Jiří Pelán Livres

Soubor Mallarmého veršů sestavený Jiřím Pecharem.

Knihu vytvořili bratři Tomáš a Martin Welsovi jako dárek pro rodiče k Vánocům 1938, zachycující každodenní život jejich rodiny v Praze na konci třicátých let 20. století. Sestává z dialogů a scén, které ilustrují rodinné vztahy a situace, typické i nepředstavitelné. Martin, mladší bratr, je autorem ilustrací. Texty se střídají v češtině, němčině, angličtině a francouzštině, což odráží jazykovou situaci v Praze a činí knihu přístupnou i pro jinojazyčné čtenáře. Název „Sancta Familia“ vystihuje rodinné vztahy, které se pohybují mezi láskyplným škádlením a vášnivými debatami. V knize se objevují běžné situace, jako procházka s matkou, rodinné diskuse u jídelního stolu a spekulace o přátelstvích a emigraci. Bratři v knize, vzniklé krátce po Mnichovské dohodě, předjímají budoucnost, kdy by Tomáš mohl odjet do Ameriky. I přes humor a vtipy se však projevují obavy o budoucnost. V říjnu 1938 rodina žádala o vízum do USA. Rudolf a Ida, narození do židovských rodin, měli úspěšného syna architekta, ale události se vyvinuly jinak. Tomáš unikl do Británie, zatímco Martin a rodiče byli zavražděni v Osvětimi v roce 1944. Tomáš se po válce vrátil do Prahy, ale už nikoho nenašel. Kniha, kterou si vzal do Anglie, zůstala neotevřená.

Tímto souborem Hrabalových povídek zahajujeme řadu autorových próz, navazujících na lyriku a existenciální texty jeho začátků. Objeví se zde tedy sbírky Perlička na dně, Pábitelé, Inzerát na dům ve kterém už nechci bydlet a Morytáty a legendy. Koncepce nového souboru Hrabalových textů vychází ze skutečnosti, že jeho Sebrané spisy (SSBH) jsou již k dispozici, a to v podobě 19 svazků, jež vydala Pražská imaginace v letech 1992–1997. Nová řada tyto Sebrané spisy nenahrazuje, ale textologicky z nich čerpá a odvolává se na ně. Jejím cílem je předložit hrabalovský „kánon“, základní a reprezentativní podobu autorova literárního odkazu a jeho recepce.

První český knižní výbor z díla řeckého básníka. Básně jsou doplněny o oddíl Básník o sobě, a o Záznamy a listy z deníku.

Antologie italské renesanční literatury vychází šedesát let poté, co byly ukončeny práce v první fázi jejího vzniku (1959) za editorství profesora komparatistiky na filozofické fakultě UK Václava Černého (1905–1987). Záměr tohoto velkorysého projektu vstoupil ve známost teprve po publikovaném soupisu jeho díla (1997). Po různých peripetiích s nedokončeným rukopisem se ujal Antologie jako odkazu svého profesora Jiří Pelán. Aby mohl záměr zrealizovat, musel projekt koncepčně dokončit, doplnit a kromě role editora přijmout i úlohu hlavního překladatele. Tak vzniklo a uzrálo dílo (ve výsledku v rozsahu dvojnásobném), které čtenáři předkládá ucelený a plastický obraz italské literární renesance, zasahující 14.–16. století. Zahrnuje všechny žánry prózy, poezie a dramatu v polohách epických, lyrických, novelistických, moralistních, komických, milostných stejně jako filozofických, náboženských, politických, utopických, historických a vědeckých. Na monumentálním projektu pracovalo 22 překladatelů. Náleží – a nejen pro svůj rozsah – mezi největší projekty nakladatelství Karolinum. Totiž, řečeno s Václavem Černým, celý náš moderní svět svými kořeny tkví v renesanci…

Antologie italské renesanční literatury vychází šedesát let poté, co byly ukončeny práce v první fázi jejího vzniku (1959) za editorství profesora komparatistiky na filozofické fakultě UK Václava Černého (1905–1987). Záměr tohoto velkorysého projektu vstoupil ve známost teprve po publikovaném soupisu jeho díla (1997). Po různých peripetiích s nedokončeným rukopisem se ujal Antologie jako odkazu svého profesora Jiří Pelán. Aby mohl záměr zrealizovat, musel projekt koncepčně dokončit, doplnit a kromě role editora přijmout i úlohu hlavního překladatele. Tak vzniklo a uzrálo dílo (ve výsledku v rozsahu dvojnásobném), které čtenáři předkládá ucelený a plastický obraz italské literární renesance, zasahující 14.–16. století. Zahrnuje všechny žánry prózy, poezie a dramatu v polohách epických, lyrických, novelistických, moralistních, komických, milostných stejně jako filozofických, náboženských, politických, utopických, historických a vědeckých. Na monumentálním projektu pracovalo 22 překladatelů. Náleží – a nejen pro svůj rozsah – mezi největší projekty nakladatelství Karolinum. Totiž, řečeno s Václavem Černým, celý náš moderní svět svými kořeny tkví v renesanci…

