Petr Šámal Livres

Výtvarná tvorba žen nacházela v českém prostředí svůj veřejný prostor a podmínky uplatnění od počátku 19. století. Vedle malby a kresby představuje také grafika jednu z oblastí umění, v nichž se odrážely specifické okolnosti počátků ženské umělecké tvorby, určované mj. rozdílnými možnostmi výtvarného vzdělání mezi pohlavími a společenskými konvencemi. Grafický kabinet představí ženu-umělkyni v 19. století v Čechách jako příležitostnou i specializovanou tvůrkyni leptů, litografie, dřevorytu i předloh pro grafické listy a připomene také roli majitelek a provozovatelek grafických dílen. Do charakteru ženských aktivit na poli grafiky se promítají tradice uměleckých rodů, dobové možnosti ženské umělecké výuky i činnost umělkyň školených v zahraničních uměleckých centrech. Pozornost si zaslouží jak práce šlechtických diletantek v první čtvrtině století, tak působení prvních profesionálních výtvarnic, sledované od málo známých a skromně zastoupených počátků až do doby, kdy ženská tvorba nezanedbatelně přispívá k oživení umělecké grafiky na konci 19. století.

Dějiny české literatury již od 18. století provázejí stížnosti literátů na to, jak je jejich tvorba omezována cenzurou. Přesto vědecká práce, která tento jev zevrubně popisuje, vychází až nyní. Kniha V obecném zájmu zkoumá proměny cenzury literatury a tisku od nástupu osvícenství až do počátku 21. století a masového rozšíření internetu. Výklad je chronologicky rozdělen do osmi částí. Na úvod každé z nich je zařazena rámcová kapitola, která podává obecný přehled o podobě a proměnách cenzury daného období. Soustředí se přitom především na instituce, které cenzuru vykonávají, a na dopady této regulace na fungování dobového literárního provozu. Za každou rámcovou kapitolou následuje blok případových studií, které na vybraných tématech ukazují působení literární cenzury v detailu. Autorský tým, který v roce 2012 připravil k vydání překladovou antologii teoretických textů Nebezpečná literatura?, při práci na knize vstřebal diskuse o povaze cenzury, jež v humanitních vědách probíhají od šedesátých let 20. století. Předkládaná kniha proto nechápe cenzuru a regulaci literatury pouze jako soubor zákazů brzdících všeobecný pokrok, naopak se ji snaží popsat jako komplexní jev zakotvený ve struktuře moderní kultury, jenž literární tvorbu i její recepci nejen omezuje, ale i povzbuzuje, provokuje a obohacuje.

Publikace představuje v 21 oddílech soustředěných vždy k jednomu roku z období 1918–1938 Československou republiku jako mnohonárodnostní stát, v němž literatura vznikala a byla čtena nejen v češtině, ale také ve slovenštině, němčině, ruštině, ukrajinštině, maďarštině či polštině, kde se na literárním dění podíleli nejen spisovatelé, ale také překladatelé, nakladatelé či čtenáři, kde společensky nerezonovaly pouze umělecké výboje či politické provokace avantgardistů, ale také mezinárodní bestsellery a rovněž produkty lokální populární kultury. Literární kronika první republiky je obrazově-výkladová kniha určená širší veřejnosti. Obrazová složka v ní má stejnou důležitost jako výkladová. Sestává z více než tisíce pečlivě vybraných knižních obálek, fotografií, reklamních materiálů, karikatur, ukázek rukopisů a dalších vizuálních dokumentů.

Rozsáhlá uměleckohistorická topografie Malé Strany podává ucelený přehled o stavebním a uměleckém vývoji Malé Strany od dob pravěkého osídlení do současnosti a především se podrobně zabývá všemi malostranskými objekty.

Detektivní pátrání po stavebních a uměleckých prvcích fasád a jejich smyslu · dosud nepublikované informace · popis jednotlivých prvků průčelí: portály, výklady, busty, praporové žerdě, reliéfy · malířství a sochařství · tradiční řemesla: kovářství, kamenictví, zámečnictví, štukatérství a klempířství · majitelé domů a jejich stavební a umělecké publikace. // Autoři se soustředí na Staroměstské náměstí a jeho bezprostřední okolí, tzn. na Malé náměstí, ul. U Radnice a ul. Mikulášská.

Druhý díl knihy Domy na Starém Městě pražském představuje jihozápadní část Starého Města, zahrnující oblast kolem bývalého kostela sv. Anny, tak zvanou Anenskou čtvrť, a území při kostele sv. Jiljí; na jihu tento úsek hraničí s Novým Městem, na západě tvoří jeho přirozenou hranici Vltava.

Výstava KRAJINA – SÍDLO – OBRAZ/romantický řád Jiřího Jana Buquoye přenáší návštěvníky do doby, kdy se utvářel vzhled jihočeského hradu Rožmberk a okolí Nových Hradů, kde vznikaly romantické promenády a stavby evokující anglickou architekturu. Klíčovou postavou byl Jiří Jan Jindřich Buquoy (1814–1882), majitel rožmberského a novohradského panství, jehož rodina se významně zapsala do historie Českého království. V 19. století se Buquyové zaměřili na kulturní zájmy, zejména výtvarné umění a úpravy svých sídel. Výstava začíná portrétní galerií významných osobností rodu a pokračuje výtvarnou činností členů rodiny, kde umění nebylo jen vzděláním aristokracie, ale celoživotním zájmem. Důraz je kladen na Nové Hrady a Rožmberk, ale zahrnuty jsou i další sídla. V Nových Hradech vznikl jeden z prvních krajinných parků v Čechách, Tereziino údolí, a Jiří Jan zde realizoval nové krajinné prvky. Na Rožmberku se projevila jeho historická orientace, kdy hrad získal funkci muzea. Výstava zahrnuje rozmanité materiály, od autentických děl po fotografie, a představuje umělce od regionálních po významné středoevropské. Je výsledkem pětiletého výzkumu týmu Ústavu dějin umění a součástí projektu Obnova buquoyské kulturní krajiny. Na výstavě je prezentováno na 170 exponátů, včetně velkoformátového panoramatu Rudolfa Alta a nejstarších fotografií z Nových Hradů a Rožmberku.