Euripidés Livres

A landmark anthology of the masterpieces of Greek drama, featuring all-new, highly accessible translations of some of the world's most beloved plays, including Agamemnon, Prometheus Bound, Bacchae, Electra, Medea, Antigone, and Oedipus the King

Paul Woodruff's Living Toward Virtue gives ethics a new start that is practical and down to earth, while resting on a foundation of ancient wisdom. Woodruff draws on the ancient wisdom of Socrates to develop a new approach to an ethical life - one that shows how we can nurture our souls, enjoy a virtuous happiness, and avoid moral injury.

Set against the backdrop of the Peloponnesian War, this tragedy explores the aftermath of the Trojan War through the eyes of four women mourning their lost city and loved ones. Euripides offers a poignant commentary on the brutality of war and the plight of the defeated, reflecting on contemporary events such as the Athenian conquest of Melos. Part of a trilogy that includes themes of recognition and betrayal, it stands out for its emotional depth and character-driven narrative, diverging from the connected plots typical of other Greek tragedies.

Six wide ranging classic plays with introduction by the editorThe comedies of the Athenian theatre not only lie at the root of Western drama, they also offer a unique insight into everyday life in ancient Greece. This selection of six wide ranging plays includes the comic fantasies of Aristophanes, which combine the ridiculous with serious satirical comment (Birds, Frogs, Women in Power); Menander's The Woman from Samos, a recognisable forebear of today's situation comedy; Euripides ribald satyr play, Cyclops, the only surviving example of the genre, and his Alkestis, a complex romance which gave a new face to comedy.The volume is edited and introduced by J. Michael Walton, Professor of Drama at the University of Hull and founder/director of the Performance Translation Centre there.

Euripides, a prominent tragedian of classical Athens, is notable for having more complete plays survive than his contemporaries Aeschylus and Sophocles. While ancient scholars attributed up to ninety-five plays to him, only eighteen or nineteen are largely intact, with many fragments of others available. His works gained popularity during the Hellenistic Age, establishing him as a key figure in ancient literary education alongside Homer and Demosthenes, highlighting his lasting influence on drama and literature.

Covers such plays as: Phoenician Women, Orestes, Bacchae, Iphigenia at Aulis, and the Rhesus.

The first playwright of democracy, Euripides wrote with enduring insight and biting satire about social and political problems of Athenian life. In contrast to his contemporaries, he brought an exciting--and, to the Greeks, a stunning--realism to the "pure and noble form" of tragedy. For the first time in history, heroes and heroines on the stage were not idealized: as Sophocles himself said, Euripides shows people not as they ought to be, but as they actually are.

Treating ancient plays as living drama. schovat popis

Features four tragedies, all of which focus on a central character, once powerful, brought down by betrayal, jealousy, guilt and hatred.

First published as an Oxford's Classics paperback: 2001.

There's no decent way to say an indecent thing An industrial port of a war-torn city. Women survivors wait to be shipped abroad. Officials come and go. A grandmother, once queen, watches as her remaining family are taken from her one by one. The city burns around them. First performed in 415BC, the play focuses on the human cost of war and the impact of loss. This new Student Edition of The Women of Troy includes a commentary and notes by Emma Cole, which looks at the Trojan War as represented in Greek literature and myth; the context in which Euripides was writing and within which the play was first performed; how it would have been originally staged and dramaturgical challenges met; as well as recent performance history of the play, including Katie Mitchell's iconic 2007 production at the National Theatre. Euripides' great anti-war play is published here in Don Taylor's classic translation.

One of the greatest playwrights of Ancient Greece, the works of Euripides (484 406 BC) were revolutionary in their depiction of tragic events caused by flawed humanity, and in their use of the gods as symbols of human nature. The three plays in this collection show his abilities as the sceptical questioner of his age.

Dionysus, god of wine and ecstasy, has come to Thebes, and the women are streaming out of the city to worship him on the mountain, drinking and dancing in wild frenzy. The king, Pentheus, denouces this so-called 'god' as a charlatan. But no mortal can deny a god and no man can ever stand against Dionysus. This stunning translation, by the award-winning poet Robin Robertson, reinvigorated Euripides' devastating take of a god's revenge for contemporary readers, bringing the ancient verse to fervid, brutal life.

