Alexandra Fuller Ordre des livres

In this new collection from Annie Leibovitz, one of the most influential photographers of our time, iconic portraits sit side by side never-before-published photographs. Afterword by Annie Leibovitz. Annie Leibovitz: Portraits 2005-2016 is the photographer's follow-up to her two landmark books, Annie Leibovitz: Photographs, 1970-1990 and A Photographer's Life, 1990-2005. In this new collection, Leibovitz has captured the most influential and compelling figures of the last decade in the style that has made her one of the most beloved talents of our time. Each of the photographs documents contemporary culture with an artist's eye, wit, and an uncanny ability to personalize even the most recognizable and distinguished figures.

When her father becomes gravely ill on holiday in Budapest, Alexandra Fuller rushes to join her mother at his bedside where they see out his last days together. As they carry his ashes home to their family farm in Zambia and begin to grieve together, Fuller realises that if she is going to weather her father's loss, she will need to become the parts of him that she misses most. A master of time and memory, Fuller moves seamlessly between the days and months following her father's death, and her memories of a childhood spent running after him in southern and central Africa. And her own life begins to change. She faces seemingly irreparable family fallout, new love found and lost, and eventually further, unimaginable bereavement, holding fast to the lessons her father taught her about how to survive, whatever life throws at you.

Memoáry Alexandry Fullerové jsou víc než jen příběhem o rozpadajícím se manželství. Autorka vypráví, jak v dětství žila na farmě v bývalé Rhodesii a jako mladá žena se cítila být spíš Afričankou, ač jí v žilách koluje britská krev. Předkládá bystré úvahy a originální postřehy skvělé pozorovatelky zažívající kulturníšok poté, co se z Afriky přestěhovala do Ameriky. A v neposlední řadě opěvuje krásu, divokost a bezprostřednost milované africké vlasti. Text se valí jako rozvodněná Zambezi – nechte se i vy strhnout proudem poutavého vyprávění!

With an introduction by Anne EnrightShortlisted for the Guardian First Book award, a story of civil war and a family's unbreakable bond.How you see a country depends on whether you are driving through it, or live in it. How you see a country depends on whether or not you can leave it, if you have to.As the daughter of white settlers in war-torn 1970s Rhodesia, Alexandra Fuller remembers a time when a schoolgirl was as likely to carry a shotgun as a satchel. This is her story - of a civil war, of a quixotic battle with nature and loss, and of a family's unbreakable bond with the continent that came to define, scar and heal them.Shortlisted for the Guardian First Book Award in 2002, Alexandra Fuller's classic memoir of an African childhood is suffused with laughter and warmth even amid disaster. Unsentimental and unflinching, but always enchanting, it is the story of an extraordinary family in an extraordinary time.

The sequel to the bestselling Don't Let's Go to the Dogs TonightBorn in England and uprooted to southern Africa as a toddler by her parents, Alexandra Fuller experienced a unique upbringing - both coloured with tragedy and joy - against the backdrop of the Rhodesian wars.

Memoáry Alexandry Fullerové jsou víc než jen příběhem o rozpadajícím se manželství. Autorka vypráví, jak v dětství žila na farmě v bývalé Rhodesii a jako mladá žena se cítila být spíš Afričankou, ač jí v žilách koluje britská krev. Předkládá bystré úvahy a originální postřehy skvělé pozorovatelky zažívající kulturní šok poté, co se z Afriky přestěhovala do Ameriky. A v neposlední řadě opěvuje krásu, divokost a bezprostřednost milované africké vlasti. Text se valí jako rozvodněná Zambezi – nechte se i vy strhnout proudem poutavého vyprávění!

'Dziś wieczorem nie schodźmy na psy to porywająca opowieść o dzieciństwie spędzonym w Afryce – zniewalająco pięknym, ale i pełnym grozy, beztroskim, choć czasem bolesnym i trudnym. Alexandra Fuller przenikliwie opisuje tamte niespokojne lata i pękającą „bańkę anglocentryzmu”. Z czułością i humorem opowiada losy swojej rodziny, która mimo niechęci do miejscowej ludności, ciężkich warunków życia i niesprzyjającej fortunie nie wyobrażała sobie życia poza Afryką. Choć jest to wspomnienie niespokojnego życia w miejscu często niegościnnym, Fuller potrafi znaleźć śmiech tam, gdzie nie ma z czego się cieszyć.

Here, in one book, is the sequel and the prequel to the hugely successful Don't Let's Go to the Dogs Tonight