Petr Bláha Livres

Soubor pěti kratších úvah představuje německého filosofa Oswalda Spenglera, známého svou objemnou a provokativní koncepcí dějin, nejen jako polemika, ale také jako osobnost s širokým rejstříkem znalostí a zájmů.Titul je nazván podle první úvahy, v níž se Spengler vyrovnává s nařčením, že jeho chápání dějin je pesimistické. Další stať výboru zachycuje Spenglerovo srovnávání dvou myslitelů, kteří se stali jeho trvalou inspirací. Jsou jimi Nietzsche a Goethe. Spenglerovo pozoruhodné hledání dějinných analogií předvádí úvaha Stáří amerických kultur a jeho mnohdy překvapivé důrazy na určité dějinné souvislosti ilustruje pojednání Bojový vůz a jeho význam pro průběh světových dějin. Výbor uzavírá poměrně krátká, za to však výstižná odpověď na otázku Je možný světový mír?, jejíž formulace je z roku 1936, tedy z roku, v němž se uzavřela Spenglerova životní pouť.

Už dlouhé roky hltáme všemožná hard sci-fi díla. A. C. Clarke, Isaac Asimov, a nebo třeba Liou Cch-sin a Jeff VanderMeer. Inspirativní příběhy, které sice využívají neuvěřitelnou technologickou fantazii a svobodu pohybu v čase a prostoru, ale ve finále nám nejvíc ukazují o nás samotných. Neskromně jsme se rozhodli napsat společnými silami vlastní knihu. Vyděsilo nás, když se během několika let, kdy jsme ji připravovali, některé motivy děje začaly stávat skutečností, ale zároveň to byla motivace pokračovat. Budeme moc rádi, jestli vás příběh o nové zlatavé droze, která změní směřování lidstva zaujme. Možná to bude jen brakové pobavení na pár večerů. Ale možná se stane něco víc a vy ucítíte alespoň ze setiny to, co my při čtení našich oblíbených klasiků.

Zotročení svobodou. Filosofický pokus o genealogii moderního otroctví Kniha je filosofickým pokusem o genealogii otroctví. Sleduje vývoj rozumění vztahu mezi svobodou a otroctvím. Zaměřuje se zejména na antické, stoické a křesťanské pojetí. V následném novověkém vývoji se snaží vysledovat důvody, které zesilovaly protikladové chápání svobody a otroctví. Z tradičního rozumění těmto pojmům nabízí porozumění vzájemné podmíněnosti svobody a otroctví, které se v novověkém filosofickém myšlení oslabuje přílišnou absolutizací svobody. Kniha se pokouší nalézt předpoklady této absolutizace svobody v souvislosti s prosazujícími se společenskými tendencemi. Vydání 1.

Monografie přibližuje současnou ekonomickou, politickou i společenskou situaci ČLR především z hlediska postavení jednotlivých vrstev obyvatelstva. Becker se prostřednictvím interpretace některých skutečností vývoje současné Číny snaží přiblížit aktuální postavení jednotlivých společenských skupin (např. zemědělců, intelektuálů, nositelů moci). Cílem je prokázat, že život většiny Číňanů zůstává již po staletí stejný, neboť nejpočetnější skupinu obyvatelstva stále tvoří chudí rolníci a na samém vrcholku společenské pyramidy stojí úzká mocenská elita, která ovládá celou zemi.

Odpor k lenosti a její přátelé (filosofický průvodce nástrahami lenosti) / Petr Bláha. Publikace se snaží zachytit konfrontací rozličných chronologicky na sebe navazujících zpřístupňování obsahu pojmu lenosti argumentační odůvodnění toho, proč lze současnost nazvat věkem kontraproduktivity. Zaměřuje se především na stoické pojetí, na křesťanské ztotožňování lenosti se smrtelným hříchem. Ve svém zkoumání nabízí určité porozumění renesančním a reformačním zvratům, jakož i následnému vývoji chápání lenosti v novověkých kontrastech. Vydání 1.

