Martin Škabraha Livres

In his major book Thus Spoke Zarathustra, Friedrich Nietzsche warned his contemporaries: "Alas! The time is coming when man will no more shoot the arrow of his longing out over mankind, and the string of his bow will have forgotten how to twang!...Behold! I shall show you the Last Man." Martin Škabraha´s new book on Terrence Malick draws inspiration from this metaphor, and, against the dominant critical approach to Malick in terms of spiritual cinema, reads his work as a reflection of American capitalism. Škabraha links historical materialism with anthropologist Stephen Gudeman´s notion of market logic “cascading” destructively into the realm of mutuality. This concept provides an original interpretive key to Malick´s films, which portray the gradual loss of human capacity to bring a new beginning to the old world.

Kolektivní monografie Limity vědeckého poznání je hlavním výstupem ze stejnojmenného grantu (SGS/FF/2013), řešeného v roce 2013 na katedře filozofie FF OU v návaznosti na projekt Situovaná věda, řešený na tomtéž pracovišti předchozího roku. Na knize spolupracovalo pět vyučujících katedry filozofie a většina jejích doktorandů. Autoři z různých stran uchopují limitovanost vědeckého poznání. V první, historické části se zkoumá proces stanovování hranic mezi vědou v moderním slova smyslu a jinými, tradičnějšími formami poznání. Pozornost je věnována magii či J. A. Komenskému a jeho polemice s Descartesem. Tématem druhé části jsou normy a jejich vliv na vědecké zkoumání, ale také, v opačném gardu, vliv vědeckých poznatků na společenské normy. V třetí části se pak rozvíjí téma Baconových idolů, překážek pravdivému poznání, ať už jsou tyto původu přirozeného nebo kulturního. Ve svém úhrnu kniha přezkoumává, čím je samotná věda a jak na vědecké poznání reaguje společnost, ať už jde o stanovování limitů, jež věda nemůže překročit, nebo naopak o posouvání limitů našeho dosavadního obrazu světa.

Kniha, ve které se sešlo třináct autorů a autorek od starší po nejmladší badatelskou generaci, je ambiciózním příspěvkem k tuzemskému promýšlení alternativ ke kapitalistickému systému. Vychází v situaci určitého mezivládí, kdy panující neoliberální řád ztratil legitimitu, dosud však není zřejmé, čím bude nahrazen. Autorský kolektiv tuto situaci analyzuje, hledá její kořeny a snaží se v ní identifikovat možné cesty k demokratičtější a ekologicky udržitelnější budoucnosti. V první části, nazvané ODKUD, je pozornost věnována ideologické roli neoklasické ekonomie a neoliberálního myšlení, důsledkům integrace zemí visegrádské čtyřky do Evropské unie, financializaci bydlení a rozvoji digitální platforem. V druhé části, nazvané KAM, se autoři zamýšlejí nad aktuálností myšlenky socialismu a zároveň se věnují problematice ekologické ekonomie a ekonomiky. Prostor dostává také feministická etika a její důraz na podceňovanou roli péče. Knihu uzavírá kapitola o krizi tradiční stranické levice a možnostech její obnovy skrze spolupráci s tzv. autonomní levicí.

Kolektivní monografie Filozofické a společenské kontexty vědeckého poznání prezentuje pohledy na vědu, které přesahují hranice tradiční filozofie vědy, ale zároveň tento rámec zcela neopouští a pokouší se do něj integrovat poznatky jiných disciplín. Věda je zde chápána nejen jako poznávání světa, ale jako aktivita, vyžadující pěstování kulturních, historicky zakotvených kompetencí, resp. budování specifického typu společnosti, která s vědeckotechnickou produkcí umí zacházet. Autoři a autorky jednotlivých kapitol v různé míře překračují hranice mezi "vnitřkem" poznání a jeho "vnějšími" souvislostmi. Právě tento "vnějšek" poznání se dnes ukazuje jako klíčový; pro uvedenou publikaci jsou proto důležitými pojmy "situovanost" a "kontext". Zkoumání různých aspektů problematiky je rozčleněno do tří okruhů, jejichž hranice jsou stejně vyjedn(áv)ané jako hranice mezi texty a kontexty. První okruh se nejvíce blíží tradičním tématům filozofie vědy, ve druhém je hlavním tématem vymezování či naopak překračování hranic mezi vědou, filozofií a náboženstvím, jak je můžeme sledovat v dějinách poznání. Třetí okruh problémů se méně zaměřuje na povahu samotné vědy a více na to, jaký dopad mají vědecké poznatky na současnou společnost. Zdánlivě vnější společenský kontext vědění se zde jeví jako jeho vnitřní pořádající princip.

Kniha obsahuje příspěvky z 36. ročníku plzeňského sympozia, v jehož rámci pokračovala debata o civilizačních kolapsech a regeneračních procesech. Více než tři desítky vědců zde z různých perspektiv nahlížejí na události, jež v 19. století vyvolávaly vzrušení a neklid v obyvatelstvu českých zemí – od povodní a požárů přes dopravní neštěstí až po státní bankrot. Autoři v jednotlivých kapitolách pozorují, jak na takové události reagovali spisovatelé, jak je zobrazovali výtvarní umělci, a také uvažují o strategiích zvládání následků katastrofického dění, které se uplatňují nezřídka i v dnešním světě (například životní pojištění nebo předpisy požární ochrany).

