Taťána Petrasová Livres

Sedmnáct původních textů, uspořádaných na počest významného českého teoretika a historika architektury Rostislava Šváchy, spojuje tři klíčová témata jeho prací. První téma se týká tvarů, které odkazují na jeho knihu o české kubistické architektuře, reflektující jeho zájem o klasiky dějin umění a tvarovou psychologii. Uvažování Šváchy o prostoru sleduje intelektuální linii od formálního výkladu k hlubšímu ideovému pochopení uměleckých děl. Na tomto pozadí se představují texty významných kolegů a žáků, které se zabývají tématy jeho práce a jeho metodou, spojující formální analýzu s otázkami morální kvality architektury. Blízkými autory jsou Kenneth Frampton, Monika Platzer a Henrieta Moravčíková, kteří se zaměřují na urbanistické megaformy, nekanonické užívání architektonických forem a slovenský brutalismus. Další studie Vojtěcha Lahody a Jindřicha Vybírala zkoumají architektonickou formu v sochařství a metodologii psaní biografií umělců. Příspěvky mladších Šváchových spolupracovníků ukazují, jak silné osobnosti mohou vychovat jedince sobě podobné.

Kniha svým rozsahem i čtenářským určením navazuje na ediční řadu Velkých dějin zemí Koruny české, snaží se však v jednom svazku podat celkový vývoj architektury od raně středověkých počátků po současnost. Postihuje tak hlavní proudy vývoje architektury na domácím teritoriu, slohová období románské, gotické, renesanční, barokní a klasicistní architektury, období historismů i proměny moderní architektury, a připomíná nejvýznamnější realizace a tvůrce, kteří zde působili. Vedle architektury jsou zmíněny i důležité urbanistické koncepce a milníky v rozvoji sídel. Kniha kromě černobílých a několika barevných fotografií zahrnuje i dobová vyobrazení a kresby půdorysů, těžiště však spočíá v textové části. ISBN 978-80-7432-000-2

Kniha je milým pozváním na procházku architektonickým bohatstvím druhé pražské městské části, od významných středověkých památek, jakými jsou rotunda sv. Martina na Vyšehradě či Emauzy až po jednu z nejzdařilejších realizací moderní architektury u nás, kterou představuje Tančící dům. Kniha je průvodcem po architektonických půvabech a skvostech Vyšehradu, Nového Města a Vinohrad. Popis každé stavby je doplněn historickými fotografiemi, dobovými plány a fotografiemi současného stavu. Kniha je určena jak pro odbornou, tak pro širokou laickou veřejnost. Pro všechny, kdo dychtí po hlubším poznání této pozoruhodné městské části, plné nejen slavných staveb, ale také významných jmen architektů, stavebníků, stavitelů a jejich životních příběhů. Pro jednoduchou orientaci po jednotlivých stavbách je na konci knihy zařazen průvodce po objektech ve formě map.

Fotografická publikace zaměřená na umělecko-historický význam chrličů, umístěných na katedrále sv. Víta v Praze. Text pojednává o vnějším vzhledu, funkci, době vzniku a umístění chrličů.

První díl třetího svazku mapující období historismu, biedermeieru až realismu a naturalismu.

Publikace přináší tři desítky příspěvků z 32. ročníku mezioborového sympozia k problematice 19. století, které se každoročně pořádá v Plzni. Badatelé z oboru hospodářských dějin, dějin vědy i výtvarného umění, literární historikové, muzikologové, historikové filmu i fotografie ukazují, jak vypadal svět „mechanického věku“ předtím, než ho objevila avantgarda 20. století. V pěti oddílech – Svět strojů, Idea technické vzdělanosti, Technika rozhoduje vše, Fascinace funkčností a Opakovatelnost formy vytváří jedinečnost díla – se čtenář dozví, kdy dochází k zlomu v ekonomickém myšlení směrem k industrializaci, co způsobilo sjednocení evropského času, o počátcích psaní na stroji i o etnomuzikologii. Zejména získá přehled o vizuálních médiích 19. století jako byla stereofotografie, panorama, kinetoskop, divadelní automat nebo výstavní instalace, v nichž se technika a populární zábavy spojila do uměleckých forem rozvinutých tvůrci 20. století. Publikace je vybavena původním obrazovým materiálem, který přináší i díla nepublikovaná v katalogu výstavy Člověk a stroj pořádané k sympoziu Západočeskou galerií v Plzni.

