Josef Hora Livres

Výbor z básní klasika ruské romatické literatury v překladech Emanuela Frynty a Josefa Hory.Michail Jurjevič Lermontov (1814-1841) byl ruským básníkem, dramatikem, prozaikem a především nespoutaným romantikem tělem i duší. První poémy psal na internátě ve čtrnácti letech a v osmnácti měl na kontě již přes dvě stovky básní a tři dramata. Z univerzity byl ale vyloučen, a tak se dal k husarům. Jeho literárním vzorem byl Puškin, který roku 1837 zemřel na následky zranění utrpěných v souboji. Lermontov mu věnoval báseň Na smrt Puškinovu, jíž si proti sobě popudil samotného cara Mikuláše I., a byl vykázán na Kavkaz. Po návratu pokračoval ve vojenské službě, ovšem nepřestával literárně tvořit. Možná tušil, že nemá příliš času nazbyt. Jako pravý romantický hrdina zemřel mlád, ve věku 26 let. Ironií je, že skonal stejně jako jeho vzor, v souboji.Zanechal po sobě úctyhodné dědictví čítající stovky básní a poém, tři romány a šest dramat. mezi jeho nejznámější díla patří epická poéma Démon, s níž se zařadil mezi velikány romantické tvorby, dále drama Maškaráda a román Hrdina naší doby.

Český básník a prozaik Josef Hora je autorem reflexivní lyriky času a rozjímání, do níž zpočátku vtěloval své společenské a sociální postoje, posléze rozvíjel především svou básnickou imaginací melodické možnosti verše. Ve zralé lyrické tvorbě kulminuje filozofický a historický patos i étos, přesvědčení o koloběhu tragických a optimistických údobí společnosti i jedince. Ve druhé polovině 30. let se přimkl jako mnozí jiní autoři k máchovské tradici a vlasteneckému gestu spojenému s tehdejším tragickým osudem země. Výtvarný doprovod tohoto svazku tvoří kresby Ivana Ouhela. Editorem sbírky je Vladimír Justl.

Kniha je průřezem celou Horovou básnickou tvorbou, z níž vybírá nejvýraznější a nejtypičtější projevy. Sestavil František Hrubín.

Výbor z básnického díla národního umělce Josefa Hory uspořádaný z nejkrásnějších veršů. Vybrané básně jsou rozděleny do 3 myšlenkových celků. V první mluví básník sociální a socialistické víry, básník snu chudých a utlačených, lyrik "kořist smyslů" a "času a ticha" a poslézev závěrečné třetí části básník domova a jeho národní sudby. Výbor uspořádal Ladislav Fikar.

Již čtvrté, sličně vypravené vydání sbírky básní autora románů Červená země a Bílý smích. Jeho mužné a hluboce lidské verše byly hned při prvním vyjití r. 1930 velmi uznale přivítány jak kritiky, tak básníky. J. Hora ji charakterizoval jako "knihu zralého básnictví, svěží obraznosti a velkého slovního kouzla". Dovětek napsali F. X. Šalda, Josef Hora a František Hrubín.

Koncem dvacátých let Hora svou mélickou linkou a oduševnělým výrazem dospěl k formální dokonalosti a nezaměnitelné podobě svého verše. Tematicky pak v této době čerpá z tradic země a národa, avšak nejsou mu cizí ani verše kantilénového či melodického typu, v nichž dokáže svéráznou poetikou zachytit prchavý okamžik melancholie či atmosféru náladového pocitu.

V této sbírce se výrazně projevuje zduchovnění autorovy poezie.

Tragikomické a depresivní povídky básnického mistra Josefa Hory jako odraz útrap první světové války.

V bouřlivých letech popřevratových, kdy se rozhodovalo o osudu socialistické revoluce a lidu, postavil se Hora na levé, marxistické křídlo sociální demokracie a s ním pak do řad založené Komunistické strany Československa. Toto velké rozhodnutí znamenalo zároveň i zmobilisování a rozkvět jeho tvůrčích vloh a uměleckých sil. Jeho talent dostává velký ideový podnět, pevnou oporu v živé skutečnosti. Jeho poesie přijímá nové bojovné poslání, roste s těmito velkými úkoly a nabývá též nového širokého ohlasu. Tuto novou poesii, jdoucí v prvních řadách proletariátu a pod praporem revoluce, představují sbírky, jež jsou také vrcholem Horovy básnické tvorby, Pracující den, Srdce a vřava světa a Bouřlivé jaro. Tyto tři sbírky spolu s pozdější knihou Mít křídla, v níž Hora nejsilněji formuluje víru v pokrokovou sílu lidské práce, která přebuduje společnost a přemění člověka, se staly také základem tohoto svazku, který má charakterisovat básníka, jenž sice později opustil třídní základnu, smířil se s tím, co dříve nenáviděl, ba stal se básníkem třídního smíru, jenž však je jedním z představitelů velkého rozmachu české poesie v 20. letech tohoto stol. (Podle dosl. )

