The first biography to tell the full and extraordinary story of one of the most influential figures of the twentieth century, setting the private individual in the public context.
The life of the Bavarian Hans Frank, one of the ten war criminals hanged at Nuremburg in 1946, who converted to Catholicism before he died, has not received the full attention the world has given to other Nazi leaders. In many ways he warrants it more. His life symbolises Germany's hubristic and visionary ambition to an alarming degree much better than anyone else's, perhaps because he was an intellectual of the highest calibre: 'Can't they see,' he said of his fellow accused at Nuremberg, 'that this is a horrible tragedy in the history of mankind, and that we are the symbols of an evil that God is brushing aside?' As he recognised by the end he was a primary - if not the exemplary - symbol of evil, his remorse, self-pity, and arrogance knew no bounds as they vied with his contrition.Author Garry O'Connor brings his skills as a playwright, biographer and novelist to this harrowing account of Histler's lawyer, the man who formalised the Nazi race laws.
Život bavorského rodáka Hanse Franka, jednoho z deseti válečných zločinců pověšených v Norimberku v roce 1946, člověka, který před smrtí konvertoval ke katolicismu, nepřitahoval tak velkou pozornost jako život ostatních nacistických vůdců. V mnoha ohledech si však pozornost zaslouží víc než ti druzí, protože jeho život alarmujícím způsobem symbolizuje pyšné a vizionářské ambice Německa výstižněji než život kohokoli jiného. Hans Frank byl intelektuál nejvyššího kalibru: „Cožpak nevidí hrůzu této tragédie v rámci celých lidských dějin,“ svěřil se svému spoluobžalovanému v Norimberku, „a neuvědomují si, že jsme symboly zla, jež Bůh smete?“ Ke konci byl Hans Frank přesvědčen, že se stal hlavním – a možná exemplárním – symbolem zla. Jeho výčitky svědomí, pocit viny, sebelítost, ale i ješitnost neznaly mezí a jeho arogance soupeřila s pokáním. V psychologicky mistrovské analýze přirovnává autor Adolfa Hitlera k Mefistofelovi a Hanse Franka k doktoru Faustovi, neboť životní osudy tohoto prominentního nacisty jako by věrně kopírovaly příběh o Faustovi.