Jiří Sozanský Livres

Publikace vydaná u příležitosti výstavy ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze (21. října 2014 - 8. února 2015) Jiří Sozanský se k orwellovskému tématu periodicky vracel v rámci svých dalších aktivit reflektujících totalitu, politické procesy padesátých let a všechny formy násilí. V posledních letech vytvořil sérii nových uměleckých děl inspirovaných jedinečným objektem Veletržního paláce v čase jeho totální devastace a představuje ji nyní v symbióze s fragmenty zachované dokumentace původního projektu z roku 1984. Projekt 1984 – Rok Orwella autor věnuje památce prof. Jiřího Kotalíka, někdejšího ředitele Národní galerie v Praze, který se významně zasloužil o znovuvzkříšení Veletržního paláce pro službu umění.

Monografie českého výtvarníka Jiřího Sozanského v česko-anglickém vydání.

Obsahem této publikace je podstatná část mého životního příběhu a zkušeností, které jsem nabyl na cestě za poznáním lidské podstaty. Téma mezních situací, jímž se zabývám po desetiletí, je pro mě stimulem k dalším projektům. Chtěl jsem se dopátrat, jak člověk reaguje v těchto situacích, což mě zajímalo zejména kvůli tomu, že jsem vyrostl v totalitním režimu. Tuto zkušenost nepovažuji za ztrátu, ale za výhodu, která mi umožnila empatii vůči realitě, kterou jsem sám neprožil, jako byla nacistická okupace. Proces tvorby mi pomáhá vzpírat se manipulacím, které jsou charakteristické pro totalitní režimy. Mělo by být jasné, že tyto problémy nejsou překonané a budoucnost nebude vždy bezpečná. Publikace doprovází výstavu v GASK, 2015. Malíř a sochař Jiří Sozanský (1946) se ve své tvorbě vyjadřuje k tématu zhroucení osvícenských hodnot a jejich nahrazení „popravištěm svědomí“. Výstava MEZNÍ SITUACE se váže k 70. výročí konce druhé světové války a 20. výročí konce války na Balkáně. Projekt vychází ze studia dokumentárních materiálů a autentických zážitků autora z míst tragédií, jako jsou Terezín a Osvětim. Sozanský se tématem holocaustu zabývá od svých studijních let. Jeho komplexní projekt v GASK zahrnuje různé formální přístupy, od klasické kresby po nové média. Spolukurátor Jiří T. Kotalík zdůrazňuje, že Sozanský se vrací k věčnému tématu člověka v mezní situaci a hledání naděje v beznaději.

Děj se točí kolem ponurého mistra, kacířského mnicha vzývajícího ďábly, věčně zpité básnické existence zvoucí se andělem a mileneckého páru rozmarné kurtizány s loupežnickým hrubcem. Příběh je zpočátku rozkouskován do krátkých příběhových linií několika knižních postav, jež se časem sjednocují či mezi sebou proplouvají. Vše se vším úzce souvisí a charaktery jsou rozličně propracované. Osudy postav jsou výstřední, avšak v mnoha případech se zde kloubí fantazie s drtivou realitou.

Jedním z hlavních témat knihy výtvarníka Jiřího Sozanského je složité hledání vztahu s lidmi, kteří zažili politické věznění, zejména v 50. letech. Po roce 1989 Sozanský navázal kontakt s těmito lidmi, sdruženými v Konfederaci politických vězňů (KPV). Své umění věnoval připomínce jejich osudů, což se nejvýrazněji projevilo při realizaci památníku politickým vězňům před věznicí ve Valdicích v roce 2009. Kniha obsahuje obrazovou část s fotografiemi Sozanského děl a dokumentací jejich vzniku, stejně jako osobní příběhy lidí spojených s valdickou věznicí, dokumenty a portréty. Historik Petr Blažek a archivářka Alena Šimánková přispěli studií o tragickém osudu Miloše Horny, politického vězně, který zemřel ve Valdicích v roce 1958 a jehož ostatky nebyly dosud exhumovány. Literární historik Jan Wiendl zahrnul do knihy ukázku z rozhovoru se svým otcem, účastníkem odboje, který strávil deset let v komunistických věznicích a po roce 1989 se angažoval v KPV. Jan Kalous přispěl předmluvou a studií o valdické věznici jako místě utrpení. Kniha byla vydána Muzeem paměti XX. století a Symposion.

Skupina BOXART, umění v boxu, box v uměni. Osobní zážitky boxerů i umělců, světových i našich. Zajímavé texty, rozsáhlá fotodokumentace. Objemná kniha pro nejen příznivce boxu. Jiří Sozanský vypadá jako boxer - a nejenom to, on opravdu boxerem je, i když nikdy na nejvyšší úrovni neboxoval, protože dal přednost umělecké dráze. Box však zůstal jeho osudovým sportem. Má jej v krvi. Naučil jej přijímat i rozdávat rány, přičemž obojí je stejně důležité. Osvojil si principy fair play, respektu vůči soupeři. Díky boxu pochopil, že prohra, po níž přijde ponaučení, může člověka více posunout dopředu než snadné vítězství. Byl první mezi českými špičkovými umělci, kteří se boxu plně oddali: dávno předtím, než se stal módní záležitostí. Trénink Sozanského zoceloval, nacházel v něm přátelství, inspiraci. Svoje boxerské zanícení dokázal předávat ostatním, už padesát let působí jako neformální propagátor sportu odehrávajícího se na pódiu mezi dvanácti provazy - a boxeři jej přijali za svého. Seskupení Boxart, které uvedl na sklonku osmdesátých let minulého století do pohybu, se již řadí mezi legendy uměleckého a sportovního světa. Jedná se o značku symbolizující harmonii dvou zdánlivě vzdálených sfér lidského konání.

