A. J. Antonín Jaroslav Liehm Ordre des livres (chronologique)

Soubor statí publikovaných v Literárních novinách mezi lety 1967-69 zahrnuje příspěvky významných českých myslitelů druhé poloviny dvacátého století, jako jsou Milan Kundera, Karel Kosík a Robert Kalivoda. Od konce padesátých let se tento kulturní týdeník snažil o znovuzačlenění české kultury do evropského kontextu, což se podařilo až na konci šedesátých let. LN se staly jedním z nejlepších evropských časopisů svého druhu, přestože je četlo jen málo lidí. Jejich proslulost však stále rostla, dokud nebyly umlčeny sovětskými tanky. Na podzim 1990 A. J. Liehm požádal Kunderu o příspěvek pro česko-slovenskou Lettre. Kundera se zpočátku zdráhal, protože měl pocit, že nemá co nabídnout. Přiznal, že napsal mnoho textů o českých tématech, ale považoval je za příliš apologetické. Zmínil, že má sedm esejů, které by chtěl přeložit do češtiny, ale odkládal to. Nakonec si vzpomněl na Literární noviny z druhé poloviny šedesátých let, které měly obrovský vliv na kulturní a politický diskurs. Vzpomněl si na snahu založit deník Lidové noviny, kde by Kosík a Liehm mohli vytvořit jeden z nejlepších časopisů v Evropě. Po ruské invazi však k tomu nedošlo a Kundera odešel do exilu. Jeho emigrace byla pokračováním cesty za stejným cílem. Na oslavu, kterou by rád navštívil, posílá alespoň sedm písmen jako symbol štěstí.

Kniha je souborem téměř všech článků, esejů a úvah mezinárodně uznávaného a dnes již legendárního exilového novináře A. J. Liehma, které pod pseudonymem Dalimil pravidelně publikoval v letech 1971–1989 převážně v římském exilovém časopise Listy. Ve svých textech se – jako zkušený a nesmírně vzdělaný pozorovatel – s nebývalým přehledem vyslovuje k politickému dění ve světě, v „normalizovaném“ Československu a v Sovětském svazu, zajímá se o evropské levicové hnutí a také glosuje české i evropské kulturní a literární události. Ačkoliv by se mohlo zdát, že Liehmovy názory, postřehy a analýzy jsou nám časově vzdálené, opak je pravdou. Stále vyvolávají aktuální otázky a podněcují diskuze, které se dnešní doby až nebývale týkají.

Vzpomínkové eseje pojednávající nejen o životních peripetiích jedné z nejvýznamnějších osobností české kultury, ale rovněž o vývoji moderního umění.

Soubor rozhovorů filmového kritika a publicisty A. J. Liehma s osobnostmi českého filmu z let 1964-1969. Od prvního vydání knihy, k němuž došlo v roce 1974 v New Yorku, uběhlo takřka třicet let. Národní filmový archiv, který se jejího českého vydání ujal, položil důraz na dokumentární hodnotu publikace, plynoucí mimo jiné ze skutečnosti, že mnozí z oslovených už nežijí. Texty jsou uvedeny předmluvou autora a jeho zamyšlením nad fenoménem nové filmové vlny let šedesátých. Součást knihy tvoří černobílá fotografická příloha a rejstříky filmů a televizních inscenací.

Osu knížky tvoří rozhovory autora s M. Formanem, které vznikaly v průběhu let počínaje studiem na pražské FAMU až do doby Formanova amerického triumfu.

Tři dramata (Mrtví bez pohřbu — Špinavé ruce — Trójanky) předního francouzského autora. V Mrtvých bez pohřbu (1946) se skupinka maquistů, čekajících na výslech a rozhodnutých se ctí při výslechu obstát, vyrovnává s úzkostí před fyzickou bolestí při násilném vymáhání výpovědí. Ve Špinavých rukou (1948) se podle autora ukazuje, „jak se mohou vyvíjet a řešit taktické spory uvnitř ilegální odbojové organizace“. Cílem Trójanek (1965), představujících úpravu antické tragédie, je podtrhnout protiválečnou myšlenku. Doslov Milan Kundera.

