Valdenští byli jednou z prvních skupin v Evropě, které měly překlad Písma svatého ve svém jazyce. Jejich víra, považující římskou církev za odpadlý Babylon, je vystavila pronásledování. Někteří v reakci na tlak ustoupili, jiní však zůstali věrní pravdě. V těžkých časech odmítali svrchovanost Říma, uctívání obrazů a zachovávali pravou sobotu. I přes hrozby a mučení se neochvějně drželi Božího slova. Ve školách, kam přicházeli, si nesměli vytvořit důvěrné vazby. Jejich oděv byl upraven tak, aby skrýval vzácné opisy Písma, které nosili stále u sebe. Tyto rukopisy, výsledky mnohaměsíční práce, svěřovali pouze těm, o nichž věřili, že přijmou pravdu. Mladí valdenští byli od útlého věku vychováváni k tomuto cíli a ve vzdělávacích institucích získávali stoupence pravé víry. Často se stávalo, že zásady pravé víry pronikly do celých škol, a přesto stoupenci papežství nedokázali zjistit původ "zhoubného kacířství". Valdenští tak i přes neustálé pronásledování uchovali svou víru a odhodlání.
