Karel Klostermann Livres

V knize čerpá autor ze své důvěrné znalosti Šumavy a hospodářských proměn, které způsobilo pronikání spekulace do těchto končin. Odehrává se zde úplný rozpad horalské rodiny, v níž velký počet dětí způsobil rozdrobení původního majetku a alkoholismus a dluhy dovršily úpadek. Knizebyl ponechán původní kouzelný Klostermanovský jazyk a je doplněna barevnými ilustracemi Aleše Čumy.

Výběr z povídek spisovatele Šumavy Karla Klostermanna. Z díla slavného autora vychází v roce kulatých výročí Karla Klostermanna v původním jazyce. Obsahuje povídky: 1. Srul 2. Sousedé 3. Návrat šumařův 4. Matrikář 5. Převozníkova dcera 6. Černý pátek 7. Úzkosti pana státního návladního 8. Když pan kancelista postoupil 9. Přiživoval se 10. Potopa v Americe 11. Co způsobilo osudné velikonoce 12. Petr Řimbaba 13. Revoluce v Pisku

Závěrečná část trilogie z prostředí šumavské horalské rodiny. Děj se odehrává v okolí šumavského Březníku 19. století. Spisovatel v něm mistrně vystihuje charaktery místních lidí a život v divoké přírodě.

Zcela neznámé i slavné adventní, vánoční i novoroční texty Karla Klostermanna (Sláviččiny jesličky, Kaplanův Štědrý večer, Štědrý den na Pürstlinku, Co Nový rok nadělil dědečkovi a další) s doprovodnými ilustracemi výtvarníka Petra Hilského jsou jistě vhodným dárkem i vhodným čtením v dlouhých zimních večerech.

Na osudu rodiny zámožného sedláka Podhamerského ukazuje autor, jaké zlo napáchaly lehkomyslnost, furiantství a malá prozíravost lidí v době broučkového ráje.

Cyklus třiatřiceti fejetonů Heiteres und Trauriges aus dem BöhmerwaIde / Veselé i smutné ze Šumavy z let 1885 až 1887, má pro dílo Karla Faustina Klostermanna (1848–1923), jednu z klíčových postav české prózy přelomu 19. a 20. století, mimořádný význam. Nejenže stojí na samém počátku jeho spisovatelské dráhy, ale zároveň otevírá před čtenáři téma, které se stalo celoživotním středobodem jeho tvorby. Přesto soubor šumavských fejetonů vychází v českém jazyce vůbec poprvé až nyní, po více než 130 letech.„Pila stojí na bažinaté půdě, vzdálená mnoho hodin od jakéhokoli lidského obydlí, okolí je nekonečně chmurné a jednotvárné. Slatiny bez konce, obrovské mýtiny, jejichž houpavá půda je pokryta trouchnivějícími kmeny pralesních stromů, na metr vysokou travou, neproniknutelným křovím, vřesem a maliním. Četné potoky a vodní žíly protkávají klikatě po nestálých stezkách tuto pustinu, kterou v zimě neoživí jediný pták, jediné zvíře, všechno odtáhne pryč a předá panování hlubokému sněhu a husté bílé mlze. Až na několik dělníků, kteří tu hledají obživu, vstoupí do této děsivé smutné divočiny málokdy lidská noha, a ti, kteří tak učiní, se obvykle nepohybují na cestě zákona. Jsou to ubozí podloudníci, kteří dávají všanc život a svobodu kvůli pár kilogramům šňupavého tabáku nebo střelného prachu, neboť právě když vánice nejvíc zuří, je také nejméně pravděpodobné setkání s hraničáři.“

Děj románu je situován do centrální Šumavy, v šedesátých letech 19. století. Autor v něm sugestivně líčí osudy obyvatel hájovny během celého roku, jejich povinnosti, zvyky, radosti i útrapy uprostřed romantické, ale divoké přírody daleko od civilizace. Příběh vrcholí děsivou vichřicí z 26. října 1870, která se stala definitivním mezníkem mezi starým a novým životem na Šumavě.

