František Vrobel Ordre des livres (chronologique)

Román kronikářsky se rozhlížející po životě na Klatovsku v 90. letech min. stol. Vedle svých zážitků zachytil autor mnoho postav kulturních pracovníků.

Kniha popisuje osudy lidí z malé vesničky a současně okolní krásnou a drsnou přírodu.

Román o drsných charakterech chodských sedláků.

Román z prostředí Domažlicka vypráví o tragickém osudu rodiny chodských sedláků, jejichž neštěstí povstalo z křivé přísahy sedláka Záhoře, po níž Bůh křivopřísežníka ztrestá.

Román Mlhy na Blatech je o dvou zámožných selských rodech, žijících v okolí zbudovských Blat. Krušnej se svou ženou a osmi dětmi bydlí v Pašicích a Potužák se svou manželkou, dcerou Apolenou, synem Václavem a hříbkem Vojtou žije v Plástovicích. Hříbka Vojtu Potužák vzal pod svou ochranu, když Vojtovi zemřela matka. Od té doby se na Potužákovu statku stará o koně a Blata zná tak, jako snad nikdo jiný. I poslepu by je prošel. Hlubocká neboli zbudovská Blata se rozkládají mezi Hlubokou a Netolicemi. Dříve Blata patřila knížectvu, poté o ně proběhlo několik bojů, ale jediný, kdo je pro obce vybojoval byl rychtář Jakub Kubata...

Pokus o vylíčení celého života jednoho stromu, v tomto konkrétním případě borovice. V románu Borovice opouští autor Jan Vrba svá vyzkoušená dějová schémata z předchozích děl. Jde o příběh stromu, o vylíčení jeho životního příběhu. Strom je zde vlastně hlavním hrdinou - jedinec,ale zároveň strom - druh. Dlouhý život stromu je v podstatě monotónní, je vázaný na jediné místo, a může jen pasivně odpovídat na okolní podmínky. To je pro romanopisce, který tak výrazně preferuje příběh jako Vrba, situace dost nesnadná. Sám cítil, že je jeho záměr neobvyklý, a knihu doplnil mimořádně obsáhlým komentářem. I zde však schopnost vyprávět nakonec převládne nad schopností pozorovat, třídit a uvažovat a ovládne ji. Ústřední příběh je doplněn ještě epizodami, které pomáhají poměrně statické, nedějové ústřední téma rozhýbat a oživit. Do Borovice je vkomponováno pásmo příběhů neolitických lidí, které evokuje "mrákotná paměť" borovičky, spojující její individuální život s životem předchozích generací, s pamětí celého druhu.

Děj románu je situován do centrální Šumavy, v šedesátých letech 19. století. Autor v něm sugestivně líčí osudy obyvatel hájovny během celého roku, jejich povinnosti, zvyky, radosti i útrapy uprostřed romantické, ale divoké přírody daleko od civilizace. Příběh vrcholí děsivou vichřicí z 26. října 1870, která se stala definitivním mezníkem mezi starým a novým životem na Šumavě.

Hlavními postavami jsou příslušníci dvou sklářských podnikatelských rodin, z nichž jedna je původu francouzského (Chabléovi) a druhá českého (Haslingerovi). Autor zajímavě dokresluje život nedotčené a zalesněné staré Šumavy

Dvacet čtyři vysvětlení otce dětem na ožehavá témata, kterým se rodiče většinou vyhýbají

The Czech author Božena Němcová (1820-1862), born in Vienna, paints an entirely unsentimental portrait of the country habits and customs of Bohemia and the Austro-Hungarian Empire, and depicts the people she encountered during her childhood: teachers, maids, farm workers, millers, foresters, priests, to name but a few. The central character of this story, set in Eastern Bohemia, is a grandmother, full of simple wisdom, goodness and love, who personifies an ideal of maternal care. The Prošek family live in this country idyll but their father’s work means that he is compelled to spend a large part of the year in the imperial city of Vienna. Thus, their grandmother is brought home to look after the children and the property. This is the background against which the author unfolds the most important prose work in Czech literature and creates “one of the best female characters in world literature”.

Z každodenních toulek a obchůzek po Dražinovské hoře vznikla jedna z nejkrásnějších českých knih o přírodě. Svědčí nejen o autorově bystré pozornosti, ale i o bohatých přírodovědných znalostech a především o vnímavé duši básníka.

Otisk podle prvého vydání z roku 1859 (píseň I - LVI.), doplněný podle vydání z roku 1862 o dalších sedm písní (LVII.-LXII.), dále podle vydání z roku 1871 o nové tři písně (LXIV. až LXVI.) z posmrtného vydání o další dvě písně (LXVII.-LXVIII.) a opomenutou z "Máje"

Epická báseň zachycující zážitky čerstvě zemřelého. Dozvídá se, že byl posmrtně jmenován členem Akademie a letí mezi hvězdami v poštovském voze. Nebeská krajina připomíná jihočeskou vesnici, včetně obyvatel, které mrtvý za života znával. Ve starém domě se setkává s rodiči a v překrásné zahradě píše verše. Vůdcové a mučedníci českého lidu zde bdí na krajem – Hus, Žižka, Komenský, Havlíček, Tyl, Neruda, Smetana, Čech, Vrchlický, Mánes, Aleš, Myslbek, Štursa. Nakonec se nebožtík setkává i se svou milou a dává se oddat, ale krátce nato se probouzí ze sna ve svém vinohradském bytě. Kniha vyšla jako členská prémie Spolku českých spisovatelů a beletristů Máj v Praze.

Soubor povídek různých autorů, převážně z prostředí venkova i města 19. století. vyšlo v edici Naše otčina.

Ano, skutečně, tak jak je uvedeno na pevném obalu knihy, že kniha vyšla jako svazek “uměleckých snah”, odpovídá toto svému. Kniha je psaná nářečím, Kterému by jistě dnešní děti vůbec neporozuměly. V textu je hodně popisována příroda a samotný děj by malé čtenáře rozhodně nezaujal.

Dvacet povídek autora v kompletním vydání díla, svazek třetí.