Lyrické scény podle Puškinova románu veršem zhudebnil Petr Iljič Čajkovskij přeloženo Jelenou Holečkovou Nový překlad libreta, pořízený pro pražské Nár. divadlo r. 1945, nahrazuje dřívější převod Marie Červinkové-Riegrové z r. 1888. Podržuje ze staršího zčeštění některé významné verše, dnes již spjaté s předními postavami opery: jinak ovšem zavádí čistě hudební deklamaci a snaží se o řeč živou, prostou, lehkou a lidsky výstižnou - tj. dávající vytušit charakterní pravdivost jednajících osob.

Báseň věnovaná autorovu vztahu ke Slovensku, vyšlo jako soukromý neprodejný tisk v roce 1935.

Sbírka básní z roku 1936, autor pod dojmem sílícího tlaku fašismu hledá rovnováhu mezi dálkou a domovem, snem a skutečností.

Stěžejní díla klíčového meziválečného básníka Josef Hora (1891–1945) byl překladatelem, novinářem, kritikem, hlavně ale básníkem. Ty byly vždy jeho primárním vyjádřením. Celý život se ho hluboce dotýkalo soudobé dění. Věřil ve změnu poměrů, ale tato víra často dostávala podobu deziluze. Pro Horu jsou klíčové čas, jeho plynutí v básních až zvučí, a ticho, místy až zhmotněné. Pro jeho dílo mělo velký význam cestování, navštívil Itálii, SSSR, Německo, Francii, Estonsko, Maďarsko a Jugoslávii. V této knize jsou obsaženy optimistické i melancholické verše, které silně ovlivnily jeho současníky i následovníky – Františka Halase, Jaroslava Seiferta či Františka Hrubína. Horova poezie je stále živá a některé jeho básně byly i zhudebněny (Vladimír Merta: Struny ve větru).

Soubor pěti knih, jež vyšly poprvé v letech 1920-29: Pracující den (1920); Srdce a vřava světa (1922); Bouřlivé jaro (1923); Mít křídla (1929); Deset let (1929). V doslovu poukazuje A. M. Píša na některé změny tohoto vydání.

"Kniha satiry a rozmaru" uzavírá žeň původní Horovy tvorby veršem. Název jen zhruba vyznačuje ráz slok, ve kterých se obráží básníkův úsměv i výsměch, žert a vtip, ironie a sarkazmus, které však jsou někdy zase naopak i každého rozmaru a sarkazmu prosty, vyjadřujíce básníkovo poznání, soud, invektivu - ať už patosem nebo gnomickou zkratkou epigramaticky raženou. Svazek je výborem, který zahrnuje básně z doby plné tvůrčí činnosti Horovy od let dvacátých až do sklonku jeho života, u nichž bylo autorství nesporně prokázáno. Jsou uspořádány s hlediska tematického a slovesně uměleckého do pěti oddílů : 1. Výbor ze sbírky Z politické svatyně (1924). 2. básně, vzniklé v období této sbírky, ale do ní nepojaté. 3. výbor ze sbírky Popelec (1934 ), 4. básně, vzniklé v období od let třicátých do konce života a posléze oddíl 5., obsahující torzo básnické povídky "Pokušení" sloky podnícené vzpomínkou na studentská léta. - Knihu doprovází bohatý pozn. aparát. K vyd. připr. a pozn. a dosl. opatř. A.M. Píša

Cyklus, uvedený básní Zastřená tvář ze sbírky Domov (1938) byl napsán a vydán v r. 1936 k stému výročí Máchovy smrti. Hora v něm dává zaznít těm otázkám, které vzrušují jeho vlastní mysl. Nalézá přitom styčné body mezi svým a Máchovým básnickým charakterem. Proti hrůze z časua prchavosti života staví lidské dílo, tvůrčí čin.

Sbírka z roku 1938, čas se proměnil v zdroj naděje v době ohrožení fašismem. Silně vyznívá závěrečná báseň sbírky Zpěv rodné zemi.

Básnická sbírka je lyrickým záznamem autorovy cesty na Apeninský poloostrov, vyjadřujícím formou veršů zájem o politický a sociální život.