Slavné a méně známé vánoční i novoroční povídky Karla Klostermanna se odehrávají v drsných podmínkách sněhem a mrazem zkoušené Šumavy. Příběhy jsou svědectvím o lidských osudech, vztazích, láskách i tvrdém životě. Spisovatel v nich zaznamenává vzpomínky svého otce, který jako lékař poznal tento kraj i její obyvatele, a přidává i své vlastní zážitky. Vyprávění rámuje šumavská krajina a její drsné přírodní podmínky, které jsou zvláště v zimě neúprosné, a v každé povídce se odráží silná láska spisovatele k Šumavě a lidem, kteří tam žijí. „Napsal jsem tyto řádky na památku zemřelým, na slávu posud žijícím, kteří v bídě pomáhali, v neštěstí těšili. Ničeho nepřidávám, holou pravdu povídám, do minulosti sahám; ale co se tehdy událo, i dnes státi se může.“ Karel Klostermann

Die Böhmerwaldskizzen von Karel Klostermann bieten einen eindrucksvollen Einblick in die Natur und das Leben im Böhmerwald. Durch lebendige Beschreibungen und detailreiche Beobachtungen fängt der Autor die Schönheit der Landschaft und die Eigenheiten der Menschen ein. Klostermann verbindet persönliche Erlebnisse mit historischen und kulturellen Aspekten der Region, wodurch ein vielschichtiges Bild entsteht. Die Erzählungen sind geprägt von einer tiefen Verbundenheit zur Heimat und reflektieren die Herausforderungen und Freuden des Landlebens.

Jedná se o soubor pamětí vydaný v roce 1926 pod názvem "Červánky mého mládí". Chlapecké srdce, mužná mysl a malý vzrůst. Krátkozraké oči a silný vnitřní pohled. Náruživý kuřák i cudný milenec a manžel. Nimbus profesora i pověst výborného chodce a plavce. To vše byl "básník Šumavy". Sice s hlavou v oblacích, ale pevně nohama na zemi. Energii a moudrost čerpal z respektu a úcty ke svým předkům, neboť se cítil být součástí proudu života.

Této knize povídek bylo záměrně ponecháno původní kouzlo Klostermannovy řeči vydané v Nakladatelství J. R. Vilímka. Obsahuje povídky: "Malenovský Tell, "Menažerie", "Supák", "Dvě gardy", "Záloženská knížka", "Slepičí vojna", "Nioba z Malče", "Vyzrával na všecky", "Výstřel v lese", "Čemu se ve světě lidé naučí", "Mušketýr".

Soubor obsahuje povídky: Robinson na Otavě, Svalený balvan, Dědova vina a Pytlák.

1. Čaroděj 2. Schovanec 3. Vodní supové 4. Nová křídlovka 5. Červené srdce 6. Oční nákaza 7. Dva chytráci 8. Poručík 9. Rychtářův syn 10. Spravedlnost lidská 11. Vánoce pod sněhem

Román Mlhy na Blatech je o dvou zámožných selských rodech, žijících v okolí zbudovských Blat. Krušnej se svou ženou a osmi dětmi bydlí v Pašicích a Potužák se svou manželkou, dcerou Apolenou, synem Václavem a hříbkem Vojtou žije v Plástovicích. Hříbka Vojtu Potužák vzal pod svou ochranu, když Vojtovi zemřela matka. Od té doby se na Potužákovu statku stará o koně a Blata zná tak, jako snad nikdo jiný. I poslepu by je prošel. Hlubocká neboli zbudovská Blata se rozkládají mezi Hlubokou a Netolicemi. Dříve Blata patřila knížectvu, poté o ně proběhlo několik bojů, ale jediný, kdo je pro obce vybojoval byl rychtář Jakub Kubata...

