Leïla Slimani Ordre des livres

As she stands at the window, the spring sunshine streaming in, Mathilde reflects on the opportunities before her: it's April 1968 and Morocco is changing. Looking out at her garden, the roses - brought in from Marrakech - have bloomed and their sweet, fresh scent pervades the garden.

Manželé Belhadžovi, Maročan Amin a Francouzka Mathilda, si splnili sen. Po letech tvrdé dřiny proměnili své hospodářství v prosperující a vzkvétající podnik. Teď už konečně patří mezi elitu země, užívají si svůj blahobyt a věří, že dál bude jenom lépe. Jenomže jejich soukromý život i veřejné dění mají do idyly velmi daleko. Stýkají se sice s bohatými Francouzi, ale jejich rovnost je jen zdánlivá a pohrdlivá samolibost bývalých kolonistů stále hmatatelná. Ani běžní, často živořící Maročané je nepovažují za jedny z nich. Také jejich vzájemný vztah není tím, co ukazují navenek. Útěchu jim přináší úspěchy nadané dcery Ajši, těžkou hlavu jim však dělá vzpurný syn Selim. Rodinný mikrokosmos odráží situaci v celé zemi. V Maroku se více než deset let po získání nezávislosti mezi povznesenými privilegovanými a zbytkem obyvatelstva nic nezměnilo.

»Eine mitreißende Biografie, die den Platz der Frauen in einem Paris der Männer zeigt.« (Le Figaro)Suzanne Noël (1878–1954) ist eine der wichtigen Feministinnen des 20. Jahrhunderts und eine Wegbereiterin der plastischen Chirurgie. Sie kämpfte für das Recht auf Selbstbestimmung der Frauen ebenso wie für das Frauenwahlrecht und ihre eigene Unabhängigkeit. Mit 19 Jahren heiratet Suzanne Noël einen Arzt und zieht mit ihm nach Paris, in die vor Leben sprühende Metropole Frankreichs zu Beginn des vergangenen Jahrhunderts. Doch ihr Dasein als Ehefrau langweilt sie schnell. Und so macht sie, was nur wenige Frauen ihrer Zeit Sie schreibt sich an der Sorbonne ein, studiert Medizin. Suzanne Noël wird eine der brillantesten Ärztinnen Frankreichs. Sie operiert Männer, die im Ersten Weltkrieg entstellende Gesichtsverletzungen erlitten. Und bald auch Frauen, die unter den Schönheitszwängen leiden. Suzanne Noël wird so zu einer Hoffnungsfigur ihrer Zeit.

« Année après année, Mathilde revint à la charge. Chaque été, quand soufflait le chergui et que la chaleur, écrasante, lui portait sur les nerfs, elle lançait cette idée de piscine qui révulsait son époux. Ils ne faisaient aucun mal, ils avaient bien le droit de profiter de la vie, eux qui avaient sacrifié leurs plus belles années à la guerre puis à l’exploitation de cette ferme. Elle voulait cette piscine, elle la voulait en compensation de ses sacrifices, de sa solitude, de sa jeunesse perdue. »1968 : à force de ténacité, Amine a fait de son domaine aride une entreprise florissante. Il appartient désormais à une nouvelle bourgeoisie qui prospère, fait la fête et croit en des lendemains heureux. Mais le Maroc indépendant peine à fonder son identité nouvelle, déchiré entre les archaïsmes et les tentations illusoires de la modernité occidentale, entre l’obsession de l’image et les plaies de la honte. C’est dans cette période trouble, entre hédonisme et répression, qu’une nouvelle génération va devoir faire des choix. Regardez-nous danser poursuit et enrichit une fresque familiale vibrante d’émotions, incarnée dans des figures inoubliables.