Kniha poprvé sleduje dějiny umění v Čechách a na Moravě v jednom knižním svazku. Zachycuje vývoj a proměny umělecké tvorby v českých zemích od Velké Moravy až po současnost. Zabývá se malířstvím, sochařstvím, architekturou, knižní malbou, uměleckým řemeslem, fotografií i jinými druhy umělecké tvorby, osm stovek vybraných děl zasazuje do historických souvislostí jejich vzniku. Jádro knihy tvoří takzvané „rodinky“, skupiny dvou, tří nebo čtyř uměleckých prací, které spojuje dohromady osobnost královského nebo šlechtického objednavatele, vznik díla v prostředí starých klášterů, na půdě moderních akademií nebo na pozadí dobových náboženských a politických proudů, příslušnost k vyhraněnému uměleckému směru, různá ztvárnění jednoho tématu i jiné zajímavé vazby. V „rodinkách“ se čtenářům představí nejvýznamnější umělecké výkony spojené s českým územím i nejvýraznější umělecké osobnosti, od mistra Theodorika a Petra Parléře přes tvůrce kubistické a meziválečné avantgardy po Krištofa Kinteru, Federica Díaze a jiné současné umělce. Kniha vzácně spojuje erudovanost více než 30 autorů, odborníků na jednotlivá období z Ústavu dějin umění AV ČR, a kultivovaný a srozumitelný jazyk. Je tak dostupná každému hlubšímu zájemci o výtvarné umění a stává se základní příručkou nejen pro odborníky, studenty humanitních oborů, ale i pro širokou veřejnost na desítky následujících let. Vychází v české a anglické mutaci.

Sborník příspěvků z 20. plzeňského sympozia k problematice 19. století.

Sborník 32 příspěvků z 29. ročníku plzeňského sympozia k problematice 19. století obsahuje práce historiků umění i historiků obecných, literárních vědců, muzikologů a odborníků dalších společenskovědních disciplín (filozofie, právo, sport, tanec, etnografie) k problematice chápání lidského těla. Téma tělesnosti poměřuje v evropské kultuře 19. století postup modernizace společnosti, ať už jde o právní kodex, vztah těla mrtvého a živého při prosazování nových zásad pohřbívání, zavedení lékařské pitvy do oficiální školní výuky umělců nebo příklon k Darwinově teorii o původu živočišných druhů. Publikace je rozdělena do pěti oddílů, které naznačují základní okruhy otázek: Tělo a tělesnost, Tělo doby, Idea těla, Umělecký problém tělesnosti a Limity tělesnosti.

Publikace poprvé představuje projekty architekta Pietra Nobileho, vztahující se k působení této významné postavy evropského neoklasicismu v Čechách. Na základě výzkumu architektovy pozůstalosti, uložená v italském Terstu a ve švýcarské Bellinzoně, ukazuje autorka technologické, estetické a sociologické aspekty architektovy tvorby. Rodák ze švýcarského kantonu Ticino se prosadil u vídeňského dvora a zakázkami pro knížete Klementa Lothara Václava Metternicha v Johannisbergu, Kynžvartě a ve Vídni. Patřil k následovníkům slavné generace francouzských architektů Ledouxe a Boullého, kteří zásadně ovlivnili jeho římská studia u Giuseppe Valadiera v letech 1798–1804. Jako ředitel školy architektury vídeňské Akademie výtvarných umění v letech 1818–1849 a vysoký úředník Dvorského stavebního úřadu ve Vídni určoval stavební dění i koncepci architektury celé rakouské monarchie. Objednavateli jeho staveb pro české země byli císař František I., kancléř Metternich i nejvyšší purkrabí hrabě Karel Chotek. Nobileho neznámý experiment s kovovými architektonickými prefabrikáty zahájený v Kynžvartě v letech 1832–1833 představuje publikace domácím čtenářům poprvé. Její součástí je i soupis Nobileho díla v Čechách a rozsáhlé anglické resumé.

Tématem 42. ročníku plzeňského sympozia jsou díla, která podstatně změnila domácí politickou, sociální i kulturní situaci, ať už tím, že byla přeložena z jazyku originálu nebo bez přiznání začala být interpretována a popírána jinými díly, ve snaze dosáhnout v české společnosti změny. Svazek zpracovává dané téma mezioborově a přináší 23 studií z oborů dějiny a teorie literatury, dějin a teorie umění, filozofie, estetika, muzikologie, historie a historická sociologie.