World premiere of a new version of Euripides' classic Medea. Plays in London as part of the Almeida's Greek Season. Medea's marriage is breaking up. And so is everything else. Testing the limits of revenge and liberty, Euripides' seminal play cuts to the heart of gender politics and asks what it means to be a woman and a wife. One of world drama's most infamous characters is brought to controversial new life by Almeida Artistic Director Rupert Goold (The Merchant of Venice, King Charles III, American Psycho) and award-winning writer Rachel Cusk (Outline, Aftermath).

At once a vigorous translation of one of Euripides' most subtle and witty plays, and a wholly fresh interpretation, this version reveals for the first time the extraordinary formal beauty and thematic concentration of the Alcestis. William Arrowsmith, eminent classical scholar, translator, and General Editor of this highly praised series, rejects the standard view of the Alcestis as a psychological study of the egotist Admetos and his naive but devoted wife. His translation, instead, presents the play as a drama of human existence-in keeping with the tradition of Greek tragedy-with recognizably human characters who also represent masked embodiments of human conditions. The Alcestis thus becomes a metaphysical tragicomedy in which Admetos, who has heretofore led a life without limitations, learns to "think mortal thoughts." He acquires the knowledge of limits-the acceptance of death as well as the duty to live-which, according to Euripides, makes people meaningfully human and capable of both courage and compassion. This new interpretation compellingly argues that, for Euripides, suffering humanizes, that exemption makes a man selfish and childish, and that only the courage to accept both life and death leads to the realization of one's humanity, and, in the case of Alcestis, to heroism.

The comic-book adaptation reimagines Euripides's The Trojan Women, focusing on the aftermath of Troy's destruction through the experiences of Hekabe, Andromache, and Kassandra. In a unique artistic approach, characters are depicted as animals to symbolize the dehumanizing effects of war, while Kassandra retains her human form, reflecting her psychological detachment. This collaboration between visual artist Rosanna Bruno and poet Anne Carson offers a poignant exploration of the emotional toll of conflict on individuals.

Agamemnon, le Roi des Rois, a sacrifié sa fille aux dieux.Son épouse, Clytemnestre, l'assassine à son retour de la guerre de Troie, aidée de son amant, Egisthe. Oreste, le fils unique, est banni. Reste Electre, la seconde fille. « Elle ne fait rien, elle ne dit rien. Mais elle est là. » Aussi Egisthe veut-il la marier pour détourner sur « la famille des Théocathoclès tout ce qui risque de jeter quelque jour un lustre fâcheux sur la famille des Atrides ». Mais Oreste revient et désormais Electre n'est plus que haine, assoiffée de justice et de vengeance au mépris de la menace qui pèse sur le royaume des siens.Sur ce grand mythe de l'Antiquité, Jean Giraudoux a écrit dans doute sa meilleure pièce. Electre possède une grande force tragique sans jamais perdre cet esprit étincelant, cet humour qui ont fait de Jean Giraudoux l'un des plus grands écrivains du XXe siècle.

La ville de Thèbes est ravagée par la peste. Son souverain, Oedipe, mène l'enquête. Il découvre que l'homme qu'il a tué jadis, Laïos, était son père, et qu'il a épousé sa propre mère, Jocaste, dont il a eu quatre enfants. Elle se suicide, il se crève les yeux et s'exile. Une des plus belles tragédies de l'Histoire, modèle de l'enquête policière et de son suspens, de la peinture de la destruction de soi, et des relations troubles qui tissent les liens familiaux, grande interrogation jetée au destin, cette pièce est à l'origine de nombreuses imitations (jusqu'à Gide et Cocteau) et de nombreux commentaires (jusqu'à Freud ou Jean-Pierre Vernant). «O lumière c'est la dernière fois que je te vois, je suis né de qui je ne devais pas, je suis uni à qui je ne dois pas, j'ai tué qui je n'aurais pas dû.» Oedipe roi, IIIe épisode.

The authoritative translation by scholar Gilbert Murray enhances the accessibility of Euripides' Bacchae, facilitating a deeper understanding of this classic work. The edition is designed for ease of interpretation, making it suitable for both new readers and those familiar with the text.