výbor ze spisů Klostermannových pro mládež, jehož se spisovatel také účastnil svými návrhy (upravil F.J.Čečetka), obsahuje kapitoly: * „Pod Rábským hradem" (z první části „Červánků") * „Dvojí černý čin" (z první části „Červánků"); * „Má přijímací zkouška do primy" (z Otavana); * „Osudné velikonoce v Sušici 1859" (jsou také v „Červáncích", dříve v Plzeňském Obzoru 1893); * „Babr" (otištěno před tím v časopise „Mladá stráž" roč. 1.); * „Svalený balvan" (z „Robinsona na Otavě"); (*) * „Dřevorubci" (z knihy „Ze světa lesních samot"); * „Bouře" (z téže knihy); * „Kůrovec" (z knihy „V ráji šumavském"); * „Les hoří" (z téže knihy); * „Schovanec" („V srdci šumavských hvozdů"); * „Vánoce pod sněhem" („V srdci šumavských hvozdů"); * „Pod sněhem" (z knihy „Skláři"); * „Stará teta" (z knihy „Hostinný dům / Bílý samum"); * „Bílý samum" (úryvek ze stejnojmenné knihy); * „Chuchláci" („Domek v polední ulici"); * „Do Vídně" (z knihy „Kam spějí děti"); * „Z cest" (z knihy „Ve světlech a stínech Babelu"); * „Vojta Kudrna" (povídka „Šupák“ z knihy „Pošumavské rapsodie") * „Na cestě k domovu" (z knihy „Urvané listy"); * „Mlhy na Blatech" (úryvek ze stejnojmenné knihy); * „Lov Bezdrevi" (z knihy „Snímky lidí a věci"); * „Kousek cukerinu" (z knihy „Z dobrého srdce"); * „Čaroděj" (z knihy „Odyssea soudního sluhy"); * „Cesta ze školy" (úryvek z knihy „Suplent"); * „Divoké včely" (z knihy „Zmizelá osada").

Črty o Šumavě na sklonku století, jejích přírodních krásách, životě horalů, lidových zvycích i počátcích turistiky. Jedná se o překlad a úpravu knihy " Böhmerwaldskizzen" z roku 1986 (autor překladu Bohumil Nohejl). V tomto vydání jsou vynechány některé pasáže zmiňující náboženskou tématiku, zmizely zmínky o podnikatelích ve sklářských hutích a podobně.

Tento titul je upraveným vydáním původní knihy Karla Klostermanna s názvem Klostermann mládeži - výbor ze spisů Karla Klostermanna s četnými obrázky, která vyšla v roce 1923 v nakladatelství Josefa R. Vilímka v Praze v úpravě F.J. Čečetky.

Karel Klostermann (1848–1923) je v českém kontextu vnímán především jako autor, jehož dílo představuje jedinečný dokument takzvané „staré Šumavy“. Ve svých nejznámějších románech Ze světa lesních samot (1891) a V ráji šumavském (1893) totiž zobrazil české jihozápadní příhraničí jako oblast, která vlivem přírodní pohromy spojené s lidskou chamtivostí během několika let pozbyla svůj staletý řád i podobu. Opozice „původní vs. současný“ je klíčová také ve struktuře šesti povídek, které tvoří tuto kompilaci. Tajemný titul Velebnost, melancholie, hrůza, z úvodu povídky Schovanec a který upozorňuje na fundamentální, avšak opomíjený rys Klostermannovy tvorby – svár věrného popisu s romantickou ambicí, je výzvou k novému, pozornému čtení málem klasického autora. Výběr z povídkové knihy V srdci šumavských hvozdů.

Poslední díl edice neznámých Klostermannových prací. Opět z překladů Maxe Regala, dvě časopisecké povídky a první spisovatelův český text z roku 1887 o kraji jeho srdce – hořejší Vydře.

povídky a kresby po spisovatelově smrti sebral a přeložil Max Regal: - Černá kniha - Není dost paragrafů - Dobrodružství na letním bytě - Láska vykvetlá v pozdním věku - Jak to skončí? - Perla naší Šumavy - Černý nevděk - V černické oboře - Starý mládenec - Poslední potomekstarobylého rodu - Policejní režie v Bočkově - Rekrut - Jak jsem si dal zaplatit pomoc poskytnutou chuďasovi - Můj děd - Vzpomínka na Zliv - Několik vzpomínek na Malý Žitný ostrov a podunajské nivy pod Bratislavou - Výlet do mladosti - Vzpomínka na Adolfa Heyduka - Spekulace a láska - Spojení děje novely a zlomku románu - Zlomek románu „Dalčické panstvo“

Je překlad knihy „Böhmerwaldskizzen" z r. 1890, jejž pořídila Marie Stunová v roce 1923. Vtéto podobě překlad četl a schválil autor (Karel Klostermann) krátce před svou smrtí.

