Jurij Michajlovič Lotman Ordre des livres (chronologique)

Юрий Михайлович Лотман — всемирно известный ученый, филолог и культуролог, чьи труды переведены на все основные европейские языки. Его наследие чрезвычайно обширно и насчитывает около восьмисот научных и научно-популярных статей и книг. Особое место в исследованиях Ю. М. Лотмана занимают труды о Пушкине, за которые в 1993 г. ученый был награжден Пушкинской премией РАН. В фундаментальной монографии «Александр Сергеевич Пушкин: Биография писателя», считающейся классикой пушкинистики, Лотману-биографу удается показать не только этапы личностного и творческого роста поэта, но и вписать события его жизни в русскую и европейскую историю, а также предложить концепцию «жизнестроительства» — осознанного выстраивания Пушкиным своей биографии «как оригинального и законченного художественного произведения».

С 1986 по 1991 год Лотман разработал телевизионную серию под названием "Беседы о русской культуре", посвященную истории советской культуры, которая транслировалась на русском канале "Культура" в конце девяностых годов. Шесть циклов в общей сложности из двадцати двух уроков охватывают ключевой период русской жизни, а именно с начала XVIII века до последних лет эпохи Пушкина и декабристов, и в разговорном тоне переплетают культурные вопросы, автобиографические рассказы и литературные цитаты.

Kniha Kultura a exploze shrnuje celoživotní teoretické a literárněhistorické bádání Jurije Lotmana. Je založena na drobnohledné analytické perspektivě, která dokáže zaostřit na dynamický detail, jenž se stává klíčem k pochopení celků. To je umožněno širokými znalostmi kontextu, v nichž se tento detail a jeho funkce sledují, a koncentrací na mechanismy komunikace. Lotman hledá dorozumění mezi čtenáři a autory, mezi texty a čtenáři, mezi texty a texty, mezi kulturami současnými a starými, mezi Západem a Východem.

“Sinematografi bizimle konuşmaktadır, girift kontrpuanlar oluşturan bir çok sesle konuşmakta ve onu anlamamızı istemektedir. Bu çalışma sinema dilinin sistemli, köklü bir biçimde betimlenişi, sinematografinin dilbilgisi değildir. Amacı yalnızca seyircileri, bir sinema dilinin varlığı düşüncesine alıştırmak ve bu alanda gözlemlerde bulunmalarını, düşünmelerini sağlayabilmektedir. Dil alanında bildirinin sürecini içeriğinden, yani Nasıl-söylendiğini Ne-söylendiğinden ayırmak zorunlu olmaktadır. Dil söz konusu olduğunda, nasıl-söylendiğine dikkat etmek doğaldır. Ama sanatta dille bir enformasyonun içeriği arasındaki ilişki, öteki semiotiksel sistemlerdekinden farklıdır: Dil, içerik durumuna da gelmekte ve zaman zaman bildirinin nesnesine dönüşmektedir. Bu olgu tümüyle sinema dili için de söz konusudur. Sinema dili belirli ideolojik sanatsal amaçlara hizmet etmekte ve birlikte bir bütün oluşturmaktadır. Sinema dilini anlamak, 20. yüzyıl kitle sanatı olan sinemanın ideolojik sanatsal işlevini anlamak üzere atılan ilk adımdır.”

Der staatlich und kulturell dominierende Stand des im Rahmen der Reformen Peters I. entstandenen neuen russischen Adels, seine Entstehung und Lebensweise im 18./19. Jahrhundert waren entscheidend für die Herausbildung der russischen National- und von Einfluß auch auf die europäische Kultur. Lotman untersucht und bescheibt anschaulich Traditionen, Bräuche, Rituale, u.a. Standesbewußtsein des Adels, Hierarchie, Alltag, die Welt der Frau, den Dandy, Kartenspiel und Duell, die Rolle des Todes, Lebensläufe als Fallbeispiele. Ein Buch, das für das tiefere Verständnis der russischen Kulturgeschichte wie der Sinngehalte und Details der klassischen russischen Literatur u.a. vorzüglich geeignet ist. Mit vielen z.T. ausführlich annotierten Abbildungen. Für ausgebaute Bestände, auch Schulbibliotheken in Schulen mit Russisch als Abiturfach. (3) (Hans-Joachim Stiller)

