Henri Michaux Livres

Misérable miracle est le premier livre consacré par Henri Michaux à ses expériences sur les hallucinogènes. C'est surtout la relation du premier choc de la mescaline, la notation brute de sa première agression, subie comme un viol. Il y a là non pas description, mais communication au sens le plus direct, le plus physique du mot. Car en plus des états exceptionnels qu'il nous révèle et des informations qu'il nous apporte, Misérable miracle fait apparaître chez Michaux, et plus généralement dans la littérature contemporaine, un nouveau langage. Ce livre est ce qu'on pourrait appeler le "reportage" exemplaire d'une expérience psychophysiologique.

"L'auteur a vécu très souvent ailleurs : deux ans en Garabagne, à peu près autant au pays de la Magie, un peu moins à Poddema. Ou beaucoup plus. Les dates précises manquent. Ces pays ne lui ont pas toujours plu excessivement. Par endroits, il a failli s'y apprivoiser. Pas vraiment. Les pays, on se saurait assez s'en méfier. Il est revenu chez lui après chaque voyage. Il n'a pas une résistance indéfinie. Certains lecteurs ont trouvé ces pays un peu étranges. Cela ne durera pas. Cette impression passe déjà. Il traduit aussi le Monde, celui qui voulait s'en échapper. Qui pourrait échapper ? Le vase est clos. Ces pays, on le constatera, sont en somme parfaitement naturels. On les retrouvera partout bientôt... Naturels comme les plantes, les insectes, naturels comme la faim, l'habitude, l'âge, l'usage, les usages, la présence de l'inconnu tout près du connu. Derrière ce qui est, ce qui a failli être, ce qui tendait à être, menaçait d'être, et qui entre des millions de "possibles" commençait à être, mais n'a pu parfaire son installation..." Henri Michaux.

Cette anthologie établie par l'auteur, publiée en 1944, puis en 1966 sous une forme revue et augmentée, contient un choix de textes extraits de Qui je fus, Ecuador, Mes propriétés, Un certain Plume, La nuit remue, Voyage en grande Garabagne, Lointain intérieur, Peintures, Au pays de la magie, Épreuves, exorcismes, La vie dans les plis, Passages, Lecture, Face aux verrous, Misérable miracle, Paix dans les brisements.

"Arrivée à la ferme de Guadalupe. J'arrivai pour la première fois dans ce pays, comme il faisait à peu près nuit déjà. Il restait deux heures à faire à cheval. Trois cavaliers allaient m'accompagner. Je m'attendais à trotter. On se mit, au contraire, à descendre dans d'invraisemblables pierres, où bientôt, dans l'ombre épaisse, j'étais comme un aveugle. [...]".

Faisant suite à son voyage en Amérique du Sud de l'année 1928, Henri Michaux, qui a pourtant la santé fragile, se rend en Asie en 1931. De ce voyage qui le mène aux Indes, en Chine, en Malaisie, au Japon et en Indonésie, il publie un carnet de route. C'est l'un des textes les plus "objectifs" de ce poète wallon, lui qui fut influencé par le surréalisme et les paradis artificiels. Un barbare en Asie est ainsi un formidable compte rendu de ses pérégrinations asiatiques. Il observe les paysages, les moeurs, la vie quotidienne des gens qu'il rencontre. C'est moins ce quotidien, social et économique, qui l'intéresse que la spiritualité et la culture, contrairement à son contemporain britannique Somerset Maugham qui visite lui la péninsule indochinoise. Cette écriture concrète, en opposition à la description de mondes imaginaires, de rêves inventés et de visions hallucinées, donne à ce récit un aspect documentaire. Mais il ne faut pas s'y tromper, il est avant tout poétique.

Zusammengestellt von Schwerin, Christoph Mit e. Aufsatz v. Cioran, Emile M. Ausgewählte Dichtungen. Französisch und deutsch. 247 S.

Critics have compared Michaux's work to such diverse artists as Kafka, Goya, Swift, Klee and Beckett. This anthology contains selections from almost all of Michaux's major works, allowing readers to explore the haunting verbal and pictorial landscape of a 20th-century visionary.