Předposlední díl edice neznámých či zapadlých textů známého spisovatele Šumavy. V souboru najdete texty z knihy Z mého revíru a další povídky přeložené z německých originálů Maxem Regalem. V bloku se prezentují Klostermannovy originální texty ze starých novin, časopisů a ročenek, včetně filozofického textu Kulturní nezbytnost. Kniha je doprovázena kresbami Šumavy zhotovenými kolem roku 1860.

Ponurý dramatický příběh z prostředí šumavské dřevařské osady pod Plohausenem. Lidské skutky a osudy, vina a trest na pozadí takřka dokumentárního popisu života a zvyků dřevařů a jejich rodin v hlubokých lesích Šumavy v sedmdesátých letech předminulého století, v tzv. zlatých broučkových dobách po velké zničující vichřici.

Soubor osmi krátkých povídek spjatých se šumavským regionem. Kniha přináší známé i méně známé drobné lidské příběhy, v nichž jednání a osudy lidí jsou určovány nejen drsnou přírodou a jejími neměnnými cykly.

Soubor jedenácti povídek vybraných z několika povídkových sbírek je tematicky zaměřený na tragické důsledky tvrdého života v šumavských horách a na nerovný zápas místních usedlíků s neúprosnou horskou přírodou.

Kniha obsahuje tyto povídky: Dokonalý kavalír, Děti vystěhovalých, Koupil na oko, Sláviččiny jesličky, Nerozuměli si, Novoroční noc rozhodla, Pominul se, Korálky. V původním vydání nesla sbírka název Dokonalý kavalír, současný název Korálky byl nakladatelstvím zvolen podle poslední povídky souboru, protože mnohem lépe evokuje vzpomínky na starou, dávno zapomenutou Šumavu, tak jak ji Klostermann zaznamenal.

Novela známého spisovatele Karla Klostermanna, ve které popisuje svoji vlastní strastiplnou cestu ze studií z Písku do Kašperských Hor v dvojjazyčném česko-německém vydání v s ilustracemi známého výtvarníka Petra Hilského.

Román je příběhem muže, který se ze světa vrací do rodného Pošumaví a chce zde hospodařit. Je stíhán nezdarem a odchází znovu do světa. Za tento román K. Klostermann obdržel v roce 1905 výroční cenu za literaturu od České akademie, v témže roce byl vydán v nakladatelství J. R. Vilímka. Toto vydání je druhým vydáním od roku 1905, knize byl ponechán původní kouzelný Klostermanovský jazyk a je doplněna barevnými ilustracemi Josefa Černého.

Mrtví se nevracejí, Odysea soudního sluhy, Kochanovické epopeje, Vídni třeba se postavit, Kus cukerinu, Strýček z nebe a další povídky a fejetony ze šumavského Podlesí.

Z díla Karla Klostermanna, spisovatele Šumavy, byly vybrány povídky, jejichž děj se vztahuje k obci Srní (kdysi Rehberk) a jejímu blízkému okolí, kde vyrůstaly kořeny jeho rodiny a kde spisovatel prožil mnoho šťastných let svého dětství, jež mu byly inspirací pro značnou část pozdější tvorby. Kniha byla vydána k 160. výročí autorova narození 13. února 1848.

