František Štícha Livres

Snahou nové Gramatiky češtiny je poskytnout české kulturní veřejnosti a především naší škole (střední i vysoké), studentům i učitelům, ale také publicistům, lektorům, redaktorům a korektorům, autorům a překladatelům uspořádanou soustavu základních, avšak relativně úplných a netriviálních informací o jevech a přirozených pravidlech gramatiky současné, především psané publikované češtiny (neboť jen ona je zatím dostupna serióznímu výzkumu). Ambicí nové Gramatiky češtiny je stát se především praktickou příručkou využívanou širokou kulturní veřejností; teoretické výklady gramatických jevů jsou proto zpravidla omezeny na nutné minimum. Nová Gramatika češtiny je z velké části založena na analýzách živých současných psaných textů, obsažených zejména v Českém národním korpusu. Je proto gramatikou, již užívají všichni dobří tvůrci textů nebo promluv k určitému komunikativnímu cíli stejným způsobem. Účelem nové Gramatiky češtiny je poskytnout nejen praktické poučení, ale také vhled do mnohých tajů přirozených gramatických pravidel, ukrytých v tisícero opakujících se aktů tvorby vět, promluv a textů, založených na týchž modelech.

Druhý díl Velké akademické gramatiky spisovné češtiny (VAGSČ) je členěn do šesti oddílů: I. Morfologické kategorie, II. Morfematika, III. Morfologická homonymie, IV. Flexe (skloňování a časování), V. Jevy přechodné, VI. Reflexivní slovesa. Poprvé v dějinách českého gramatikopisectví je do VAGSČ zařazeno soustavné poučení o homonymii v oblasti morfologie a v samostatném oddílu je podán detailní popis a výklad reflexivních sloves. V rámci morfologických kategorií je rozsáhle představena široká oblast slovesného vidu.

Druhý díl Velké akademické gramatiky spisovné češtiny (VAGSČ) je členěn do šesti oddílů: I. Morfologické kategorie, II. Morfematika, III. Morfologická homonymie, IV. Flexe (skloňování a časování), V. Jevy přechodné, VI. Reflexivní slovesa. Poprvé v dějinách českého gramatikopisectví je do VAGSČ zařazeno soustavné poučení o homonymii v oblasti morfologie a v samostatném oddílu je podán detailní popis a výklad reflexivních sloves. V rámci morfologických kategorií je rozsáhle představena široká oblast slovesného vidu.

Druhý díl Velké akademické gramatiky spisovné češtiny (VAGSČ) je členěn do šesti oddílů: I. Morfologické kategorie, II. Morfematika, III. Morfologická homonymie, IV. Flexe (skloňování a časování), V. Jevy přechodné, VI. Reflexivní slovesa. Poprvé v dějinách českého gramatikopisectví je do VAGSČ zařazeno soustavné poučení o homonymii v oblasti morfologie a v samostatném oddílu je podán detailní popis a výklad reflexivních sloves. V rámci morfologických kategorií je rozsáhle představena široká oblast slovesného vidu.

Tato knížka by ráda oslovila každého, kdo stejně jako její autor při psaní svých textů určených veřejnosti, ať široké, nebo úzké, usiluje o co největší přesnost jazykového vyjádření svých myšlenek, a přesto se mu to vždy nepodaří – ať je publicistou, vědcem, nebo slovesným umělcem. Zároveň by však autor svou knížkou rád oslovil všechny ty vzdělané čtenáře, kteří jsou pozornými vnímateli textů – publicistických, uměleckých i odborných – byť sami nepublikují: studenty středoškolské a vysokoškolské, učitele všech stupňů, redaktory a všechny ostatní vzdělané, pozorné a zvídavé čtenáře. Knížka prezentuje a komentuje množství rozmanitých druhů jazykové nepřesnosti. Stručně seznamuje s těmi nepřesnostmi jazyka, které jsou již zabudovány v jeho systému, avšak hlavní pozornost soustřeďuje na ty, které vznikají až při tvorbě textů (publicistických, uměleckých i odborných) – ať z nedostatečného vědomého úsilí o přesnost, ze spěchu, ze snahy o stručnost, či jen z momentálního selhání pozornosti nebo intelektu.