Antologie italské renesanční literatury vychází šedesát let poté, co byly ukončeny práce v první fázi jejího vzniku (1959) za editorství profesora komparatistiky na filozofické fakultě UK Václava Černého (1905–1987). Záměr tohoto velkorysého projektu vstoupil ve známost teprve po publikovaném soupisu jeho díla (1997). Po různých peripetiích s nedokončeným rukopisem se ujal Antologie jako odkazu svého profesora Jiří Pelán. Aby mohl záměr zrealizovat, musel projekt koncepčně dokončit, doplnit a kromě role editora přijmout i úlohu hlavního překladatele. Tak vzniklo a uzrálo dílo (ve výsledku v rozsahu dvojnásobném), které čtenáři předkládá ucelený a plastický obraz italské literární renesance, zasahující 14.–16. století. Zahrnuje všechny žánry prózy, poezie a dramatu v polohách epických, lyrických, novelistických, moralistních, komických, milostných stejně jako filozofických, náboženských, politických, utopických, historických a vědeckých. Na monumentálním projektu pracovalo 22 překladatelů. Náleží – a nejen pro svůj rozsah – mezi největší projekty nakladatelství Karolinum. Totiž, řečeno s Václavem Černým, celý náš moderní svět svými kořeny tkví v renesanci…

Antologie italské renesanční literatury vychází šedesát let poté, co byly ukončeny práce v první fázi jejího vzniku (1959) za editorství profesora komparatistiky na filozofické fakultě UK Václava Černého (1905–1987). Záměr tohoto velkorysého projektu vstoupil ve známost teprve po publikovaném soupisu jeho díla (1997). Po různých peripetiích s nedokončeným rukopisem se ujal Antologie jako odkazu svého profesora Jiří Pelán. Aby mohl záměr zrealizovat, musel projekt koncepčně dokončit, doplnit a kromě role editora přijmout i úlohu hlavního překladatele. Tak vzniklo a uzrálo dílo (ve výsledku v rozsahu dvojnásobném), které čtenáři předkládá ucelený a plastický obraz italské literární renesance, zasahující 14.–16. století. Zahrnuje všechny žánry prózy, poezie a dramatu v polohách epických, lyrických, novelistických, moralistních, komických, milostných stejně jako filozofických, náboženských, politických, utopických, historických a vědeckých. Na monumentálním projektu pracovalo 22 překladatelů. Náleží – a nejen pro svůj rozsah – mezi největší projekty nakladatelství Karolinum. Totiž, řečeno s Václavem Černým, celý náš moderní svět svými kořeny tkví v renesanci…

"A Greek gentleman in a straw hat, standing absolutely motionless at a slight angle to the universe." E. M. Forster's famous description of C. P. Cavafy--the most widely known and best loved modern Greek poet--perfectly captures the unique perspective Cavafy brought to bear on history and geography, sexuality and language. Cavafy wrote about people on the periphery, whose religious, ethnic and cultural identities are blurred, and he was one of the pioneers in expressing a specifically homosexual sensibility. His poems present brief and vivid evocations of historical scenes and sensual moments, often infused with his distinctive sense of irony. They have established him as one of the most important poets of the twentieth century. The only bilingual edition of Cavafy's collected poems currently available, this volume presents the most authentic Greek text of every poem he ever published, together with a new English translation that beautifully conveys the accent and rhythm of Cavafy's individual tone of voice. In addition, the volume includes an extensive introduction by Peter Mackridge, explanatory notes that gloss Greek historical names and events alluded to in the poems, a chronological list of the poems, and indexes of Greek and English titles. - Publisher

Třetí svazek Hrabalova díla obsahuje autorovy nejznámější novely, tedy Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Ostře sledované vlaky, Postřižiny, Městečko, kde se zastavil čas, Něžný barbar, Obsluhoval jsem anglického krále a Příliš hlučná samota. Koncepce nového souboru Hrabalových textů vychází ze skutečnosti, že jeho Sebrané spisy (SSBH) jsou již k dispozici, a to v podobě 19 svazků, jež vydala Pražská imaginace v letech 1992–1997. Nová řada tyto Sebrané spisy nenahrazuje, ale textologicky z nich čerpá a odvolává se na ně. Jejím cílem je předložit hrabalovský „kánon“, základní a reprezentativní podobu autorova literárního odkazu a jeho recepce.