Karel Klostermann je od nepaměti znám jako spisovatel Šumavy, která tvoří pevný rámec většiny jeho děl. Ve Sklářích (1897) jde však o mnohem víc. Osobní dramata dvou rodin, které spojuje sklářská profese, vykreslují nejen tvrdý život na staré Šumavě, ale i mnohé skutečné příběhy a postavy ze spisovatelovy rodiny. Středobodem děje je dnes již zaniklá obec, Hůrka u Prášil (Jezerné), avšak témata, která autor nastoluje, obdivuhodně rezonují právě s dnešní dobou. Tato kniha vás zavede do zadumaných šumavských hvozdů, kde můžete v klidu a tichu přemítat o osudu, vině, cti, smyslu lidského snažení, nestálosti úspěchu i pomíjivosti života.

Román zachycuje drobné příběhy ze života Čechů, kteří odešli "za štěstím" do Vídně a ukazuje proces jejich odnárodňování.

Soubor povídek Karla Klostermanna odehrávajících se na šumavských Pláních: Vánice, Korálky, Zmizela, Bába, Co Nový rok nadělil dědečkovi, To byl špás!, Bílý samum a další.

Soubor osmnácti povídek ze staré Šumavy, které autor poprvé publikoval v německém jazyce v časopise Politik v roce 1894, 1897 a 1902; + jiné kresby jsou "Známosti z cest (5 črt) a "Drobné kresby" (7 povídek). Do češtiny přeložil Max Regal.

Jako student trávil Klostermann část prázdnin ve střední Francii. Čaroděj ve Vlčím dole je příběhem jednoho z rázovitých venkovanů, samotáře, který žije v místních brandech a živí se lovem zmijí. Povídka byla poprvé přeložena do francouzštiny i do němčiny – Klostermann byl později učitelem francouzštiny na německé reálce v Plzni.

mají kresby: 1. „Společnost pod kaštanem" 2. „Boj za právo" 3. „Můj přítel Gabriel" 4. „Na cestě k domovu" 5. „Silvestr s Aničkou" 6. „Zmizela" 7. „Ohnivé snopy nad Hirschenteinem" 8. „Začarovaná láhev" 9. „Potrestán" 10. „Panský sport" 11. „Pan Radní" 12. „V tísni"

V románu ztroskotaného manželství, který vyšel poprvé r. 1915, dotýká se autor sociální otázky sezónního vystěhovalectví z pošumavských dědin. Kreslí zde mladou dělnickou domácnost, kde muž-světák, odkázaný na sezónní výdělek v Sasku, zanedbává svou ženu a ta za jeho nepřítomnosti podléhá svodům jeho bratra. Muž se po návratu shovívavě se ženou rozejde, sám jde pracovat k železnici, avšak žena se mu po letech zklamaná vrací, dosáhne odpuštění, ale zanedlouho opět utíká.

Z pozůstalosti Karla Klostermanna v Archivu města Plzně připravili Kristina Kaiserová a Ivan Martinovský. Překlad do němčiny Gerda Eckelt.

Slavný šumavský autor Karel Klostermann napsal tuto knihu v roce 1908 a povídkám v ní obsaženým bylo ponecháno kouzlo tohoto původního Klostermannovského jazyka. Kniha se skládá ze tří částí „Pan vrchní“, „Páni na Břízkovicích“, „Za věrné služby“. Je doprovázena barevnými ilustracemi Josefa Černého a fotografiemi Jana Kavale.

Hlavními postavami jsou příslušníci dvou sklářských podnikatelských rodin, z nichž jedna je původu francouzského (Chabléovi) a druhá českého (Haslingerovi). Autor zajímavě dokresluje život nedotčené a zalesněné staré Šumavy

Dvě povídky ze Šumavy (Mrtví se nevracejí, Bába), se v tomto zvláštním výboru potkávají se vzpomínkami na autorovo studium medicíny ve Vídni (Paralysis moralis, Sekundář) a s rozsáhlými vzpomínkami na jeho mládí a cestu do Francie (Různé vzpomínky z mládí).

Román líčí osudy skupiny kumpánů, kteří si říkají žichovičtí půlpáni, kteří se scházejí na nádvoří žichovického zámku, kde popíjí pivo a vedou kousané řeči. Děj knihy se soustředí především na neformálního vedoucího skupiny, panského písaře Kazdu, popisuje jeho mravníúpadek, který se odráží v jeho zhýralém životě, zahálce, domýšlivosti a opilství, které jej přivádí do neštěstí.