V klasickém vymezení filozofa Josiaha Royce z roku 1908 se výklad loajality chápal jako povinnost, která klade neosobní, resp. nadosobní závazky nad pocit osobní odpovědnosti. Metoda, která našla své využití ve výzkumu jazyka loajality i v pracech historiků, se stala tématem 35. ročníku mezinárodního interdisciplinárního setkání k problematice 19. století. Téměř čtyři desítky specialistů z oboru literární historie, dějin umění, muzikologie, sociologie, historie a dalších příbuzných oborů diskutovaly o vztahu jednosměrné či oboustranné loajality Čechů k Habsburkům i Němcům, panovníků k poddaným, katolíků k jinověrcům, občanů k politickým institucím nebo šlechtě. Výsledky sympozia přináší tento svazek doplněný dobovými vyobrazeními.

Obsahově různorodé texty zkoumají postavení úřednictva v české a rakousko-uherské společnosti, zabývají se i obrazem úředníka v literatuře a dramatu 19. století. Další příspěvky jsou věnovány méně známým postavám podnikatelů, působících v daném období v Čechách, a jejich přínosu české kultuře a společnosti.

Publikace poprvé představuje projekty architekta Pietra Nobileho, vztahující se k působení této významné postavy evropského neoklasicismu v Čechách. Na základě výzkumu architektovy pozůstalosti, uložená v italském Terstu a ve švýcarské Bellinzoně, ukazuje autorka technologické, estetické a sociologické aspekty architektovy tvorby. Rodákze švýcarského kantonu Ticino se prosadil u vídeňského dvora a zakázkami pro knížete Klementa Lothara Václava Metternicha v Johannisbergu, Kynžvartě a ve Vídni. Patřil k následovníkům slavné generace francouzských architektů Ledouxe a Boullého, kteří zásadně ovlivnili jeho římská studia u Giuseppe Valadiera v letech 1798–1804. Jako ředitel školy architektury vídeňské Akademie výtvarných umění v letech 1818–1849 a vysoký úředník Dvorského stavebního úřadu ve Vídni určoval stavební dění i koncepci architektury celé rakouské monarchie. Objednavateli jeho staveb pro české země byli císař František I., kancléř Metternich i nejvyšší purkrabí hrabě Karel Chotek. Nobileho neznámý experiment s kovovými architektonickými prefabrikáty zahájený v Kynžvartě v letech 1832–1833 představuje publikace domácím čtenářům poprvé. Její součástí je i soupis Nobileho díla v Čechách a rozsáhlé anglické resumé.

Sborník příspěvků z 18. ročníku sympozia k problematice 19. století, Plzeň 12.-14. března 1998. Symposium pořádané Ústavem dějin umění AV ČR ve spolupráci s Archivem města Plzně. Teoretické úvahy o tom, co znamenal pojem salonu jako formy společenství v české kultuře a umění 19. století.

Práce Mezi Mnichovem a Prahou: umění 19. století, která je dílem kolektivu autorů vedených Taťánou Petrasovou a Romanem Prahlem, se zabývá jednou z evropských metropolí, které v 19. století formovaly české umění. Po silném vlivu Vídně, vedle Říma a před zásadním příklonem k Paříži oslnil Prahu příklad rychle se rozvíjejícího Mnichova, hlavního města Napoleonem I. založeného bavorského království. Kulturní politika rozsáhlé podpory umění získala Mnichovu označení „město umění“. Tuto koncepci všestranné podpory současného umění se snažila přenést Společnost vlasteneckých přátel umění, zakladatelka naší první veřejné obrazárny, na Prahu jako staré rezidenční město českého království. V devíti kapitolách je tedy podána historie uměleckých styků Prahy a Mnichova od počátků 19. století do prosazení secese na pražských výstavách spolku Mánes v letech 1897-1902.

Mýtus lidu jako základu národa tvořil páteř národního hnutí a obecné přijetí národní identity přímo určovalo úspěch utváření moderního českého národa. Venkovský lid byl většinou považován za uchovatele národního jazyka a odsud rostl kult lidu a venkova. Konstrukty lidu a lidové kultury hrály v dlouhém 19. století významnou úlohu. Autoři příspěvků v knize sledují toto téma z různých pohledů. Soustředí se přitom na způsoby akceptace a prezentace tradiční venkovské kultury, na přebírání jejích formálních i námětových motivů v rámci výtvarného umění, literatury či hudby, ale také na fázi zpochybňování jejího významu.