Milan Hrabal Ordre des livres

Milan Hrabal přichází po dvanácti letech odmlky s novou sbírkou. Jako svou první ji věnuje jednomu ze svých stěžejních témat - srbské Lužici. Bylo načase, vždyť literární historička Helena Ulbrechtová už v roce 2004 napsala o autorových příležitostných vyznáních této maličké zemi, že "vytvářejí monumentální obraz lužickéhokraje" či že "znají problematiku Lužických Srbů z podobného úhlu jako oni sami". Usoudila, že Hrabal "částí své nejlepší tvorby patří k lužickosrbské literatuře psané českým jazykem". Sbírka Domluvená šifra vznikala od jara 2021, kdy kvůli koronavirovým opatřením básník Lužici druhým rokem nesměl navštívit a mohl na ni toliko vzpomínat a snít o ní. Nicméně nejde o knihu pandemického stesku, ačkoli i ten se v ní promítá, nýbrž o vnímavý prožitek blízké krajiny plné interesantních lidí. Editor: Lukáš Novosad

Ein ganz besonderer Reiz dieser Verse liegt darin begründet, daß scheinbare Gegensätze wie Momente der Gefahren und des Gefallens sich nicht auszuschließen scheinen. Ein leichtfüßiger Ansatz, der an das ausgelassene Spiel erinnert. In einer eigentümlichen Unbekümmertheit, wie sie der Kindheit zu eigen ist, reichern sich Gegensätze in der Wahrnehmung an, und bilden zugleich völlig neue Nachbarschaften… Volker Strebel (Fixpoetry 2017) Milan Hrabals Dichtung … hat Schmähung von Seiten einer unbestechlichen Prüfung nicht zu befürchten. Sie kreist um den Kern (s)eines Daseins in Analo- gie zum Sein generell, zu den alten, Menschheit und Mensch- sein betreffenden Fragen. Dazu bedarf er keiner angestrengten Philosophie. Hrabals Dichtung kommt im Gestus dessen daher, was längst und lange vor Augen und in den Ohren lag. Es sind Bescheide in letztlich tief be- rührenden, kryptografischen Bil- dern, Rätsel, d. h. also Dichtung der Kindheit, gewonnen und in psychedelische Bilder gesetzt. Peter Gehrisch (OSTRAGEHEGE, Heft 84/2017, Dresden) Milan Hrabal ist in Tschechien und in west- wie südslawischen Ländern – Slowakei, Polen, Sor ben, Serbien u. a. – längst eine kulturelle, v. a. literarische In- stanz, ist Dichter, Übersetzer, Herausgeber, Organisator, z. B. Mitgestalter der Sorbischen Poesiefeste. Peter Huckauf (Serbske Nowiny, Bautzen 2016)

Jurij Chěžka (1917–1944) je považován za zakladatele moderní lužickosrbské poezie. Během svého života publikoval pouze časopisecky a knižního vydání se nedočkal. První knižní edice jeho literární pozůstalosti vyšla až v roce 1961. Nyní přichází nakladatelství Milan Hodek ve spolupráci se Společností přátel Lužice s prvním rozsáhlým výborem z jeho poezie v českých překladech Zuzany Bláhové-Sklenářové a Milana Hrabala. Chěžkova poezie, obsahující desítky básní, je v rodné Lužici vysoce ceněna. Kritici jej přirovnávají k českému romantikovi Karlu Hynku Máchovi, a to nejen kvůli krátkému pozemskému času, ale i výjimečnosti jeho literárního díla. Jurij Młynk v roce 1957 označil Chěžku za moderního básníka, který tvořil jazykové a poetické obrazy neobvyklými formami. Kito Lorenc později jeho tvorbu charakterizoval jako „poezii malé komůrky“, vyjadřující tragickou osamělost a touhu po nové vlasti. Přes romantický tón je v Chěžkových básních patrné střízlivé vidění světa, stesk po matce a obavy z války. Literární historik Dietrich Šofta v roce 2017 vnímá Chěžkův odkaz jako ideový a umělecký most k mnohostranné lyrice následující generace lužickosrbských básníků.

Česko – německý sborník básní a próz autorů Euroregionu Nisa. Z českých autorů jsou ve sborníku zastoupeni Julius Benko, Irena Eliášová, Milan Exner, Otto Hejnic, Milan Hrabal, Štěpán Kučera, Miloslav Nevrlý, Pavel Novotný, Marek Sekyra, Jan Šebelka, Martin Trdla a Vlastimil Vondruška. Německé autory reprezentují Róža Domašcyna, Peter Gehrisch, Monika Hahnspach, Lisa Maria Kurzmann, Ulrike Quast, Christine Ruby, Udo Tiffert, Siglinde Trumpf. Ilustrace pocházejí ze Severočeské sbírky, kterou grafik knihy Roman Karpaš shromažďuje již několik let, aby vytvořil reprezentativní kolekci umělců se vztahem k Libereckému kraji.

Vychází u příležitosti 100. výročí narození Jurije Brězana.

Pokladnice lidové moudrosti Lužických Srbů je bohatá. Autor tohoto výboru chtěl ukázat přísloví typická pro myšlení Lužických Srbů, jak je on osobně zná. A proč některá klíčová slova mají větší zastoupení než jiná? Týká se to například pojmů, jako jsou: láska smrt, páni a zlato. První dvojice nepotřebuje komentáře. A druhá? Panstvo je tady tak dlouho, jako touha po zlatě nebo majetku, která dnes hýbe společností možná víc než před léty, kdy přísloví vznikala. Vtipné ilustrace Pavla Kacafírka to potvrzují.