Euripides, a prominent tragedian from classical Athens, is notable for having a significant number of complete plays survive, surpassing those of Aeschylus and Sophocles. While ancient scholars attributed up to ninety-five works to him, only eighteen or nineteen are largely intact, with many fragments remaining from others. His increasing popularity in the Hellenistic Age solidified his status as a key figure in ancient literary education, alongside other greats like Homer and Demosthenes, highlighting his enduring influence on drama and literature.

Euripides, an influential tragedian from classical Athens, is notable for having more complete plays survive than Aeschylus and Sophocles combined. While ancient sources attribute up to ninety-five plays to him, only eighteen or nineteen are largely intact, with many fragments of others. His work gained prominence during the Hellenistic Age, establishing him as a key figure in ancient literary education alongside Homer and Demosthenes. His unique contributions to drama and character development have left a lasting legacy in literature.

Euripides, a prominent tragedian of classical Athens, is renowned for his significant contribution to ancient Greek drama, with eighteen or nineteen of his plays surviving largely intact. His works, which include substantial fragments of other plays, gained popularity during the Hellenistic Age, establishing him as a key figure in ancient literary education alongside Homer and others. His unique approach to tragedy helped shape the genre, making him one of the most influential playwrights of his time.

Set in ancient Greece, this play explores themes of love, jealousy, and revenge through the story of Odysseus and his encounter with the Cyclops, Polyphemus. The narrative delves into the complexities of human emotions and the consequences of hubris as Odysseus seeks to outwit the monstrous giant. Enhanced by Onésimo Colavidas' illustrations, this edition brings a fresh visual interpretation to Euripides' classic tale, inviting readers to experience the drama and tension of this mythological encounter.

An epic novel featuring the Russian role in the Napoleonic wars and providing a complex panorama of the life of the time

This volume presents the timeless tragedies of Euripides, a significant work in classical literature that has influenced human history for centuries. To ensure its preservation, Alpha Editions has republished it in a modern format, featuring clear and readable text that has been reformatted and retyped, rather than relying on scanned copies. This effort aims to keep Euripides' powerful themes and characters accessible to both present and future generations.

Peter Handke hat durch seine Neuübersetzung der "Helena" des Euripides eine einzigartige Trilogie geschaffen, die auch "Prometheus, gefesselt" von Aischylos und "Ödipus in Kolonos" von Sophokles umfasst. "Helena", erstmals 412 v. Chr. in Athen aufgeführt, erzählt Euripides' eigene Version der Geschichte der schönen Helena. In dieser Erzählung wird sie von Hera auf der ägyptischen Insel Pharos in Sicherheit gebracht; sie befindet sich also nicht in Troja, sondern nur ihr Ebenbild. Kurz bevor sie König Theoklymenos heiraten soll, trifft Menelaos auf der Insel ein, und gemeinsam gelingt es ihnen, durch Täuschung nach Griechenland zurückzukehren. Handke beschreibt seine Übersetzungsmethode als das „Laufen lassen“, inspiriert von einem Rat eines Altphilologen. Er betont, dass das Verstehen jedes einzelnen Wortes und Satzes entscheidend war, bevor er den Text in die deutsche Sprache übertrug. Dieses Verständnis, das oft langwierig war, gab den Rhythmus und Takt für die Übersetzung vor. So wurde das „Laufen lassen“ des Textes durch das Rhythmusgefühl des Verstehens geleitet, was zu einer tiefen und nuancierten Neuinterpretation führte.

Premiéra 27. dubna 2024 v Divadle Antonína Dvořáka. *** Jedna z nejslavnějších antických tragédií v novém překladu grécisty Matyáše Havrdy a spisovatele Petra Borkovce, který vznikl přímo pro naše divadlo. Snad žádná jiná postava v dějinách divadla nebudí tolik vášní jako ona! Médea – žena, která z lásky k Iásonovi zradila svého otce, zabila bratra a navždy opustila vlast. Následovala ho do Řecka a porodila mu dvě děti. Po pár letech ale musí uvolnit místo jiné ženě, mladší královské dceři. A tak se rozhodne pro pomstu, během které spáchá nejhorší čin, jakého se matka může dopustit… Co se stane, když lásku a věrnost nahradíme sobectvím a pragmatismem? Jaké strašné zápasy a oběti nás pak čekají? Médea přináší téma zrady a pomsty, ale i opuštění. Zážitek toho, že jsme byli zrazeni a opuštěni někým blízkým, nutně podkopává bezpečnost světa. Je vůbec možné někomu věřit? Eurípidés ve svém zpracování slavné báje zároveň zpochybňuje tradiční genderové role, zabývá se otázkou zla v nás i kolem nás a neschopností člověka mu trvale vzdorovat. Obsahuje též: Médea / Eurípidés v překladu P. Borkovce a M. Havrdy.

