Karla Erbová Livres

Básnická sbírka známé autorky osloví všechny, kteří se zajímají o opravdový prožitek. Její verše potěší i povzbudí.

Vzpomínková próza básnířky Karly Erbové. Z autorčina úvodu: "Kde jsou dnes členové rodu, o němž vyprávím? Rozutekli se po světě, dlouho se neviděli, někteří by se už ani nepoznali. Řada jich odešla navždy, narodili se další. Zástup tváří, příběhů, jmen. Dokázali by to jejich potomci dnes? Ti, jimž v těle koluje několik společných genů? Kteří svůj rodový příběh mají v této knížce černý na bílém? Kolik takových dokumentů uchovávají potomci jiných neslavných? I jim totiž už kdosi šlape na paty. A je dobré vědět co a jak a kdo a proč. Možná se jednoho dne někdo z nich zeptá, odkud pochází..."

Výbor z poezie básnířky Karly Erbové zahrnuje období let 1966 až 2022, což potvrzuje široký výběr témat zastoupený v jednotlivých básních: od veršů věnovaných různým osobnostem přes rodnou Plzeň až k osobní zpovědi. Poezie Karly Erbové je nezaměnitelná - prostupují jí sdělení jdoucí bez příkras na dřeň, lehká ironie i touha po spravedlnosti. Verše doprovází cyklus fotografií Vojtěcha Kemennyho, které zachycují různá zákoutí, často svědky starých časů, někdy už ve stavu degradace. Přirozenou protiváhu tvoří snímky naděje a života v podobě přírodních motivů. Nakladatelská anotace.

Autobiograficky laděný příběh odehrávající se za normalizace, hlavní hrdinka pracuje jako provozní kulturního domu. Mistrně přiblížená dobová atmosféra.

Nová básnická sbírka plzeňsko-pražské autorky, jejíž tvorba se zakládá na údernosti a kategoričnosti mnoha jejích přirovnání a zejména na obdivuhodné tvůrčí invenci; verše Karly Erbové vykládat lze označit za novodobou, emocionálně laděnou poezii dolorosa, poezii až sedmibolestnou v prožitku životní pouti.

Dvojvětá básnická skladba tematizující exil. První oddíl je pojmenován Mesembria podle antického řeckého města v Thrákii, kam byli odesíláni vyhnanci; prolíná se s opuštěnou šumavskou krajinou a dalšími obrazy. Druhý oddíl nazvaný Plíseň směřuje k Dantově Florencii.

Jedná se o básnickou skladbu, ve které se básnířka opět nechala inspirovat historií, stejně jako v její předchozí knize Žena žena žena (ArtKrist, 2019), za kterou v loňském roce obdržela Cenu Bohumila Polana. V nové knize se tentokrát zaměřila na významné osobnosti z výtvarného umění, konkrétní inspirací bylo setkání nizozemského malíře Vincenta van Gogha s francouzským malířem Paulem Gauguinem. V jejích verších nás tak čeká výlet do malebné Bretaně či města Arles, ale také do Tichomoří. Sbírku doprovodila svou originální počítačovou grafikou plzeňská výtvarnice a ilustrátorka Eva Hubatová.

Karla Erbová vydala 40 básnických sbírek, nemalou část z nich tvoří zamýšlení nad osudy osobností, které ji zaujaly, např. van Gogh, Dante, Fermi, Chopin a Sandová, Němcová, A. Schweitzer a další. Osudy těch, kteří sahají výš - a často za to nemálo zaplatí... Zaujal ji pochopitelně i Beethoven, jehož hudbu miluje, jeho výkřik: Ewig dein a připomínka pobytu v Karlových Varech. Považuje to za své malé poděkování jemu a jeho hudbě, která tolikrát pomohla při nelehkých chvílích v životě - a nejen jí. Sbírku Appassionata ilustrovala výtvarnice Eva Hubatová, kterou s autorkou pojí několikaletá spolupráce. Básnířka, také prozaička a publicistka Karla Erbová je členkou PEN klubu, Obce spisovatelů a Střediska západočeských spisovatelů. Její verše byly přeloženy do němčiny, polštiny, lužické srbštiny, esperanta, italštiny, bulharštiny a francouzštiny. Mimo jiné je nositelkou Ceny Jana Zahradníčka za českou poezii z roku 1999.

Sbírka medidativních veršů završující dosavadní autorčinu tvorbu. Končí zlověstně symbolickým dvojverším: "Ano já vím / Toto je poslední kniha", po kterém čtenář doufá, že ještě přijdou další

Sbírka poezie čtyř známých autorek sdružených ve Středisku západočeských spisovatelů - básně Karly Erbové, Tamary Kopřivové, Jaroslavy Málkové a Vlasty Špinkové.