Dieser Gesamtschau über die europäische Literatur von Homer bis Goethe liegt die Erkenntnis zugrunde, dass die volkssprachlichen Literaturen nicht aus sich heraus, sondern nur in Verbindung mit der lateinischen Literatur zu verstehen sind. Curtius wendet sich gegen die sprachliche und zeitliche Beschränkung der Literaturwissenschaft auf die jeweiligen Nationalliteraturen, gegen isolierte Beschäftigung mit einer Literatur und steht somit am Anfang der komparatistischen Literaturbetrachtung.

Le Operette morali è una raccolta di ventiquattro componimenti in prosa, tra dialoghi e novelle dallo stile medio e ironico, scritti tra il 1824 e il 1832 da Giacomo Leopardi. Pubblicate definitivamente a Napoli nel 1835, sono l'approdo letterario di quasi tutto lo Zibaldone. I temi affrontati includono il rapporto dell'uomo con la storia, con i suoi simili e con la Natura, che Leopardi esplora attraverso una personale visione filosofica. Si confrontano i valori del passato con la situazione attuale, evidenziando la potenza delle illusioni, la gloria e la noia. Queste tematiche riflettono un cambiamento radicale nel pensiero dello scrittore: la ragione diventa l'unico strumento per sfuggire alla disperazione. A differenza dei Canti, le Operette sono state concepite interamente nel 1824. Le varie edizioni mostrano integrazioni e aggiustamenti del messaggio finale. Spesso confuse con un progetto parallelo del padre Monaldo, Giacomo si trovava in imbarazzo per il riconoscimento errato. Argomenti come quelli del Dialogo della Moda e della Morte e del Dialogo di Tristano e di un amico saranno ripresi da Carlo Michelstaedter ne La persuasione e la rettorica, come un corollario della filosofia leopardiana.

Šestý svazek komentovaných spisů Bohumila Hrabala obsahuje příležitostné texty, poznámky, předmluvy a doslovy, úvodní slova k výstavám a rozhovory psané a poskytované průběžně a publikované v údobích, kdy se jméno Bohumil Hrabal smělo objevit v tisku. První pokus seznámit čtenáře se svou publicistikou učinil autor ve svazku Domácí úkoly (Úvahy a rozhovory), připraveném v roce 1969 pro Mladou frontu. Vysazený text byl tehdy skartován a zachovala se jen část nákladu, zcizená cestou do Sběrných surovin. Druhým pokusem byly Domácí úkoly z pilnosti, jež už vyšly, ale v redakčně silně upravené podobě. V našem vydání jsou oba soubory otištěny v původní, necenzurované verzi. Doplňuje je výběr z ostatní publicistiky, nadepsaný Poletující obrazy. Svazek je Hrabalovým výmluvným intelektuálním autoportrétem, který jednak ilustruje šíři jeho zájmů – od jazyka a literatury přes výtvarné umění k filozofickým otázkám – a jednak přináší nejvýznamnější komentáře k jeho vlastní tvorbě. Není to jen doplněk Hrabalova beletristického díla, ale jeho plnohodnotná součást.

Vergilius s Maecenatem v zemi Rasnů. Vergilius má na objednávku císaře Augusta napsat oslavný epos o římském národě, a tak se svým sekretářem Řekem Timodemem a významným Římanem etruského původu Maecenatem podnikne cestu do Etrurie neboli země Rasennů, jejichž tisíciletá civilizace je na svém sklonku. V podzemí chrámu, kde jsou uchovávány dějiny Etrusků, které nikdy nebyly sepsány, je jim dáno cestovat do minulosti a prožít nespočet životů. Poznání je to však skličující – historie předků se hemží zločiny a všemožnými zvěrstvy. Navíc Etruskové přes znalost písma odmítají písemnictví, nevede podle nich k nesmrtelnosti, nýbrž ke smrti. Vergilius naopak věří v očistnou moc poezie, a pro povznesení lidstva tedy krvavé dějiny vybělí. Epos Aeneis pak sice opěvá ctnosti bájných hrdinů, ale svému autorovi nepřinese uspokojení a pro Etrusky skutečně znamená konec jejich civilizace. Vassalliho strhující román o tajemstvím obestřené kultuře je zároveň zamyšlením nad časem, dějinami a jejich věčným opakováním: cesta do minulosti začíná i končí v nejsoučasnější přítomnosti.