Slovník univerbizátů je speciálním jazykovým slovníkem, jaký u nás dosud nebyl publikován. Jde v něm nikoli o význam či tvar slova samého nebo o jeho pravopis, výslovnost či historii, nýbrž o to, přiřadit souslovnému názvu – například absolventský film – synonymní název jednoslovný – absolvenťák. Některé z těchto univerbizátů jsou názvy běžné a frekventované i v psaných textech, například kreditka za kreditní karta, jiné jsou užívány jen v úzkém okruhu lidí spojených profesí nebo sportovní či kulturní činností; např. proutěnka za proutěná překážka. Slovník zahrnuje více než 1200 univerbizovaných názvů, včetně vlastních jmen (Lomničák, Prodanka) a je uspořádán abecedně. Užívání univerbizátu i jemu odpovídajícího sousloví v psaných textech je bohatě dokumentováno z autentických psaných zdrojů.

Tato čtyřdílná gramatika navazuje svými východisky i cíli na jednosvazkovou Akademickou gramatiku spisovné češtiny (Academia 2013). Jejím záměrem je poskytnout nejen lingvistům a učitelům, ale i celé kulturní a vzdělané veřejnosti takový vhled do utvářenosti a fungování gramatiky češtiny jako přirozeného jazyka, jaký odpovídá co nejširšímu spektru jejích forem a funkcí, od nejobecnější roviny po úrovně nejspeciálnější. Prioritu přitom má zaznamenání, definice, dokladová ilustrace a výklad jevu jako prostředku jazykové komunikace před speciální lingvistickou teorií. První díl (ve dvou svazcích) je věnován charakteristice slovních druhů a výkladu tvoření slov, další díly pak formální morfologii, morfologickým kategoriím a široké oblasti jevů nelineární i lineární syntaxe.

Tato čtyřdílná gramatika navazuje svými východisky i cíli na jednosvazkovou Akademickou gramatiku spisovné češtiny (Academia 2013). Jejím záměrem je poskytnout nejen lingvistům a učitelům, ale i celé kulturní a vzdělané veřejnosti takový vhled do utvářenosti a fungování gramatiky češtiny jako přirozeného jazyka, jaký odpovídá co nejširšímu spektru jejích forem a funkcí, od nejobecnější roviny po úrovně nejspeciálnější. Prioritu přitom má zaznamenání, definice, dokladová ilustrace a výklad jevu jako prostředku jazykové komunikace před speciální lingvistickou teorií. První díl (ve dvou svazcích) je věnován charakteristice slovních druhů a výkladu tvoření slov, další díly pak formální morfologii, morfologickým kategoriím a široké oblasti jevů nelineární i lineární syntaxe.

Kniha je souborem studií českých i zahraničních bohemistů o české gramatice, kterou užívají - spontánně a aniž nahlížejí do jazykových příruček - pisatelé textů: romanopisci, povídkáři, žurnalisté, autoři textů odborných, básníci a mnozí další. Autoři vycházeli z rozsáhlého souboru románů, povídek, novinových článků, básních a jiných textů, které obsahuje elektronická textová databáze Český národní korpus. Cílem bylo zjistit, jak lidé postupují od svého záměru (něco sdělit, nějak zapůsobit) přes volbu strategie až ke konkrétním volbám slov a jejich tvarů.

Věrnost překladu pojímá autor jako veskrze pozitivní hodnotu, o niž by mělo být usilováno, aniž jí lze v úhrnu jazykových prostředků cele dosáhnout. Poté, co je v první kapitole analyzován pojem věrnosti obecně, je v kapitole druhé, věnované jazyku beletrie, v kapitole třetí, věnované jazyku literatury faktu a literatury odborné, a v kapitole čtvrté, věnované shodám a rozdílům v překladech bible, rozebírána krok za krokem věrnost slovu, slovnímu spojení, syntaktické konstrukci, slovosledu, stylu slova, věty a textu, metafoře a výrokům o jazyce. Pozornost je věnována jak místům vyloženě nevěrným a případům sporným, tak překladům obsahově i formálně dokonalým – z hlediska cílového jazyka i z hlediska jejich věrnosti originálu.

Tato čtyřdílná gramatika navazuje svými východisky i cíli na jednosvazkovou Akademickou gramatiku spisovné češtiny (Academia 2013). Jejím záměrem je poskytnout nejen lingvistům a učitelům, ale i celé kulturní a vzdělané veřejnosti takový vhled do utvářenosti a fungování gramatiky češtiny jako přirozeného jazyka, jaký odpovídá co nejširšímu spektru jejích forem a funkcí, od nejobecnější roviny po úrovně nejspeciálnější. Prioritu přitom má zaznamenání, definice, dokladová ilustrace a výklad jevu jako prostředku jazykové komunikace před speciální lingvistickou teorií. První díl (ve dvou svazcích) je věnován charakteristice slovních druhů a výkladu tvoření slov, další díly pak formální morfologii, morfologickým kategoriím a široké oblasti jevů nelineární i lineární syntaxe.

