Vladimír Šmilauer Livres

Práce, jež se vyhýbá názvu mluvnice, přináší v netradičním, avšak přísně systematickém a přehledném uspořádání - založeném na rozlišení dvou základních jednotek jazykové stavby, slova a věty - výklady z české mluvnice a zčeských pomezních mluvnických nauk. Pojednání o slovězahrnuje výklad o druzích slov, významu slov, slovní zásobě a jejích změnách (změny významu, tvoření slov, přejímání slov), tvarosloví, vnější formě slov, a to zvukové(fonetika, ortoepie) a písemné (grafika a pravopis) a o víceslovných pojmenovávacích jednotkách (sousloví atd.). Pojednání o větě obsahuje výklad o její formě zvukové i grafické a o pořádku slov. Práci doplňuje celková charakteristika češtiny.

Doc. dr. František Kopečný, DrSc., podává v této knize etymologický výklad našich rodných jmen v abecedním řazení. Jsou uvedena všechna jména dávaná dětem v našich zemích, ať jsou jakéhokoli původu.

Třetí díl slovníku, v němž byly při redakční úpravě po autorově smrti jen mírně omezeny doklady, obsahuje hesla vztahující se k člověku po stránce duševní, a to s tímto tematickým členěním: obecně čití, vnímání, vědomí, vybavování představ, paměť, obrazivost, myšlení, citová stránka duševního dění, vůle, mravnost.

Jak se postupně osídlovaly Čechy? Autor se při odpovědi opírá o toponomastiku coby vědu jazykově-zeměpisně-historickou a zohledňuje 3 zásady: každé místo je viděno ve svém prostředí, zasazeno do prostoru a času – jeho jméno je vždy posuzováno v těchto souvislostech. Nejprve se autor zabývá starým sídelním územím v Čechách, jeho popisem a typy jmen a cituje místní jména z listin do roku 1150. Publikace také obsahuje pojednání o osídlení Českomoravské vrchoviny a o sídlištích vzniklých po roce 1600. Jedná se o reedici původního vydání knihy z roku 1960.