In the mold of his acclaimed History of Beauty, renowned cultural critic Umberto Eco’s On Ugliness is an exploration of the monstrous and the repellant in visual culture and the arts. What is the voyeuristic impulse behind our attraction to the gruesome and the horrible? Where does the magnetic appeal of the sordid and the scandalous come from? Is ugliness also in the eye of the beholder? Eco’s encyclopedic knowledge and captivating storytelling skills combine in this ingenious study of the Ugly, revealing that what we often shield ourselves from and shun in everyday life is what we’re most attracted to subliminally. Topics range from Milton’s Satan to Goethe’s Mephistopheles; from witchcraft and medieval torture tactics to martyrs, hermits, and penitents; from lunar births and disemboweled corpses to mythic monsters and sideshow freaks; and from Decadentism and picturesque ugliness to the tacky, kitsch, and camp, and the aesthetics of excess and vice. With abundant examples of painting and sculpture ranging from ancient Greek amphorae to Bosch, Brueghel, and Goya among others, and with quotations from the most celebrated writers and philosophers of each age, this provocative discussion explores in-depth the concepts of evil, depravity, and darkness in art and literature.

Habsburský mýtus v literárních dílech rakouských spisovatelů 19. a 20. století. Práce z oblasti literární historie se zabývá mýtem, který se vytvořil kolem habsburské monarchie. Tento mýtus se výrazně odrazil v literárních dílech rakouských a německých spisovatelů 19. a 20. století. Autor rozebírá jednotlivé osobnosti rakouské literatury a sleduje vliv "habsburského mýtu" na jejich literární tvorbu.

První svazek komentovaných Spisů Bohumila Hrabala shrnuje autorovu poezii, a to ony texty, které se k tomuto označení přihlašují i formálně. Bohumil Hrabal příliš poezii a prózu nerozlišoval, podle potřeby převáděl starší básně do prózy či texty psané volným veršem přepisoval jako prózu. Přesto jsou v posloupnosti jeho tvorby patrná tři básnická období. První, juvenilní, zahrnuje tvorbu z let 1937–1948. V této fázi jde o jemné lyrické transpozice impresí a obrazů, psané v „neopoetistickém“ klíči a ovlivněné Ungarettim. Druhé období souvisí s Hrabalovým odchodem z Nymburka, s prací obchodního zástupce, s brigádou v kladenských hutích a především s převratnou dobou po převratu 1948. Z lokálního básníka se tu stal básník experimentující, zaznamenávající mozaiku obrazů bez potřeby nějaké syntézy, z lyrických básninek se stávají třeskutá svědectví. Svazek doplňují lyricko-epické existencialistické prózy z let 1949–1956: próza Kain, soubor povídek Židovský svícen, Utrpení starého Werthera a další texty.

Čtvrtý svazek Hrabalových Spisů přináší autorovu povídkovou tvorbu z časů normalizace a obsahuje soubory Slavnosti sněženek, Krasosmutnění, Harlekýnovy miliony a všechny zásadní krátké prozaické texty 70. let. I přes cenzurní tlak se Hrabal projevuje jako výsostný stylista a strhující vypravěč, který nás ve vzpomínkách zavádí do okolí Nymburku a Kerska. I tentokrát jsou Hrabalovy texty doprovázeny komentářem editorů Spisů – Václava Kadlece a Jiřího Pelána.

Kniha esejů o francouzské a italské literatuře představuje vynikajícího překladatele z románských jazyků jako významného literárního historika. Od Písně o Rolandovi přes Viana a Calvina až k Petrarcovi a k českým překladům Baudelaira – tak by bylo možno charakterizovat nebývalé rozpětí autorových zájmů, vždy podložených vášnivou snahou dobrat se k podstatě zkoumaného autora či díla.

Čtyři drobné prózy italského prozaika (1896–1957), autora jediného románu Gepard, známého i z filmového přepisu.