Subkultury jsou poměrně často vnímány jako běžná součást společnosti, zejména pokud se jedná o mládež. Není však zatím obvyklé pohlížet na ně jako na legitimní součást občanské společnosti. Kniha se zaměřuje na hardcore punkovou subkulturu, kterou zkoumá zejména v Ústeckém kraji, tedy regionu zatíženém řadou socioekonomických, sociálně patologických, ale i politických problémů. Na základě kombinace sociologického a etnografického přístupu analyzuje subkultury optikou nejnovějších trendů v oblasti subkulturního výzkumu. Díky tomuto přístupu nabízí ucelený a komplexní pohled na problematiku, která v českém prostředí doposud nebyla komplexně zachycena. Ukazuje, že subkultura nemusí nutně být a také není společenskou hrozbou, ale dokáže se aktivně zapojit do občanského života právě tam, kde její členové spatřují limity. Svým komplexním interdisciplinárním přístupem je tato kniha zajímavá nejen pro akademické pracovníky či studenty sociologie a politologie, ale například i pro sociální pedagogy a další odborníky, kteří se ve své práci setkávají se subkulturami.

Studie o hluku německého filosofa Theodora Lessinga ukazuje, že se jeho kritický pohled na prožívanou skutečnost netýkal pouze obecnějších okolností, ale že byl prodchnut zájmem o kvalitu života. Jak Lessing podotýká v úvodu své knihy „zabývat se Bohem a koncem lidstva není o sobě a pro sebe významnější než zabývat se tisícem konkrétních praktických maličkostí“. Jsou to totiž právě tyto zdánlivé maličkosti, které nejzásadněji ovlivňují naše všední starosti a problémy. Autor se snaží z různých hledisek objasnit škodlivost nadbytečného hluku civilizovaného života. Činí tak v pěti na sebe navazujících kapitolách, v nichž se zabývá například psychologií ohlušování, vztahem mezi kulturou a hlukem či citlivostí ucha. Protože je přesvědčen, že svým dílem, které vyšlo před více než sto lety, může napomoci účinnému zlepšování celkových podmínek života, přidává v poslední části návrhy na to, jak se protihluková opatření mohou stát součástí právních norem. Jakkoliv se Lessing mimo jiné odvolává i na Schopenhauerovo až příliš jednostranné odsouzení hlučných projevů, ve svých vlastních detailních analýzách se vedle otázky škodlivosti nadměrného hluku snaží pochopit hlubší psychologické důvody toho, proč se lidé takového hluku dopouštějí. Ve svém uvažování se pohybuje na úrovni dosavadního poznání rozličných vědních oborů, aby podal pokud možno co nejkomplexnější pohled na probíranou problematiku.

Kniha Provincionalistovo bloudění akademickými chodbami žánrově navazuje na východiska dřívější charakteristiky filosofa provincionalismu. Tentokrát se jedná o aplikaci těchto východisek na autorovu dlouhodobou zkušenost s univerzitním prostředím. Své úvahy podrobuje pátrání po dějinných podmíněnostech toho, co bývá nazýváno ideou univerzity, a svá zjištění konfrontuje s tím, jak se mu jeví základní rysy současné situace. Závažnou tezí knihy je, že stále intenzivnějším průnikem technologicky ovládaného myšlení značně ubývá na svéprávnosti zástupců akademické sféry. Ti jsou nároky univerzitního provozu stále více vtahováni do řešení administrativně technických záležitostí, čímž se ocitají pod tlaky, jež omezují možnost myslitelské aktivity. S těmito tendencemi souvisí posilování kvantifikativních metod při hodnocení jejich výkonu. Taková kritéria ovšem přestávají respektovat specifičnost určitých tradičních akademických zaměření. Dochází ke zvláštní standardizaci, jež se projevuje i ve vytváření akademické hierarchie. Vzniká osobitý typ úspěšného akademika, jenž je schopen požadované přizpůsobivosti. Autor své postřehy zasazuje do obecnějších dějinných perspektiv, v nichž hledá odpověď na otázku po možných vyústěních současného stavu či po možnostech nastolené tendence nějak proměňovat.

Kniha pro všechny, jimž demokracie navozuje jisté nezpochybnitelné pochybnosti aneb filosofická esej o tom, co každý myslitel jasně ví, ale nikomu to nepoví.

