Michael Špirit Livres

Plastiky a objekty Viktora Karlíka z let 2012–2019, jež tato česko-anglická kniha představuje, jsou výtvarnými prácemi, které souvisejí s literaturou jako součástí kultury a inspirovaly je osobnosti a díla některých básníků, spisovatelů či filosofů pro autora podstatných. Hanč – Beckett – McLuhan – Kolář – Plíšková – Krchovský – Le Grand Jeu – Knižní gril – Kolmačka – Baudelaire – Kubišta – Matoušek – Kritické časy (Pohřbívaným zaživa) – Bondy – Walser – Zábrana – Céline – Boudník – Sorokin – Stankovič – Topinka – Conrad – Hruška – Knižní klec – Jirous – Kabeš – Dostojevskij – Pánek – Duchamp – Frynta – Gombrowicz – Vodseďálek – Grögerová – Nietzsche – Hauková – Orwell – Knižní krematorium – Poe – Hejda – Zelenka – Rimbaud – Hiršal – Klíma – Musil – Sekal – Topol – DADA – Hrabal – Zajíček – Kafka – Hlasy z podzemí – a další Autorem fotografií děl z Karlíkovy Literatury je Ondřej Přibyl, knihu graficky upravila Josefina Karlíková, představené plastiky, objekty a jiné práce doprovázejí texty historiků a teoretiků umění a literatury Petra Jindry, Michaela Špirita a Marka Vajchra.

Téma monografie čtyř autorů z Ústavu české literatury a literární vědy Filozofické fakulty UK by šlo shrnout jako "implicitní polemiku" s tradovaným výrokem Theodora W. Adorna o nemožnosti psaní poezie po Osvětimi. Tématem je právě šoa/holokaust v české literatuře s přihlédnutím k literatuře slovenské, dalším literaturám Střední Evropy a také k československému filmu. Umělecké reprezentaci šoa v literatuře a filmu se u nás dosud věnovala velmi malá pozornost, kniha v tomto navazuje na dosud ojedinělou publikaci Holokaust v české, slovenské a polské literatuře (ed. J. Holý, 2007). Studie čtyř autorů zkoumají šoa v literatuře z různých stran, přehledově (Jiří Holý) i detailněji, z hlediska jednotlivých problémů (pamětní práce kultury - Petr Málek, šoa z pohledu viníků či traumatičnosti návratu - Jiří Holý) i autorských osobností a poetik (Michael Špirit se věnuje Josefu Škvoreckému, Filip Tomáš dílu Arnošta Lustiga a neprávem opomíjenému Jiřímu R. Pickovi). Shodují se přitom, že jde o téma zásadní, jehož umělecká reprezentace zasahuje i do hodnotových otázek současného života. Popsat a pochopit tyto na pohled nesdělitelné zkušenosti a rozumem sotva pochopitelné události zůstává pro umění i odborné zkoumání trvalou výzvou bez ohledu na časový odstup.

Od Babela přes Kunderu až k Singerovi a Boučkové - tak by se dalo charakterizovat rozpětí kritického zájmu jednoho z našich nejvýznamnějších kritiků. Kniha představuje obsáhlý výbor z více než třiceti let Vohryzkovy kritické práce od časopisu Květen až po dnešní Literární noviny a Respekt. Knihu pro samizdatové vydání uspořádal Jan Lopatka, pro vydání knižní ji doplnil Michael Špirit, který je též spoluautorem úplného soupisu díla Josefa Vohryzka a jmenného rejstříku. Doplněno statěmi Zdeňka Urbánka a Evy Formánkové.

Obsáhlý výbor z esejů a kritik výtvarného umění, rockové hudby a undergroundové kultury z let 1965–1990, doplněn textem Pravdivý příběh Plastic People.

Soubor prací literárního kritika (1940 - 1993).

Otevření knihy a začátek čtení neznamená vždy setkání s věrným textem, jehož název je na obálce. Michael Špirit ve své práci odhaluje, že mezi čtenářem a důvěryhodným textem stojí mnohé překážky. Hlavní z nich je rozšířený dojem, že literární text existuje pouze jako hotový produkt, který stačí konzumovat. Monografie ukazuje, že příprava textu k „spotřebě“ je proces srovnatelný s uměleckým restaurátorstvím. Špirit se zaměřuje na vydavatelské projekty posledních třiceti let, včetně autorů jako Karel Poláček, F. X. Šalda, a Milan Kundera, a mapuje důležité ediční počiny. Výklad, založený na osudech Spisů Josefa Škvoreckého, slouží jako příručka pro jednotlivé etapy ediční přípravy knihy. Autor zkoumá různé vydavatelské postupy, přičemž střídá popis editorových záměrů s jejich kritickou analýzou. Teoretické problémy se prolínají s analýzou a interpretací textů. Čtenář sleduje, jak si Špirit vytváří svůj odborný koncept textologie v těchto úzkých vazbách.