This work has been selected by scholars as being culturally important and is part of the knowledge base of civilization as we know it. This work is in the public domain in the United States of America, and possibly other nations. Within the United States, you may freely copy and distribute this work, as no entity (individual or corporate) has a copyright on the body of the work. Scholars believe, and we concur, that this work is important enough to be preserved, reproduced, and made generally available to the public. To ensure a quality reading experience, this work has been proofread and republished using a format that seamlessly blends the original graphical elements with text in an easy-to-read typeface. We appreciate your support of the preservation process, and thank you for being an important part of keeping this knowledge alive and relevant.

Reprezentativní výbor z díla originálního francouzského stvořitele imaginárních světů představuje básně a kratší prozaické texty spolu s uceleným souborem Pápěrka. Michauxova těžko zařaditelná tvorba na pomezí poezie a prózy se vyznačuje nevšední jazykovou invencí a promlouvá k nám řečí prazvláštně povědomé krutě absurdní reality, často na pokraji černého humoru. Václav Jamek získal za překlad této knihu cenu Josefa Jungmana za nejlepší překlad roku 2000.

Francouzští básníci poslední doby Jaká je dnešní francouzská poezie? Bezpochyby formálně a názorové bohatá. Má také různou myšlenkovou inspiraci: surrealistickou, existencialistickou i křesťanskou. Českému čtenáři, vedenému k zemitosti a lidovosti, se však může zdát abstraktní a spekulativní... Má blízko k próze, a to poetické zůstává v maximálně účinném obraze, v hudbě a volbě slov a v rytmu věty. Ve Francii se klade větší důraz na jazykovou stránku poezie. V naší znalosti francouzské poezie vznikla mezera a tu bylo třeba zaplnit. Antologie obsahuje ukázky z tvorby 14 současných francouzských básníků. Svazek seznamuje čtenáře jednak s předchůdci dnešní francouzské poezie (Char, Ponge, Michaux), dále s básníky narozenými ve 20. letech i se současnými nadějnými autory. Editor Aleš Pohorský. Kniha je doplněna fotografiemi Paříže od Barbary Huckové.

Satiricko-absurdistické texty o prosťáčkovi, kterému se nedaří splynout se společností a ztratit se v davu, mají formu černého humoru.

Henri Michaux (1899–1984) je jedním z největších básníků dvacátého století. Jeho poesie je tvrdá, někdy až krutá. Michauxovy texty jsou jakoby vyryty do stromu, do vyschlé půdy, do kamene. Zároveň je však Henri Michaux úžasně vnímavý ke každému šumu, k hučení moře, větru, k zašustění křídel ptáka v letu, k chvějícím se listům stromu. Surové záznamy, jakoby ve stavu zrodu, skvrny slov, trsy slov, krystaly neologismů, neartikulované výkřiky, milostné vzdechy, zaříkávání, kletby, litanie. Jsme zde očitými svědky rozbíjení mýtů, dávných rituálů, drcení řeči, svědky nově vznikající kosmogonie. Nejen Michauxovy verše a texty v próze, ale i jeho kresby tuší, akvarely či vlastní kaligrafie, jimiž se pokusil proniknout za řeč, tam, kde slova nestačí, to vše je doslova nabité energií výbuchu sopky či supernovy. Michaux se snaží proniknout na samu mez vědomí, k „tajemství čisté existence“. S přesností laserového paprsku popisuje vjem po vjemu, prozkoumává nové, netušené prostory, odkrývá nové, dnes již zahlušené schopnosti člověka. Michauxova poesie je jedním z nejdůslednějších, a zároveň nejpodstatnějších pokusů evropské poesie dvacátého století o jiné vnímání, cítění a myšlení, o jejich proměnu, o proměnu těch nejzákladnějších zkušeností, o „odkrývání neznáma“, jak to pro poesii závazně postuloval již Arthur Rimbaud.