Předkládaná publikace se snaží představit základní témata ve výzkumu politické participace a občanské společnosti, občanského vzdělávání a politické reprezentace, nicméně nezůstává pouze na teoretické úrovni a snaží se rovněž tuto problematiku přiblížit na konkrétních případových studiích zaměřených na problematiku politické participace a reprezentace žen v Ústeckém kraji a problematiku participativního rozpočtování. Publikace se tak neomezuje na představení známých otázek a témat souvisejících s participací, ale snaží se pojmout problematiku komplexně od otázky výchovy k občanství přes analýzu stávajícího stavu až po návrhy konkrétních funkčních řešení, jak veřejnost více zapojit do správy věcí veřejných, byť jen třeba na lokální úrovni, odkud ale občanská společnost vyrůstá. Její přidanou hodnotou je i pluralita přístup a perspektiv (filozofických, politologických, sociologických, pedagogických), která umožňuje co možná nejvíce komprehenzivní pohled na danou problematiku.

Nahlédneme-li do obsahu těchto přednášek, které byly nakonec publikovány formou dopisů, pak je především nápadné, že jsou neseny v duchu kontrastu, jenž věrně doprovází celé Fichteho úsilí. Oproti současné upadlé podobě, zcela podléhající nešvarům momentálního stavu společnosti, staví Fichte ideál, tedy to, jaký by řád svobodných zednářů měl být a co by mělo být jeho náplní. V tomto smyslu by se měl stát zejména ohniskem rezistence vůči tomu, co společenský úpadek charakterizuje. Dle Fichteho to nejškodlivější představuje uvíznutí v jednostrannostech, jež jsou podporovány výchovou k osvojování omezujících specializací. Nad ucelenou osobností člověka tak nabývá převahy pedantství, jež lidstvo vzdaluje od soustředění na podstatnější a důstojnější účely lidské existence. Budoucí vzdělanec v jeho pojetí rozhodně nemá během svého vzdělávacího procesu nabývat dovedností, jež by mu umožnily dosáhnout úspěchu v zákonitostech současného světa. Jeho cílem nemá být adaptace na upadlé poměry, ale pochopení příčin společenského úpadku a osvojení zásadní a účinné rezistence.

Kniha se zabývá jazykem Turbo Pascal verze 6.0 z hlediska implementace rysů objektově orientovaného programování - OOP, což je dnes pravděpodobne nejmodernější a nejprogresivnější programátorská technika. V první části jsou zcela od základů probrány obecné principy OOP - je tedy určena těm, kdo se s objekty teprve začínají seznamovat. Druhá část se zabývá OOP stránkou překladače TP6.0. Předpokládá se znalost ostatních - "neobjektových" vlastností Turbo Pascalu. Třetí a nejrozšířenější část knihy je psána jako praktický průvodce při seznamování se s programovou jednotkou Turbo Vision, která dodá aplikacím jednotný vzhled a ušetří programátorům velké množství práce při psaní uživatelského rozhraní jejich programů. Turbo Vision jsou napsány s důsledným využitím principů OOP a jejich studium tedy zároveň poslouží jako vynikající ilustrace a rozšíření předcházejících kapitol.

V pořadí již druhý soubor esejů filosofa Petra Bláhy opět představuje pestrou skladbu témat, nad nimiž tento autor dlouhodobě uvažuje. Předmětem jeho výprav do dějin myšlení jsou některé aspekty politické filosofie, mezi nimiž lze objevit například problémy moci, revoluce či utopie. Do některých esejů proniká autorova fundovaná orientace ve filosofii dějin či v otázkách filosofie výchovy. Vedle významných postav evropského myšlenkového dědictví, jakými jsou například Luther, Erasmus, Fichte či Tocqueville, se řada esejů vědomě zaměřuje na tradici českého myšlení. Před čtenářem se tak objevují úvahy o myšlenkovém odkazu Husa, Komenského, Kafky, Rádla, Masaryka, Pittra, Šafaříka či Hejdánka. Autor si z jejich díla vybírá momenty, na nichž ilustruje východiska jejich uvažování. Přitom však nezapírá své vlastní hodnotové předpoklady, jež mu umožňují vstupovat do vzájemné konfrontace s jednotlivými mysliteli.