Rychlíkův „deník je psán systematicky od 1. ledna do 20. dubna, a má tak všechny znaky ohraničeného experimentu, podobně jako Kolářův Přestupný rok z téže doby. Rychlíkův deník však na rozdíl od kolářovské pevné literární kompozice tvoří nedlouhé hloubavé záznamy, jež nese skeptická plebejská stylizace a všudypřítomná osvobodivá ironie, jejímž prismatem mluvčí textu pozoruje nebo s vynikající logikou pokusně řeší otázky geopolitiky, matematiky, lingvistiky, filosofie, historie nebo historiografie. Rychlík ukazuje soudobý život převážně v alegorizujících a apokryfizujících obrázcích s výjevy plynoucí vody nebo smrduté stoky s regulovaným provozem, návštěvy potomního světa nebo indiánů před conquistou. Slohová vykrouženost a jakoby hořká spokojenost se stavem věcí jsou rysy, které jeho text odlišují od tematicky a žánrově obdobně laděných, ale rabulisticky rozvinutých próz Vladimíra Vokolka Absurdanda, psaných 1948–1958, a svým osobním pohroužením ho naopak přibližují zdánlivým deníkovým záznamům Jana Hanče z přelomu padesátých a šedesátých let. Rychlík vědomě upouští od zprostředkující role standardizovaných uměleckých forem a jeho deník tak tvoří výjimečnou uměleckou hodnotu, která je v krutých padesátých letech srovnatelná s úsilím nonkonfromních autorů shromážděných v Kolářově a Hiršalově strojopisném sborníku Život je všude“.(Michael Špirit)

Antologie vybírá nejcennější kritické ohlasy na dramatická a esejistická díla Václava Havla. Stati různých autorů sledují jeho tvorbu od premiéry Zahradní slavnosti v roce 1963 až po poslední dílo Odcházení. Kniha se zaměřuje na tematické a tvárné dominanty Havlovy práce, včetně analýz divadelních her jako Vyrozumění, Largo desolato a Pokoušení, a kritiky esejí jako Dopis Gustávu Husákovi a Moc bezmocných. Obsahuje také analýzy esejistiky od Jiřího Cieslara a Viktora Šlajchrta. Jan Lopatka situuje Dopisy Olze v kontextu literárních textů. Díky zařazení paralelních pojednání je možné konfrontovat různé výkladové postupy a závěry autorů. Antologie nemá suplovat monografii o Havlově literárním díle, ale oživuje diskusi o jeho umělecké a kritické tvorbě a přístupech k ní. Je určena široké čtenářské obci, od středoškoláků a jejich učitelů po univerzitní studenty a pedagogy, kteří mohou využít její záměrně vyhrocený výběr. Úvodní studie editora Michaela Špirita představuje literárněkritickou recepci Havlovy tvorby od šedesátých let 20. století a kniha zahrnuje obsáhlou bibliografii jeho děl a strukturovaný soupis literatury o něm. Antologii připravil a bibliografii sestavil Michael Špirit.

Výbor kritických článků a recenzí předního českého literárního vědce z let 1965-1983.

Kniha se váže k souběžně vydávanému výboru z prací Růženy Grebeníčkové O literatuře výpravné. Úvodní studie přibližuje způsob autorčina psaní a na vybraných příkladech se pokouší rekonstruovat postupný vznik jejích textů. Zabývá se kritickým navazováním R. Grebeníčkové na různé inspirační zdroje a ukazuje, že polemický vztah nemusí být založen pouze na vyhraněném odporu, ale rovněž na základní shodě vůči pojednávanému tématu. Studie též zkoumá autorčiny metody jak při vydávání překladů, tak při plánování vlastní, nakonec nerealizované knihy. Součástí úvodní práce je podrobná chronologie života a díla R. Grebeníčkové. Následující komentář je vedle studie a aparátu ve výboru O literatuře výpravné nejrozsáhlejší částí výkladového celku, v němž editor zpravuje o vzniku jednotlivých studií, o autorčiných námětově příbuzných pracích, které s pojednávanou látkou souvisejí nebo rozvíjejí motiv v původním textu jen zmíněný, o jejich podnětech, na něž Grebeníčková většinou polemicky reagovala, o případných ohlasech a o zdrojích, z nichž byly texty přejaty. Anotovaná bibliografie publikovaných prací R. Grebeníčkové zahrnuje původní texty, edice a překlady, jakož i ohlasy na ně. – Studie, komentář, bibliografie a rejstříky tvoří navzájem propojený výkladový celek, který by měl z několika perspektiv a různě zaměřeným čtenářským potřebám otevírat přístup nejen k antologii, ale k celému dílu Růženy Grebeníčkové.