Je překlad knihy „Böhmerwaldskizzen" z r. 1890, jejž pořídila Marie Stunová v roce 1923. Vtéto podobě překlad četl a schválil autor (Karel Klostermann) krátce před svou smrtí.

Klostermann popisuje své mládí na panství knížete Lamberka, kde otec dělal panského lékaře. Studium na gymnáziu v Písku a Klatovech. Krásné popisy krajiny a dobových zvyků.

Klostermann popisuje své mládí na panství knížete Lamberka, kde otec dělal panského lékaře. Studium na gymnáziu v Písku a Klatovech. Krásné popisy krajiny a dobových zvyků.

"Ferien im Böhmerwald" ist eine Sammlung von Feuilletons, die der Böhmerwalddichter Karl Klostermann (1848 - 1923) gegen Ende des 19. Jahrhunderts unter dem Obertitel "Faustins Erzählungen" in der deutschsprachigen Zeitschrift "Politik" veröffentlicht hat."Ferien im Böhmerwald" enthält eine Reihe von Erinnerungen, "Ferialreminiszenzen" Karl Klostermanns, der schon zu seiner Schulzeit sämtliche schulfreien Tage in seinem geliebten Böhmerwald zugebracht hat.Der Autor schildert eine Fahrt mit der Transversalbahn von Schüttenhofen nach Winterberg, Ausflüge nach Pürstling und zum Lusen, von Innergefild über Haidl nach Bergreichenstein, zu den künischen Freibauern nach Stachau/Stachy und nimmt den Leser mit zu den einfachen Leuten, mit denen er sich oft unterhält und bei denen er häufig einkehrt.Die Erinnerungen Klostermanns gewähren uns einen Blick in eine vergangene Zeit aus der Sicht eines einfachen Böhmerwaldkindes, dem das Schicksal eine neue Welt eröffnet hat.

Obraz ze života na pražském gymnaziu v sedmdesátých letech 19. století.

Obraz ze života na pražském gymnaziu v sedmdesátých letech 19. století

Soubor povídek: Z dobrého srdce, Plzeňská silueta, Kus cukerinu, Dobře se provdala po druhé, Vídni třeba se postavit, To byl špás!, Pan profesor.

Další kniha z románové řady, v níž autor čerpá ze své důvěrné znalosti Šumavy a hospodářských proměn, které způsobilo pronikání spekulace do těchto končin. Román Kam spějí děti tvoří třetí a poslední článek řady románů o Šumavě - navazuje na tituly Ze světa lesních samot a V ráji šumavském. V něm se odehrává úplný rozpad horalské rodiny, v níž velký počet dětí způsobil rozdrobení původního majetku a alkoholismus a dluhy dovršily úpadek.

Obraz ze života na pražském gymnaziu v sedmdesátých letech 19. století

Povídky určené pro mládež popisující romantické táboření dvou chlapců. Autorovou inspirací byl těžký život dřevorubců a sklářů z malých vsí v této zapomenuté ale krásné oblasti. Doslov Vladimír Kovářík.

„Paradies“ nennt Karel Klostermann (1848-1923) den zentralen Böhmerwald der Siebziger Jahre des 19. Jahrhunderts. Aber er meint das sehr bitter, ja sarkastisch. Durch den großen Orkan von 1870 und die darauf folgende Borkenkäferplage war zunächst eine nie da gewesene Fülle von Arbeits- und Verdienstmöglichkeiten in der Holzwirtschaft entstanden. Doch viele Leute konnten mit dem plötzlichen Geldsegen nicht richtig umgehen. Der Mammon verdarb Sitten und Moral. Dieses Paradies ist nach Klostermann der Hölle sehr viel näher als dem Himmel. Wie die nachfolgende Generation, die Kinder, mit dieser Hinterlassenschaft zurechtkamen, schildert er am Beispiel der eigenen Verwandtschaft in seinem Buch „Kam speji deti“, wörtlich übersetzt: „Was aus den Kindern wird“. Zum ersten Mal überhaupt liegt dieser Roman nun in deutscher Sprache vor. Gerold Dvorak, der sich lange Jahre mit dem „Böhmerwalddichter“ beschäftigt hatte, hat ihn aus dem Tschechischen übersetzt.