Kniha pruského důstojníka, hrdiny z první světové války a především nejvyššího představitele tehdy Pruského Gdaňsku zachycuje jeho soukromé a služební hovory s Adolfem Hitlerem z let 1932 až 1934. Autor sám je označuje za autentické, zapsané ihned po ukončení návštěvy, a některé ažza doslovné citace. Rauschning roku 1936 emigroval z Německa a ještě v té době se veřejně distancoval od nacismů a jeho hrůz.

Filosofie provincionalismu je způsobem nazírání na věci a události z pohledu neotřelosti, neposlušnosti, utopismu..."Filosof provincionalismu je natolik spjat s vědomím o své zanedbanosti, že s poslední dávkou hrdosti sděluje těmto zoufajícím to, že jejich zoufání je konečně příliš pravdou, před níž se mohou ještě nějaký čas skrývat, pokud si libují v ještě zoufalejší perspektivě".

Publikace zkoumá různé dimenze krajských voleb v roce 2012 v Ústeckém kraji. V knize je kromě celkových výsledků voleb do krajského zastupitelstva rozebrána podoba volební kampaně jednotlivých politických subjektů, kterým se podařilo získat mandáty v krajském zastupitelstvu. Další z okruhu zájmů, jimž se kniha věnuje, je volební geografie, sledující prostorové vzorce voličské podpory politických stran a stabilitu jejich voličského zázemí. Na popis celkových výsledků voleb navazuje v další části textu analýza krajského volebního klání z pohledu teorie voleb druhého řádu a opomenut není ani popis způsobu vytváření krajských koalic. Konečně v závěru je bližší pozornost věnována dvěma radikálním politickým stranám, které v Ústeckém kraji dosahují nadprůměrných výsledků, konkrétně Komunistické straně Čech a Moravy a Dělnické straně sociální spravedlnosti.

Jeden ze zakladatelů české politologie doc. Rudolf Kučera oslavil sedmdesáté narozeniny. Proto se v této publikaci sešli jeho kolegové i žáci, aby projevili úctu jeho dílu a ukázali svůj pohled na problémy, kterým se oslavenec ve svém díle věnuje. Předložená kolektivní monografie tak tematicky pokrývá v celé šíří témata, která jsou pro Rudolfa Kučeru typická. Zároveň se je ale snaží ukazovat i z jiných pozic, než je normativní politická teorie, což vedle široké palety témat nabízí i řadu zajímavých pohledů a perspektiv na problémy politického světa.

Filosofické eseje jsou souhrnem příležitostných úvah, které vznikaly v průběhu deseti let. Rozličná témata těchto úvah spojuje základní filosofické východisko autora, jež lze postihnout tvrzením, že žijeme v době, jejíž zvláštnost je především v tom, že přestává rozumět sama sobě. Tento náhled je rozhodujícím kritériem nejen pro volbu témat, ale také pro výběr autorů, jimiž se jednotlivé eseje věnují (např. Spengler, Berďajev, Lévinas, Šafařík, Tolstoj).

Objektově orientované programování v Turbo Pascalu

Kniha Týdenní předčasnosti je průhledem do soukromě vnímaných událostí jednoho roku, který se lišil od ostatních tím, že byl předznamenán předpovědí konce světa. Autor tuto zvláštnost rozehrává do obecnějších dějinných perspektiv, z jejichž nadhledu prochází běžnými životními situacemi. V jeho pravidelných záznamech se tak tyto situace dotýkají něčeho, co zaměstnává lidskou mysl bez ohledu na senzační předpovědi. Odhaluje se tím mimo jiné i potřeba si takové předpovědi dopřávat. Konec světa se totiž v křehkých dotecích prolíná s obavami, jejichž zdrojem jsou jakékoliv méně nápadné konce. Uvědoměním těchto okolností vzniká zvláštní paradox. Ukazuje se, kolik událostí se dokáže podivně zahrotit, přestože se nestalo to, co se očekávalo. Možná právě z toho důvodu, že se již předem mnohem spíše očekávalo, že se nic nestane. Lidské pohrávání ale naráží na hrozby dějinných vyústění. Také jejich převleky se stávají součástí běžného prožívání, i když se zdá, že jsou pokaždé nějak předčasné.

