Michal Louč Livres

Podtitul: Nerovný souboj vědy, politiky a humanity 1965-1992. Československé vězeňství prošlo ve druhé polovině 20. století výraznými změnami. Po druhé světové válce zde vládla represe a dehumanizace. V šedesátých letech vývoj vězeňství následoval proměnu společnosti. Represivní přístup začal být považován za neefektivní a cílem měla být resocializace odsouzeného na základě odborných výzkumů. V období tzv. normalizace vězeňská zařízení prostoupila disciplinace a požadavky na plnění neúměrných pracovních norem. Po roce 1989 muselo dojít k zásadní transformaci celého systému. Jak se vězeňství od šedesátých let vyvíjelo a jaké myšlenky v převýchově byly uplatňovány? S jakými podmínkami se nejenom političtí vězni museli vyrovnat? Jak personál přistupoval k odsouzeným a obhajoval použití disciplíny a těžké práce? To jsou otázky, na které se tato kniha snaží odpovědět. Ukazuje, že se ve vězeňství zrcadlí charakter celé společnosti a mnohé o ní vypovídá.

Ďáblický hřbitov v Praze – významná památka architektonického kubismu a místo silně spojené s historií druhého a třetího odboje – má více než stoletou historii. Publikace, kterou držíte v ruce, se věnuje převážně tamnímu společnému pohřebišti z let 1943–1961. Sem byly tajně ukládány ostatky odpůrců a obětí nacistického a komunistického režimu, např. Alfréd Bartoš a Jiří Potůček z výsadku Silver A, umučený kněz Josef Toufar, politická vězeňkyně Zdena Mašínová, popravený poslanec Stanislav Broj a mnozí další. Paradoxně se tam však nacházejí i někteří představitelé a spolupracovníci těchto režimů nebo kriminální vězni. Na ďáblickém společném pohřebišti, jehož existence měla zůstat veřejnosti navždy utajena, se přestalo pohřbívat právě před šedesáti lety.

Publikace obsahuje sedmnáct vybraných životních příběhů bývalých politických vězňů a vězeňkyň, kteří prožili část svého života za mřížemi československých komunistických věznic a trestaneckých pracovních táborů. Jejich příběhy byly zaznamenány a zpracovány s využitím metody orální historie. Analytické kapitoly knihy jsou věnovány vývoji československého vězeňství po druhé světové válce, vězeňským subkulturám, psychologickému pohledu na dopady politického věznění a způsoby jejich zvládání i vězeňské poezii jako svědectví a dokumentu své doby.