Ein Jahr zuvor hatte der ehemalige Sergeant Batista in einem Staatsstreich die Macht an sich gerissen. Die "Ordnung", über die er wachte, bedeutete für achtzig Prozent der Inselbevölkerung Hunger, Analphabetentum, Arbeitslosigkeit und Repressalien, für die zwanzig Prozent Priviligierte bedeutete sie Reichtum, Korruption und ausschweifendes Leben. Merle zeichnet ungeschminkt die Schmarotzer, die das Land aussaugten, gierig und servil, nach dem Vorbild ihres Sergeanten-Präsidenten. Und vor dem Hintergrund des Lasters, der Folter und des Blutes schildert der Autor die Genesis der Revolution und läßt das Bild eines Mannes erstehen, der sie zum Sieg führen wird: Fidel Castro

«La journée du mardi se passa bien. La nuit, maman fit des cauchemars. "On me met dans une boîte", disait-elle à ma sœur. "Je suis là, mais je suis dans la boîte. Je suis moi, et ce n'est plus moi. Des hommes emportent la boîte !" Elle se débattait : "Ne les laisse pas m'emporter !" Longtemps Poupette a gardé la main posée sur son front : "Je te promets. Ils ne te mettront pas dans la boîte." Elle a réclamé un supplément d'Équanil. Sauvée enfin de ses visions, maman l'a interrogée : "Mais qu'est-ce que ça veut dire, cette boîte, ces hommes ? - Ce sont des souvenirs de ton opération ; des infirmiers t'emportent sur un brancard." Maman s'est endormie.» La mort d'une mère. Celle de l'auteur. Le récit d'une "violence indue".

Knížka obsahuje dvanáct, původně v Literárních novinách otištěných rozhovorů s Vercorsem, R. Merlem, E. Trioletovou, L. Aragonem, S. Heymem, Simone de Beauvoir, J.P. Šartrem, G. Lukácsem, P. Brookem, J. Kottem, M. Brodem, E. Fischerem. M. Butorem, R. Guttusem. Spisovatelé, režiséři, teoretikovéliteratury i divadla a vytvarník tu hovoří o otázkách, "jež těsně souvisí s kulturní problematikou našeho času".

Vykresluje obraz Francie, jak vypadala před druhou světovou válkou. Popisuje zapadlou francouzskou vesnici Maupeyrou, charakterizuje v drobných črtách její obyvatele, a odhaluje pokryteckou tvář, kterou mají pro veřejnost, i jejich tajné chyby a neřesti.

Poutavě psaný utopický román jedná o objevu tropiů, tvorů vývojově stojících mezi lidmi a opicemi, žijících na Nové Guinei. Vzniká otázka, zda jde o lidi či zvířata. Kapitalisté chtějí využít tropiů jako bezplatné pracovní síly a prohlašují je za zvířata. O groteskní vyostření se postará anglický novinář, který zabije mládě, křížence mezi člověkem a tropiem, vymáhá soudní rozsudek pro vraždu a tím demaskuje kapitalistickou společnost.

Historický román, zobrazující období let 1813-1814, kdy "definitivně skončily Napoleonovy výboje, kdy nenávratně mizela feudální Evropa a rodila se Evropa buržoasní" a kdy jako přímý ohlas velkých vítězství ruských vojsk prošla Evropou mohutná vlna osvobozeneckého hnutí. Autor kreslí bitvu u Lipska, vstup ruských vojsk do Paříže, cestu Alexandra I. do Londýna, diplomatický boj a intriky na vídeňském kongresu a ukazuje, jak "věrní synové Rusa", kteří za Vlastenecké války 1812 získali své vlasti slávu a úctu celé tehdejší Evropy, byli nakonec svědky toho, jak se jejich hrdinství stává pouze nástrojem dalšího upevnění moci ctižádostivého panovníka a jeho dvořanů. Na postavě ústředního hrdiny, gardového kapitána Alexandra Možajského a jeho nejbližších přátel, Slepcova, Turgeněva, Rajevského, ukázal autor, jak vznikalo v pokrokové části ruské šlechty hnutí odporu proti nevolnictví a samoděržaví. Předmluvu a poznámky napsal A. J. Liehm. edice Knižnice Štít, sv. 95