Vmyslime sa pre túto príležitosť ani nie tak do situácie pána boha , ale, povedzme do postavenia "hlavného inžiniera", ktorý ešte raz stvorí ľudskú kultúru a dá nám len to, čo je naozaj potrebné. Dá nám aj cirkus? Alebo sa zaobíde bez neho? Potrebujeme kino? Balet? Pouličné hádky? Pouličné rozhovory medzi dámami? Dá sa to všetko vynechať, alebo nie? Dá sa to všetko zarátať medzi jazykový balast bez toho, že by sme o niečo prišli? Z hľadiska klasického de Saussurovho učenia vyzerá kultúra ako nepredstaviteľne márnotratný mechanizmus. A, na dôvažok, kultúrny historik vie aj to, že kultúra má k dispozícii mechanizmy, ktoré túto hojnosť ešte zmnožujú. Pred našimi očami, pred očami mojej generácie, sa stal film umením. Predtým ním nebol. Nanajvýš bol jarmočnou atrakciou - a potom sa stal umením. Umení pribúda, to však nie je všetko: ešte v devätnástom storočí významní ruskí estetici nepokladali ruskú ikonu za umenie, v najlepšom prípade ju brali ako nedokonalé umenie (rovnako ako sa na celé maliarstvo po Giotta hľadelo ako na detinskú zábavku). Dnes s tým už nikto nesúhlasí. Množstvo toho, čo prijímame do nášho estetického arzenálu, rastie všetkými chronologickými smermi. Prečo? Na túto otázku doteraz ešte nemáme odpoveď.

In Russland waren kulturelle Menschen rar, die nicht für das Schreiben eines unverschämten Epigramms oder das Ausdrücken ihrer Sehnsucht nach Freiheit mit Verbannung, Exil und sogar dem Strang bezahlen mussten. Je größer der Künstler, desto schwerer schien die Schuld. So erging es auch Puschkin, der den Großteil seines künstlerischen Lebens im Exil verbrachte und dennoch in dieser Zeit Inspiration und intellektuelle Spannung fand. Tief in das kulturelle Leben seiner Zeit eingetaucht, stellt Puschkin einen wichtigen Bezugspunkt dar, um diesen entscheidenden Moment der russischen Intellektualgeschichte zu verstehen, der das Ende der großen illusionären Freiheit der Dekabristen und mit dem Vorrücken der Reaktion die Entwicklung hin zum demokratischen Denken sah. Lotman konzentriert die Vielzahl der biografischen Ereignisse in einer Art System, durch das die Einheit des Sinns im Leben Puschkins, seinem Werk und seiner Epoche transparent wird.

Der literaturwissenschaftliche Strukturalismus findet allmählich auch in Deutschland breiteres Interesse. Im Anschluß an die Rezeption der Arbeiten der tschechischen Strukturalisten (Mukařovský, es 230 und 428) traten Fragen der Wirkungsgeschichte literarischer Texte sowie der literarischen Evolution in den Blickpunkt. Ein anderes Konzept der Forschung geht der Struktur der Texte selbst auf den Grund. Den Rahmen für derartige Untersuchungen bildet die Kommunikationstheorie: Kunst wird als eines der kommunikativen Medien begriffen, als eine Art Sprache mit einer bestimmten Organisation. Dieser Ansatz nähert die Kunstwissenschaft der Theorie des sprachlichen Zeichens an, wie sie heute von der Linguistik vertreten wird. Kunstwissenschaft und Linguistik bilden somit Teilgebiete einer allgemeinen Semiotik.

"Aus dem Inhalt: Die Kunst als Sprache - Das Problem der Bedeutung im künstlerischen Text - Der Begriff 'Text' - Text und System: Systemhaftes und Systemexternes im künstlerischen Text; Die Vielschichtigkeit des künstlerischen Textes - Die Konstruktionsprinzipien des Textes - Elemente und Ebenen der Paradigmatik im künstlerischen Text: Poesie und Prosa; Das Prinzip der Wiederholung; Das Problem der metrischen Ebene; Die Struktureigenschaften des Verses - Die syntagmatische Achse der Struktur - Die Komposition des Wortkunstwerks - Text und textexterne künstlerische Strukturen."

Sborníček z moderní sovětské literární vědy, jehož uspořádání navrhl známý tartuský literární vědec J. Lotman. Je zaměřen k okruhu ruské formální školy a zahrnuje práce J. Tyňanova, R. Jakobsona (Problémy zkoumání jazyka a literatury), B. Ejchenbauma (Melodika verše), B. Tomašovského (Verš a rytmus), R. Jakobsona (O realismu v umění), J. Tyňanova (O podstatě filmu), V. Proppa (Transformace čarodějných pohádek), M. Bachtina (Řeč hrdiny a narativní řeč v románech Dostojevského), V. Vinogradova (Závěr ze studie "O úkolech stylistiky"), G. Vinokura (Poetika, lingvistika, sociologie).