Das Lager der Griechen vor Troia. In der Ferne die rauchenden Trümmer der Stadt. In den griechischen Zelten die gefangenen Troerinnen: die Königin Hekabe, die Seherin Kassandra, Hektors Frau Andromache und Helena, um die der Krieg geführt wurde. Sie müssen weiterleben und leiden, obwohl Andromache weiß: »Totsein ist besser als ein qualvolles Leben.« Die bewegende Anti-Kriegs-Tragödie des Euripides. Sprachen: Deutsch, Griechisch (bis 1453)

Třetí svazek Eurípidových tragédií uzavírá první úplné české vydání souboru všech zachovaných Eurípidových dramat. Vedle patriotické tragédie Hérakleovci, která ukazuje básníka v aktuální službě zápasům doby peloponnéské války, přináší i jediné úplně zachované satyrské drama Kyklóp, které je specifickým žánrem starého athénského jeviště, jakousi komickou tragédií. Několik dalších děl ovládá opět obraz velkých tragických ženských osudů. Zotročená a zahořklá Andromaché, ochotná dát vlastní život za dítě, velkolepá tragická postava královny Hekaby, bolestné matky, která se po tolika vraždách svých dětí změní v běsa pomsty, a nešťastná svobodná matka Kreúsa, která se v tragédii Ión z hoře a ponížení málem dopustí zločinu. K nim však přistupují i zcela originálně vidění mužští hrdinové, velkolepý starý Péleus (z tragédie Andromaché), půvabně mladistvý delfský chrámový sluha Ión, a především Héraklés, nejoblíbenější hrdina řeckého mýtu, v němž Eurípidés vytvořil své nové pojetí hrdinství. Konečně zahrnuje svazek nejstrmější a nejzáhadnější a snad poslední Eurípidovo dílo, Bakchantky, překypující básnickým žárem a svěží inspirací tohoto do posledních dnů života vášnivě hledajícího a experimentujícího básníka jeviště.

Hippolytos, ein junger Jäger, ignoriert Frauen, was Aphrodite verärgert. Aus Eifersucht entfaltet sie eine Intrige, die in einer tragischen Liebesgeschichte endet und alle ins Verderben führt. Eine beeindruckende griechische Tragödie voller Leidenschaft und Konflikte.

In Euripide si afferma il tema della famiglia come ciclo e assistiamo alla caduta del'eroe maschile. Euripide invece dimostra cosa la donna può fare, nel bene e nel nei suooi impulsi di generosità, nella sua astuzia paziente, nella cupa violenza dei suoi sentimenti, nella sua forza distruttiva.

HippolytosHekabeHelenaDie PhönikerinnenMedeiaOrestes

Die vollständige Ausgabe aller vollendeten Tragödien der größten griechischen Dramatiker Aischylos, Sophokles und Euripides in deutscher Übersetzung.

Tento svazek Antické knihovny, uvadějící překlady tragédií Alkéstis, Trójanky, Ífigeneia v Aulidě, Élektra, Orestés, k nimž je přiřazena Médeia, je reprezentační ukázkou hodnot, jimiž Eurípidés už v době svého života fascinoval diváky, provokoval jejich myšlenky, pobuřoval konzervativní zastánce starých tradic a navíc – aniž si toho byl vědom – psal kroniku myšlenkových svárů své doby.