„Weiß Gott, wie das gekommen ist, aber der Herr Professor schaute nur mehr ein ganz klein bißchen finster drein, und noch ehe er es selbst gedacht hätte, war er mit dem Fräulein Sophie des Finanzamtsvorstands auf der Tanzfläche.“ Klostermann schildert in dieser Erzählung einige Jahre aus dem Leben des „Professors“ Jan Chlumák in einer böhmischen Stadt, die unschwer als Bergreichenstein/Kašperské Hory zu erkennen ist. Was sich zu Beginn wie eine Kleinstadtsatire liest, wird mehr und mehr zu einem Bericht von der Enge und Einsamkeit des Lebens unter Menschen, die alles über einen zu wissen meinen.

Karl Faustin Klostermann, ein bedeutender tschechischer Schriftsteller, wurde am 13. Februar 1848 in Haag am Hausruck geboren und starb am 16. Juli 1923 in Štěkna. Neben zahlreichen Romanen und Erzählungen in tschechischer Sprache veröffentlichte er zwischen 1884 und 1907 auch Novellen in deutscher Sprache in der Prager Tageszeitung „Politik“. Diese Werke thematisieren den Böhmerwald, die Heimat seiner deutschen Vorfahren, und schildern nüchtern die Lebensrealität der dort lebenden Menschen. Klostermann beschreibt die Herausforderungen der einfachen Leute, Kleinbauern und Holzarbeiter, sowie die bürgerliche Welt der wohlhabenden Glas- und Resonanzholzfabrikanten, Lehrer und Bürokraten. Er fungiert als Vermittler zwischen den zunehmend auseinanderdriftenden Volksgemeinschaften Böhmens. In seinen eigenen Worten drückt er die Hoffnung aus, dass gemeinsame materielle Ziele und Bedürfnisse die Menschen wieder zusammenführen können. Klostermann erinnert das heutige Publikum an eine Welt, die bis nach dem Zweiten Weltkrieg Heimat für die Bewohner des Böhmerwaldes war, und betont, dass diese Erinnerungen nicht in Vergessenheit geraten sollten.

Der nun in deutscher Übersetzung vorliegende Roman „Dem Glück hinterher“ zählt mit den bekannten Böhmerwaldromanen (wie „Aus der Welt der Waldeinsamkeiten“, „Im Böhmerwaldparadies“) zu den literarischen wertvollsten Werken Karl Klostermanns. Im Mittelpunkt stehen junge Tschechen, die im Wien der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts als Arbeitssuchende oder Studenten ihr Glück versuchen. Doch mit dem Glück ist es so eine Sache! Den einen gelingt es, in der Großstadt Fuß zu fassen, aufzusteigen, die anderen erfasst der Strudel der Donaumetropole, stürzt sie in den Abgrund. Bisweilen ist es Menschen gegönnt, eine Facette des Glücks zu erhaschen; sie finden es in der Liebe, in einem ruhigen Familienleben, in der Berühmtheit, in Kunst, Wissenschaft, in guten Taten Realistisch bis drastisch schildert der Autor die Schicksale der Romanfiguren und zieht den Leser in deren Bann. Mit zeitgeschichtlichem Kolorit und milieukritischer Analyse verleiht er dem Stoff aus der Endperiode des Habsburgerreiches belebend frische Farbigkeit. Wie in allen seinen Werken, sind es auch hier im Grunde die Liebe zum Menschen, das Verständnis für ihn, der Glaube an die Kraft des menschlihcen Strebens, die Toleranz gegenüber Nationalitäten des Vielvölkerstaates, die den bleibenden Wert von Karl Klostermanns Prosa ausmachen.