Bookbot

Miguel Otero Silva

    26 octobre 1908 – 28 août 1985

    Miguel Otero Silva était un auteur vénézuélien dont l'œuvre est indissociable de l'histoire sociale et politique de son pays natal. Son écriture, souvent empreinte d'humour et de satire, servait de miroir à la société de l'époque et d'appel à son amélioration. Il a utilisé sa forte voix journalistique pour dénoncer l'injustice et plaider pour la liberté d'expression. Ses œuvres témoignent de la lutte pour la démocratie et de la résilience de l'esprit humain face à l'oppression.

    Miguel Otero Silva
    Cuando quiero llorar no lloro
    Lope de Aguirre. Fürst der Freiheit
    Ich weine nicht
    Casa muertas
    Victorinové
    Mrtvé a živé město
    • Mrtvé město - tragicky laděný příběh vymírajícího města, s ponurou atmosférou zániku. Dílo č. 1 - Městečko Ortiza pomalu zaniká, ale na druhém konci kraje vytryskla nafta, krev Venezuely.

      Mrtvé a živé město
    • Román zpodobuje na pozadí venezuelské společnosti šedesátých let 20. století tragicky končící příběh tří stejně starých chlapců z různých společenských vrstev, kteří se ve snaze o seberealizaci dopouštějí násilí a končí zbytečnou smrtí.

      Victorinové
    • V centre napínavého príbehu z doby konkistadorov stojí legendárna historická osobnosť, neraz neprávom odsúdená kronikármi a literátmi, jednoduchý vojak Lope de Aguirre. Stáva sa vodcom vzbury proti monarchii. V divých juhoamerických pralesoch statočne čelí predvídaným i neočakávaným pohromám. No najťažší je boj so zradou.

      Príhody a nehody Lopeho de Aguirre
    • Výber obsahuje tri romány: Mŕtve domy (1955), jeho voľné pokračovanie Prvé ropné žriedlo (1961) a titulnej román Keď mi je do plaču, neplačem (1970). Dej románu Mŕtve domy je zasadený do prostredia juhoamerického mestečka, žijúceho už iba zo slávy dávneho rozkvetu. Autor v ňom rozvíja dojímavý príbeh lásky mladej obchodníčky Carmen Rosy a pastiera dobytka Sebastiana, ktorý podľahne zákernej chorobe. V Prvom ropnom žriedle nachádzame hrdinku v rodiacej sa osadníckej komunite uprostred pestrej zmesi domáceho obyvateľstva. Zázračná ropa mení nielen tvár krajiny, ale aj charakter a vzťahy ľudí a vplýva na ich osudy. Titulnej román Keď mi je do plaču, neplačem súbežne rozpráva príbehy troch mladých mužov, ktorých spája zhoda dňa narodenia a krstného mena a pochádzajú z rôznych spoločenských vrstiev.

      Keď mi je do plaču, neplačem