Kniha se zabývá jednou z klíčových otázek současné západní demokracie – vládnutím, které je vykonáváno prostřednictvím moci beroucí na sebe formu nepolitické danosti, třeba ekonomické nutnosti nebo expertní autority. Tato depolitizace znamená vymanění mocenských vztahů z prostoru politična, kde se vzájemné chování lidí a kolektivů neopírá o nadřazené vědění – zjevené Bohem či odvozené z řádu přírody nebo lidské podstaty – ale vychází z existence a vytváření alternativ, mezi nimiž se rozhodujeme. Autoři sdílejí přesvědčení, že tuto politickou dimenzi je dnes třeba obnovit. Přistupují k problému z mnoha perspektiv, od filosofické analýzy pojmů jako politika, moc a konsenzus, přes politologické a sociologické rozbory konkrétních kauz až po návrhy pro novou radikální politiku. Jejich pozice se překrývají i různí; sdílejí však přesvědčení, že člověk je a má být aktivním tvůrcem světa, ve kterém žije, a že úsilí o změnu k lepšímu je smysluplné. Na knize spolupracovali: Václav Bělohradský, Pavel Barša, Michael Hauser, Václav Magid, Petr Schnur, Ondřej Slačálek, Tereza Stöckelová, Martin Škabraha, Mirek Vodrážka.

Skrze rozličná témata přibližuje filozof Martin Škabraha své pojetí liberalismu jako sociálně a ekologicky orientované politiky, jež by se v době vleklé krize kapitalismu měla umět inspirovat i v marxistické tradici. Kniha je výborem z esejů, které autor publikoval v letech 2004–2015 v Salonu Práva, týdeníku (dnes čtrnáctideníku) A2, Literárních novinách, Sedmé generaci, Britských listech, na portálech Vulgo.net, Téma a Ihned.cz a v Deníku Referendum. Věnuje se v nich například vztahu filozofie a veřejného prostoru, budoucnosti levice, xenofobii, multikulturalismu, vyrovnávání s minulostí, ale také vybraným literárním a filmovým dílům.

Oproti nyní převažujícímu přístupu, který chápe Terrence Malicka jako představitele dchovního filmu, interpretuje předkládaná kniha Malickovo dílo jako reflexi amerického kapitalismu a jeho dopadů na společnost. Obecné metodologické východisko v historickém materialismu je doplněno koncepcí antropologa Stephena Gudemana, podle kterého dochází s rozvojem kapitalismu k rozkladnému "kaskádování" logiky obchodu (trhu) do sféry vzájemnosti. Tato teze je použita jako hlavní alegorický klíč pro výklad jednotlivých Malickových filmů, zachycujících postupnou ztrátu lidské schopnosti vnášet do historického světa nový počátek. V závěru se autor pokouší charakterizovat režisérův předpokládaný světonázor z pohledu současné politické teorie.

Kniha Umění a emancipace je v českém prostředí prvním uceleným pokusem vyrovnat se s odkazem významného polského intelektuála, jehož myšlenky zůstávají podnětné nejen na poli dějin moderního a současného umění. Piotr Piotrowski (1952-2015) se stal celosvětově uznávaným teoretikem díky své koncepci horizontálních - tedy nehierarchicky pojatých - dějin umění, inspirovaných marxistickou a feministickou tradicí. Předkládaný výbor obsahuje texty z let 1998 až 2013; jde jak o samostatně publikované studie, tak o kapitoly z několika Piotrowského knih. Autor v nich tematizuje mocenské, zejména geopolitické vztahy, v nichž umění vzniká a v nichž se píší i jeho dějiny. Odmítá nekritické přejímání západní perspektivy, ať již ve vztahu k bývalému sovětskému bloku, nebo dalším světovým periferiím a marginalizovaným kulturám. V té souvislosti se věnuje také otázkám postkoloniálních studií a zpochybňuje jejich aplikaci na situaci postkomunistických zemí. Dalším tématem knihy je idea kritického muzea, kterou Piotrowski důsledně zastával i ve svém veřejném působení, kde narážela na požadavky konzervativní politiky. Výbor je doplněn dvěma rozhovory a úvodem od Agaty Jakubowske a Magdaleny Radomske, které dnes v díle svého učitele pokračují.

Sborník příležitostných textů k poctě Jana Patočky při příležitosti výročí jeho narození a úmrtí a výročí Charty 77 v roce 2017. Příspěvky jsou životopisné i odborné. Některé jsou reedicí, jiné vznikly nově na popud editorů sborníku. Přispěli i pracovníci katedry filozofie Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Sborník chce zdůraznit nadčasovost a univerzalitu odkazu Jana Patočky i Charty 77.