gnostici prvních staletí naší éry plně zasvětili a objevovali způsoby — stejně neobvyklé jako pohoršující — jak v člověku odkrýt ryzí vědomí, jež by jeho myšlenkám a činům udělilo trvalost i strohost nutnou pro záchranu ze světských okovů.

Gilles Quispel (1916–2006), profesor dějin raného křesťanství v Utrechtu, historik náboženství a jeden z předních znalců starověkého gnosticismu, napsal tuto knihu krátce po přelomovém objevu gnostických rukopisů v Nag Hammádí. Na jejich zpřístupnění veřejnosti se ostatně nemalou měrou sám podílel. Kniha je rozšířenou verzí čtyř přednášek, jež autor pronesl v roce 1951 na Institutu C. G. Junga v Curychu. Představuje přístupný úvod do základních idejí gnóze, přehledného průvodce pro cestu labyrintem jejích mýtů a textů. Autor načrtává dějiny gnóze od počátků až po útlum na sklonku antiky, její znovuobjevování se ve středověku a novověku a poodkrývá její fenomenologický obraz. V první řadě čerpá z nově nalezených koptsky psaných pramenů. Texty jako Tajná kniha Janova jsou mu klíčem k pochopení původní, snad ještě předkřesťanské podoby gnóze. V dalších kapitolách ukazuje paralely i hluboké rozdíly mezi gnózí, raným křesťanstvím a novoplatonismem. Přesvědčivě dokládá ústřední tezi knihy, že „gnóze je mytickou projekcí sebezkušenosti“, tedy nejniternější duchovní zkušenosti člověka. Jak sám shrnuje: „Ve všech možných gnostických mýtech a hymnech se znovu a znovu zdůrazňuje, že spása spočívá v tom, že se člověk rozpomene na svůj původ a uvědomí si božství svého temnotou zastřeného ,Já‘.