Kniha je souborným vydáním veškeré básnické tvorby Víta Kremličky napsané před rokem 1990 a šířené do té doby pouze v samizdatových a exilových časopisech, sbornících a antologiích či v autorských knižních edicích. Obsahuje sbírky Autentický kulovátor & další básně (1981), Zvonění (Edice Pro více 1984, podepsáno Vítězslav Sval), Oblouk (Edice Pro více 1985, podepsáno Heřman Křemenáč) a básně do sbírek nezařazené.

Soubor esejí z let 1985-1995 o umění a kultuře (navazují na již vydané eseje: Mezi dvěma světy a jiné eseje 1971-1985) českého exilového spisovatele. Autor ve svých esejích prochází světem literatury, kultury a umění z osmdesátých let dvacátého století, kdy byl svět ideologicky rozdělen na dva protilehlé póly, kdy existovala všudypřítomná volba mezi politicky svobodnou a nesvobodnou literární tvorbou. Škvorecký píše o J. Seifertovi, o M. Twainovi, o svých přátelích - J. Zábranovi, o atmosféře normalizace 70. a 80. let v socialistickém Československu. Kniha je opatřena vydavatelskou poznámkou, ediční poznámkou, poznámkami a vysvětlivkami k jednotlivým textům a rejstříkem.

„Michael Špirit obrací ve svých kritických úvahách, recenzích a glosách z let 1991–2005, které publikoval zejména v Kritickém sborníku a Kritické Příloze Revolver Revue, pozornost k nepřiznaným počátkům našeho zacházení s literárními texty: k návykům a předsudkům nereflektované a zautomatizované četby i k mechanismům a příznačným deviacím současného literárního provozu. Svou věrností původním ctnostem kritického řemesla – schopnosti rozlišovat věci podstatné od efemerid, dovednosti formulovat podnětné otázky a odvaze neuhýbat před jednoznačnými soudy – Špiritovy texty u jistých čtenářů vyvolávají vážné potíže.“

První svazek nové volné řady Edice RR. Kniha o Filipu Topolovi je čtivým chronologickým přehledem o životě a tvorbě tohoto hudebníka a spisovatele (1965–2013). Zachycuje události od sedmdesátých let 20. století až k dění po jeho smrti. Kombinuje fakta s různě stylizovanými Topolovými výroky. Jeho literární počátky a formování skupiny Psí vojáci představuje v souvislostech dalších uměleckých aktivit mladých výtvarníků a literátů, sdružujících se počátkem osmdesátých let především na Malé Straně. Výklad sleduje nejen postupné etablování Psích vojáků v nezávislém, undergroundovém prostředí, ale také ohlas v dobovém tisku v druhé polovině osmdesátých let, kdy skupina už směla působit na klubové scéně. Po roce 1989, kdy se Filip Topol a Psí vojáci mohli svou činností živit, kniha eviduje nejen vznik nových hudebních a literárních projektů, ale ukazuje také způsob, jak skupina a její frontman čelili tlaku mediálního prostředí a zákonitostem showbusinessu. Zastavuje se rovněž u Topolova potýkání se s alkoholem a hledání cest, jak po životně důležité operaci nastavit jiné priority. Kniha Michaela Špirita je také opatřena podrobnou literární a hudební bibliografií a doplňuje ji poznámka o původu názvu Psích vojáků. Přináší rovněž řadu fotografií, v obrazové redakci a grafické úpravě Josefiny Karlíkové.