Druhé vydání Horovy sbírky "Srdce a vřava světa". Prvých 200 výtisků tištěno na similijaponu a číslováno.

Druhá autorova sbírka, básně z let 1915-1918. Prvých 200 výtisků tištěno na similijaponu a číslováno.

Jan houslista - lyrickoepická básnická povídka Josefa Hory - vyšla poprvé v roce 1939 v dusném okupačním období. Byla psána pod formálním vlivem Puškinovým, kterého Josef Hora v té době hojně překládal, a je jakýmsi hledáním odpovědnosti za osud zkoušené a ohrožené země-domova.

Románová historie ruské buržoazie, v které autor na třech generacích rodiny Artamonovových popisuje její bouřlivý zrod, období rozmachu a úpadku. První z generace, zpupný a bezohledný muž, staví na zapadlé vesnici továrnu a likviduje patriarchální způsob života. Jeho synové se stávají otroky otcova podniku, v němž se už projevují nové společenské síly. Rozvrat nastává i v rodinném a osobním životě rodiny, v jejích mravních principech. Ve třetím pokolení rozklad vrcholí a životaschopnost rodu zaniká.

Soubor pěti knih, jež vyšly poprvé v letech 1920-29: Pracující den (1920); Srdce a vřava světa (1922); Bouřlivé jaro (1923); Mít křídla (1929); Deset let (1929). V doslovu poukazuje A. M. Píša na některé změny tohoto vydání.

Kniha spojuje sbírky, které jsou si tematicky podobné: námětem básní je zde čas. Je složena z těchto sbírek: Struny ve větru, Tvůj hlas, Tonoucí stíny, Dvě minuty ticha, Tiché poselství.

Jedna z prvních autorových próz, která vyšla poprvé r. 1922, zobrazuje krizi sociální demokracie vedoucí k založení české komunistické strany. Do prostředí novinářského ruchu a politického jednání je zde zasazena kronika poslední faze dramatických sporů před rozdvojením strany.

Kniha představuje 1 500 odborně popsaných, zpřístupněných a zdigitalizovaných vedut z grafických listů, z alb měst, z map, atlasů i starých tisků z unikátní Mapové sbírky Přírodovědecké fakulty UK. Veduta je charakterizována jako topograficky přesný pohled na město či krajinu. Městské veduty vznikaly také snadněji než plány měst a patří mezi významné prameny historické geografie i kartografie. Kniha obsahuje úvodní texty editorky a ředitelky Mapové sbírky. Data jsou číselně řazena a strukturována popisem znázorněného obrazu a lokace na vedutě, legendou, zemí, citací, autorizovanými jmény primárních i sekundárních autorů díla, datem, technikou zpracování a přesnými rozměry díla i rámečku. Primárně byly zpracovány unikátní veduty od 16. do 18. století, které většinou nejsou obsažené v databázi českých vedut

Obsahuje sbírky Domov -- Popelka přebírá hrách -- Máchovské variace -- Jan houslista -- Rekviem.

Sborník k 65. narozeninám F.X. Šaldy uspořádal Josef Hora, vydáno v roce 1932.

Výbor z Horových kritických statí. Uspořádala, ediční poznámky a vysvětlivky napsala a jmenný rejstřík sestavila Jarmila Víšková. Doslov napsala Jarmila Mourková.

Jedna z prvních autorových próz, která vyšla poprvé r. 1922, zobrazuje krizi sociální demokracie vedoucí k založení české komunistické strany. Do prostředí novinářského ruchu a politického jednání je zde zasazena kronika poslední faze dramatických sporů před rozdvojením strany.

Průvodce poutavě a přehledně informuje o nejvýznamnějších turistických cílech země orlů, která láká na krásy nedotčené přírody, liduprázdné plážě, antické památky i malebná města. Publikace je členěna podle jednotlivých provincií. Podrobná charakteristika každé provincie obsahuje všeobecné informace o historii, přírodě a památkách, stejně jako řadu praktických rad pro turisty, včetně možností ubytování a užitečných kontaktů. Popis nejzajímavějších míst doplňují mapy, plány měst a množství fotografií. Nechybí slovníček místních pojmů a rejstřík. Součástí průvodce je samostatně vložená mapa v měřítku 1:550 000.

Romance pro křídlovku představuje lyrickoepický vrchol Hrubínovy básnické tvorby. Příběh z autorova mládí, kde vzpomíná na svou první lásku.

Výbor z veršů v překladech E. Frynty, Jos. Hory, P. Křičky, B. Mathesia, Fr. Táborského a Zd. Vovsové obsahuje verše politické a epigramy, lyricko-epické básně Cikáni, Kavkazský zajatec, Měděný jezdec, veršovanou Pohádku o popovi a o jeho dělníku Špalkovi a básně lyrické.