Immerso nella storia del suo tempo, il teatro di Euripide prende senso attraverso alcune folgoranti e reticenti intuizioni di Tucidide di cui, a sua volta, illumina, con tutte le diffrazioni di cui è capace, il non detto. Alimentata dell'immaginario custodito nei vari rami della tradizione e del patrimonio di saperi accumulati dall'epica e dall'etnografia, fino a Erodoto, la drammaturgia di Euripide non esita a scegliere le versioni piú peregrine, meno valorizzate nella cultura della città, e neppure a contraddire le versioni piú accreditate delle antiche storie, rivelando strane, sconcertanti consonanze con i miti minori, con i racconti che Socrate, sapendo e volendo stupire, risuscita nei dialoghi platonici. Ma, in particolare, la sigla di Euripide si coglie nel confronto costante, duro, profondo del suo teatro con quello eschileo che lo ha preceduto, accompagnando gli inizi della città. È il teatro della memoria teatrale quello di Euripide, consapevole della tradizione drammaturgica in cui si inscrive, della forza del teatro politico che continua a sopravvivere alla sua storia, che riempie ancora le scene dei suoi eroi, che ossessiona ancora il pubblico con il fantasma di Oreste, il matricida ingombrante della leggenda democratica.Dalla Nota introduttiva di Anna Beltrametti

Macerie fumanti, cadaveri sanguinolenti, pianti e grida di dolore: Troia in fiamme rappresenta la caduta di un regno e la devastazione. La drammaturgia di Euripide, basata su materiale mitico, mostra i crimini di guerra e la sofferenza di una popolazione distrutta. L’orrore è visto attraverso gli occhi delle vittime, i cui corpi sono privati della loro identità e ridotti a voci sofferenti. La narrazione si sviluppa attorno a figure femminili come Ecuba, Andromaca e Cassandra, ognuna simbolo di esperienze travolte dalla violenza. Ecuba è una regina senza trono, Andromaca una vedova che ha perso l'unico figlio, e Cassandra è considerata una povera pazza. Tutte condividono il trauma della perdita e dello sradicamento, con la partenza verso un futuro di schiavitù e miseria. In questa impotenza, rimangono solo lamenti, grida di dolore e l'urgenza di raccontare la propria storia. Non ci sono tribunali di guerra che possano riparare l'umiliazione di queste donne, né possibilità di denunciare colpe. La guerra è voluta dagli dei, come sottolinea Elena con la sua bellezza. La tautologia del mito chiude ogni possibilità di rivalsa, mentre le fiamme del rogo finale distruggono ogni costruzione teologica e politica, insieme alla città.

další svazek z díla slavného athénského dramatika 5. stol. př. n. l. přináší tragédie Hippolytos, Ífigeneia v Tauridě, Foiníčanky, Prosebnice, Helena a Rhésos. Děj Eurípidových tragédií čerpá tradičně z řecké mytologie, v jejím zpracování však autor projevuje značnou originalitu. Často si vybírá méně známé verze bájí, jako např. v tragédii Helena, jindy do známých bájí vkládá nové podstatné rysy. V dějovém rámci mytických příběhů zpravidla řeší aktuální společenské problémy své doby a vznešení hrdinové antických bájí se v jeho pojetím mění v prosté smrtelníky s jejich city, utrpením a vášněmi. Eurípidés, básník lidského jnitra, je představuje v kritických životních situacích a sugestivně vystihuje jejich složité psychické stavy...

Eracle, dopo aver compiuto le mirabili "fatiche" che l'hanno innalzato definitivamente al rango di eroe, torna a casa e la trova minacciata: l'usurpatore Lico in sua assenza si è fatto re a Tebe e si appresta a sterminare i suoi parenti. Eracle si prepara allo scontro, ma anziché salvare la famiglia, sarà lui stesso a trucidare la moglie e i figli, in preda a un inspiegabile furore. Cosa lo ha spinto a tanto? In questo sfaccettato dramma della follia, Euripide rivisita e sovverte il mito classico, interrogandosi sulla precarietà della condizione umana, tanto fragile e vulnerabile: la forza dell'uomo più forte è debolezza di fronte, se non agli dèi, cui Euripide non crede, al capriccio insondabile del destino. Dello stesso autore Bi Classici ha pubblicato, tra gli altri: Supplici, Medea, Ifigenia in Aulide, ALcesti, Oreste, Le Troiane e Reso. Traduzione di Ettore Romagnoli.