Básnická sbírka, v níž se existenciální pohled na náboženská témata, křesťanství či řeckou mytologii prolíná s obrazy vědeckého pokroku a objevování kosmu.

Básnická sbírka, uvedená mottem z Robinsona Jefferse, představuje typ filosofující, kontemplativní a meditativní lyriky.

Ve své poslední próze se autorka vyznává ze své celoživotní lásce k archeologii a hlavně Velké Moravě. Příběh dvou přítelkyň putujících po známých lokalitách v oblasti mezi Dolními Věstoniceni, Mikulovem, Břeclaví a Starým Městem u Uherského Hradiště a hledajících nejen samy sebe , ale také životní hodnoty, doprovází známá postava „sokolníka“ - vládce na koni, jemuž na ruce sedí dravý pták, a který je považován za symbol Velké Moravy.

Karla Erbová napsala soubor básní Lampářka hudba v rozmezí let 1985–1986. K uveřejnění došlo v 90. letech v podobě bibliofilie, kterou vydala vlastním nákladem autorka, samostatného knižního vydání se práce dočkala až v této podobě. Tématem sbírky je životní cesta hudebního skladatele Antonína Dvořáka. V textech jsou zmíněna místa a osoby klíčové pro jeho život, tyto pevné body však výrazně prostupuje meditativní rovina. Každá z básní je mementem, kamínkem v mozaice Dvořákova života, z nichž Karla Erbová skládá obraz měnící se v hudbu slov.

Básnířce Karle Erbové nebylo umožněno za minulého režimu veřejně působit více než 20 let, ovšem o to působivější otisk zanechává v české poezii po roce 1990. Sbírka Vlnolamy aneb Aby tu zůstal na kameni kámen obsahuje 65 nových básní. Autorka, již podrobně seznámena s radostmi i těžkostmi života, se zastavuje jako poutník na své kalvárii, rozhlíží se, bilancuje.

V letošním roce slaví naše republika sté výročí. Západočeští spisovatelé se rozhodli při této příležitosti vydat almanach historicko-beletristických textů, v nichž vzpomínají na první světovou válku, vznik republiky, legionářské boje a události, které ovlivnily jejich rodiny. Ve formě povídek, deníků, vyprávění či zamyšlení oživuje jedenáct spisovatelů a básníků (Jiří Hlobil, Karla Erbová, Václav Engler, Markéta Čekanová, Radovan Lovčí, Václav Gruber, Daniela Kovářová, Peggy Kýrová, Stanislav Bukovský, Bohumil Jirásek a Ivo Fencl) své předky, rodinné tradice a osudy, které se skutečně staly na Plzeňsku i v krajích vzdálenějších a dodnes se v jednotlivých rodinách vyprávějí. Texty doplněné fotografiemi tak plasticky ukazují, co je v životě nejdůležitější: rodina, láska, přátelství a dobré mezilidské vztahy. Kniha „Moje republika 1918-2018“, jejíž editorkou je Daniela Kovářová, naznačuje, že se na světě během uplynulé stovky let nic podstatného nezměnilo.

Sbírka lyrické poezie plzeňské rodačky a držitelky ceny Jana Zahradníčka.

Cyklus jedenácti poetických listů je inspirovaný milostným vztahem George Sandové a Frederyka Chopina. // Vychází společně s polským překladem.

Útlá sbírka veršů české básnířky se ve čtyřech poetických zastaveních pokouší vyřešit "nedohrané partie" - tedy příběhy, v nichž zůstalo cosi nedořečeno či skryto v "utichlém slově tušení". Zkušená básnířka si tentokrát zvolila pro svou poezii nejrůznější náměty, týkající se historie, umění i světového písemnictví. Hned v první "partii" naříklad načrtává fiktivní list císaře Karla IV. adresovaný jeho synovi. Karel vzpomíná na svůj příchod do Čech s královnou Blankou z Valois, na své první kroky ve "zpustošené krajině", kterou se mu podařilo proměnit v "líbeznou zemi", jež se stává i domovem pro jeho nástupce. Druhá básnická kapitola pak představuje rovněž imaginární "útržek dopisu krásné neznámé Giacomu Casanovovi", jenž tráví poslední dny svého života na duchcovském zámku. Třetí zastavení evokuje tragický osud francouzské sochařky Camille Claudel, čtvrté pak vzdává hold nesmrtelnému románu o důmyslném rytíři donu Quijotovi a jeho věrném druhu Sancho Panzovi.