První stránky Hrabalovy autobiografické trilogie Svatby v domě, Vita nuova a Proluky spatřily světlo světa koncem sedmdesátých let 20. století, tedy v době, kdy spisovatel až na výjimky nesměl ve své vlasti oficiálně publikovat (ve stejné době mimochodem vznikala další Hrabalova vrcholná díla Něžný barbar a Příliš hlučná samota). Prvního vydání se tedy všechny tři knihy dočkaly v zahraničí. Přesto se jedná o jedny z nejlepších Hrabalových próz. Celá trilogie obsahuje sumu spisovatelových životních zkušeností a vydává jasné svědectví o jeho originálním umění.

A darkly comic novel of suspense, literary idolatry and one-upmanship, and political intrigue from one of the leading writers of the twentieth century, the acclaimed author of Lolita. "Half-poem, half-prose...a creation of perfect beauty, symmetry, strangeness, originality and moral truth. One of the great works of art of this century." —Mary McCarthy, New York Times bestselling author of The Group An ingeniously constructed parody of detective fiction and learned commentary, Pale Fire offers a cornucopia of deceptive pleasures, at the center of which is a 999-line poem written by the literary genius John Shade just before his death. Surrounding the poem is a foreword and commentary by the demented scholar Charles Kinbote, who interweaves adoring literary analysis with the fantastical tale of an assassin from the land of Zembla in pursuit of a deposed king. Brilliantly constructed and wildly inventive, Vladimir Nabokov's witty novel achieves that rarest of things in literature—perfect tragicomic balance.

Hrabalův literární portrét od předního českého vědce je výpovědí o hlubokém vztahu znalce jeho díla.

Antologie italské renesanční literatury vychází šedesát let poté, co byly ukončeny práce v první fázi jejího vzniku (1959) za editorství profesora komparatistiky na filozofické fakultě UK Václava Černého (1905–1987). Záměr tohoto velkorysého projektu vstoupil ve známost teprve po publikovaném soupisu jeho díla (1997). Po různých peripetiích s nedokončeným rukopisem se ujal Antologie jako odkazu svého profesora Jiří Pelán. Aby mohl záměr zrealizovat, musel projekt koncepčně dokončit, doplnit a kromě role editora přijmout i úlohu hlavního překladatele. Tak vzniklo a uzrálo dílo (ve výsledku v rozsahu dvojnásobném), které čtenáři předkládá ucelený a plastický obraz italské literární renesance, zasahující 14.–16. století. Zahrnuje všechny žánry prózy, poezie a dramatu v polohách epických, lyrických, novelistických, moralistních, komických, milostných stejně jako filozofických, náboženských, politických, utopických, historických a vědeckých. Na monumentálním projektu pracovalo 22 překladatelů. Náleží – a nejen pro svůj rozsah – mezi největší projekty Nakladatelství Karolinum. Totiž, řečeno s Václavem Černým, celý náš moderní svět svými kořeny tkví v renesanci…

Georges Rouault (1871–1958) byl nejen vynikající výtvarník, ale také skvělý literát. Prostřednictvím jeho úvah lépe pochopíme jeho umění, které je v rámci Francie zvláštním solitérem. Rouault vyznával expresionismus, který byl bližší cítění Skandinávců nebo Němců, a byl hluboce věřící člověk, což ve svobodomyslné Paříži bylo mezi výtvarníky dosti ojedinělé. Ve svých úvahách se často vracel k tvrzení, že malířství není zábava, příjemná kratochvíle či sličná dekorace. Naopak pro pravého tvůrce je jediným důvodem existence. Svoje chápající ctitele měl v Čechách už v době, kdy ještě vůbec nebyl slavný. Vydavatel Josef Florian v roce 1913 vytiskl reprodukce jeho obrazů s mistrovským pochopením pro nuance jeho tvorby. --- Z francouzského originálu vybral Stanislav Kolíbal.

Soubor 23 studií je tematicky rozčleněn do čtyř oddílů, přičemž se zaměřuje na francouzskou, italskou a českou literaturu a literární vědu. Tento jednotný celek osvětluje literární jevy, problémy a osobnosti z různých perspektiv, přičemž se zabývá i zásadními otázkami, jako jsou definice, charakteristika epochy a hranice mezi estetickými systémy. První oddíl se věnuje francouzské literatuře, zahrnující studii o motivu svatého grálu v artušovské literatuře a analýzu vlivu Raymonda Queneaua a Samuela Becketta na moderní prózu. Druhý oddíl se soustředí na italskou literaturu, přičemž první studie se zaměřuje na Giacoma Leopardiho a další zkoumá aplikaci termínu „biedermeier“ na italský kontext. Poslední dvě studie analyzují italskou cestu k avantgardnímu modernismu prostřednictvím krepuskolárních básníků a futurismu. Třetí oddíl obsahuje komparatistické práce, které mapují italsko-české a francouzsko-české literární vztahy, a věnují se českým autorům jako Hrabal a Holan. Poslední oddíl se zaměřuje na významné osobnosti novodobé literární vědy, jako jsou Leo Spitzer, Tzvetan Todorov a Claudio Magris.

