Michal V. Šimůnek Livres

Čtvrtý svazek se zaměřuje na významné osobnosti z biologických a biochemických oborů. Mladší kolegové Juraj Iványi a Jan Svoboda přibližují život a práci Milana Haška (1925–1984), jehož teorie imunologické tolerance a ideologizace genetiky v 50. letech 20. století měly zásadní vliv. Karel Raška ml. (*1939), syn známého epidemiologa Karla Rašky (1909–1987), sdílí vzpomínky na svého otce a své vlastní zkušenosti jako lékař, molekulární virolog a imunolog v USA. Jan Svoboda (nar. 1931) se zamýšlí nad vzdělaností a demokracií a připomíná své objevy v buněčné a virové genetice, včetně výzkumu retrovirů. Mikrobioložka a molekulární genetička Helena Kopecká (nar. 1931) se dělí o své zkušenosti z exilu a podíl na vymýcení dětské obrny. Helena Illnerová (nar. 1937), první žena v čele Akademie věd ČR, se věnuje biologickým hodinám a pedagogice. Biochemička Eva Zažímalová (nar. 1955) hovoří o rostlinných hormonech a své lásce k filmování a koním.

Období německé okupace českých zemí a druhé světové války v letech 1939–1945 představuje důležitou cézuru nejen v osudech jednotlivých vědců, ale také samotné vědecké infrastruktury. Uzavření českých vysokých škol a univerzit, zabrání jejich majetku, zničení cenných sbírek či pronásledování příslušníků inteligence – to vše reprezentuje jen jednu část nacistické politiky. Méně známou kapitolu ukazuje přístup k protektorátnímu resortnímu výzkumu či vývoj a transfer technologií v rámci zbrojní výroby do protektorátu. Předkládaná práce se pokouší analyzovat nejen hlavní linie německého přístupu, ale také kompetence a rozhodovací pravomoci v rámci nacistického polykratického politického systému.

Osudy vědců perzekvovaných za nacistické okupace a během druhé světové války byly dosud české veřejnosti předkládány zpravidla výběrově a bez adekvátního historického zhodnocení. Tuto mezeru se dlouhodobě snaží zacelit systematický výzkum Centra dějin vědy Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, jehož výsledkem je i dvousvazkový slovník, který přináší první souborný biografický přehled přímých obětí z řad významných vědců působících v českých zemích, a to bez ohledu na jejich původ, národnost, působiště či obor. Na konkrétních lidských osudech je ukázáno, v jakém rozsahu došlo v tomto období k bezprecedentním zásahům do personálního složení zdejší vědecké obce. Vzhledem k tomu, že tito odborníci představovali nezanedbatelnou část společenské elity meziválečného Československa, umožňuje práce lépe pochopit i uplatňování diskontinuitních mechanismů ve vývoji české společnosti 20. století. První svazek obsahuje biografické medailony 71 významných vědeckých osobností, které zemřely v důsledku nacistického běsnění v letech 1939–1945. Každý medailon je doplněn podrobným výčtem archivních pramenů a bibliografickým soupisem.

Dílo přináší třicet portrétů různorodých osobností české vědy a vzdělanosti 20. století v pěti svazcích a na pěti DVD nosičích. Výsledkem tříletého projektu, na němž spolupracovaly Ústav pro soudobé dějiny AV ČR a Filozofická fakulta Univerzity Pardubice, je netradiční představení tvůrčího života vědců prostřednictvím audiovizuálního dokumentu a rozhovorů, které obohacují české intelektuální dějiny. Publikace zahrnuje osobnosti od filosofů po vědce přírodních věd, přičemž se zaměřuje na ty, kteří studovali v 50. letech a zahájili kariéru v 60. letech, reflektující proměny českého akademického prostředí a zkušenosti s vězněním a exilem. Obsahuje také portréty tří bývalých předsedů Akademie věd ČR a připomíná méně známá témata a postavy. Každý svazek se skládá ze šesti tematických kapitol. První svazek se zaměřuje na osobnosti humanitních a společenských věd, druhý na nežijící badatele ve společenských disciplínách, třetí na přírodovědce, čtvrtý na biologii a medicínu s důrazem na roli žen ve vědě, a pátý na techniku, matematiku a veřejnou angažovanost, včetně vlivu německojazyčné vědy v českých zemích.

Pátý svazek se zaměřuje na významné osobnosti české vědy a kultury. Historik Miloš Hořejš představuje Emila Kolbena (1862–1943), vynálezce a podnikatele. Jiří Bičák, expert na teorii relativity, připomíná Alberta Einsteina a jeho pražské působení v letech 1911–12, včetně jeho spolupráce s matematikem Georgem A. Pickem (1859–1942), který se podílel na matematizaci obecné teorie relativity. Dále se přesouváme k Bohumilu Němcovi (1873–1966), významnému rostlinnému fyziologovi a politikovi, jehož odkaz přibližují jeho vnuk Ivan Šmíd, historik Jan Janko, přítel a lékař Josef Koutecký a žák Jan Krekule (nar. 1931), který se stal uznávaným rostlinným fyziologem. Josef Koutecký (nar. 1930), zakladatel československé dětské onkologie, je také milovníkem výtvarného umění a hudby. Konečně, experimentální fyzik Stanislav Vepřek (nar. 1939), působící od 70. let ve Švýcarsku a Německu, se zabývá boronizací v tokamacích pro výzkum nukleární fúze a nanokrystalickým křemíkem či supertvrdými nanokompozity.

Druhý svazek představuje badatele společenských věd a věd o člověku. Americký antropolog a lékař českého původu Aleš Hrdlička (1869–1943) je znám svou teorií jednotného původu a osídlení amerického kontinentu z Asie, přičemž jeho postavu přiblíží kurátor Hrdličkova muzea člověka Marco Stella. Následuje portrét biologa a filosofa Emanuela Rádla (1873–1942), jehož význam zprostředkují potomci jeho kolegy Jaroslava Šimsy (1900–1945). Ekonom Lubomír Mlčoch (nar. 1944) se zaměří na Karla Engliše (1880–1961), prvorepublikového ministra financí a guvernéra Národní banky. Renesanční osobnost Zdeňka Horského (1929–1988), historika přírodních věd, přiblíží astrofyzik Jiří Grygar, filosof Stanislav Sousedík a klasický filolog Filip Karfík. Další stať se věnuje Janu Patočkovi (1907–1977), významnému českému filosofovi, jehož aktuálnost představí profesor Renaud Barbaras a doktorandka Eliška Luhanová. Nakonec se nakladatel Robert Krumphanzl, biolog Stanislav Komárek, Stanislav Sousedík a Filip Karfík zaměří na Jiřího Němce (1932–2001), psychologa a filosofa, jehož činnost významně přispěla k kulturní a duchovní obnově české společnosti.