Analýza smyslu či ne-smyslu státu, jeho existence, fungování, budoucnosti. Rousseauovo dílo O společenské smlouvě bývá často chápáno příliš zkratkovitě na to, aby se vyjevilo komplexnější pozadí některých provokativních tezí. Provincionalistovo přemítání nad souvislostmi tohoto díla vede úzkými cestičkami až tam, kde může docházet k ozřejmování niterných příbuzností, které vracejí tak snadno odmítané do centra zájmu o skutečné porozumění. Proto se po cestách rozestavují rozličné kulisy, jejichž nejvlastnější náplní je přibližovat to, co si až příliš umanutě říká o odsouzení. V těchto kulisách se otevírají nejen záhadné obrysy úvah o nejlepším státě, ale i důvody, proč se člověk uchyluje k tak mnohoznačným přeludům, které tak často přestávají respektovat lidská očekávání.

Publikace se snaží zaplnit mezeru ve výzkumu politické reprezentace žen na obecní úrovni v České republice a na Slovensku. V úvodních částech jsou představeny základní teoretické přístupy, které jsou pro vysvětlování různé míry úspěšnosti žen ve volbách užívány v zahraniční literatuře, a to na různých úrovních vládnutí (národní, regionální, místní). Následně je představen vlastní originální konceptuální rámec, vysvětlující vliv různých faktorů na politickou reprezentaci žen, a to nejen v českém a slovenském kontextu, ale také potenciálně uplatnitelný v širším mezinárodním srovnání, zahrnujícím jak tradiční západoevropské demokracie, tak nové demokracie střední a východní Evropy. V další části je představený teoretický rámec aplikován při výzkumu politického zastoupení žen ve volbách do obecních zastupitelstev v České republice a na Slovensku od rozdělení společného státu až do současnosti, tj. v šesti komunálních volbách v letech 1994 až 2014. Nejprve je přitom politická reprezentace žen v českých a slovenských obcích analyzována na vzorku českých obcí s rozšířenou působností a slovenských okresních měst pomocí regresní analýzy, načež je v dalším kroku analýza provedena na úrovni krajských měst za pomoci konfigurativního přístupu – kvalitativní komparativní analýzy (QCA).

Kniha nabízí tematicky uspořádané eseje, které se soustřeďují vždy na jeden aspekt výchovného úsilí. Pro vyhodnocování závažnosti těchto aspektů autor vybírá reprezentativní osobnosti, jejichž názory na výchovu vzájemně konfrontuje. Mezi zvolenými tématy se objevuje například otázka, jak souvisí výchova s lidskou přirozeností. Teprve po vyjasňování předpokladů výchovy mohou následovat otázky po úloze učitele či úloze odměn a trestů ve výchově. Autor si všímá rozličných odůvodnění výchovného působení a má očividný sklon zpochybňovat příliš snadné vrůstání do metodicky zajišťovaných předsudků. Přes počáteční hledání archetypálního zakotvení výchovy u Sókrata a Platóna se kniha převážně zaměřuje na novověké klasiky filosofie výchovy (např. Locke, Komenský, Rousseau, Pestalozzi, Herbart, Owen). Své pozorování autor protahuje až do dvacátého století, v němž mimo jiné sleduje různá ideologizující zneužívání výchovných postupů.

Kniha je pokusem o připomenutí svérázu dopisní formy vyjádření, třebaže se v tomto případě jedná o soubor fiktivních dopisů. Jejich adresáty jsou však zcela konkrétní teoretici revoluce, a to z různých období dějinného vývoje. Na rozdíl od autora spojuje adresáty jednotlivých dopisů vyzývání k revoluční akci, či naopak varování před nedoceňováním jejích důsledků. Autor vychází z předpokladů, že jeho doba se vyznačuje nerevolučností, což vytváří základní obsahový kontrast mezi názorovými postoji. Avšak to, co touto nerevolučností míní, nechává na porozumění čtenáři.