La seconde édition des Fleurs du mal, privée des six "pièces condamnées" en correctionnelle pour immoralité, paraît en 1861. Romantiques par la mélancolie à l'ombre de laquelle ils s'épanouissent, parnassiens par leur culte du Beau et la rigueur de leur composition (ils sont dédiés à Théophile Gautier), ces poèmes illustrent la théorie des correspondances horizontales entre les éléments visibles et invisibles, qui sont comme de "longs échos qui de loin en loin se confondent" pour s'élever en correspondances verticales "ayant l'expansion des choses infinies". Exploration du matériau grouillant qu'est la vie, cette quête spirituelle conduit le poète, tiraillé entre Spleen et Idéal, à travers diverses expériences pour échapper à la dualité déchirante. L'amour, un temps envisagé, est bien vite écarté au profit de l'activité qui caractérise les Tableaux parisiens. Mais la contemplation urbaine s'achève sur la vision presque hallucinatoire des brouillards matinaux. Viennent alors Le Vin et autres plaisirs artificiels, puis le vice, fleurs du mal qui n'offrent que mirage et dégoût. Dans une ultime tentative pour échapper au spleen, le poète pousse un cri de Révolte blasphématoire dont les répétitions ne sont plus des échos incantatoires, mais des piétinements stériles. Reste La Mort. --Sana Tang-Léopold Wauters

On connaît le célèbre apologue chinois : Tchouang-tseu rêve qu'il est un papillon, mais n'est-ce point le papillon qui rêve qu'il est Tchouang-tseu ? De même dans ce roman, est-ce le duc d'Auge qui rêve qu'il est Cidrolin ou Cidrolin qui rêve qu'il est le duc d'Auge ?

Un titre léger et lumineux qui annonce une histoire d’amour drôle ou grinçante, tendre ou grave, fascinante et inoubliable, composée par un écrivain de vingt-six ans. C’est un conte de l’époque du jazz et de la science-fiction, à la fois comique et poignant, heureux et tragique, féerique et déchirant. Dans cette œuvre d’une modernité insolente, livre culte depuis plus de cinquante ans, Duke Ellington croise le dessin animé, Sartre devient une marionnette burlesque, la mort prend la forme d’un nénuphar, le cauchemar va jusqu’au bout du désespoir. Mais seules deux choses demeurent éternelles et triomphantes : le bonheur ineffable de l’amour absolu et la musique des Noirs américains…

Román Candido (1977) se svým titulem prezentuje jako remake Voltairova románu z roku 1759 Candide aneb o optimismu. Leonardo Sciascia tu reprízuje slavnou Voltairovu postavu: prosťáčka Candida, „divocha“ plného idealistické důvěry v náš svět jako „nejlepší z možných světů“ – důvěry, jež se v konfrontaci se skutečností postupně rozkládá.Candido, Sicilan jako Sciascia, a tedy dítě velmi specifické kulturní zóny se specifickým morálním kodexem a specifickými vzorci chování, prochází v této travestii třemi desetiletími italského poválečného vývoje a zažívá podobně jako Voltairův hrdina nekonečnou sérii rozčarování. Vyústění této pouti však není tragické: Sciasciův Candido se v závěru románu distancuje od všech ideologických mýtů a napříště se hodlá nechat unášet iracionalitou životního pohybu – tím, čemu staří Řekové říkali bios a eros – a být ve svém metafyzickém sobectví prostě šťastný.

Tři knihy poznámek francouzského básníka, které umožňují přehlédnout nejen jeden individuální básnický osud, ale myšlenkové směřování celé jedné básnické generace. A to nejen francouzské, neboť kubismus nebyl výhradně francouzskou záležitostí.