Strhující životopis téměř zapomenuté hrdinky, jíž byla doktorka Suzanne Noëlová, známá jako „madame Noël“, feministka usilující o volební právo žen a průkopnice rekonstrukční chirurgie. Nárok na studium medicíny si musela vyvzdorovat, protože dívkám na počátku 20. století automaticky nepříslušelo právo studovat. Během první světové války operovala spolu s profesorem Hippolytem Morestinem mnoho vojáků zraněných granáty. Oba vyvinuli převratné chirurgické postupy a mnoha pacientům se znetvořeným obličejem tak pomohli získat zpět sebevědomí a důstojnost. Její osobní život byl ovšem velice pohnutý, poznamenaný ztrátami v období epidemie španělské chřipky i během světových válek. Bojovala nejen s mužským šovinismem, ale i se zarputilými feministkami, které ji obviňovaly, že estetická chirurgie příliš vychází vstříc mužskému pohledu na svět. Nikdy se však nevzdala cesty, po které se rozhodla vydat, a zejména mnoha ženám pomohla, když razila tezi, že každá žena má mít nejen právo volební, ale i právo vybrat si svůj osud a se svým tělem si dělat, co chce.

"Comme un écrivain qui pense que 'toute audace véritable vient de l'intérieur', Leïla Slimani n'aime pas sortir de chez elle, et préfère la solitude à la distraction. Pourquoi alors accepter cette proposition d'une nuit blanche à la Pointe de la Douane, à Venise, dans des collections d'art qui ne lui parlent guère? Autour de cette 'impossibilité' d'un livre, avec un art subtil de digresser, Leïla Slimani nous parle d'elle, de l'enfermement, du mouvement, du voyage, de l'intimité, de l'identité, de l'entre-deux, entre Orient et Occident, où elle navigue et chaloupe, comme Venise à la Pointe de la Douane, comme la cité sur pilotis vouée à la destruction et à la beauté s'enrichissant et empruntant, silencieuse et raconteuse à la fois. Une confession discrète, pudique, qui n'appuie jamais, légère, grave, toujours à sa juste place: 'Écrire, c'est jouer avec le silence, c'est dire, de manière détournée, des secrets indicibles dans la vie réelle'."--Page 4 of cover.

Mladá Alsasanka Mathilde sa v roku 1944 zamiluje do Maročana Amina Belhaja, ktorý bojuje vo francúzskej armáde. Po vojne za ním odíde do Maroka. Manželia sa usadia v Meknese, kde sa striktne dodržiavajú pravidlá koloniálnej segregácie. Amin sa pustí do práce na statku a kamenistých poliach a s Mathilde sa im narodia dve deti: Aicha a Selim. Rodina to nemá ľahké, Mathilde dusí atmosféra v Maroku, osamelosť na statku a nedôvera, ktorú vzbudzuje svojím cudzím pôvodom a nedostatkom peňazí. Vzťahy medzi kolonizátormi a marockým obyvateľstvom sú napäté a Amin je v nepríjemnej situácii: zobral si Francúzku, vlastní pozemky a zamestnáva Maročanov, takže miestni ho považujú za kolonizátora, no Francúzi ho ponižujú, pretože nie je jedným z nich. Aicha vyrastá v atmosfére násilia v katolíckej škole, ktorú navštevuje spolu s dievčatami z bohatých francúzskych rodín. Prvá časť románovej trilógie sa končí opäť násilím, ktoré je predzvesťou boja za nezávislosť v roku 1956.

Reiko habitait une île lointaine. La vie y était si rude que ses parents furent obligés de le confier à leurs voisins, le temps de trouver du travail sur le continent. Mais en leur absence, Roni et Maya, qui étaient en réalité des braconniers, décidèrent d'entraîner Reiko dans la forêt bleue pour y chasser des oursons... [4e de couv.].

Bringing together 28 acclaimed women writers, artists, scientists, and entrepreneurs from across Europe, this powerful and timely anthology looks at an ever-changing Europe from a variety of perspectives and offers hope and insight into how we might begin to rebuild.