Girls, jazz, politics, the golden dreams and black comedy of youth--these are the compelling ingredients of The Cowards. May 1945, a small town in Czechoslovakia.  The Germans are withdrawing.  The Red Army is advancing.  And Danny Smiricky is being forced to grow up fast.  Observing with contempt the antics of the town's citizens playing it safe, he adopts the role first of reluctant conscript, then of dashing partisan. The Cowards is the story of an uncomplicated, talented youth caught up in momentous historic events who refuses to be bored to death by politics--or to lie down and die without a fight. --

V druhém svazku esejí (ve Spisech Josefa Škvoreckého) Nápady čtenáře detektivek a jiné eseje vycházejí texty, v nichž Škvorecký od šedesátých let obhajoval, analyzoval a vykládal „okrajový" detektivní literární žánr. Článek Ohrožuje realismus detektivka? z roku 1963 ukazuje dobře dobovou atmosféru, do níž krátce nato vstoupila autorova monografie o vzniku, pravidlech a typologii angloamerické detektivní literatury Nápady čtenáře detektivek. Vedle této knihy jsou ve svazku Esejí ještě publikovány dva z nejzávažnějších „detektivkářských" příspěvků, pocházející z pozdější doby: Objev v Čapkovi, o nevysvětlitelné záhadě o povídce Šlépěj z Božích muk Karla Čapka, a Poe aneb Dobrodružství v literární vědě, o pátrání po skutečném pachateli zločinu popsaném v povídce Edgara Allana Poea Záhada Marie Rogêtové.

Původně krátké postřehy z cesty po Americe a Kanadě v letech 1969-1970 vycházely ještě v socialistickém Československu na přelomu 60. a 70. let, než bylo jasné, že autor zůstává definitivně v emigraci.

Smiricky, from "The Engineer of Human Souls", is a witness to an event, which the Catholic townspeople insist is a miracle, but the Communist Party denounces as a fraud. A priest dies under interrogation. Twenty years later the case is reopened and Danny is drawn into the investigations.

Deníkové dílo Jana Hanče patří k nejvýznamnějším knihám v poválečné české literatuře. Jeho třetí vydání významně doplňuje obě vydání předchozí o nové texty a současně odstraňuje množství chyb, které v nich zůstaly. Hančovy „outsiderské“ zápisky kladou nejhlubší otázky lidské existence, mravnosti spisovatelství, zachycují neuchopitelnost a propastnost mezilidských vztahů a vyjadřují se k veřejnému životu své doby. Edici Jana Lopatky přehlédl, doplnil, k vydání připravil a ediční poznámku napsal Michael Špirit.

Kniha je výborem z nebásnických, tj. kritických, esejistických, vzpomínkových či anketních textů, psaných v letech 1968–2001 a zveřejňovaných zejména na stránkách časopisů Tvář (1968–1969), Lidové noviny (samizdat 1988), Sport/Respekt (1989–1994, 1996/97), Revolver Revue a Kritická Příloha RR (1986–2001), Lidové noviny (1999–2001), nebo jako předmluvy či doslovy ke knihám jiných autorů. Výbor je rozdělen do tří oddílů: první přináší kritické a metakritické texty o filmu, tj. o filmově-scenáristickém tvaru a způsobech jeho vnímání, druhý představuje články o zvyklostech českého kulturního a mediálního života, např. o praxi lektorských řízení nebo o chování umělců mimo umělecké dílo (zejména literátů a filmařů), třetí pak portréty, pozdravy a vzpomínky věnované vesměs přátelům nebo zapomenutým osobnostem české a slovenské kultury. K vydání připravil, ediční poznámku a komentáře napsal, bibliografii a rejstříky sestavil Michael Špirit.

V letech protektorátu byl Jiří Weil personou non grata, vystoupil pod pseudonymem nebo šifrou jen ojediněle, k soustavné publicistice se mohl vrátit až po konci druhé světové války a do roku 1948 pravidelně přispíval zejména do týdeníku Kulturní politika a měsíčníku Literární noviny (jejžspoluredigoval). Po kampani proti jeho románu Život s hvězdou (1949) a po vyloučení ze Svazu československých spisovatelů (1951) publikoval sporadicky stati, které souvisely s jeho prací ve Státním židovském muzeu v Praze, kde našel zaměstnanecký a zřejmě i lidský azyl. Oproti prvnímu a druhému svazku publicistiky, jejichž stati tematizovaly takřka výhradně literaturu a kulturu Sovětského svazu, se autorův zájem rozšířil na písemnictví domácí a na překlady z dalších literatur. Reflexe sovětského písemnictví ovšem neustala ani po přerušení spolupráce s komunistickými tiskovinami (Rudé právo, Tvorba) a autor své pojetí revoluční literatury v zásadě neměnil. Uspořádal, k vydání připravil, ediční poznámku a komentáře napsal Michael Špirit.

Další svazek Weilovy publicistiky obsahuje texty, které vznikly v letech 1933-1937. Zahrnuje tedy i období, které Weil strávil v Sovětském svazu (1933-35), odkud referoval o sovětské literatuře a kultuře.

Tvář - výbor z časopisu 1964 - 1965 a 1968 - 1969