Dílo J. Hory, sv. 12. obsahuje autorovy překlady básní Borise Pasternaka a několik málo překladů S. Jesenina.

Výbor z básnického i prosaického díla našeho prvního národního umělce (jmenován 22. června 1945) chce mládeži charakterisovat básníka, jenž již v r. 1924 vyjádřil své credo (v První knize básní): "Především s něžnou hudbou pryč. / Na loutnu hrát se nám nesluší. / Lehko je plakat anýt. Raděj křič! / Verš nechť se zařezává do uší. / Slova jsou k tomu, aby sloužila / tobě a životu v každý den. . ." V ukázkách zastoupeny hl. sbírky Strom v květu, Pracující den, Srdce a vřava světa, Struny ve větru, Tvůj hlas, z prosy hl. Hladový rok. Každou z ukázek uvádí pořadatel stručným vysvětlením, poznámkami nebo i obsahem jednotl. básní nebo celých sbírek.

Tato sbírka je považována za jedno z nejlepších děl J. Hory (1891-1945). Její verše směřují k zduchovění neklidem, vytržením a zejména problematikou času. Podstatnou část sbírky tvoří lyrické básně opírající se o básníkovi zážitky a poznatky ze Sovětského svazu a básně zachycující sociální a kulturní poměry společnosti.

V dusném ovzduší okupace vzniklé dva cykly básní, seskupené v oddíly Rekviem a Popelka přebírá hrách. V prvním básník, tušící, že jeho lidský zmar se blíží, upírá smrti právo na vítězství, neboť jakkoli velká je její žeň, přece jen nikdy nedokáže zastavit věčný koloběh života, v druhém zosobňuje osud pracujících lidí, jediných příštích tvůrců tohoto svobodného věku.

Výbor se snaží zprostředkovat čtenáři zejména ty verše, které zachycují nejnázornější Horův celoživotní zápas o poezii, jež burcuje představivost a nedává uniknout novosti každé chvíle života.

Tento výbor z Horovy poezie zabírá pět nejdůležitějších tematických okruhů, z nichž čerpala jeho tvorba: 1. smyslové okouzlení světem a jeho dary 2. básníkovo aktivní vyrovnávání se s proměňující se sociální skutečností 3. jeho neopakovatelný vztah k ženě jako předmětu celoživotní smyslové touhy a láskyplné úcty 4. filosofické reflexe nad bytím člověka v čase, který mu byl osudem vyměřen 5. vědomí jeho bytostné sounáležitosti s rodnou zemí. Toto členění výboru podtrhuje vnitřní jednotu básníkova díla, neboť s uvedenými tématy se setkáváme ve všech etapách jeho básnické tvorby. Odpovídá i původním úvahám Josefa Hory, když na počátku okupace přemýšlel o příští podobě svého souborného díla. (z ediční poznámky Jarmily Mourkové)

Napsáno během války, vydáno posmrtně v roce 1945, dvoudílná, napůl autobiografická poema. V první části líčí lyrickoepickým způsobem život fiktivního arabského básníka, v druhé podává výbor z „jeho“ lyrických básní.

V bouřlivých letech popřevratových, kdy se rozhodovalo o osudu socialistické revoluce a lidu, postavil se Hora na levé, marxistické křídlo sociální demokracie a s ním pak do řad založené Komunistické strany Československa. Toto velké rozhodnutí znamenalo zároveň i zmobilisování a rozkvět jeho tvůrčích vloh a uměleckých sil. Jeho talent dostává velký ideový podnět, pevnou oporu v živé skutečnosti. Jeho poesie přijímá nové bojovné poslání, roste s těmito velkými úkoly a nabývá též nového širokého ohlasu. Tuto novou poesii, jdoucí v prvních řadách proletariátu a pod praporem revoluce, představují sbírky, jež jsou také vrcholem Horovy básnické tvorby, Pracující den, Srdce a vřava světa a Bouřlivé jaro. Tyto tři sbírky spolu s pozdější knihou Mít křídla, v níž Hora nejsilněji formuluje víru v pokrokovou sílu lidské práce, která přebuduje společnost a přemění člověka, se staly také základem tohoto svazku, který má charakterisovat básníka, jenž sice později opustil třídní základnu, smířil se s tím, co dříve nenáviděl, ba stal se básníkem třídního smíru, jenž však je jedním z představitelů velkého rozmachu české poesie v 20. letech tohoto stol. (Podle dosl. )