Vesnický román z Podještědí, jehož dramatickou inspiraci tvoří místní pověst o bratrovraždě a rodovém prokletí, přecházejícím z pokolení na pokolení. Ušlechtilým rozhodnutím provdat se do neštěstím stíhané rodiny a postavit se tak nepříznivému osudu, uskutečňuje mladá vesnická dívka svou touhu dát svému životu hlubší smysl. Dokáže tato prostá, ale morálně silná žena odpustit manželovi jeho nevěru i hrubost a za těžkých životních okolností stát pevně při něm
Autorčiny vzpomínky zejména na svůj život v Praze v době svého mládí, tedy v čase okolo poloviny 19. století. Čtenář se zde dočte i o diskriminaci žen a dívek, o všudypřítomné němčině a potlačované češtině, ale najde zde i řadu postřehů z prostředí okolo Poštovské ulice, dnes Karoliny Světlé, kde tehdy autorka bydlela. A o životě v tehdejší době vůbec.
Z Vídně se na statek svého otce vrací Jindra se sestřenkou Amálkou. Doma obě dívky vítá nejen rodina, ale i Vojtěch Lípa, vlastenecký vychovatel Jindřiných mladších bratrů. Jindře je vlastenec Lípa i jeho zápal pro národní věc k smíchu, pozvolna však začíná přejímat jeho názory. Obamladí lidé se do sebe zamilují, osud jim však nepřeje. Statek Jindřina otce vyhoří a dívka, aby zachránila rodinu před bídou, se provdá za bohatého hraběte Ostrovína. Není s ním šťastná, žal a trápení zaviní její předčasnou smrt. Podle posledního přání odvádí Jindřin otec jejího synáčka Lípovi, aby z něho vychoval řádného vlastence.
Enefa Podhajská žije v malé chaloupce na úpatí tajemné hory Ještěd jen se svým bratrem a moudrým dědečkem. Mezi svými vrstevníky je nazývána Kantůrčicí, protože se ve všech ohledech vymyká ostatním vesnickým dívkám.