MAXnotes offer a fresh look at masterpieces of literature, presented in a lively and interesting fashion. Written by literary experts who currently teach the subject, MAXnotes will enhance your understanding and enjoyment of the work. MAXnotes are designed to stimulate independent thought about the literary work by raising various issues and thought-provoking ideas and questions. MAXnotes cover the essentials of what one should know about each work, including an overall summary, character lists, an explanation and discussion of the plot, the work's historical context, illustrations to convey the mood of the work, and a biography of the author. Each chapter is individually summarized and analyzed, and has study questions and answers.

Due tragedie “forti”, in cui la presenza degli dèi ha ormai solo una funzione di immagine-simbolo di valori immanenti nella vita dell’uomo, come la forza dell’eros e l’ideale della purezza. La protagonista di Ippolito, Fedra, e ancor più Medea sono tra i personaggi più drammatici del teatro d’ogni tempo: la tragedia è tutta interiore, il conflitto è dentro l’animo delle due straordinarie figure femminili, nello scontro tra le ragioni del cuore e della passione e la lucidità delle risoluzioni estreme portate a compimento.

Euripides: Iphigenie in Aulis Auffuhrung nach 406 v. Chr. in Athen. Hier nach der Ubers. von Johann Adam Hartung in: Griechische Tragiker, hg. v. Wolf Hartmut Friedrich, Munchen (Winkler) 1958. Neuausgabe mit einer Biographie des Autors. Herausgegeben von Karl-Maria Guth. Berlin 2016, 2. Auflage. Textgrundlage ist die Ausgabe: Griechische Tragiker: Aischylos, Sophokles, Euripides. Hg. v. Wolf Hartmut Friedrich, ubers. v. J. G. Droysen (Aischylos), K. W. F. Solger (Sophokles), J. A. Hartung (Euripides), Munchen: Winkler, 1958. Die Paginierung obiger Ausgabe wird in dieser Neuausgabe als Marginalie zeilengenau mitgefuhrt. Umschlaggestaltung von Thomas Schultz-Overhage unter Verwendung des Bildes: Anselm Feuerbach, Iphigenie, 1871. Gesetzt aus der Minion Pro, 11 pt.

Knižní vydání překladu slavné Euripidovy antické tragédie Ifigenie v Aulidě. Překladu se ujal jeden z nejvýraznějších dramatiků a překladatelů poslední poloviny století Josef Topol (za filologické spolupráce Karla Hubky).

Junto con Esquilo y Sófocles, los otros dos grandes trágicos de la Grecia clásica, EURÍPIDES (484-407 a.C.) contribuyó a elevar el género teatral hasta las más altas cimas de la perfección estética y a plantear los conflictos morales más permanentes y profundos de la condición humana. De las noventa y dos piezas atribuidas a su genio, sólo diecinueve han llegado hasta nosotros. Traducidas, presentadas y anotadas por Antonio Guzmán Guerra, las tres tragedias agrupadas en este volumen ­ALCESTIS, MEDEA, HIPÓLITO­ constituyen una adecuada muestra de su obra. Otras tragedias de Eurípides en esta colección: «Las Troyanas» (BT 8249), «Ifigenia en Áulide. Electra. Orestes» (BT 8251), «Andrómaca. Heracles loco. Las Bacantes» (BT 8260).

Wer sich mit Goethes Iphigenie-Drama beschäftigt, kommt um das antike ›Original‹ des Euripides nicht herum, das auch anderweitig in Literatur, Musik und Kunst rezipiert worden ist. Im Mittelpunkt steht, wie öfter bei Euripides, eine Frau, die einen gewitzten Plan ersinnt, um die männlichen Machthaber zu täuschen und ihre Ziele zu erreichen. Die philologisch wortgetreue Übersetzung gibt den griechischen Text in seinen unterschiedlichen Dimensionen wieder – und das Nachwort zeigt, dass auch Euripides den Mythos schon vorfand und für seine Zwecke neu gestalten musste.

