Andrej Georgijevič Bitov Livres

Ranní Leningrad, město po oslavách Říjnové revoluce jako vymetené, na podlaze Puškinova domu (Ústavu ruské literatury) leží mezi rozházenými papíry a převráceným nábytkem bezvládné tělo. Tak začíná román Andreje Bitova Puškinův dům, který patří k zakladatelským dílům ruské postmoderní literatury. Bitov jej psal v době doznívajícího „tání“, v letech 1964–1971, ale oficiálního vydání se v Rusku dočkal teprve v roce 1987. Doba brežněvovské nehybnosti a stagnace zformovala jeho hlavního hrdinu Ljovu Odojevceva – sovětského intelektuála, který se s životem v okovech totalitního režimu rezignovaně smířil. Bitov se na pozadí životních osudů Ljovy, jeho rodičů, milenek i rivalů zamýšlí nad proměnou ruské inteligence v sovětskou, postupně zbavovanou veškerých mravních hodnot.

Im Roman "Mensch in Landschaft" zeigt sich Bitov erneut als Meister der Sprache. Die Protagonisten dieses Romans sehnen sich ständig nach Räumen und Landschaften in gesehenen und erlebten Bildern, in der Kunst, aber vor allem in der realen Erfahrung. Indem er über die Landschaften gesehenen Bilder und den Raum des menschlichen Lebens erzählt, führt Bitov in "Mensch in Landschaft" außergewöhnliche Charaktere vor, die selbst in unmöglichen Situationen versuchen, ihr eigenes Leben zu gestalten, und selbst unter Trümmern versuchen, den Horizont unendlichen Raums zu erahnen. "Mensch in Landschaft" ist ein Buch über Szenen und Bilder, eine komprimierte Phantasmagorie über die Szenen des Alltagslebens und über Bilder vom Jüngsten Gericht bis zu künstlerischen Visionen der modernen Zeiten.

Dvě pozoruhodné prózy ze 60. let. První je vzpomínka na přítele z dětství, druhá je bitovovská takřka nedějová povídka o lásce.