Antologie 15x poezie Lotyšsko obsahuje ukázky z tvorby tří generací lotyšských básníků od 60. let po dnešek. Patnáct významných tvůrců zde představuje současnou lotyšskou poezii v celé její rozmanitosti, v jejím zakotvení jak v domácí osobité tradici, tak i v kontextu moderní světové poezie. Antologii připravili Pavel Štoll a Marta Dziļuma ve spolupráci s absolventy a studenty lotyštiny a s překladateli – Petrem Borkovcem, Libuší Bělunkovou a Alexandrou Büchler. Vydalo nakladatelství Fra.
Monografie přináší nové pohledy na souvislosti lotyšské a české literatury a kultury a rozšiřuje poznatky o působení naší náboženské reformace v Pobaltí, zejména v Lotyšsku. Autor nejprve shrnuje základní historická fakta o Pobaltí, typologicky je srovnává s českou situací a jádro práce poté strukturuje podle Komenského programu nápravy „moudrosti mysli“, „zbožnosti srdce“ a „životního klidu“. První část je věnována zvláště působení Komenského pedagogického díla a jeho paralelám v Lotyšsku, druhá a třetí část se zabývá lotyšskou literaturou související s ochranovským hnutím a jejími českými kontexty. Za příznačný svorník s českou kulturou je považován sociální, národní a politický aspekt lotyšské „kultury srdce“, do jejíchž základů byl uložen také odkaz Husa a husitství, Komenského a českobratrství.
Lotyšská básnířka Liāna Langa, vl. jm. Bokša, se narodila v roce 1960 v Rize. Studovala malířství, Filologickou fakultu Lotyšské státní univerzity (1979–1981) a filozofii a literaturu 20. století na newyorské New School College (2000). Pracovala jako restaurátorka na Krymu, učitelka v Rize, překladatelka z ruštiny a angličtiny, organizátorka rižského mezinárodního filmového festivalu Arsenal, konzultantka projektu Literární expres Evropa 2000, moderátorka literárního pořadu lotyšské televize Černé na bílém a předsedkyně Národní rady pro kulturu. Jako autorka se podílela na projektu Evropská ústava ve verších (2008), v současné době pracuje v nakladatelství Apostrofs a v oblasti mediálního poradenství. Poezii publikuje od roku 1988, vydala tři básnické sbírky: Tady je nebe, tady ciferník, 1997, Zatrub, Štíre!, 2001 a Sešit antén, 2006. Publikovala také sbírku cestopisných esejů Nemusela jsem spěchat, 2008. Překládá poezii z ruštiny a angličtiny. Je laureátkou Ceny Dnů poezie (1998 a 2006) a Výroční ceny za literaturu (2001). Do češtiny byly přeloženy ukázky z její tvorby v Antologii současné lotyšské poezie (2006) a v časopisech Plav, Souvislosti, A2.
Estonská, litevská a lotyšská literatura.
Druhé, opravené a doplněné vydání přináší po úvodních statích zasvěcených jednotlivým národním literaturám – estonské (Naděžda Slabihoudová), litevské (Alena Vlčková) a lotyšské (Pavel Štoll) – abecedně řazená hesla ze všech pobaltských literatur, především autorů od nejstarších dob po současnost, ale i anonymních děl (Kalevipoeg – Syn Kalevův), specifických žánrů (Litevské dainy) a nezapomíná ani na menšinovou literaturu (Litevská polská literatura aj.); součástí knihy je i přehled autorů podle národností a základní literatura.
Cílem autorů bylo prozkoumat vzájemné zkušenosti a vztahy české a lotyšské společnosti ve 20. století. První část monografie pojednává o procesu česko-slovenského uznání prvního lotyšského státu a následné spolupráci, o novém pohledu na Lotyšsko ve druhé světové válce, o mezinárodním postavení poválečného Pobaltí, o nezdařeném lotyšském pokusu o reformu socialismu, o úloze lotyšské redakce Rádia Svobodné Evropy v Praze i o problémech současného Lotyšska. Pro srovnání je analyzována naše cesta k socialismu po skončení druhé světové války a vývoj našich i lotyšských národnostních menšin. Druhá část je věnována dějinám kultury a jazykovědě: korespondenci J. Zubatého s K. Milenbahsem, kulturní činnosti členů Československo-lotyšské společnosti, vztahu J. Rainise a M. Grimmy k české kultuře, recepci děl J. Haška v Lotyšsku a R. Blaumanise a K. Skalbeho u nás, některým rysům současné lotyšské literatury, české turistické a cestopisné literatuře o Lotyšsku a nakonec česko-lotyšské lexikografii.