Výtvarník Jiří Sozanský připravil knihu zaměřenou na osobní a uměleckou reflexi činu Jana Palacha, klíčového roku 1969 a vývoje během “normalizace” až do současnosti. Publikace zahrnuje desítky děl Jiřího Sozanského, doplněné texty historiků Petra Blažka a Petra Koury a dobovými materiály, které osvětlí dané období. Kniha obsahuje unikátní materiály, které dosud nebyly veřejně dostupné, jako například fotografie z rodinného archivu Olbrama Zoubka, jeho korespondenci s rodinou Jana Zajíce, deník jeho dcery Polany z let 1969-70 a příspěvky více než čtyřiceti osobností reagujících na čin Jana Palacha. Mezi nimi jsou novináři, architekti, hudební skladatelé, dramaturg, režiséři, historici umění a spisovatelé, kteří se vyjadřují k tomuto významnému tématu. Zoubek, ve svém ateliéru, vzpomíná na problémy spojené s odlitím posmrtné masky a vytvořením náhrobku. Jeho autentické svědectví o šikaně ze strany Státní bezpečnosti, včetně odstranění hrobu, ukazuje brutalitu minulého režimu, který nerespektoval ani mrtvé.

Poprava Milady Horákové a tří dalších odsouzených k smrti 27. 6. 1950 a mnohaleté tresty pro další obviněné odstartovaly komunistický teror 50. let minulého století. Po roce 1989 došlo ke zveřejněním, ze kterých bylo zřejmé, jak byly procesy zinscenované, avšak stále chyběla rozsáhlejší společenská informovanost o podstatě a ideologickém významu těchto procesů. Až v posledních letech se objevují snahy toto téma reflektovat a to jak dokumentárně, tak uměleckou formou. V roce 2010, v rámci 60. letého výročí procesů, připravilo občanské sdružení SYMPOSION projekt DEN DVACÁTÝ SEDMÝ, který připomíná tuto tragickou a temnou minulost české společnosti. Součástí projektu je výstava Jiřího Sozánského, zahájená 16. června 2010 v prostorách Strakovy akademie.

Multimediální projekt výtvarníka Jiřího Sozanského z let 2003 - 2004. Po povodni.

„Nejnovější výtvarný projekt, který připravil pro Muzeum hlavního města Prahy, věnoval Jiří Sozanský v roce svého významného životního jubilea rodnému městu, Praze. Autor je znám jako nekonformní umělec, člověk vyhraněných názorů a postojů, který se vyjadřuje prostřednictvím rozsáhlých multimediálních projektů, vždy vázaných ke konkrétnímu místu. Jeho díla aktuálně reagují na danou společenskou situaci. Sozanského projekt Metropolis může návštěvník vnímat především jako reakci na devalvaci tématu v období turistické komercializace jedinečných kulturních hodnot města a zároveň jako bilanční návrat ke zdrojům jeho tvorby. Jeho dílo je silným uměleckým gestem, které se svým zpracováním čestně řadí mezi vrcholná malířská díla dosavadní autorovy tvorby i jako příspěvek k tématu permanentně přetrhávané a znovu navazované kontinuity tradic, ze kterých česká výtvarná kultura vyrůstá“. J.T. Kotalík, kurátor výstavy.

Publikace vydaná u příležitosti výstavy ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze (21. října 2014 - 8. února 2015) Jiří Sozanský se k orwellovskému tématu periodicky vracel v rámci svých dalších aktivit reflektujících totalitu, politické procesy padesátých let a všechny formy násilí. V posledních letech vytvořil sérii nových uměleckých děl inspirovaných jedinečným objektem Veletržního paláce v čase jeho totální devastace a představuje ji nyní v symbióze s fragmenty zachované dokumentace původního projektu z roku 1984. Projekt 1984 – Rok Orwella autor věnuje památce prof. Jiřího Kotalíka, někdejšího ředitele Národní galerie v Praze, který se významně zasloužil o znovuvzkříšení Veletržního paláce pro službu umění.

Publikace ZÓNA připomíná nezávislé umělecké aktivity, které v letech 1981 – 82 realizoval Jiří Sozanský v pomalu mizejícím městě Most, které muselo ustoupit těžbě hnědého uhlí. Jeho likvidace byla největší kulturní a ekologickou katastrofou té doby. Jiří Sozanský ve svých doprovodných textech podává svědectví o tom, za jakých podmínek a z jakých motivů projekt připravoval, které další umělce a přátele k projektu přizval a proč i po více než třiceti letech se k tématu zaniklého Mostu stále vrací. Ve své době znamenal projekt v mizejícím Mostě významný umělecký počin, který počátkem 80.let naznačil možnosti, kterými se výtvarné umění může ubírat mimo oficiální výstavní síně, ven do prostředí, inspirující svou dramatičností. Výtvarné artefakty byly postupně, spolu s celým městem Most, srovnány se zemí a tak zůstávají jako memento ve fotodokumentaci, kresbách autorů a filmu a také ve vzpomínkách těch, kteří měli odvahu se na místo vypravit. Významnou část publikace, kromě obrazového materiálu, tvoří dopisy a básně Emila Juliše, se kterým se Jiří Sozanský setkal v roce 1981. Tyto texty, stejně jako texty dalších účastníků a pamětníků projektu v Mostě, dobře ilustrují atmosféru doby. Z podnětu Jiřího Sozanského vznikla básnická sbírka Emila Juliše ZÓNA reagující přímo na výtvarný projekt, který ve vyprázdněném a pomalu odstřelovaném městě Jiří Sozanský s přáteli vytvářel.