Autor je pro svou samostatnost myšlení, spjatou s odvahou říkat i nepopulární, ba tabuizované pravdy, značnou částí německé vzdělané veřejnosti vnímán jako postava přinejmenším „kontroverzní“. Ve své nové knize popisuje pravidla a podmínky dobrého vládnutí a zkoumá typické formy politického selhávání. Prohlašuje: „O budoucnosti Německa nebudou rozhodovat genderové otázky nebo debaty o světovém klimatu. Budoucnost Německa rozhodnou otázky měny, přistěhovalectví a vzdělanosti. Ve hře je tak zároveň i budoucnost Evropy.“ Přání otcem myšlenky je již čtvrtou autorovou knihou, kterou Nakladatelství Academia vydává.

Kdo rozhoduje o tom, co se smí říkat, a o čem je třeba mlčet? Názorová svoboda je v naší zemi zaručena ústavou. Avšak jak je tomu opravdu? V realitě se neustále střetáváme se zákazy něco si myslet a veřejně o tom hovořit. Velmi snadno se tak ocitáme u hranic toho, co lze veřejně sdělovat. Autor analyzuje konformismus bující všude kolem nás a konstatuje: Kdo vyslovuje názory nebo konstruuje souvislosti, které nezapadají do právě vládnoucího obrazu světa, bývá bez rozpaků označen za provokatéra. S jemu vlastní myšlenkovou pronikavostí staví Thilo Sarrazin tyto postoje a praktiky na pranýř, ukazuje, odkud pocházejí jejich příčiny, a pojmenovává čtrnáct zákazů myslet a hovořit ovládajících naši dobu.

Příběh zlatých hochů z Nagana 98, zápas po zápase.

Kapitoly z české gramatiky jsou souborem detailních pojednání o podstatných gramatických jevech češtiny v širokém záběru od formálního tvarosloví až po strukturaci textů. Svým charakterem tak publikace osciluje mezi tematickým sborníkem a neúplnou gramatikou. Kniha, na níž spolupracovalo dvacet českých i zahraničních autorů, je rozvržena do tří hlavních oddílů: morfologie slova, syntax věty a syntax textu. Je určena nejen odborníkům – lingvistům a bohemistům –, ale i redaktorům, překladatelům a publicistům, pro něž je český jazyk základním pracovním nástrojem, o který se aktivně zajímají.

Druhé, opravené a doplněné vydání Česko-německé srovnávací gramatiky se obrací především na českou kulturní veřejnost, která je již alespoň minimálně zasvěcena do německého jazyka, na studenty i učitele němčiny, ale také na redaktory a překladatele; obrací se dále i na kulturní veřejnost německy mluvících národů ovládajících češtinu, zejména na univerzitní studenty a učitele češtiny a slavistiky. Její ambicí je být zejména praktickou příručkou, a teoretické výklady gramatických jevů jsou proto zpravidla omezeny na nutné minimum. Z velké části je založena na analýzách živých současných psaných textů, jejím účelem je poskytnout nejen praktické poučení o shodách a rozdílech mezi gramatikou češtiny a němčiny, mnohdy podivuhodných a neočekávaných, ale také vhled do mnohých tajů přirozených gramatických pravidel, ukrytých v tisícero opakujících se aktů tvorby vět a textů.

Velké elektronické jazykové korpusy se staly během posledních zhruba patnácti let pro lingvisty vyzývavou realitou, která volá nejen po nových metodách, ale i po nových cílech výzkumu přirozených jazyků. Teprve tyto korpusy umožňují systematický výzkum a poznání např. toho, jak jsou v psané češtině 21. století u cizích jmen zakončených na -e (Goethe, Hesse atd.) distribuovány tvary genitivu s koncovkou -a (Goetha, Hessa), s koncovkou -ho (Goetheho, Hesseho) a tvary nesklonné (Hermanna Hesse). V roce 2007 byla v Liblicích u Prahy uspořádána 2. mezinárodní konference Gramatika a korpus / Grammar and Corpora; vybrané referáty přináší tento sborník. Grammar & Corpora 3 bude uspořádána v roce 2009 v Mannheimu. Cílem těchto konferencí je podporovat rozvoj korpusové gramatiky.