Une tortue, un corbeau, un lièvre, une fourmi, un lion, et même un pot au lait : autant de figures familières qui peuplent, parmi tant d'autres, notre imaginaire, resurgissent régulièrement, et que nous devons toutes au fabuleux talent de Monsieur de La Fontaine. Il est le prince des poètes, lui qui a su transformer une tradition un peu rigide, celle de la fable, en un art exceptionnel, qui charme l'oreille tout en réjouissant l'esprit, réveille les bois, anime les animaux et parvient à toucher tous les hommes. Moralité : on aurait tort de ne pas se replonger dans la lecture des Fables, qui ravissent les enfants et enchantent les adultes ! Leur pertinence impertinente est sans doute à l'origine de leur succès ininterrompu : qu'on les récite, comme à l'école, qu'on se les répète pour soi seulement ou qu'on se les "mette en bouche", comme le fit avec un bonheur évident le comédien Fabrice Luchini, on ne résiste pas au petit plaisir d'une fable.

Podnázev: Myšlení a kultura ve střední Evropě 1576-1612 Středoevropská kultura rudolfínského období, obzvláště česká, a intelektuální počátky moderních dějin.

«Depuis qu'elle avait vu un homme écrasé, vers les cinq heures de l'après-midi, devant la gare du Nord, Mme Cloche était enchantée. Naturellement elle disait qu'elle n'avait jamais vu une chose plus horrible que ça ; et il devait en être ainsi, car le pauvre Potice avait été soigneusement laminé par un autobus. Par une série de hasards soigneusement préparés, elle se trouva assise, vers la même heure, en face du même endroit, à la terrasse d'un café qu'une bienheureuse coïncidence avait justement placé là. Elle commanda-t-une camomille, et patiemment, attendit que la chose se renouvelât.»

'On Beauty' is neither a history of art, nor a history of aesthetics but Umberto Eco draws on the histories of both these disciplines to define the ideas of beauty that have informed sensibilities from the classical world to modern times.

Jedna z částí monumentálního románového cyklu zvaného Lancelot-Graal (nebo též Kniha o Grálu či prostě „vulgata“) a nejpozoruhodnější prozaický text francouzského 13. století, je vyústěním zhruba stoleté tradice, v jejímž rámci se rozvíjela takzvaná artušovská látka. Autor tohoto díla není znám.

"Ce livre est né du désir de lecture. Je me suis mis à l'écrire en pensant aux livres que j'aimerais lire. Je me suis dit alors : la meilleure façon d'avoir ces livres c'est de les écrire. Pas un livre, mais dix, l'un après l'autre, et tous à l'intérieur du même livre. Et chaque fois que je commençais, dans ce roman, un nouveau roman, ce qui me poussait, c'était encore et toujours le désir de lecture. J'ai vraiment voulu faire le livre du lecteur. Pas seulement parce que le lecteur est le seul véritable héros de ce livre, mais aussi parce que c'est son désir (et pas seulement le mien) de lecture qui dicte les différents livres", Italo Calvino (1979). Si par une nuit d'hiver un voyageur fut publié pour la première fois en juin 1979. Il est vite devenu un grand classique de la littérature du XXe siècle.

Una colección de relatos de elegante imprevisibilidad bajo el signo de una cultura literaria suntuosamente refinada. El primer relato que da título al volumen proporciona también, en cierto sentido, la clave de la lectura. Un hilo común recorre el libro entero, el de la bipolaridad, el desdoblamiento, el contraste, en un juego infinito, como es infinito el océano de la lengua.

Veršovaná legenda Život svaté Kateřiny, datovaná do třetí čtvrtiny čtrnáctého století, se nesporně řadí k stěžejním dílům české hagiografické literatury. Překvapuje nejen promyšlenou instrumentací textu, alegoričností, obrazným viděním a barevnou symbolikou, ale též úsilím o psychologickou motivaci jednání postav. Současný čtenář tak bezprostředně vstupuje do středověkého světa křesťanských idejí upoután názorným, živým vyprávěním o touze člověka po Bohu, o kráse i bolesti hledání a nalezení boží milosti. Reeditovaný svazek mu navíc nyní umožňuje vnímat půvabný příběh duchovní lásky v původním staročeském znění, které k vydání připravil Eduard Petrů podle kritického vydání Václava Vážného, a současně ho v zrcadlovém uspořádání porovnat se zdařilým moderním překladem Jiřího Pelána. Znění legendy podle dochovaného rukopisu revidovala a doprovodné texty pro druhé vydání v České knižnici doplnila Vendula Rejzlová Zajíčková.