Henri Michaux, der 1899 geborene, bedeutende belgische Schriftsteller und Maler begab sich früher als die Zeitmode in das Abenteuer der Droge. In seinen Meskalin-Versuchen entdeckt Michaux, dieser »Sindbad des Geistes«, wie André Gide ihn nannte, Neuland des Bewußtseins. Sein Buch, die Texte wie die Zeichnungen, führen den Leser ein in die Ästhetik, Ethik und Metaphysik der Droge; es ist ein Forschungsbericht, existentielle Prosa und mythischer Text zugleich. Die Droge als Abenteuer, die Droge aber auch als Höllenfahrt, als Gefängnis der Unendlichkeit, als Erkenntnis der Abgründe und Enttäuschung, eine »schlecht verdiente Unendlichkeit«. »Henri Michaux ist ein Sprachkünstler hohen Ranges. Er gibt keine stammelnden Protokolle. Seine Prosa – von Kurt Leonhard brillant ins Deutsche übertragen – sind durchgearbeitete Texte.« Günter Blöcker, Frankfurter Allgemeine Zeitung »In der Radikalität seiner Einsichten übertrifft er die, die mit ihm vergleichbar sind, also etwa Borges oder Beckett. Auch wenn man ihn unaufmerksam liest, kann man den Vorgang dieser Lektüre schwerer rückgängig machen als bei anderen Autoren.« Helmut Heißenbüttel

Reprezentatívny výber z poézie francúzskeho básnika, prozaika, esejistu a maliara.

Michaux Henri - Urodzony w Belgii francuski poeta, prozaik, eseista, malarz i grafik. Był jednym z najbardziej intrygujących XX-wiecznych pisarzy języka francuskiego. Autor kilkudziesięciu książek: tomów wierszy, prozy poetyckiej, dzienników z podróży, esejów i szkiców, a także przedsięwzięć intermedialnych. Laureat ważnych nagród literackich i malarskich. Początkowo inspirował się odkryciami awangardy, a jego poetykę naznaczała wizyjność o surrealistycznych korzeniach. W drugiej fazie twórczości poświęcił się unikalnemu doświadczeniu poszukiwania przestrzeni wewnętrznej, czemu służyły podróże odbywane realnie (Azja, Ameryka Południowa) i mentalnie (eksperymenty z meskaliną). Twórczością Michaux fascynowali się francuscy neoawangardziści i przedstawiciele Beat Generation. Mimo iż w polszczyźnie Michaux jest dobrze znany jako prozaik w tym jako autor słynnego tomu małych próz Niejaki Piórko to dotychczas wydano tylko jeden wybór poezji jego autorstwa (Seans z workiem, przeł. J. Hartwig, 2004).

Cesta nepoddajnosti je dílem radikální básnické imaginace, exkurzem do oblasti paranormálních jevů (poltergeist, posedlost démony, levitace). Síly vykázané za hranice běžného lidského vnímání a pociťování se v pronikavém vidění Henriho Michauxe proměňují v hybatele subtilních dějů nedozírného dosahu. Jejich nazření může být výzvou k prorážení bludného kruhu neřešitelnosti lidské existence.

BLINDER RAUM ist die erste größere Monografie des südburgenländischen Künstlers FRANZ VANA. Sie bietet Einblick in sein grafisches Werk von 1972 bis 2021. Seine eigenwillige, abstrakte wie gegenständliche Formensprache verwebt witzreiche Wortspiele, geometrische Fragmente und zuweilen fantasiereiche Motive auf Bildflächen. Die größtenteils monochromen Grafitarbeiten zeugen von einem subtilen Empfinden für Körper, Formen, Licht und Schatten. Eine Werkmonografie mit Textbeiträgen von Barbara Horvath, Henri Michaux, Franz Vana und Martin Zeiller.

Auswahl von Ralf Pannowitsch mit einem Nachwort von Eberhard Geisler, umfasst 299 Seiten.

"Passagen" ist eine Sammlung von Texten von Michaux aus den Jahren 1937–50, die Malerei, Musik und künstlerische Produktion thematisieren. Der Band erforscht Übergänge zwischen Realem und Irrealem sowie zwischen Wahrnehmung und Imaginärem und bietet eine Poetik des Fragments und der Diskontinuität.

"Hier Podemma" ist eine dystopische Vision, die die Anthropologie des untergegangenen NS-Regimes reflektiert und in die Zukunft der Genmanipulationen weist. Der Autor zeigt eine surrealistische Freude an absurden und witzigen Einfällen, wie etwa unerwarteten Meereswellen auf der Landstraße.