Román o úředníkovi, který čelí ponižování a zesměšňování. Jedinou jeho spřízněnou duší je prostitutka Líza.On však neocení její přízeň a dobro jí oplácí zlem. Klesl tím na samé dno. Dostojevskij se zde snaží vysvětlit vnitřní motivaci chování lidí, něco, co nemůžeme kontrolovat rozumem, co je uloženo v našem podvědomí.
Titulní próza Hráč (1866), kterou sám autor označuje jako román, je mistrovskou, zčásti autobiografickou studií hráčské vášně: v prostředí lázeňského města se odehrává příběh mladého preceptora, jenž se stává obětí kurtizány „mezinárodního formátu“ a končí jako profesionální hráč. Novela Věčný manžel (1870) líčí svérázný způsob problému manželského trojúhelníku - až na to, že tady se podváděný manžel dovídá o svých parohách ex post, po smrti své ženy. Závěrečná Nemilá příhoda je sarkastická povídka o generálovi, který zcela neplánovaně navštíví oslavu svatby svého podřízeného a notně se tam ztrapní.... celý text
Chtělo by se říci, že v tématu klamaného manžela, jež po celá léta bezmezně miloval a věřil v lásku své ženy, zatímco ona jej bezostyšně podváděla s tím, jehož si nanejvýš vážil a honosil se jeho přátelstvím, bylo již naspáno vše a krom hry žárlivosti a msty ani nemůže být napsáno cokoliv nového, nicméně Dostojevského genialita vytesala i z tohoto vyčpělého námětu psychologické drama, pro které lze hledal paralely právě zas jen v Dostojevském. Toto vydání navíc obsahuje novelu: Cizí žena a muž pod postelí
Psychologický román klasika ruské literatury. Niterný příběh mladé manželské lásky cítěný a vyprávěný z hlediska ženy. Příběh, který zachycuje vývoj a proměnu ženina citu od lásky neuvědomělé, předmanželské, přes lásku vědomou a vědomě vyznávanou po svatbě, potom dále přesdostavující se stagnaci, únavu z lásky, nudu, přes vznikající vzájemné se odpoutávání obou partnerů, přes touhu po obdivu mimo manželství, až ke krizi a přeměnu lásky v přátelství, románu vášně v mateřství.
Pod Gediminovou horou je ilustrovaná kniha pro děti. Válka očima chlapce. Moskevský pionýr Míša odjíždí na část prázdnin za svým otcem, náčelníkem vojenské nemocnice v právě osvobozeném Vilně Sovětskou armádou. Prožívá tu mnohá dobrodružství s tamními chlapci, kteří jej uznají za svého vůdce, vytvářejí partu timurovců a pomáhají litevské dívce Anutě najít nacisty odvlečeného otce. Autor dovede mladého čtenáře zaujmout a zároveň nenásilně zdůrazňuje vlastnosti správného pionýra, odsuzuje fašistické barbarství a vychovává k socialistickému vlastenectví.
Novela, po prvé uveřejněná v r. 1910, je nejzávažnější sociální prózou významného ruského spisovatele, který byl v r. 1936 vyznamenán Nobelovou cenou. Bunin podal v této "prozaické básni plné žalu a tvrdé, příkré otevřenosti" otřesné záběry z ruského vesnického života na počátkutohoto století. "Syrové obrazy hladem zdivočelých a zaostalých rolníků, zbohatlých a bohatnoucích vydřiduchů a zchudlých šlechticů ze strastiplné doby po porážce revoluce 1905 střídají se tu s lyrikou stesku a melancholie, s mlhavými a nekonečně smutnými sceneriemi ruské stepi a širokých dálek, s poesií tamějších lidových zvyků, průpovídek a písní. " Jako všechna Buninova díla vyniká i tato povídka formální precisností a bohatým kultivovaným jazykem.
Román význačného sovětského spisovatele je analýzou pocitů ruských emigrantských ztroskotanců (r. 1919-1920), chmurný příběh lidí zradivších svou rodnou zem. (Román vyšel naposled u nás po válce pod názvem "Černé zlato".)