Von jedem der drei großen griechischen Tragiker ist eine Elektra-Tragödie erhalten. Aischylos’ »Choephoren« (2. Teil der »Orestie«) stehen am Anfang, ob Sophokles mit seiner »Elektra« auf Euripides folgte oder umgekehrt, ist umstritten. Der Vergleich der drei Stücke ist aufschlussreich für die Gestaltung des Mythos. Elektras Rache an ihrer Mutter Klytaimnestra, die Agamemnon, den Vater Elektras, ermordet hatte, und an ihrem Stiefvater Aigisthos beherrscht die Tragödie. Mit »Elektra« hat Euripides wiederum eine große Frauengestalt auf die Bühne gebracht, deren Wirkung auf die europäische Literatur bis heute anhält.

Andromaca è una tragedia di Euripide. Il personaggio principale è Andromaca, della quale viene narrata l'esistenza da prigioniera negli anni successivi alla guerra di Troia. Euripide (Atene, 485 a.C. – Pella, 407-406 a.C.) è stato un drammaturgo greco antico. È considerato, insieme ad Eschilo e Sofocle, uno dei maggiori poeti tragici greci. Traduzione a cura di Ettore Romagnoli.

Les Suppliantes. Les Perses. Les Sept contre Thèbes. Prométhée enchainé. Orestie. «Une sorte d'épouvante emplit Eschyle d'un bout à l'autre ; une méduse profonde s'y dessine vaguement derrière les figures qui se meuvent dans la lumière. Eschyle est magnifique et formidable, comme si l'on voyait un froncement de sourcil au-dessus du soleil.» Victor Hugo.

Antigone est la tragédie grecque la plus célèbre, la plus achevée, et c'est la pièce qui représente le tragique de la condition humaine de la façon la plus saisissante. Du siècle de Périclès à celui de Néron, de Robert Garnier (1580) à Jean Anouilh (1944) et à Bertolt Brecht (1948), Antigone est restée vivante, actuelle, à travers les reprises et les adaptations. Cette édition commentée de la pièce originale tente de faire comprendre un succès si extraordinaire et de l'élargir au public contemporain. L'introduction analyse la nature de la tragédie grecque classique et situe la pièce de Sophocle dans cet ensemble de chefs-d'œuvre fondateurs. Le texte, dans la traduction du grand helléniste Paul Mazon, reçoit une présentation et une annotation nouvelles destinées à faire sentir la construction et les harmoniques de l'œuvre. Le commentaire est ensuite consacré à l'étude d'Antigone et de sa réception dans la littérature et la pensée occidentales.

Antická tragédie inspirovaná závěrečnou částí mýtu o Argonautech, jejíž hlavní hrdinka ze žárlivosti, nenávisti a touhy po pomstě zavraždí vlastní děti.

Die Reihe präsentiert bedeutende Werke der Weltliteratur in zeitgemäßer Rechtschreibung, basierend auf den Empfehlungen des Dudens. Klara Neuhaus-Richter sorgt dafür, dass klassische Texte zugänglicher und verständlicher für moderne Leser sind, ohne den ursprünglichen Inhalt zu verändern. Diese Ausgabe ermöglicht es, literarische Meisterwerke in einer neuen, lesefreundlichen Form zu erleben.

Mit Raoul Schrott entdecken, wie modern Euripides ist Liebe und Leidenschaft, Mord und Heimtücke, Zweifel und Verantwortung – Euripides’ Tragödien sind Fundament der Weltliteratur und von verblüffender Aktualität: ›Alkestis‹ ist das erste feministische Drama der Weltgeschichte, seine ›Bakchen‹ analysieren das Sektenwesen und seine ›Orestie‹ – die hier erstmals seit der Antike wieder präsentiert wird – ist nach wie vor eines der besten Stücke über Terrorismus und Populismus. Raoul Schrott macht sie mit großer sprachlicher Virtuosität zu Dramen von heute: mitreißend, modern, monumental.

Přeložil, úvody a poznámkami opatřil Dr. Josef Sedláček. Obsahuje dramata: Ifigenie v Aulidě, Trojanky, Hekabé, Elektra, Helena, Orestés, Ifigenie Taurská, Médea, Foiničanky.

Svazek přináší nejlepší díla tří slavných antických tragiků: Aischyla (Oresteia), Sofokla (Král Oidipús, Antigoné, Élektra) a Eurípida (Médeia, Hippolytos, Ífigeneia u Taurů, Helena), ztělesňujících tři generace a tři období athénské demokracie.