Filippo Tommaso Marinettis Manifeste des Futurismus, veröffentlicht am 20. Februar 1909 im Pariser Figaro, gilt als Initialzündung der europäischen Avantgardebewegungen und hatte eine ungeheure Folgewirkung. Es war der Aufruf zur bedingungslosen Ausrottung des Alten, um dem Neuen Raum zu verschaffen. Noch im selben Jahr legte der Autor, der zu einem Glutkern der fatalen Verflechtung von Politik und Kunst(-theorie) wurde, mit einem weiteren Manifest nach: Tod dem Mondschein. Darin radikalisiert er seinen Aufruf und zeichnet die Vision einer glorreichen Zukunft. Der vorliegende Band versammelt alle weiteren bis 1944 verfassten Manifeste Marinettis. Sie zeugen von seiner Kühnheit und instinktiven Hellsichtigkeit, verweisen im Lichte der Geschichte zugleich auf die fatalen Folgen seiner Forderungen, stellen aber darüber hinaus auch die Frage nach der Kunst in unserer heutigen Gesellschaft.

De Turin et Palerme à Paris, nous croisons des hystériques, des satanistes, des escrocs, un abbé qui meurt deux fois, des cadavres dans un égout, des jésuites complotant contre des francs-maçons, des confraternités diaboliques et des carbonari étranglant des prètres. Nous assistons à la naissance de l'affaire Dreyfus et à la fabrication des Protocoles des Sages de Sion. Nous prenons part à des conspirations, aux massacres de la Commune et à des messes noires... Tout est vrai dans ce savoureux feuilleton, à l'exception du principal narrateur, Simon Simonini, dont les actes ne relèvent cependant en rien de la fiction. Trente ans après Le Nom de la rose, Umberto Eco nous offre le grand roman du xixe siècle secret. Encore une fois, Umberto Eco a frappé un grand coup. La balade est étourdissante. Marie-Françoise Leclère, Le Point.

Une traduction nouvelle et richement annotée du livre fondateur de notre littérature, d'une légende qui, autant que celle de Troie, a fait le tour du monde. Voyageant au Brésil en 1977, un Français arrive «dans un village très isolé du Rio Grande do Norte». «Un paysan assez âgé, quand il a su que je venais de France, m'a demandé des nouvelles de Roland. Chaque soir, les paysans du Nordeste chantent des complaintes : l'histoire des douze preux de Charlemagne, du traître Ganelon, d'Amadis de Gaule. Le paysan se montrait soucieux. La dispute entre Roland et Olivier ne lui disait rien de bon. Il n'aurait pas misé cher sur le bonheur de la belle Aude.»

První český výbor z petrarkovsky orientovaných sonetů italské básnířky, která do nich promítá zduchovnělou vzpomínku na zemřelého chotě.

V roce 1919 rozepsal Savinio svou pozoruhodnou prózu Tragédie dětství, v níž se vrátil ke svým vzpomínkám na Řecko. Próza je jednak nesmírně působivou evokací řeckého prostoru s jeho mýtotvornou potencí, jednak proustovsko-freudovskou analýzou nejranějších dětských prožitků. V mnoha ohledech má tato próza styčné body s tehdy nastupujícím surrealismem (Breton zařadil Savinia do své Antologie černého humoru), pro Savinia je nicméně příznačné, že podvědomé obrazy jsou u něho podrobovány racionální kázni brilantního vypravěčského stylu (podobné sepětí podvědomých obsahů a přísně racionální formy nacházíme i v „metafyzické“ malbě Saviniova bratra Giorgia). K témuž materiálu se Savinio vrátil ještě jednou, v období své zralosti, a vytěžil ze svých vzpomínek na Řecko ještě prózu Dětství Nivasia Dolcemara (1941). Oba texty jsou dnes pokládány za Saviniova vrcholná díla. Přeložil, poznámkami doplnil a doslov napsal Jiří Pelán.

Staročeská legenda o sv. Kateřině Alexandrijské. Předmluvu a bibliografické poznámky napsal Jan Lehár. Ze staročeštiny přeložil Jiří Pelán.

Poslední svazek komentovaných spisů Bohumila Hrabala obsahuje texty z let 1988–1995, jež autor sám žánrově řadil do literární žurnalistiky, tedy žurnalistiky s literárními ambicemi (tzv. Dopisy Dubence). Titul Pojízdná zpovědnice vychází z původního autorova záměru napsat sérii povídek spojených volně cestami autobusem na trase Praha – Kersko. Jediným uceleným příběhem nakonec zůstala Potopená katedrála, další osud projektu určily politické události a cesta do USA na jaře 1989. V našem vydání tvoří Hrabalovy texty jeden blok, řazený chronologicky.